Lanovka na Letnou začala jezdit před 130 lety. Příliš dlouho ale nevydržela

31. května 2021 ∙ 13:23
Kristián Vích
Dolní stanice letenské lanové dráhy ∙ Foto: Wikimedia Commons, volné dílo

Je sobota 31. května 1891 dopoledne a pod letenským vrchem se koná významná událost. Do provozu slavnostně vstupuje historicky první lanová dráha v Praze. Zatímco její mladší sestra na Petříně vydržela až do současnosti, letenskou lanovku dnes připomíná už jen zrekonstruovaná vyhlídka.

Pražané postavili lanovou dráhu na Letnou u příležitosti Jubilejní zemské výstavy. Vedla od řetězového mostu císaře Františka Josefa (dnešní dolní vyústění Letenského tunelu) k restauraci v Letenských sadech (Letenskému zámečku), kde na ni navazovala Křižíkova elektrická dráha do Královské obory. Slavnostního zahájení provozu se zúčastnili tehdejší představitelé města, projektanti, drážní inspektoři i zástupci dodavatelských firem.

Dobové Národní listy z 1. června 1891 popisují událost následovně: „O čtvrt na jedenáct zasedli zástupcové obce a zvaní hosté do vagonu a inženýr p. Bílý, jemuž svěřen dozor na této trati, dal znamení, aby se vyjelo. Na signál trubkou hnul se vůz do posledního místečka přeplněný, kdežto proti němu s hora dolů jel vůz zcela prázdný, pouze potřebným množstvím vody naplněný. Následkem toho při první této jízdě a ve výjimečném tomto případu zatížení stalo se, že v polou tratě vozy se zastavily. Leč v několika sekundách hnuly se opět a na to bez překážky dojel naplněný vůz na Letnou. Jízda podniknutá dolů dopadla hladce a trvala 80 vteřin.“

Lanovka na Letnou
Foto: Wikimedia Commons, volné dílo

Příliš dlouho nevydržela

Současně s lanovkou na Letnou se v Praze v té době budovala i lanová dráha na Petřín. Otevřeli ji sice až o dva měsíce později, ovšem na rozdíl od té letenské vydržela až do současnosti.

Provoz na letenské lanové dráze byl ukončen v roce 1916 a formálně zrušena byla roku 1922. Fungovala od jara do podzimu, přes zimu nejezdila. Zpočátku vozy poháněl tzv. systém vodní převahy, což však bylo provozně drahé řešení. Na přelomu let 1902 a 1903 proto došlo k elektrifikaci. Celý projekt podle všeho trpěl řadou nedostatků.

„Trať provedena důkladně, čekárny jsou pohodlné a slušně zařízené, však bude-li se tato trať vyplácet, jest jiná otázka, uváží-li se, že obstarávána je neméně než osmi osobami, inženýra v to nepočítaje. Však domnívá-li se správa dráhy, že do vozu vejíti se musí 32 osob, vděk obecenstva si tím nezjedná. Dvaatřicet slanečků se tam vejde, ne dvaatřicet lidí. Také nesmí zůstati při oněch železných tyčích, na nichž spočívá ochranná stříška nade schody dole i na hoře. Tyto tyčky, mezi nimiž s vozem není větší prostory než asi 6—7 ctm., musí býti odstraněny co nejdříve, nemá-li se tam státi neštěstí,“ nešetří kritikou Národní listy z června 1891.

Lanovku nahradil eskalátor

V roce 1926 bylo v trase lanovky zprovozněno kryté pohyblivé schodiště, které fungovalo až do roku 1935. Do současnosti se na letenském svahu dochovaly pouze části náspu a opěrné zdi se zábradlím poblíž bývalé horní stanice lanovky. Před dvěma lety nechalo město tyto pozůstatky rekonstruovat, čímž vzniklo důstojně vypadající vyhlídkové místo.

Zdroj: Wikipedia, Národní listy

X Zavřít