Mramorová dáma z Karlova náměstí vypráví svůj příběh

29. března 2021 ∙ 07:03
Kristián Vích
Foto: Foto: Kristián Vích, PražskýDEN

Praha je plná soch, které připomínají významné osobnosti naší historie. Možná už jste poznali ženu na fotografii. Znáte ale i její životní příběh? Zkusili jsme s ní chvilku pobýt. A při té příležitosti se zeptali, co se jí právě v těchto dnech honí hlavou.

„Připadá mi lehce skandální, že mám na Karlově náměstí svoji zpodobiznu. Čest to jest, ale zároveň durditi se musím. Být zvěčněná na největším rynku v zemi, kterému teprve v časech mého narození přestalo se přezdívati Dobytčí trh? Nu dobrá, asi Vám to tentokrát prominu, moji milí následníci. Ale to jen proto, že nic zúplna osobně si neberu,“ říká Mramorová dáma, kterou možná potkáváte třeba na cestě do práce.

Můj život

„Narodila jsem se v polovině předminulého století do rodiny řemeslníka Andrease Pecha. Tatínek byl člověk hodný a obdivuhodný, i když snad zvláštní trochu. Z jeho prvního manželství vzešly tři děti. S maminkou pak dalších pět potomků měl. Jedním z nich byla jsem i já,“ říká socha.

Foto: Kristián Vích, PražskýDEN

Cesta za vzděláním

„Otec celý život tvrdil, že jest potomkem šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory. Pravda to nebyla, ale jinak báchorka natolik roztomilá, že jsem ji nemohla nepojmout za vlastní,“ usmívá se za svitu prvních jarních slunečních paprsků.

„Vzdělání nabyla jsem na pražské německé dívčí škole Svobodově. Systematicky rozšiřovati je pomohli mi moji bratrové, strýc Vojtěch i přátelé. Hře na klavír naučila jsem se, nadto malování i zpěvu, neb členkou plzeňského Hlaholu jsem se stala. Mezi Ruchovci uvítali mne Karlina Světlá i Vítězslav Hálek, skvělí to přátelé a výteční osobové národa českého,“ říká.

„Kterak žena státi se může právoplatnou členkou společnosti v čase, který radši by ji viděl snad u plotny, nebo ještě „lépe“ za strojem Singerovým? Vstoupila jsem proto do ženského spolku výrobního, a posléze jeho starostkou se stala. Mnoho práce odvedla jsem skrze články do Ženských listů.“

Foto: Kristián Vích, PražskýDEN

Jediné dítě

„Přes čtyři tisíce podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia sehnati se mi podařilo, aby dívky zkoušku maturitní získati mohly a tím i povolení ku studiu na universitě. Málo platné, nakonec všecky síly napnuti jsem musila, aby zrod soukromého dívčího gymnasia se zadařil. Spolek Minerva jest tedy mým dítětem. Nutno podotknouti, že jediným,“ dodává.

„Do svazku manželského nikdy jsem nevstoupila, tudíž ve stáří odkázána na pomoc svých nejbližších přátel. Zemřela jsem sychravého 26. listopadu 1926 ve věku 79 let.“

A snad říct by se chtělo: „I tak vám děkuji za sochu, moji milí, kterou jste pro mne vyrobiti nechali. Až půjdete okolo, usmějte se na mne. Možná vám mrknu zpátky.“

Eliška Krásnohorská, 18. 11. 1847 – 2. 11. 1926

Starý seladon u soudu za nemravné návrhy mladým dívkám

Láska je mocná čarodějka a citům člověk neporučí. Dokládá to i více než sto let starý příběh jednoho amerického muže, který se zamiloval do mladé dívky a dostal se kvůli tomu až před soud. O případu informovaly v Praze vydávané Národní listy v srpnu 1903. Starý seladon Bývalý americký kapitán, stařec již sedmdesátiletý, objevil se nedávno před policejním soudem v Novém Yorku, aby se zodpovídal z neobvyklé galantnosti, již projevoval slabšímu pohlaví. Žalobkyní byla jeho vlastní choť. Při líčení pročtena […]

Přísný režim studentek na Oxfordu. Feministky by dnes zuřily

Světoznámá univerzita v anglickém Oxfordu umožnila ženám studium teprve v 70. letech 19. století. Až do roku 1920 ale nebyly brány jako plnohodnotné členky. Směly sice navštěvovat přednášky, nemohly však počítat s tím, že by na konci získaly vysokoškolský diplom a titul. Jejich studentský život byl navíc oproti mužským protějškům omezen i v dalších ohledech. Podrobně o tom líčil český dobový tisk v roce 1898. Život studentek v Oxfordě Život, jaký vedou příslušnice oxfordské university vyznamenává se značnou přísností. Pravidla tohoto společného života, […]

Starou křivdu urovnalo neskutečně náhodné setkání

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Občas se dokonce stane něco, nad čím zůstává rouzum stát. Přečtěte si příběh z dobových novin, který popisuje neuvěřitelně náhodné setkání. Citlivějším povahám možná ukápne slza. Podivné sehledání Z Londýna se oznamuje následující romantická historka. Dvě elegantně oděné dámy, z nichž starší měla naplněnou peněženku, šly onehdy mimo hostinec nižšího druhu na Holloway Roadu, když pojednou odtud vyběhl mladík zanedbaného zevnějšku, as 25letý, vytrhl dámě, než se mohla vzpamatovat, […]

Duch se snažil zachránit syna. Nevysvětlitelný případ z počátku minulého století

Existují věci mezi nebem a zemí. Řada lidí občas prožije něco, co se nedá rozumně vysvětlit. Jak dokládá dobový novinový článek z roku 1902, nejedná se o nic nového. Mrazivý zážitek potkal i jednoho švýcarského lékaře. Telegrafie duší Záhada nevysvětlitelná, kterou všeobecně tímto názvem charakterisujeme, v poslední době zaměstnává švýcarský spiritistický list »Hades« delšími úvahami. V předmluvě uvádějí se povšechné případy, které přihodily se snad již každému čtenáři. Takovými jsou na příklad, vzpomeneme-li si na přítele, kterého […]

Jak se má chovat skutečný gentleman

Chápání pojmu gentlemanství se v průběhu času proměňuje. V minulosti se lišilo také v závislosti na geografické šířce. Zatímco v Anglii bývali gentlemani ještě před 120 lety především vysoce postavení muži, ve Spojených státech se za ně považovali i neurození a nemajetní. Museli mít ale několik důležitých charakterových rysů. Přečtěte si dobový článek z roku 1899. Americký gentleman Ideální vzor gentlemana dlužno hledati v Americe. K tomuto přesvědčení dospěje každý, kdož si nepředpojatě přečte výklad vydavatele amerického měsíčníku »The Cosmopolitan« o americkém […]

X Zavřít