Děsivé detaily o popravách popisoval na přednáškách kat ve výslužbě
Stát se profesionálním popravčím není nic, co po čem by normální člověk toužil. Přesto to svým způsobem bývalo řemeslo jako každé jiné. Jeden penzionovaný kat z Velké Británie přišel na počátku minulého století na to, jak si ke svému důchodu slušně přivydělat. Pořádal přednášky o popravách. Přečtěte si původní článek z Národních listů ze srpna 1901.
Přednášky kata o popravách
Zatím co učenci před dvěma neb třemi posluchači plíce si mohou vymluvit o zásadách humanismu a zušlechtění citů a revue učenecké přinášejí celé stati o témž předmětu, odnáší si vavříny »ušlechtilosti a něžnosti« povah Villiam Beatric, pensionovaný kat ve Worcestru.
Tento pán připadl na skvostnou myšlenku, jak si vedle své pense vydělávati peníze. Za malé vstupné pořádá přednášky o svých katovských zkušenostech a popravách a má sály nabité zvědavým obecenstvem, pro které podobné přednášky jsou pravou pastvou.
[related-post id=“42538″]
S neobyčejnou fantasií líčí Beatric poslední okamžiky odsouzence, co jedl, pil a kouřil, tajemná slova, která zašeptal, když už měl smyčku na krku, jak mu chrupnul vaz — inu, pravá pochoutka v okurkové době.
A útlocitné dámy a mládež s utajeným dechem a vypoulenýma očima pase se na katových přednáškách o fortelech při lámání vazu, kličkách dlouhých a krátkých a jiných podrobnostech z tajů katova řemesla.
– Národní listy, 14. 8. 1901. Autor neuveden.
