Děsivé detaily o popravách popisoval na přednáškách kat ve výslužbě

Foto: Pixabay
Stát se profesionálním popravčím není nic, co po čem by normální člověk toužil. Přesto to svým způsobem bývalo řemeslo jako každé jiné. Jeden penzionovaný kat z Velké Británie přišel na počátku minulého století na to, jak si ke svému důchodu slušně přivydělat. Pořádal přednášky o popravách. Přečtěte si původní článek z Národních listů ze srpna 1901.
Přednášky kata o popravách
Zatím co učenci před dvěma neb třemi posluchači plíce si mohou vymluvit o zásadách humanismu a zušlechtění citů a revue učenecké přinášejí celé stati o témž předmětu, odnáší si vavříny »ušlechtilosti a něžnosti« povah Villiam Beatric, pensionovaný kat ve Worcestru.
Tento pán připadl na skvostnou myšlenku, jak si vedle své pense vydělávati peníze. Za malé vstupné pořádá přednášky o svých katovských zkušenostech a popravách a má sály nabité zvědavým obecenstvem, pro které podobné přednášky jsou pravou pastvou.
[related-post id=“42538″]
S neobyčejnou fantasií líčí Beatric poslední okamžiky odsouzence, co jedl, pil a kouřil, tajemná slova, která zašeptal, když už měl smyčku na krku, jak mu chrupnul vaz — inu, pravá pochoutka v okurkové době.
A útlocitné dámy a mládež s utajeným dechem a vypoulenýma očima pase se na katových přednáškách o fortelech při lámání vazu, kličkách dlouhých a krátkých a jiných podrobnostech z tajů katova řemesla.
– Národní listy, 14. 8. 1901. Autor neuveden.