Památník Jana Palacha ve Všetatech slavnostně otevřen

Kam vyrazit v PrazePražskýDEN.cz10. října 20193 minuty čtení

Foto: Národní muzeum

Národní muzeum včera slavnostně otevřelo Památník Jana Palacha ve Všetatech. Ode dneška se mohou návštěvníci zdarma podívat do nevšedního prostoru, který vznikl na místě původního domu rodiny Palachových, a navštívit i novou expozici, která ukazuje dobu a čin Jana Palacha v kontextu událostí 20. století.

Na přeměnu původního vesnického domku s malou zahradou vypsalo Národní muzeum umělecko-architektonickou soutěž. Její vítězové Miroslav Cikán a Pavla Melková z MCA atelieru navrhli nadčasový projekt, který vnímá Palachovo sebeupálení jako klín, který rozdělil společnost a hluboce zasáhl osudy celé rodiny. Současně ale projekt otevírá Palachův odkaz široké veřejnosti a vytváří z něj věc veřejnou. Hlavním úkolem bylo zachytit a interpretovat hrdinský Palachův skutek, jeho vliv na osudy společnosti a samotné rodiny, citlivě včlenit Památník do prostoru Všetat a v neposlední řadě si poradit s komplikovaným prostorem domu, kde Jan Palach strávil své dětství a mládí.

„Jsem velice rád, že se Národnímu muzeu povedlo vybudovat z téměř zničeného a desítky let zapomenutého domku rodiny Palachových důstojný a nevšední památník Janu Palachovi. Jsem přesvědčen, že ačkoliv je rozlohou nevelký, svým významem pro připomínání klíčových událostí našich moderních dějin je ohromný. Národní muzeum není jen Historickou budovou na Václavském náměstí, ale je především institucí s celostátní působností a odpovědností. Bylo naší povinností se úkolu vybudovat důstojný památník Janu Palachovi ujmout. Všem, kteří se na jeho vzniku podíleli, moc děkuji. Myslím, že se podařilo vytvořit vskutku nevšední dílo,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

[related-post id=“15730″]

Součástí Památníku Jana Palacha je také expozice, která přibližuje především životní příběh Jana Palacha a jeho protest, kterým chtěl 16. ledna 1969 vyburcovat veřejnost z rezignace, do níž upadala necelých pět měsíců po srpnové okupaci. V expozici jsou k vidění jak autentické předměty, tak interaktivní obrazovky, které zprostředkují návštěvníkům dobové obrazové a zvukové záznamy. Díky tomu návštěvníci poznají nejen rodinné prostředí, ve kterém Jan Palach vyrůstal, ale rovněž jeho další životní osudy až do ledna 1969. Expozice zachycuje i reakce společnosti a státní moci na Palachův čin nejen v roce 1969, ale také v následujícím období tzv. normalizace a rovněž po roce 1989.

Foto: Národní muzeum

Součástí Památníku je i několik autentických předmětů spojených se smrtí Jana Palacha. Jedná se například o aktovku, kterou měl u sebe v den svého sebeupálení, státní vlajku, kterou bylo přikryto jeho tělo po smrti, anebo posmrtnou masku od sochaře Olbrama Zoubka. Důležitou součástí expozice je i projekce dokumentu o Janu Palachovi, který speciálně pro tento účel natočila režisérka Olga Sommerová.

Stavbu provázely komplikace

Při budování památníku muselo Národní muzeum vyřešit celou řadu složitých administrativních záležitostí souvisejících s výkupem nemovitosti, získáním stavebního povolení, opakovaným výběrovým řízením na zhotovitele stavby a velice špatným technickým stavem původního objektu.

Autory architektonického řešení a koncepce památníku jsou architekti Miroslav Cikán a Pavla Melková z MCA atelieru, jejichž návrh získal 1. místo ve veřejné architektonické soutěži vypsané v roce 2015. Iniciátorem projektu a následně jeho výkonným manažerem je František Laudát. Autorem historické expozice v nové budově je historik Petr Blažek. Na jejím vzniku spolupracovali také Michal Ježek a Marek Junek. Grafický návrh expozice vytvořil výtvarník Jáchym Šerých.

[related-post id=“4413″]

Památník Jana Palacha ve Všetatech je otevřen veřejnosti každý den kromě pondělí od 10:00 do 16:00 a vstupné je zdarma. Od poloviny listopadu bude zahájen zimní provoz památníku s upravenou otevírací dobou. Národní muzeum připravuje pro památník speciální vzdělávací program pro školy. Zároveň Národní muzeum převzalo od Univerzity Karlovy a Studentského fondu FF UK i speciální webové stránky týkající se Jana Palacha a tato prezentace se stane součástí stránek Národního muzea.

Nepřehlédněte

22. 3. 2868: Dělníci poblahopřáli továrníkovi Benkemu ke jmeninám • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Ze Smíchova Dělníci zaměstnaní v továrně našeho podnikavého průmyslníka p. Josefa Benkeho prokázali mu v den jmenin jeho pěknou domácí slavností upřímnou lásku a úctu svou, jakéž dobyl si u nich svou vlídností a srdečností k lidu pracovnímu. Sešli se ráno 19. t. m. v dílně, kamž byli si pozvali též několik pp. členů pražského „Hlaholu“ a když byli tito zapěli Jelenův sbor „Dlouho buď zdráv“ mluvčí dělníkův přednesl p. Benkemu upřímné blahopřání, na kteréž tento neméně vroucně děkoval; hlaholem písní českých a provoláním zdaru skončili dělníci tu slavnost nelíčenou, jakých bohdejž bylo by ve všech dílnách našich. – Národní listy, 22. 3. 2868 Porod na ullci Včera po půlnoci byla služka Marie P. z Bratrovic (okr. křivoklátského) na Hradčanech bolestmi porodnímí překvapena a musela na policejní strážnici dopravena býti, kde zdravé děvče porodila. Matka i dítě byly do nemocnice dopraveny. – Pražský denník, 22. 3. 2868 [related-post id="7730"] Výtečné divadlo Bergheerovo divadlo na senovážném náměstí těší se stále větší oblíbenosti u obecenstva pražského, jak dokazuje četná návštěva, jaké se mu denně dostává. Majitel jeho pan Bergheer hledí si přízeň tuto také zachovati častou změnou ve svých představeních, které vždy jiná překvapující oddělení divákům předvádějí, a vesměs zasloužilou pochvalou odměněna bývají. Nynější představení, které nad prvnější svou rozmanitostí vyniká, bude jen do zýtřka odbýváno, načež eskamotér s novými a, jak se dovídáme, ještě zajímavějšími kusy před obecenstvo předstoupí. – Pražský denník, 22. 3. 2868

4. 8. 1889: Nedělní klid v kupeckých obchodech a stavební ruch na Žižkově • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

17. 8. 1890: Stavba lanové dráhy na Letnou a opuštěný chlapec • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Saskia Burešová: Analogová královna vládne televiznímu éteru už 52 let • Podepsala snad smlouvu s ďáblem? V české kotlině nenajdeme žádnou jinou ženu, která by se více než půl století pravidelně objevovala na televizních obrazovkách a ještě při tom vypadala stále skvěle. Saskia Burešová totiž několik desítek let nestárne. V čem je její tajemství? A věděli jste, že krása jí paradoxně hodně uškodila?

Nestárnoucí Saskia Burešová.

2. 12. 1889: Budiž světlo! Na Žižkově začalo fungovat veřejné elektrické osvětlení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 9. 1889: Útok surovce na Smíchově, náhlé úmrtí mladé ženy a podvodníci na útěku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Pražské planetárium slaví šedesátiny a pomýšlí na rozšíření • Již šest desetiletí odhaluje svým návštěvníkům pražské planetárium tajemství vesmíru. Jeho návštěvu zprostředkovává nejen digitální projekcí na největší promítací plochu v ČR, ale také reálnými prožitky. 

12. 2. 1890: Ženy v Belgii budou smět nově provozovat činnost lékárnic • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

17. 4. 1868: Macecha vyhnala nemocnou dívku z domova. Nepřinášela jí zisk • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Krádež koně Zadržen byl včera dopoledne na Františkovu nábřeží jistý drožkář od dvou venkovanů. Těm byl před několika dny neznámým zlodějem kůň ze stáje ukraden, i vypravili se do Prahy, zda-li by snad zde koně svého nevyslídili. Náhodou byl kůň drožkářův zcela podobný onomu, jenž venkovanům ukraden byl, a tito myslíce, že jest to skutečně kůň, jehož hledali, zastavili drožkáře v trysku ujíždějícího. Teprvé při bližším ohledání shledali okradení, že se zmýlili. Pustili tedy opět drožkáře, dostavše od něho notných nadávek a výsměchu od sběhlého se zástupu. – Pražský denník, 17. 4. 1868 Nemilosrdná matka Velký soucit vzbudila včera dopoledne na náměstí v Karlíně u kolemjdoucích asi čtrnáctiletá dívka, téměř polonahá a hladem mroucí a k tomu ještě zimnicí mořená. Jistá žena, kteráž u děvčete místo matky zastávala, an ji k sobě přijmula z domu nalezenců co děcko byla ji nyní vyhnala, jelikož děvče pro nemoc svou bylo propuštěno z jedné továrny, kde dříve pracovalo, a tudíž žádný výdělek soběcké a tyranské své maceše nepřinášelo. Dívka, která úplné dva dny, co byla z domova vyhnána, ni sousta v ústech neměla, klesla mdlobou, až několik dobrosrdečných ženštin se nad ní ustrnulo a jíst jí dalo. Později byla od útrpných lidí k ošetřování do nemocnice dopravena. – Pražský denník, 17. 4. 1868 [related-post id="9493"] Pokousáni od psů Od psů pokousán byl ve středu večer v Nuselské pivnici na Starém městě jeden krejčí do ruky a touž dobou v masných krámech na židovském městě 14letý synek jednoho nádenníka do hoření paždi. – Pražský denník, 17. 4. 1868

Týrání psa ve Spálené ulici. Otřesný případ z konce 19. století • Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Naši věrní kamarádi se však občas bohužel stávají oběťmi krutého zacházení ze strany lidí. Nejinak tomu bylo už na konci 19. století. Národní listy přinesly 28. dubna 1891 zprávu o případu, který se odehrál v pražské Spálené ulici.

3. 5. 1889: Sebevražda chudého maturanta a stavba nových domů v Praze • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Turkyně mají při rozvodu nárok na štědrou odměnu. Evropanky by mohly závidět • Práva žen v muslimském světě na Západě vnímáme jako velmi omezená. Skutečnost ovšem byla a je poněkud jiná. Dokládá to i dobový článek, který otiskly v Praze vydávané Národní listy v únoru 1894. Evropské ženy by mohly Turkyním mnohé závidět.

Milan Rastislav Štefánik. Spoluzakládal republiku, zemřel strašlivou smrtí • Patřil mezi skupinku mužů, bez nichž by samostatná Československá republika nevznikla. Jeho život ale předčasně ukončila letecká tragédie. Šlo o náhodu, nebo úmysl? Milan Rastislav Štefánik (* 21. července 1880), rodák z vesnice Košariská na západním Slovensku. Astronom, vojenský letec a brigádní generál ozbrojených složek Francouzské republiky. Muž, bez něhož by samostatné Československo možná ani nevzniklo. Věděli jste, že i Štefánik působil v našem hlavním městě? Když ke konci 19. století maturuje na sarvašském lyceu s vyznamenáním, je rozhodnutý pro studium v Praze na technické univerzitě, obor stavební inženýrství. Na školu je přijat a posléze začíná jeho působení v metropoli Českého království. Školu ale nedokončuje, jelikož ho zaujala astronomie. Ta se toho času vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jako řádný profesor působil Tomáš Garrigue Masaryk. Zde se nechává Štefánik zapsat a stává se stoupencem Masarykovy myšlenky. Detvan a láska k národu V Praze působí v době jeho studia slovenský spolek Detvan, který velkou měrou přispívá k rozvoji národního povědomí pražských slovenských studentů. Na začátku nového století je zvolen za předsedu tohoto spolku. Společně s Vavro Šrobárem a dalšími se snaží informovat českou společnost o Slovensku a pomaďaršťování slovenského etnika. Zde začíná Štefánik svou redaktorskou činnost, díky které myšlenka česko-slovenské vzájemnosti nadále nabírá na popularitě v české společnosti. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13567"] Astronom Největším Štefánikovým snem je však Paříž a kariéra vědce v oboru astronomie. V roce 1904 proto odchází z Prahy a v Paříži se zařazuje jako vědecký pracovník. Ze začátku ho trápí existenční problémy, ale vše se díky pomoci přátel a vlastnímu úsilí brzy zlepšuje. V jeho nejúspěšnějším roce 1906 vydává hned 7 vědeckých prací a jeho renomé začíná stoupat. Příchod války Příchodem války je Štefánik nucen respektovat tento stav a nastoupit na frontu. Kvůli svému zdravotnímu stavu to však není možné hned. Nejprve tedy nastupuje na vojenskou leteckou školu, kde získává diplom pilota a hodnost desátníka. Poté je vyslán na západní frontu. Bojuje s nasazením pro věc, ví totiž, že tato válka může být příležitostí k osamostatnění Slováků a Čechů. Nějaký čas bojuje i na srbské frontě. Organizátor Československé národní rady Po návratu do Paříže v druhé polovině války se seznamuje s vícero vlivnými osobnostmi francouzské politiky a naprosto se ztotožňuje s myšlenkami Masaryka a Beneše. Díky konexím jim domlouvá schůzky s francouzskými politiky, kteří mohou pomoci uspíšit vznik samostatného států Čechů a Slováků. On sám se zasloužil především o vytvoření zárodků československého vojska a o působení československých odbojových organizací. Udržuje diplomatické styky napříč politickým spektrem tehdejší Evropy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13566"] Atentát? Po válce se má stát ministrem ozbrojených sil, avšak 4. května 1919 při svém návratu do již samostatného Československa umírá při tragické nehodě svého letadla v obci Ivanka pri Dunaji u Bratislavy. Dodnes se spekuluje, zda to nebyla ze strany československých elit záměrná likvidace. Podle jiných teorií se měl stát obětí střetu francouzských a italských geopolitických zájmů ve střední Evropě. Nepřímým důkazem atentátu má být údajně pitevní zpráva, průběh nehody i fakt, že svědecké výpovědi z místa tragédie byly vyšetřujícími orgány ignorovány. Velmi pravděpodobným důvodem nehody byl nešťastný omyl obsluhy protiletadlové obrany. Tato verze popisuje sestřelení letadla vlastní protivzdušnou obranou, neboť Československo bylo tou dobou ve válečném stavu s Maďarskem a letadlo se Štefánikem na palubě bylo označeno italskou trikolórou, jež je identická s maďarskou.

Ze Štefánikova letadla zůstaly jen trosky.

22. 11. 1889: Na Vinohradech otevřeli moderní závod na zpracování masa • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Pražská Vinohradská synagoga byla krásná a honosná. Nevydržela ale bombardování • V Sázavské ulici na pražských Vinohradech kdysi stávala jedna z největších a nejkrásnějších synagog na světě. Na konci 2. světové války ji však zničily nálety spojeneckých bombardérů. Dnes je na jejím místě škola. Královské Vinohrady byly na přelomu 19. a 20. století moderní a rychle se rozvíjející město. Do nově postavených činžáků se stěhovali zejména bohatí lidé, včetně mnoha židovských rodin. V roce 1881 byl ustanoven Spolek pro vybudování israelského Chrámu, který více než 10 let shromažďoval potřebné finanční prostředky. V roce 1894 si spolek objednal návrh nové synagogy u vyhlášeného vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ten později navrhl například i Jeruzalémsku synagogu, která stojí dodnes v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Stavba začala o rok později a slavnostní otevření za účasti mnoha významných osobností proběhlo v září 1896 u příležitosti vysokých židovských svátků. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13721"] Reprezentativní stavba v orientálně neorenesančním plášti pro dva tisíce lidí se stala chloubou Královských Vinohrad. Ve své době se jednalo o největší pražskou synagogu a zároveň jednu z největších na světě. Nad hlavním průčelím do Sázavské ulice, jemuž vévodilo mohutné růžicové okno s Davidovou hvězdou uprostřed, desky Desatera na vršku tympanonu a falešný portikus, se tyčily dvě vysoké, osmiboké věže zakončené cibulovitými báněmi s lucernami. Skutečný vstup do synagogy ale vedl dvěma průjezdy v postranních budovách – v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (zde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec. Interiér byl vybaven různobarevným mramorem, barevnými vitrážemi se starozákonními motivy a dřevěnými vyřezávanými sedadly. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13722"] Vinohradská synagoga fungovala jako svatostánek a komunitní centrum přes čtyřicet let. Během 2. světové války si z ní nacisté udělali skladiště majetku, který zůstal v bytech Židů deportovaných do koncentračních táborů. Osudnou se jí ale nakonec nestalo nacistické běsnění, nýbrž bombardování Prahy spojeneckými letouny 14. února 1945. [related-post id="5683"] Bomby zasáhly nejen Vinohradskou synagogu, ale i mnoho obytných čtvrtí. Popelem ten den lehl například emauzský klášter či Faustův dům na Karlově náměstí. Okupační orgány vydaly hasičům rozkaz, aby hasili pouze sousední budovy. Z výstavní synagogy tak nakonec zbyly jen obvodové zdi.  Ty byly strženy v roce 1951, na zasypaných základech vyrostla o deset let později budova základní školy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13725,13730"]

Vinohradská synagoga kolem roku 1910.

15. 9. 1889: Moderní hasičský žebřík, telefonické spojení s Vídní a ztráta peněz • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 10. 1889: Buršácká maškarní slavnost a dopadení zloděje • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

12. 9. 1868: Voják z Prahy spáchal sebevraždu. Bál se trestu za podvod • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Národní muzeum zahájilo výstavu o vlastní historii • Národní muzeum zahájilo novou výstavu s názvem Muzeum od sklepa po půdu. Návštěvníkům nabízí pohled do života Národního muzea jakožto instituce, historického objektu, místa pro uchování předmětů nevyčíslitelné hodnoty i prostoru spjatého s množstvím zajímavých osobností.

Historická budova národního muzea se po rekonstrukci otevřela návštěvníkům v říjnu loňského roku.

10. 11. 1889: Zřízení ústřední elektrické stanice v Praze a dostavba kasáren na Újezdě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.