První semafor v Praze začal fungovat před 90 lety. Lidem hodně vadil

Pražské zajímavostiPražskýDEN.cz22. ledna 20203 minuty čtení

Foto: TSK Praha

V roce 1930 byla v Praze nainstalována první automatická světelná signalizace, a to ve středu Václavského náměstí, kam ústí ulice Vodičkova a Jindřišská. Do té doby byla doprava na křižovatkách řízena pouze pokyny strážníka a od roku 1927 také ručně přepínanými semafory.

Takové stály například na křižovatce ulic Hybernská, Dlážděná a Havlíčkova, tedy v místě dnešního Masarykova nádraží.

První automatický semafor, vyrobený společností ČKD Praha, zahájil provoz 21. ledna 1930 a poměrně rychle se stal terčem kritiky novinářů i tehdejší motoristické veřejnosti. Jednalo se o čtyřboký semafor, který byl zavěšený uprostřed nad křižovatkou a řídili se jím jak chodci, tak vozidla. Vytýkalo se mu, že dopravu spíše zpomaluje, než aby byla plynulejšíUsnadnit provoz měl ale především tramvajím.

Pozdější varianta automatického semaforu na Václavském náměstí. Foto: TSK

Dnes už by to bez nich nešlo

Bez spolehlivé světelné signalizace by naše metropole nemohla fungovat ani dnes, jednotlivé systémy tak stále prochází modernizací

 „V Praze stálo v roce 2018 celkem 665 světelných signalizačních zařízení. Každoročně přibývají řádově jednotky nových semaforů, ale obnovíme jich zhruba 30 až 50. Od devadesátých let je u semaforů zaváděn systém upřednostňování veřejné hromadné dopravy, který dnes ale funguje v dynamickém režimu,“ vysvětluje Barbora Lišková, tisková mluvčí Technické správy komunikací.

To v praxi znamená, že jsou semafory schopny reagovat na téměř veškeré dění na vozovce, včetně vyhodnocení počtu čekajících vozidel. Semafory podle toho upravují režim křižovatky, aby nebyla zahlcená. Celkem dvě třetiny semaforů mohou navíc ovládat dispečeři i přímo z Hlavní dopravní řídící ústředny.

Bez semaforů už by to dnes v Praze nešlo. Foto: Unsplash

Na většině křižovatek se v současnosti nechává 24hodinový provoz, který je nastaven na různé fáze. Fáze „blikající žlutá“se používá v místech, kde není tak silný provoz a vyřazení semaforu není nebezpečné. Chodcům a nevidomým při ní ale stále zůstává možnost blikající signalizaci na čas spustit do normálního provozu.

„V současné době je takto řízeno více než 50 signalizovaných míst. Na místech, kde by však mohla být ohrožena bezpečnost zejména chodců, se používá klasický systém „červené křižovatky“, který střídá všechny barvy semaforu. Nepřetržitě řízených signalizací je v Praze většina, a to přes 80 procent,“ doplňuje Barbora Lišková.

Nové nahrazuje staré

Tyto moderní systémy jsou ale záležitostí až posledních několika let. Do konce devadesátých let minulého století totiž semafory fungovaly ještě pomocí řadicího válce okovaného plíšky, které předávaly signál k přepnutí semaforu.

„V praxi se používalo pevné nastavení intervalů na 60, 80 a 120 sekund, které se s železnou pravidelností opakovaly. Cyklus byl narušen pouze stiskem tlačítka pro chodce, kdy po doběhnutí zelené pro automobily byla vřazena zelená pro chodce,“ doplňuje Barbora Lišková.

Nepřehlédněte

Dopravní podnik shání řidiče tramvají. Nabízí poměrně slušné peníze • Dopravní podnik hl. m. Prahy se podobně jako mnoho dalších firem v Praze a celé republice potýká s nedostatkem pracovních sil.

Rok 1904: Nejméně deset mrtvých po vánočním ohňostroji v Itálii • Oslavy příchodu nového roku v Praze se v posledních dvou letech mění. Město zakázalo odpalovat zábavní pyrotechniku v historickém centru a zrušilo i oficiální novoroční ohňostroje. Ať už si o tom myslíme cokoliv, pravdou zůstává, že rachejtle a petardy měly v minulosti na svědomí řadu zbytečných zranění. A některým lidem se dokonce tato zábava stala osudnou. O tragickém případu z Itálie informovaly Národní listy dne 9. ledna 1904.

Pražské letiště na hranici provozní kapacity. Cestující se musí připravit na dočasné snížení komfortu • Letiště Václava Havla loni odbavilo nejvíce cestujících v historii. Celkem jím prošlo 17 804 900 osob, což je asi o jeden milion více než v roce 2018. Vzrůstající trend počtu cestujících pokračuje již několikátý rok v řadě. Pro letiště to ale znamená, že se letos nejspíš dostane za hranici provozní kapacity.

7. 1. 1868: Led na Vltavě taje a bude se volit nový pražský purkmistr • Čím žila Praha přesně před 150 lety? Vydejte se s námi na cestu proti proudu času! Každý den budeme přinášet výběr nejzajímavějších zpráv, které otiskly Národní listy.

24. 6. 1890: Kočky nejsou na Žofínském ostrově v žádném případě vítané • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

16. 12. 1868: V Kbelích se oběsila mladá dívka. Spekuluje se o důvodech • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Fontána Národního muzea večer opět září barvami • Po několikaměsíční pauze, kdy byla fontána před Historickou budovou Národního muzea uložena k zimnímu spánku, se tento originální vodní prvek na vrcholku Václavského náměstí opět rozzářil, tentokrát barvami národní trikolory. První spuštění proběhlo v pátek 1. května v 8 hodin večer.

Spadne někdy Eiffelova věž? Naši předci nepočítali, že vydrží tak dlouho • Eiffelova věž patří mezi nejznámější symboly Paříže i celé Francie. Ve své době ji lidé považovali za malý zázrak. Jak ale dokládá článek z Národních listů ze srpna 1891, příliš se nepředpokládalo, že by mohla vydržet stát až do 21. století.

Pražský dopravní podnik testuje hybridní autobus Solaris • Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) bude ode dneška v reálném provozu testovat další hybridní autobus. Tentokrát se jedná o sériové řešení s ukládáním elektrické energie do kondenzátorů namísto obvykle používaných baterií. Dvanáctimetrový nízkopodlažní autobus Solaris Urbino 12 Hybrid dostal evidenční číslo 4999 a cestující jej mohou do 22. září vyzkoušet na linkách č. 133, 165, 175, 207 a 213. 

Autobus SAutobus Solaris Urbino 12 Hybrid.olaris Urbino 12 Hybrid

14. 5. 1889: Zoufalá matka utopila své dvě děti v jámě za městem • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Legenda českého zemědělství. Před 80 lety vyjel traktor Svoboda Diesel-Kar 12 • Přesně před 80 lety na česká pole poprvé vyjel jeden z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších pomocníků malých a středních rolníků první poloviny dvacátého století – traktor Svoboda Diesel-Kar 12. Na tento typ pak navázalo několik úspěšných řad zemědělských strojů Svoboda, než byla v roce 1948 firma znárodněna. Ikonický traktor zdobí také vchod do hlavní výstavní budovy muzea v Praze na Letné.

Z Prahy do Šanghaje pětkrát týdně. China Eastern přidá pondělní lety • Letecká společnost China Eastern Airlines oznámola, že navýší počet letů na lince z Prahy do Šanghaje. Od 6. května bude létat z Letiště Václava Havla Praha již pětkrát týdně, nově také v pondělí.

15. 3. 1868: Primitivní masky a příšerná nuda. Židovský ples se nepovedl • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

15. 6. 1890: Zpronevěra, výstava v Rudolfinu a večírek novinářských sazečů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Bob a Bobek budou vychovávat neukázněné cestující v MHD • Dopravní podnik představil novou výchovnou kampaň s názvem „Slušnost a bezpečnost“. Jejími hlavními hrdiny jsou oblíbené postavičky od výtvarníka Vladimíra Jiránka, tj. Bob a Bobek. Králíci z klobouku poučí cestující o slušném a bezpečném chování v pražské MHD. Kampaň bude trvat tři roky.

Oblíbení králíci z klobouku jsou tvářemi nové kampaně Dopravního podniku hl. m. Prahy.

Kampaň zabrala. Počet smrtelných srážek chodců s tramvají se loni snížil • Zatímco v předešlých letech počet střetů tramvají s chodci v hlavním městě každým rokem stoupal, loni došlo nejen k meziročnímu poklesu počtu nehod o více než 17 %, ale i počtu úmrtí, a to z osmi na tři osoby. Rok 2019 byl v této oblasti pozitivní i tím, že z celkového počtu 87 sražených chodců byla naprostá většina zraněných lehce, a pouze 4 těžce. Data zveřejnil Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP).

13. 3. 1868: Neznámý uličník házel uhlí po cestujících ve vlaku • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Uličnický kousek Včera večer hodil jakýsi nezbeda do jednoho vozu vídeňského vlaku, když právě kol Žižkova jel, kus uhlí a poranil jednoho cestujícího dosti značně na čele. Poněvadž takový uličnický kousek se na té straně už častěji přihodil, bylo by záhodno, blíže po onom nezbedovi pátrati a důkladně jej potrestati. – Pražský denník, 13. 3. 1868 Situace na Vltavě Vltava plyne již obyčejným svým řečištěm. Následkem toho jest převoz na všech místech opět otevřen a na řece se zase rozličná práce vykonává. Rybáři jsou zaměstnáni vytahováním písku, jehož nyní tak značné množství ke stavbám se potřebuje. Plavba s loděmi i vory se čile provozuje, zejmena včerejšího dne plouly po Vltavě ohromně dlouhé prameny, tak že převozníci museli někdy delší dobu čekati, než jim bylo možno s loďkami svými dále převážeti. – Pražský denník, 13. 3. 1868 [related-post id="6759"] Utopil se Ve středu dopoledne vytažena byla z Vltavy pod invalidovnou mrtvola muže, u něhož nalezena byla obchodnická knížka na jmeno Jana Pechra z Beranova a 6 zl. 25 kr. na penězích. – Pražský denník, 13. 3. 1868

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

26. 11. 1889: Nebezpečný žebrák, smrt na kolejích a nález tobolky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Výstava ve Valdštejnské zahradě připomíná Karla Čapka • Světově proslulého spisovatele a někdejšího obyvatele Prahy 10 Karla Čapka, od jehož narození uplyne 130 let, připomíná nová panelová výstava ve Valdštejnské zahradě.