6. 6. 1890: Hromadná sebevražda ve Vršovicích. Na život si sáhli tři mladíci

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Sebevražda tří pekařských pomocníků ve Vršovicích

Když včera po 11. hodině v noci vracel se za silného deště policejní strážník Aug. Srbek s úřadníkem p. Bluem a magistrátním úřadníkem p. Majrychem ze Záběhlic do Vinohradů, připlazil se jim od hřbitova vršovického 19letý pekařský pomocník Karel Řeřicha v cestu a sdělil jim, že se v sebevražedném úmyslu střelil dvakráte z revolveru do prsou a že se těžce zranil. Žádal je snažně za přispění ku pomoci, načež byl odveden do bytu obecního lékaře p. MUDra. Šabaty, jenž mu rány obvázal a dal dopraviti do všeobecné nemocnice, kde zranění prohlášeno za těžké.

Řeřicha udal, že se svými pekařskými soudruhy Janem Hrbkem a J. Neckářem súčastnili so známé pekařské stávky a že od té doby nemohli ani v Praze, ani v předměstích neb v okolí obdržeti žádnou práci a za tou příčinou, že trpěli velikou bídu. Pokud co měli, prodávali a zastavovali, kdežto nyní nemají ani na chléb. Za tou příčinou se usnesli, že společně zemrou. Prodali společnou rukou, co ještě svým majetkem mohli nazývati. Hrbek koupil revolver a náboje. Včera po 10. hod. večer odebrali se na pole nedaleko hřbitova ve Vršovicích, aby děsný svůj čin provedli. Usedli na zemi a nejprvé, dle udání Řeřichova, střelil se Hrbek z revolveru do prsou a zůstal na místě mrtev. Na to chopit se z ruky zastřeleného soudruha vypadlého revolveru Řeřicha, střelil se taktéž do prsou a zranil těžce, že, jak udává byl nějakou dobu bez vědomí. Poslední střelil se Josef Neckař, jenž byl taktéž ihned mrtev.

Když Řeřicha nabyl vědomí a seznal, že soudruzi jeho jsou mrtvi, vzal opětně revolver do ruky a střelil se po druhé do prsou, způsobiv si opětně těžké zranění. Třetí ránu nemohl více do sebe střeliti a když zaslechl blížící se kroky mužů, sebral veškeré své síly a plazil se jim vstříc se žádostí o pomoc, jíž se mu ovšem ihned dostalo. V kapsách zastřeleného Neckáře nalezeny byly dva lístky, jimiž se s příbuznými loučí, prosí je za odpuštění a oznamuje, že nešťastná láska dohnala ho k zoufalství.

– Na místě události. Sensační tato hromadná sebevražda udála se nedaleko nad hřbitovem vršovickým na pravo od úvozu, vedoucího do polí stranou k Volšanům. Sebevrahové dali se zde, tušíme po třetí, z polních mezí mezi žitem a pšenicí. Když došli as doprostřed, tu patrně na břehovitou mez usedli. Mrtvoly Hrbka a Neckáře, kteří byli oba slušně oděni, ležely vedle sebe hlavami ve pšenici a nohama přes svah meze do žita. Kabáty a vesty měli rozepjaté a košile rozhalené, tak že dle toho je nad pochybnost každou, že by se jinakým spůsobem urmřeli, nežli dobrovolně. Rány obou přímo do obnažených prsou vypálené, byly jisté a hrudníky a košile měli nešťastníci jen nepatrně zakrvácené. Ve mladistvých tvářích obou jevil se klid, jen seskelnatělý vzhled očí zdál se prozrazovati hořký bol. Šat, prádlo i obuv ukazují na mladíky spořádané.

[related-post id=“29998″]

Sensační zpráva o smrti jejich roznesla se záhy z rána po Vršovicích po Vinohradech a pronikla i do Prahy, odkudž odevšud hrnuly se na místo smutného dějiště hromadné této sebevraždy davy zvědavců obojího pohlaví, mezi nimi pak byli též známí nešťastných, jejichž trudný osud jest předmětem všeobecné lítosti. Mrtvoly jejich střežili dnes dopoledne policejní strážníci, očekávajíce soudní komisi. Přístup k nim byl obecenstvu po mezích dovolen. – Národní listy, 6. 6. 1890