16. 2. 1890: Problémy se samozavíracími dveřmi a výzdoba dvorany Rudolfina

Před lety v PrazePražskýDEN.cz16. února 20204 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Neračte zavírati

Jistý horlivý navštěvovatel pražských veřejných místností podává následující zprávu o svém pozorování, týkajícím se jistého nového technického zavedení, jehož požehnání vylilo se této zimy štědře na matičku Prahu. Již po delší dobu může pozorovati člověk, jemuž se udá častěji navštíviti všeliké veřejné místnosti, zábavné neb i úřední, při otvírání dveří zvláštní jakýsi odpor, jakoby se někdo neviditelný vzpíral jeho vstupu; dveře stenají a funí a neustoupí na více, než co právě projíti potřebuje jedna osoba a teprvé když člověk vstoupil, zhlédne malého netvora, přišroubovaného na hoře, v koutě mezi věřejí a křídlem dveřním, který vše to spůsobil. Jest to přístroj k samočinnému zavírání dveří, píst v němž stlačený vzduch vykonává za všechny, kdož by byli tak pohodlnými, že by nechtěli za sebou dveře zavřiti, tuto službu. Tiše, jemně a zdvořile přirazí duch vrátného, zakletý do pístu za vámi dveře, při čemž si vždy tak bolestně povzdechne, že se každý nově vstupující bezděčně obrátí. Potud bylo by vše v pořádku; avšak nový ten triumf lidské vynalezavosti mi také ctižádost a nesnese, aby se mu kdo jiný do vykonávání jeho funkce mísil. Každé napomáhání se přísně zapovídá, a kdyby se opakovalo, vypoví samočinný zavěrač na dále službu. Poněvadž však nelze žádati na každém vstupujícím, aby podobné marotty samočinného zavěrače znal, jest nutné zvláštní opatření a tak možno dnes již na nesčíslných dveřích v Praze čísti nápadný nápis: »Neračte zavírati«. Než tím není vše ještě skončeno. Obecenstvo počalo si znenáhla na zavěrače zvykati, a neráčilo zavírati také tam, kde žádných přístrojů nebylo. Z čehož velká mrzutost mezi denními hosty všelikých kaváren a restaurací a ještě větší mezi starými pány v úřadech, zvyklými nejen na náležité zaklepání na dveře, jich šetrné otevření, ale též na rychlé, správné a hermetické uzavření. Následkem toho objevila se záhy nutnost, neblahé následky nového vynálezu paralelisovati a tak se stalo, že objevily se na větším ještě počtu dveří cedulky s nápisem: »Račte zavírati«. Tím však byla míra zla dovršena. Obecenstvo vstupující není v rychlosti s to věnovati nápisům náležité pozornosti a zavírá tam, kde zavírati nemá, a což ještě horší jest, nechává otevříno tam, kde se proti tomu právě chtěli ohraditi. Každou chvíli béře průvan ve všelikých bankách a písárnách papíry a poznámky se stolů a pultů, rheumatismus v úřadech se zmáhá, a co mimořádných dovolených bude zapotřebí, aby všecky následky této malé egyptské rány se napravily, nelze ještě tou dobou zjistiti. — Že ostatně takováto technická vymoženost může se velmi snadně zvrátiti v kletbu, jest známo již z historky o hromosvodech pana Marka Twaina, kteréhož v nejlepší odpolední dřímotě kdysi napadl muž, jenž zabýval se zřizováním hromosvodů. Použiv rozespalosti Twainovy, přicházel stále a stále s dotazem, nemá-li postaviti na dům ještě dalši hromosvod; Mark Twain mrzutě přisvědčoval, a když se probudil, shledal svůj dům posázený hromosvody, že vypadal jako ježek. Na to strhla se bouřka, a kdo zná péro Twainovo, domyslí se, jaké kousky se na to nad ubohou jeho střechou, nad krajinou, územím a nad Spojenými státy děly. – Národní listy, 16. 2. 1890

Malířská výzdoba dvorany Rudolfina

Ve valné hromadě České spořitelny tyto dny odbývané usneseno, po návrhu ředitelstva, aby byl vypsán konkurs na freskové malby do nástěnných polí velké dvorany Rudolfina. Budou za příčinou tou vypsány tři ceny po 3000, 2000 a 1000 zl. Malby mají mít za předmět — v souhlasu s určením Rudolfina — allegorické znázornění jednotlivých odvětví umění výtvarných, umění průmyslného a hudby. Uvítali bychom s vděkem a potěšením usnesení, jímž se má dostati umělecké výzdoby krásné budově uměnám věnované, kdyby z něho nebyla opět zřejma nepřízeň, ano nevážnost k domácí produkci výtvarné. Tak vztahuje se konkurs ke všem v Rakousko-Uhersku narozeným neb usedlým umělcům a do poroty budou povoláni, vedle architekta Rudolfina prof. Zítka a prof. Josefa Schulze, výhradně umělci mimopražští, vídenští a také prof. Wislicenus z Düsseldorfu. Nechtějíce se zde dotýkati otázky, zdali někteří z cizích členů poroty nejsou jednostrannými representanty směru uměleckého již takřka antikvovaného, upozorňujeme jen zvláště na tu okolnost, že pražské ústavy umělecké při volbě členů jury byly zúplna ignorovány. Návrhy ředitelstva spořitelny opíraly se o usnesení komise znalecké, v níž české kruhy umělecké zastupovali pánové prof. Schulz a Zítek. – Národní listy, 16. 2. 1890

[related-post id=“28214″]

Žofínský ostrov

Dnes jsou opětně dvě koncertní produkce, z nichž prvá, koncert promenádní, počíná o 3., druhá o 7. hodině večer. Oba koncerty odbývají se v hořejším sále při elektrickém osvětlení. Hudbu provede kapela 75. pěšího pluku krále dánského osobním řízením kapelníka pana Mahra. – Národní listy, 16. 2. 1890

Ve prospěch podniků vlasteneckých a dobročinných

Majitelé známého českého cirku pp. Kaiser a Jung uspořádali v Horních Počernicích několik zdařilých představení, jimiž tamní a okolní obecenstvo mile pobavili. Čistý výnos posledního představení věnovali majitelé cirku dílem ve prospěch místních chudých, na které připadlo 60 zl., dílem ve prospěch Ústřední Matice školské, které se 10 zl. dostalo. Šlechetný tento skutek zasluhuje povšimnutí a podnik podpory obecenstva. – Národní listy, 16. 2. 1890

Nepřehlédněte

Módní ikona Hana Podolská. Smutný příběh legendární pražské podnikatelky • Říkali jí česká Coco Chanel. V jejím salonu na Jungmannově náměstí v Praze si v dobách první republiky podávaly dveře manželky ministrů a továrníků, ale i slavné herečky Jarmila Novotná, Růžena Nosková, Hana Vítová, Adina Mandlová či Lída Baarová. Životní příběh české módní ikony je pozoruhodnou výpovědí o neuvěřitelné píli a cílevědomosti, zároveň ale i smutným mementem naší poválečné historie.

Česká Coco Chanel Hana Podolská.

26. 11. 1889: Nebezpečný žebrák, smrt na kolejích a nález tobolky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

19. 11. 1889: Řešení nedostatku lékařů a odpor proti pivním tlakostrojům • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Praha 2 odhalila pamětní desku hrdinovi druhého odboje Karlu Pavlíkovi • Pamětní deska se jménem kapitána Karla Pavlíka visí od čtvrtka na domě č. 19 v ulici Na Folimance v Praze 2. Hrdina druhého odboje se proslavil především obranou Czajánkových kasáren den před okupací naší republiky nacisty dne 14. března 1939, ale i mnoha dalšími odbojovými aktivitami. Dům v Nuselském údolí byl jeho posledním útočištěm před zatčením v roce 1942 a následnou popravou v Mauthausenu.

Odhalení desky se uskutečnilo tento čtvrtek.

12. 2. 1890: Ženy v Belgii budou smět nově provozovat činnost lékárnic • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 2. 1868: Mladý student pedagogiky zadržen kvůli padělání peněz • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Most je už skoro hotovýTřetí most pražský se blíží za nynější příznivé povětrnosti rychle k svému úplnému ukončení. Podlaha mostu jest již úplně položena, tak že se bude moci v nejbližších dnech vozová cesta dlážditi dubovými špalíčky. Postranní chodníky pro pěší začnou se též v krátkém čase dlážditi a to sice dlažbou mosaikovou, kteráž práce jest svěřena zdejšímu mistru dlaždickému p. Vejrostkovi. V těchto dnech bylo započato kladením železných žlábků podél chodníků a pokračováno v zřizování vkusnho zábradlí kolem mostních pilířů. Obecenstvu se dovoluje přístup na most a přechod přes něj za dobrovolný poplatek, jejž vybírají stážníci stavby. V posledních dnech byl most četně navštěvován, jmenovitě času odpoledního, kdy celé zástupy lidu přes most se ubírají, by užili ve svěžím vzduchu krásné vyhlídky s mostu i s Letné se jevící. S dlažbou ulice Eliščiny počne se jak mile tomu povětrnost dovolí. Na stavbách celnice a nedaleké kavárny pod Letnou se též usilovně pracuje. – Pražský denník, 23. 2. 1868 Padělatel zlatekPředevčírem byl u jednoho krupaře na Malé straně zadržen 17letý kandidát učitelství Jaromír Š., jenž chtěl falešnou zlatku udati. Policie prohledávala ještě téhož dne v jeho bytu v »lázni« a nalezla tam v jedné knize několik padělaných šestáků, několik olejem napuštěných archů papíru k dalšímu padělání, tuše atd. Mladík se na to přiznal, že skutečně padělání toho se dopustil a byl tudíiž zemskému soudu odevzdán. – Pražský denník, 23. 2. 1868 VýročíZlatou svatbu slaviti bude pozejtří, v úterý o půl 9. hod. u křižovníků Jan Bouček se svou ženou Terezií, s kterou byl před 50 lety u sv. Petra oddán. Staří manželé žijí prý v nuzných poměrech a takž se snad najdou citliví lidé, kteří jim k zlaté svatbě nějakým darem přispějí. – Pražský denník, 23. 2. 1868 [related-post id="6050"] Ženich dopadenNevěsta ze Zbraslavi, které ženich, jak známo, před samou svatbou s penězi uprchl do Prahy, konečně se už dopídila uprchlého, ale nevíme, zdaž má z něho velké potěšení. Ve čtvrtek jej pražská policie postihla v židovském městě, potloukajícího se tam s nějakou ženštinou. Peníze byly už ty tam a ženich, jsa následkem své divoké lásky nemocen, dopraven jest do pražské nemocnice. – Pražský denník, 23. 2. 1868 PoplachVčera dopoledne roznesla se zvěst, že v nádraží oheň vypukl, a skutečně novoměstští hasiči s ruční stříkačkou do nádraží běželi. Oheň, který v jedné tamní budově vyšel, bylvšak hned v zárodku od dělníků udušen. – Pražský denník, 23. 2. 1868

31. 5. 1890: Zbytečný poplach kvůli ohni v obchodě na Karlově náměstí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

19. 2. 1868: Při demolici domu objevili vzácné mince z 15. století • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Politická provokace Nějaká písnička „o bělohorských mučednicích“ ruší zase poklid naši neunavné c. k. policie. Tajní orgánové její alespoň vyzvěděli „zcela na určito“, že v jisté karlínské kavárně prodávala a „rozšiřovala se“ taková „kdesi tajně tištěná písnička“, v níž opěvují se mučeníci bělohorští a tudíž dává se nechuť a nelibost proti vládě na jevo. Totě skorem učiněný § 11. ministerského nařízení z roku 1854! Honem tedy buď pachatele, nebo aspoň rozšiřovatele vypátrat. A tajní orgánové skutečně vypátrali „rozšiřovatele“ v osobě zámečnického strojmistra pana Čeňka N. z jedné karlínské továrny. Tento prý – tak znělo udání – zajisté písničku tu v povědomé kavárně bud' sám prodával, aneb jest-li neprodával tedy prý si ji dojista koupil… Jednoho dne tedy octnul se milý strojmistr u výslechu. Chuďas ustrnul všecek, když vyložen před ním sáhodlouhý protokol obsahující výpovědi „svědkův“ a trnnl pořad více čím více z toho protokolu se mu projevovalo: nemělť prý do té chvíle skutečně ani potuchy, že by jakás podobná písnička existovati mohla. „Vy tedy neznáte tento tiskopis“? a ukazována mu jakás litografie ve zlaté obrubě. Milý strojmistr chutě vytahuje brejle, aby se na tu šlakovitou písničku, která ho přivedla do takového oplétání, přece důkladně podíval – avšak chyba lávky: Když prý vůbec ničeho o ní neví, nemusí prý ji také číst, a osudný „corpus delicti“ pustoval zase do akt. Ať má krásná literatura naše také své „misterie“! – Národní listy, 19. 2. 1868 Zmizela Dle udání, příslušnému úřadu o tom učiněném, zmizela od 13. t. m. Alžběta Červenková, manželka truhláře, z bytu svého č. p. 52 na Malé Straně. Odloučena od muže svého, žila v nouzi a bídě velké, nebylo by tedy nemožné, že se ubohá snad života trapného zbavila. – Národní listy, 19. 2. 1868 Zaplavení Pramen ze studně provalil se předevčírem v domě č. 815 na svatováclavském náměstí do sklepa vedlejšího domu a brzo byl celý sklep zaplaven. Na rychlo bylo povoláno několik mužů od hasičského sboru, kteří rourami skrze otvory sklepní vodu ze sklepa pumpovali, až se jim podařilo proud zastaviti a průlom zatarasiti. – Pražský denník, 19. 2. 1868 Divadlo Bergheerovo divadlo na senovážném náměstí požívá dosud stálé přízně pražského obecenstva, jak o tom svědčí každodenní četné návštěvy, jakých se mu dostává. Majitel jeho p. Bergheer ohlašuje veřejnými návěstími, že dosud provozované představení již jen krátký čas hráti budou, po nichž pak opět s novými představeními před obecenstvo předstoupí. – Pražský denník, 19. 2. 1868 [related-post id="5767"] Demolice Pachtův dům v granátnické ulici bude už co nejdříve dokona zbořen. Mohutné zdě staré této stavby vyžadují násilného bourání a některé vzdorují dlouho dělníkům než se sřítí. Včera ráno našel jeden z dělníků mezi zříceninami starou minci, na jejímž líci byla podobizna krále Jiřího Poděbradského, kol níž nápis v latinském jazyku “Jiří z Boží milosti král;” na druhé straně poněkud již otřené nalezal se stromek, nad nímž slunce se prostíralo. – Pražský denník, 19. 2. 1868 Roznášel bez povolení Nepovolaný roznašeč novin byl v pondělí večer zadržen na Smichově, když udal, že mu jeden tulák ukradl sedm výtisků jistého humoristického listu. Při vyšetřování se ukázalo, že neměl dovolení k roznášení novin a tak byl i se zlodějem soudu odevzdán. – Pražský denník, 19. 2. 1868 Ničema Zatknut byl v pondělí od obecní policie onen ničema, který v posledních dnech byl se do několika zdejších hostinců vloudil a tam hostům rozličné věci kradl. Dostižen byl v jednom hostinci na Václavském náměstí, právě když jednomu rabínovi byl ukradl zlaté hodinky s řetězem, pikslu, kabát, vestu a balík v ceně 35 ul. Zloděj tento je bývalý obchodní pomocník. – Pražský denník, 19. 2. 1868

Manželku prodal za koně. Kuriózní případ z USA s nečekanou dohrou • Obchod s lidmi býval v dávné minulosti zcela běžný. Poněkud kuriózně přesto působí případ ze Spojených států, o němž v dubnu roku 1891 psaly pražské noviny. Jistý mladý farmář z Pensylvánie vyměnil svou manželku za koně. Jenomže celý obchod nakonec nedopadl příliš slavně. Přečtěte si, co se přesně stalo.

2. 12. 1889: Budiž světlo! Na Žižkově začalo fungovat veřejné elektrické osvětlení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 8. 1890: Noční bouře nad Prahou, dívka v bezvědomí a telegrafní spojení s Francií • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Vraždu Milady Horákové připomínají plakáty na pražských budovách • Letos uplynulo 70 let od vykonstruovaného soudního procesu a popravy doktorky Milady Horákové. Ta byla za údajné spiknutí a velezradu popravena komunistickým režimem 27. června 1950 v 5:35 hodin ráno na dvoře pankrácké věznice. Smutnou kapitolu našich dějin chce připomenout občanská iniciativa „Milada 70: Zavražděna komunisty“.

10. 3. 1890: Kopnutí koněm, nevčasný žert a trapný incident v Pešti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 2. 1868: Ženich se nedostavil na svatbu. Nevěsta nepřestává doufat • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

18. 9. 1889: Časná zima, placení hudebného a spojení s Vídní • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Slepá jasnovidka Baba Vanga prý znala temnou budoucnost lidstva. Její život je opředen tajemstvím • Údajně předpověděla 3. světovou válku, havárii v Černobylu, 11. září 2001, tragédii ponorky Kursk i smrt princezny Diany. Řeč je o bulharské vědmě a léčitelce, známé po celém světě jako Baba Vanga. Tajemná žena prý ve svých vizích viděla i vývoj lidstva v příštích několika stovkách letech a úplný konec světa. Je ale tohle všechno pravda?

5. 11. 1889: Krádeže v pražských kostelech a drsné přepadení na Žižkově • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 1. 1889: Zapomenutá pražská zoologická zahrada a případ krkavčí matky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 6. 1890: Hořící vagon, nepoctivý nálezce a neoprávněný rybolov • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

4. 4. 1889: Spor o ústřední umrlčí komoru na Olšanech a hrůzná smrt v mlýnském kole • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.