16. 2. 1890: Problémy se samozavíracími dveřmi a výzdoba dvorany Rudolfina

Před lety v PrazePražskýDEN.cz16. února 20204 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Neračte zavírati

Jistý horlivý navštěvovatel pražských veřejných místností podává následující zprávu o svém pozorování, týkajícím se jistého nového technického zavedení, jehož požehnání vylilo se této zimy štědře na matičku Prahu. Již po delší dobu může pozorovati člověk, jemuž se udá častěji navštíviti všeliké veřejné místnosti, zábavné neb i úřední, při otvírání dveří zvláštní jakýsi odpor, jakoby se někdo neviditelný vzpíral jeho vstupu; dveře stenají a funí a neustoupí na více, než co právě projíti potřebuje jedna osoba a teprvé když člověk vstoupil, zhlédne malého netvora, přišroubovaného na hoře, v koutě mezi věřejí a křídlem dveřním, který vše to spůsobil. Jest to přístroj k samočinnému zavírání dveří, píst v němž stlačený vzduch vykonává za všechny, kdož by byli tak pohodlnými, že by nechtěli za sebou dveře zavřiti, tuto službu. Tiše, jemně a zdvořile přirazí duch vrátného, zakletý do pístu za vámi dveře, při čemž si vždy tak bolestně povzdechne, že se každý nově vstupující bezděčně obrátí. Potud bylo by vše v pořádku; avšak nový ten triumf lidské vynalezavosti mi také ctižádost a nesnese, aby se mu kdo jiný do vykonávání jeho funkce mísil. Každé napomáhání se přísně zapovídá, a kdyby se opakovalo, vypoví samočinný zavěrač na dále službu. Poněvadž však nelze žádati na každém vstupujícím, aby podobné marotty samočinného zavěrače znal, jest nutné zvláštní opatření a tak možno dnes již na nesčíslných dveřích v Praze čísti nápadný nápis: »Neračte zavírati«. Než tím není vše ještě skončeno. Obecenstvo počalo si znenáhla na zavěrače zvykati, a neráčilo zavírati také tam, kde žádných přístrojů nebylo. Z čehož velká mrzutost mezi denními hosty všelikých kaváren a restaurací a ještě větší mezi starými pány v úřadech, zvyklými nejen na náležité zaklepání na dveře, jich šetrné otevření, ale též na rychlé, správné a hermetické uzavření. Následkem toho objevila se záhy nutnost, neblahé následky nového vynálezu paralelisovati a tak se stalo, že objevily se na větším ještě počtu dveří cedulky s nápisem: »Račte zavírati«. Tím však byla míra zla dovršena. Obecenstvo vstupující není v rychlosti s to věnovati nápisům náležité pozornosti a zavírá tam, kde zavírati nemá, a což ještě horší jest, nechává otevříno tam, kde se proti tomu právě chtěli ohraditi. Každou chvíli béře průvan ve všelikých bankách a písárnách papíry a poznámky se stolů a pultů, rheumatismus v úřadech se zmáhá, a co mimořádných dovolených bude zapotřebí, aby všecky následky této malé egyptské rány se napravily, nelze ještě tou dobou zjistiti. — Že ostatně takováto technická vymoženost může se velmi snadně zvrátiti v kletbu, jest známo již z historky o hromosvodech pana Marka Twaina, kteréhož v nejlepší odpolední dřímotě kdysi napadl muž, jenž zabýval se zřizováním hromosvodů. Použiv rozespalosti Twainovy, přicházel stále a stále s dotazem, nemá-li postaviti na dům ještě dalši hromosvod; Mark Twain mrzutě přisvědčoval, a když se probudil, shledal svůj dům posázený hromosvody, že vypadal jako ježek. Na to strhla se bouřka, a kdo zná péro Twainovo, domyslí se, jaké kousky se na to nad ubohou jeho střechou, nad krajinou, územím a nad Spojenými státy děly. – Národní listy, 16. 2. 1890

Malířská výzdoba dvorany Rudolfina

Ve valné hromadě České spořitelny tyto dny odbývané usneseno, po návrhu ředitelstva, aby byl vypsán konkurs na freskové malby do nástěnných polí velké dvorany Rudolfina. Budou za příčinou tou vypsány tři ceny po 3000, 2000 a 1000 zl. Malby mají mít za předmět — v souhlasu s určením Rudolfina — allegorické znázornění jednotlivých odvětví umění výtvarných, umění průmyslného a hudby. Uvítali bychom s vděkem a potěšením usnesení, jímž se má dostati umělecké výzdoby krásné budově uměnám věnované, kdyby z něho nebyla opět zřejma nepřízeň, ano nevážnost k domácí produkci výtvarné. Tak vztahuje se konkurs ke všem v Rakousko-Uhersku narozeným neb usedlým umělcům a do poroty budou povoláni, vedle architekta Rudolfina prof. Zítka a prof. Josefa Schulze, výhradně umělci mimopražští, vídenští a také prof. Wislicenus z Düsseldorfu. Nechtějíce se zde dotýkati otázky, zdali někteří z cizích členů poroty nejsou jednostrannými representanty směru uměleckého již takřka antikvovaného, upozorňujeme jen zvláště na tu okolnost, že pražské ústavy umělecké při volbě členů jury byly zúplna ignorovány. Návrhy ředitelstva spořitelny opíraly se o usnesení komise znalecké, v níž české kruhy umělecké zastupovali pánové prof. Schulz a Zítek. – Národní listy, 16. 2. 1890

[related-post id=“28214″]

Žofínský ostrov

Dnes jsou opětně dvě koncertní produkce, z nichž prvá, koncert promenádní, počíná o 3., druhá o 7. hodině večer. Oba koncerty odbývají se v hořejším sále při elektrickém osvětlení. Hudbu provede kapela 75. pěšího pluku krále dánského osobním řízením kapelníka pana Mahra. – Národní listy, 16. 2. 1890

Ve prospěch podniků vlasteneckých a dobročinných

Majitelé známého českého cirku pp. Kaiser a Jung uspořádali v Horních Počernicích několik zdařilých představení, jimiž tamní a okolní obecenstvo mile pobavili. Čistý výnos posledního představení věnovali majitelé cirku dílem ve prospěch místních chudých, na které připadlo 60 zl., dílem ve prospěch Ústřední Matice školské, které se 10 zl. dostalo. Šlechetný tento skutek zasluhuje povšimnutí a podnik podpory obecenstva. – Národní listy, 16. 2. 1890

Nepřehlédněte

24. 9. 1868: V Praze řádí smrtka. Nešetří mladé, ani staré • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

2. 10. 1889: Přejetý kůň, následky ženské zvědavosti a sebevražda mladého muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Werichova vila bývala domovem i mnoha dalších slavných osobností • Při procházce po pražské Kampě si nelze nevšimnout domu, kterému dnes už nikdo neřekne jinak než Werichova vila. Známá budova je unikátní nejen svým umístěním, ale i bohatou historií a řadou slavných obyvatel. Nebydlel zde pouze Jan Werich, ale i další významné osobnosti české historie.

23. 7. 1889: Zkažené maso na trhu, pokousané dítě a mrtvola ve Vltavě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nové pražské pověsti: Poslední podzimní lísteček • Na konci listopadu bývají pražské ulice už většinou zahalené v mlze. Je to tajemný čas. Dny jsou krátké jako první láska a světla je tak moc málo, že by se klidně vešlo do krabičky od zápalek. Lidské duše potají vzpomínají, jak voněly všechny ty promarněné podzimy, zatímco poslední žlutý lísteček v celém širém městě se odtrhuje od rodné větvičky a vydává se na poslední cestu.

14. 4. 1889: Bezplatné oční operace pro slepé a sokolská slavnost na Žižkově • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Výstava ve Valdštejnské zahradě připomíná Karla Čapka • Světově proslulého spisovatele a někdejšího obyvatele Prahy 10 Karla Čapka, od jehož narození uplyne 130 let, připomíná nová panelová výstava ve Valdštejnské zahradě.

Muzeum pražského vodárenství chystá den otevřených dveří • Muzeum pražského vodárenství opět otevře své brány široké veřejnosti. V sobotu 16. října se uskuteční populární den otevřených dveří.

18. 2. 1890: Vyloučení ženské obsluhy z hostince a upozornění pro pražské pekaře • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Proč se Praha jmenuje Praha? Vysvětlení je hned několik • Je to tak trochu záhada. Přesný původ slova Praha už se nejspíš nikdy nedozvíme. Přesto ale existuje několik hypotéz, jak naše hlavní město ke svému názvu vlastně přišlo.

25. 7. 1890: Surová žena z malicherného důvodu napadla malého chlapce • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

14. 8. 1890: Z domnělého zloděje se vyklubalo roztomilé překvapení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Poslední dopis Milady Horákové je vystaven v Národním muzeu • V Pantheonu Historické budovy Národního muzea je až do 10. července k vidění první a poslední strana dopisu, který napsala Milada Horáková těsně před svou popravou 27. června 1950.

Manželku prodal za koně. Kuriózní případ z USA s nečekanou dohrou • Obchod s lidmi býval v dávné minulosti zcela běžný. Poněkud kuriózně přesto působí případ ze Spojených států, o němž v dubnu roku 1891 psaly pražské noviny. Jistý mladý farmář z Pensylvánie vyměnil svou manželku za koně. Jenomže celý obchod nakonec nedopadl příliš slavně. Přečtěte si, co se přesně stalo.

Čím trpěl Antonín Dvořák před smrtí? Domněnku potvrdil vědecký rozbor • Pozůstalost Antonína Dvořáka, kterou spravuje Národní muzeum v rámci Českého muzea hudby, obsahovala donedávna neznámý vzorek léku, který skladatel užíval krátce před svou smrtí. Ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv došlo po více než sto letech k jeho přesné identifikaci. Potvrdilo se tak to, co bylo dlouhá léta jen předmětem spekulací – že tento významný český skladatel trpěl před svou smrtí mimo jiné i zánětem močových cest.

24. 11. 1889: Plovoucí šunky, jazyky a uzenky a kapesní zloději v pražských ulicích • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

V sobotu můžete ve Folimance navštívit unikátní protiatomový kryt • Zájemcům o historii hlavního města se v sobotu 16. listopadu 2019 opět naskytne možnost navštívit jeden z největších krytů civilní ochrany na území Prahy. Unikátní prostory si můžete prohlédnout od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.

19. 5. 1889: Praha chce přemístit ostatky Františka Palackého na Vyšehrad • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 10. 1889: Vzniknou na Císařské louce nové stavby? Majitelé již podali žádost o povolení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 4. 1868: Prahu zachvátila vlna sebevražd. Provaz oběšence si někdo nechal pro štěstí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Samovražda a pověra Včera ráno pobouřeno okolí sv. Haštala zprávou, že ve Svíčkové ulici v jednom domě na půdě oběsil se jistý druhdy zámožný v poslední době ale zadlužený mistr lakýrnický. Zpráva ta byla pravdiva, ráno nalezena mrtvola oběšeného na půdě, avšak nikoliv visící, nýbrž položená na zemi se zbytkem provazu na hrdle. Provaz ale nepřetrhl se s nešťastníkem, nýbrž byl uříznut. Patrně tedy kdosi již dříve nalezl oběšence a nepochybně ze známé pověry, že tomu kdo chová takový provaz po oběšenci štěstí přeje v loterii, tajemným spůsobem si jej přivlastnil. – Národní listy, 25. 4. 1868 Samovražda V Bubnech včera ráno pohřešen 16letý lakýrnický učeň A. Patočka, ačkoliv vědělo se, že z domu neodešel. Otec hledaje ho, našel záchod zamknutý, i volal do vnitř, zda-li tam jest. V tom okamžení zaslechl však místo odpovědi ze záchodu ránu střelnou. Vypáčiv mžikem dveře, nešťastný otec spatřil syna střeleného do prsou a kterak od rány na prsou šatu mu hoří. Oheň sice ihned udusil, syna ale již k životu nevzkřísil, rána z bambitky projela nešťastníkovi srdce. Ze soudní obsílky u něho nalezené a z dřívějších výrokův jeho vysvítá, že učinil tak ze strachu před stíháním soudním. – Národní listy, 25. 4. 1868 [related-post id="9620"] Pomatená Již po delší dobu pozorováno na paní Barboře O., v Jiřinách bydlící, že tísněna jest v mysli jakousi strastí neobyčejnou a výroky její všeobecné vzbuzovaly podivení, jelikož dotýkaly se domnělých případů a osob, o nichž blíže vysloviti nic nelze. Předevčírem však vyjádření její nabyla rázu nad míru povážlivého a choulostivého; rozkřikovalať po celém domě, že měla ve Vídni bližší známost s jistou vysoce postavenou osobností a následky toho že v srpnu se objeví. Vznešený milovník její slíbil prý jí, že pojede s ní do Tyrolska, kdež co „hraběnku“ ji opatří. Při okolnosti té a po shledání lékařském nezbylo městské policii nic jiného, než ubohou odevzdati do blázince. To se stalo včera odpůldne ovšem spůsobem prozřetelným. Přijel pro ni lékař, sděliv jí, že doveze ji přes Vídeň do Tyrol, zatím však že zastaví se u bankéra pro peníze na cestu a dovezl ji do –  blázince. „Vždyť nejsem bláznem, alebrž pravda, co mluvím!“ – Nicméně ubohá zůstala tam. – Národní listy, 25. 4. 1868