Datum spotřeby na lahvích s balenou vodou – pro většinu lidí jasný termín, že po něm už by se neměla voda pít. Jenže, jak upozorňuje britský deník Daily Mail, tenhle údaj neurčuje dobu, po kterou je voda ještě „čerstvá“ Ve skutečnosti jde o hranici, po jejímž uplynutí se z plastu mohou začít do vody uvolňovat mikroplasty.
Tyhle drobné částečky, sotva dva mikrometry velké, okem nepostřehnete. A přesto je vědci nacházejí všude – v plicích, v placentě, dokonce i v lidské krvi. „Víme, že tyto chemikálie se do těla dostávají i prostřednictvím plastů,“ uvedla v souvislosti s mikroplasty Sherri Masonová ze Světové zdravotnické organizace (WHO). Jenže co přesně v těle dělají, to se teprve zjišťuje.
Podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin většinu z nich tělo přirozeně vyloučí. Organizace pro výživu a zemědělství OSN však upozorňuje, že část mikroskopických částic proniká až do krve a může se usazovat v orgánech. A odtud už je jen krok k problémům — stále více studií spojuje mikroplasty se záněty, poruchami metabolismu i hormonální rovnováhy, včetně možných neurologických dopadů.
Z výzkumu vědkyně Sary Sajediové, na který se Daily Mail odvolává, vyplývá, že lidé, kteří pravidelně pijí balenou vodu (i když před datem spotřeby), mají v těle zhruba o 900 000 mikroplastů víc než ti, co pijí z vodovodu.
A pak ještě jeden háček – skladování. Slunce, teplo, nebo třeba blízkost chemikálií s výrazným zápachem proces rozkladu plastu urychlují. Voda pak může chutnat divně, někdy až uměle, a přitom jde jen o to, že polyetylentereftalát (PET) v lahvi se začíná pomalu rozpadat.
Takže ano, datum spotřeby na balené vodě má svůj smysl – ovšem ne kvůli vodě samotné, ale kvůli plastu, ve kterém čeká. Je dobré na to myslet, až budete příště vodu z plastu znovu pít.