Gigantický slon lákal hosty do slavné pražské výletní restaurace

MagazínKristián Vích31. října 20193 minuty čtení

Slon na Jubilejní výstavě v Holešovicích v roce 1908.

Foto: Archiv

Píše se rok 1908 a na pražském výstavišti v Holešovicích se koná Jubilejní výstava obchodní a živnostenské komory u příležitosti 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. Zraky návštěvníků se mimo jiného upínají k obří soše slona, který na zádech nese sudy s pivem. Byla to obrovská senzace.

Dutého slona se železobetonovou konstrukcí nechal u příležitosti Jubilejní výstavy vyrobit Pražský akciový pivovar. Autorem díla je sochař Karel Novák, žák slavného J. V. Myslbeka. Až do října 1908 uvnitř fungovala restaurace. Pak ale výstava skončila a slona koupil jistý hostinský Šenk ze Sedlce u Prahy.

Od něj slona v roce 1920 odkoupil Karel Pivoňka, bývalý americký emigrant, který za „velkou louží“ vydělal velké peníze, vrátil se do Čech a v Sedlci začal provozovat hotel California i s restaurací U Slona.

Trefa do černého

V první polovině minulého století lidé rádi během volných dní opouštěli ruch a špínu velkoměsta a vyráželi na výlety do přírody. Tzv. zájezdní restaurace se proto těšily obrovské oblibě. Investice se hoteliérovi Pivoňkovi bohatě vyplatila. V jeho letní restauraci bývalo plno, slon fungoval na děti i dospělé doslova jako magnet.

Slon na Jubilejní výstavě v Holešovicích v roce 1908. Foto: Archiv

Na slona ve svých pamětech Všechny krásy světa vzpomíná i básník Jaroslav Seifert: „Stával jsem u okna vagónu a už od Podbaby jsem vyhlížel jeho obrovské tělo. Nedaleko bylo nádraží a vagón někdy přejel mimo. Tím větší štěstí, když zastavil poblíž. Restaurace ztrácela záhy na své přitažlivosti. Sedlec byl výletním místem Pražanů a hosté sedali radši na slunné zahrádce pod slonem a dívali se na řeku. Počal pomalu chátrat. Nejdříve mu upadly zčernalé kly a začal se drobit chobot opírající se o žlutý písek zahrady, pak uši a ostatní. To mi však nevadilo. Zvykl jsem si na jeho smutek a pokračující zmar. Ještě přednedávnem našel jsem čtyři cihlové sloupy, které byly ukryty v jeho nohou a nesly jeho tělo. Pokud býval ještě jakžtakž pohromadě, nikdy jsem neopomenul vyhlédnout z okna a podívat se na tu chátrající památku, která tam, žalostná, vydržela mnoho let. Od roku 1908 až na práh mého stáří. Z jedoucího vlaku se mi zdávalo, a já to zdání v očích jen podporoval, že slon kráčí. Jednou mi šel naproti, jindy se mi vzdaloval. Na jaře kráčel mezi chomáčky bílých květů, v létě mezi růžemi a v zimě se brodil ve sněhu.“

Pohled na slona v Sedlci směrem od vlakových kolejí. Foto: Archiv
Letní restaurace U Slona. Foto: Archiv

Smutný konec

Zkáza slona začala na konci 2. světové války, kdy ho střelami poničili Vlasovci, kteří bydleli v přilehlém hotelu. V padesátých letech byl již slon v havarijním stavu a v roce 1969 bylo rozhodnuto o jeho definitivní demontáži. Ve stejném roce zemřel i Karel Pivoňka, v požehnaném věku 92 let. Slavná éra legendárního pražského slona tak definitivně skončila. V provozu už není ani hotel a celý areál v současnosti chátrá.

Nepřehlédněte

29. 8. 1868: Dláždění Karlína pokračuje rychlým tempem. Muž se znovu zbláznil • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Dláždění Karlína V dlažbě Karlína se nyní pilně a nepřetržitě pokračuje. Hlavní střída jest již po celé své délce až k ulici sv. jakubské vydlážděna a nyní se počne dlážditi část až k náměstí se táhnoucí, která se již rozkopává a tak k dlažbě upravuje. Následkem toho jest jízda touto ulicí jakož i jakubskou zakázána a povozy jedoucí do Prahy jakož i zpět se musí ubírati přes náměstí a kol železničního mostu drážďanského. Také na jiných místech v Karlíně se v dláždění statně pokračuje. Tak pobřeží kol Vltavy jest již z větší části vydlážděno a pevným trasem proti návalu vod opatřeno. Dále se v tomto týdnu počala dlážditi půůtová ulice, v niž kanál až k řece zbudován jest. Také k vydláždění prostory kol chrámu a kasáren karlínských se přípravy činí. – Pražský denník, 29. 8. 1868 Pohřeb Včera po 6. hodině večer pohyboval se z nemocnice dlouhý pohřební průvod po václavském náměstí a přes Příkopy k nové bráně. Jednoduchá, věncem ozdobená rakev byla nešena od mladíků v černém obleku a modrých čapkách, kdežto jiní nesli rozžaté svíce. Před průvodcem kráčel hudební sbor a za rakví velké množství zedníků, tesařů a jiných dělníků. Pochovávali svého soudruha Karla Cábu, který při sboření domu v karlovarské ulici byl o život přišel. – Pražský denník, 29. 8. 1868 [related-post id="12411"] Šílenství Pro šílenství byl ve čtvrtek k nařízení vyšehradského policejního komisařství odveden do blázince jistý 66letý nádenník z Vršovic, který už před dvěma lety byl v blázinci, odkud jej ale po dvou měsících jakožto zdravého zase propustili. – Pražský denník, 29. 8. 1868

28. 1. 1889: Nezdařený útěk z věznice a matka, která nechala zemřít své dítě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 6. 1890: Most Františka Josefa bude muset být upraven, aby zvládl větší zátěž • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

28. 11. 1889: Benefiční večer, smrtelná nehoda a první sníh v Praze • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 5. 1868: Mladá dívka náhle zemřela na Václavském náměstí. V kapse měla tři brambory • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Oslavy 1. máje První máj byl za včerejšího dne od časného rána az do poledne oslavován četnými hudebními kapelami zdejšími a venkovskými, jez po ulicích táhly a v domích hlučné své produkce za dobré zpropitné provozovaly. V některých zahradních hostincích byly k oslavení onoho dne hudební zábavy uspořádány a hned časně z rána hudba z nich zaznívala, by četných návštěvníků přivábila, kterých ale následkem chladné a nepříznivé včerejší povětrnosti velmi málo se dostavilo. – Pražský denník, 2. 5. 1868 Pokus sebevraždy Včera odpoledne skočila do Vltavy na Františku třicítiletá ženština, byla ale v čas vytažena a poněvadž se shledalo, že má padoucí nemoc a že je blbá, byla odevzdána do blázince. – Pražský denník, 2. 5. 1868 Náhlá smrt Ve středu v 8 hodin večer nalezena byla na sv. Václavském náměstí osmnáctiletá služka bez sebe na dlažbě a donešena jest na nosítkách na policejní strážnici. Okresní lékař uznal, to se ta osoba opila líhovinami a snad při tom otrávila. Ač se prostředky k uzdravení jejímu staly, předce po dvou hodinách ducha vypustila. V zástěrce nalezeny u ní tři vařené brambory. – Ve čtvrtek večer sklesnul v jedné karlínské vinárně 56letý železničný strážník Karel Chrastil náhle k zemi a přes všecku pomoc nebyl více k sobě přiveden. Mrtvola jeho byla rodině odevzdána. Týž byl v oné vinárně se dvěma známými vypil tři žejdlíky vína. – Pražský denník, 2. 5. 1868 [related-post id="9843"] Třetí most otevřen Třetí most pražský byl včerejším dnem veřejnosti odevzdán. Přechod přou něj jest nyní každému volný proti zaplucení vstupného, jež 1 kr. obnáší. Na mostních věžích vlají veliké prapory v českých barvách, v polovici mostu pak jsou ni řetězích vztýčeny dva prapory anglických barev. – Pražský denník, 2. 5. 1868 Kámen z Radhoště Základní kámen k národnímu divadlu přivezen byl ve čtvrtek po železnici do Prahy také z hory Radhoště na Moravě; jest to mohutný balvan 48 centů těžký a svalení jeho z hory Radhoště spojeno bylo s nebezpečím života. Kámen došel do Prahy ozdoben bílou stužkou a nesl nápis: »Ačkoliv Radhošť vzdálený, předce je s Vámi spojený.« – Pražský denník, 2. 5. 1868 Fotografie Fotografie hraběte Chorinského, otravené jeho manželky a travičky Julie Ebergényiové, všeobecně známých to osobností z possledního soudu vídeňského, jsou vyvěšeny za sklem v zdejších kněhkupectvích a vábí nemalé množství diváků. – Pražský denník, 2. 5. 1868

31. 1. 1889: Smrt korunního prince Rudolfa, povinné očkování a vystavená velryba • Pražany šokovala zpráva o náhlém úmrtí korunního prince Rudolfa, v nemocnicích bylo zavedeno povinné očkování proti neštovicím a výstavu velryby si nenechalo ujít několik tisíc lidí. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

17. 7. 1889: Mastičkář z Vinohrad, krádeže v písárně a rodinné drama v Jihlavě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 9. 1889: Splašený kůň v Jindřišské ulici a výtržník v noční kavárně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

16. 9. 1868: Pražský rodák se vrací domů. Ve světě zažil neuvěřitelná dobrodružství • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Ze života dobrodruha V těchto dnech se vrátil do Prahy jakožto do svého rodiště Jiří Kulhánek, který roku 1864 ve Vídni vstoupil do sboru mexikánských dobrovolníkův a v září téhož roku ještě s mnohými jinými z Terstu do Mexika po parolodi „Pluto“ dopraven byl. V Mexiku byl vřaděn mezi císařské karabinníky a co takový súčastnil se mnohých bitev s povstalci, z nichž vždy šťastně vyvázl. Dva mexikánské řády, jež si krajan náš sem přinesl, svědčí, že v bojích udatně se choval. Po klesnutí císařské vlády upadl s mnoha jinými do zajetí republikánův, kteříž však se zajatými dosti vlídně nakládali. Kulhánek byv po několika měsících úplně na svobodu propuštěn, živil se delší čas v San Francisku roznášením pitelné vody. Obtížná tato živnost se mu však brzy znechutila a pročež mu vhod přišlo nabídnutí jistého kapitána jedné lodi z Nov. Yorku, by do služby k němu vstoupil. Nové toto zaměstnání netrvalo dlouho. Kapitán se roznemohl na žlutou zimnici a za dva dni byl vhozen do moře. Nástupce jeho měl sluhu svého a Kulhánek zatím vypomáhal námořníkům v jich práci, obdržev za to stravu a 12 dolarů měsíčně. V Nov. Yorku živil se co hudebník, až pak touhou po vlasti uchvácen, vstoupil v červenci na vystěhovaleckou lod „Bavarii“ která jej co topiče u parního stroje přijmula a ke konci předešlého měsíce šťastně do Hamburku dovezla, odkudž po železnici do vlasti své dorazil, by se zde, nasytiv se již dobrodružného života, stále usadil. – Pražský denník, 16. 9. 1868 Plynem omámeni V těchto dnech bylo několik dělníků zaměstnáno v klementské ulicí zasazováním poboční plynové roury, jíž by plyn veden byl do továrny na obuv pp. Koniga a Wolfa. Při zasazování nové roury musela být otevřena roura, jíž plyn do svítilen vchází, z té však při otevření plyn tak mocně vyrazil, že okolostojící dělníci omámení bez nebo sklesli. Ostatní dělníci spěchali svým soudruhům ku pomoci a vynesli je ze strouhy na zdravý vzduch. Málem by však také smrdutým výparem byli omámeni a jen stěží se jim podařilo z oparu vyjití. Po delší době podařilo se roury spojiti a tak ucházející plyn zastaviti, který v celém okolí vzduch pokazil. Dělníci omámení museli býti v lékařské ošetřováni vzati. – Pražský denník, 16. 9. 1868

4. 11. 1868: V Praze řádí zlodějka, která okrádá malé děti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

30. 4. 1868: Jak se provádí zatěžkávací zkoušky nového pražského mostu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zkouška třetího mostu Po celý včerejší den bylo okolí třetího mostu pražského přeplněno diváky, kteří chtěli býti přítomni zkoušce nákladní, jíž pevnost nového mostu osvědčiti se měla. Až do 10. hodin ráno byl obecenstvu vstup na most dovolena tisíce návštěvníků použilo této příležitosti, by se na most podívali. Nával byl ohromný, jelikož se vstupné nevybíralo. K 10. h. byl však přístup na most zakázán. V Eliščině ulici hromadily se stále větší zástupy lidu, až o 1. h. spoledne počalo se s přípravními prácemi ke zkoušce. Celé dopoledne přijížděly ještě povozy cihlami naplněně přes most. Počet cihel na 70 povozech přivežených obnášel dohromady 65.000 kusů. O 1. hod. počalo se se skládáním a rovnáním cihel na chodníky a složilo se jich na část u města 40.000, se strany Letné pak ostatních 25.000. Práce tato, při níž ovšem množství dělníků se súčastnilo, trvala úplné tři hodiny. Po 4. h. byly veškeré cihly na mostní chodníky složeny. Rozumí se samo sebou, že práci této tisíce diváků přítomno bylo. Cihly tyto zůstanou ležeti na chodníkách až do dneška do 1. hod. s poledne, načež budou opět nakládány a odvezeny. Odklizení jich musí nejdéle do 4. h. s poledne provedeno býti. Podniknutí toto jest svěřeno p. Randovi, majiteli povozů. Hlavní zkouška bude se teprve dnes o 8. hodině ranní odbývati. K dosavadní tíži cihel připojí se totiž 64 vozů železem obtěžkaných, které v tuto hodinu z Eliščiny ulice přes most pojedou. Každý vůz bude míti 60 centů váhy. Vozy tyto pojedou přes most a silnici Belcrediho na planinu k Bubnám, odkud se opět otočí k zpáteční jízdě přes most. Zkušební tato jízda musí nejdéle dopoledne provedena býti. Po ukončené zkoušce ohledá zvláštní stavební komise veškeré částky mostu, zda-li se někde něco nezlámalo neb neporouchalo. – Pražský denník, 30. 4. 1868 Přijede císař do Prahy? K slavnému otevření třetího mostu pražského, kteréž určeno jest na den 10. května t. r. pozval p. purkmistr pražský ovšem též J. V. císaře, podle něhož most pojmenován jest. J. V. odpověděl, že by ho sice těšilo, kdyby k slavnosti té dostaviti se mohl, avšak že nemohl by přijíti přede dnem 23. května. – Národní listy, 30. 4. 1868 [related-post id="9794"] Požáry Na dnešek v noci k jedenácté hodině hlášen oheň za branou Oujezdskou. Hořeloť na dolejším konci Smíchova nedaleko nádraží západního v domě, kde hostinec „u Skráličkův“ nazvaný se nalezá. Oheň vzniknul spůsobem dosud neznámým v zadní části domu a zachvátil v brzku i poschodí jedno, takže škoda dosti značný. Teprv po půlnoci udušen oheň. – Národní listy, 30. 4. 1868

25. 3. 1890: Nový vynález, umělecká výstava a popálený hnanec • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

11. 4. 1889: Zřízení fontány u Rudolfina a rekonstrukce Týnského chrámu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Hitler ji nenáviděl. Petřínská rozhledna by nikdy nebyla bez Eiffelovky • Anebo by přinejmenším vypadala docela jinak. Česká kopie Eiffelovy věže letos slaví 130. narozeniny. A i když to už nejméně dvakrát měla hodně nahnuté, všechno nakonec dobře dopadlo. Pražané jsou na ni právem hrdí. V mnoha ohledech je totiž naprosto jedinečná. Vydejte se s námi do historie a odhalte zajímavosti, které jste o Petřínské rozhledně nejspíš nevěděli.

14. 6. 1890: Kočky hubí zpěvné ptáky v parku. Za jejich chycení se nabízí odměna • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

27. 11. 1889: Nebezpečný žebrák, pamětní desky na muzeu a rozpočet Žižkova na příští rok • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

22. 3. 2868: Dělníci poblahopřáli továrníkovi Benkemu ke jmeninám • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Ze Smíchova Dělníci zaměstnaní v továrně našeho podnikavého průmyslníka p. Josefa Benkeho prokázali mu v den jmenin jeho pěknou domácí slavností upřímnou lásku a úctu svou, jakéž dobyl si u nich svou vlídností a srdečností k lidu pracovnímu. Sešli se ráno 19. t. m. v dílně, kamž byli si pozvali též několik pp. členů pražského „Hlaholu“ a když byli tito zapěli Jelenův sbor „Dlouho buď zdráv“ mluvčí dělníkův přednesl p. Benkemu upřímné blahopřání, na kteréž tento neméně vroucně děkoval; hlaholem písní českých a provoláním zdaru skončili dělníci tu slavnost nelíčenou, jakých bohdejž bylo by ve všech dílnách našich. – Národní listy, 22. 3. 2868 Porod na ullci Včera po půlnoci byla služka Marie P. z Bratrovic (okr. křivoklátského) na Hradčanech bolestmi porodnímí překvapena a musela na policejní strážnici dopravena býti, kde zdravé děvče porodila. Matka i dítě byly do nemocnice dopraveny. – Pražský denník, 22. 3. 2868 [related-post id="7730"] Výtečné divadlo Bergheerovo divadlo na senovážném náměstí těší se stále větší oblíbenosti u obecenstva pražského, jak dokazuje četná návštěva, jaké se mu denně dostává. Majitel jeho pan Bergheer hledí si přízeň tuto také zachovati častou změnou ve svých představeních, které vždy jiná překvapující oddělení divákům předvádějí, a vesměs zasloužilou pochvalou odměněna bývají. Nynější představení, které nad prvnější svou rozmanitostí vyniká, bude jen do zýtřka odbýváno, načež eskamotér s novými a, jak se dovídáme, ještě zajímavějšími kusy před obecenstvo předstoupí. – Pražský denník, 22. 3. 2868

Protiatomový kryt Folimanka bude tuto sobotu opět zpřístupněn veřejnosti • Zájemcům o historii hlavního města se v sobotu 16. února 2019 opět naskytne možnost navštívit jeden z největších krytů civilní ochrany na území Prahy. Unikátní prostory si můžete prohlédnout od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.

16. 2. 1890: Problémy se samozavíracími dveřmi a výzdoba dvorany Rudolfina • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

17. 9. 1868: Tragédie na stavbě domu. Dělníky zasypala zemina • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Tajemná nevěsta V jedné vsi u Prahy nalezala se od mládí svého jistá hezká dívka na výchově, která si udělala známost s jedním chasníkem. Známost tato vedla v poslední době k následkům, jež mladou dívku matkou učinily. Tu najednou obdržela mladá matka do vínku 40.000 zl. s tím podotknutím, že ještě jednou tolik obdrží, až se provdá. Nenadále zbohatlá dívka hodlá se teď skutečně za dřívějšího milovníka svého provdati, ač se jí nabízí množství ženichů, kteří by se značným věnem jejím i ono dítko rádi za své přijali. – Pražský denník, 17. 9. 1868 Neštěstí Včera v poledne sesula se hlína v základech nového domu, jenž se staví na začátku Smichova hned u zahrady hraběte Kinského. Dělníci kopají tam grunty, podkopali se ale v hloubce tak neopatrně, že se stěna na ně sesypala a čtyři více méně přikryla. Zvlášť na jednoho padla celá tíže hlíny, tak že jej téměř umačkala a ubohý málo živ do nemocnice dopraven být musel. Tři ostatní jsou jen lehce poranění. Zvědavého lidu bylo po celé půldne plno kolem staveniště. – Pražský denník, 17. 9. 1868 [related-post id="12407"] Zvýšení poplatku Dnem 12. t. m. počínaje zvýšen jest poplatek za uložení zboží v stanici pražské státní dráhy na 3 kr. denně z centu a neděle počítají se v dobu, která z poplatku byla vyloučena. Ustanovení toto stalo se nutným za tou příčinou, že odběr zboží při normálním poplatku nesmírně mdle se konal, čímž pořádek skládání zboží pro Prahu utrpěl značného porušení. – Pražský denník, 17. 9. 1868