Gigantický slon lákal hosty do slavné pražské výletní restaurace

31. října 2019 ∙ 12:51
Kristián Vích
Slon na Jubilejní výstavě v Holešovicích v roce 1908. ∙ Foto: Archiv

Píše se rok 1908 a na pražském výstavišti v Holešovicích se koná Jubilejní výstava obchodní a živnostenské komory u příležitosti 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. Zraky návštěvníků se mimo jiného upínají k obří soše slona, který na zádech nese sudy s pivem. Byla to obrovská senzace.

Dutého slona se železobetonovou konstrukcí nechal u příležitosti Jubilejní výstavy vyrobit Pražský akciový pivovar. Autorem díla je sochař Karel Novák, žák slavného J. V. Myslbeka. Až do října 1908 uvnitř fungovala restaurace. Pak ale výstava skončila a slona koupil jistý hostinský Šenk ze Sedlce u Prahy.

Od něj slona v roce 1920 odkoupil Karel Pivoňka, bývalý americký emigrant, který za „velkou louží“ vydělal velké peníze, vrátil se do Čech a v Sedlci začal provozovat hotel California i s restaurací U Slona.

Trefa do černého

V první polovině minulého století lidé rádi během volných dní opouštěli ruch a špínu velkoměsta a vyráželi na výlety do přírody. Tzv. zájezdní restaurace se proto těšily obrovské oblibě. Investice se hoteliérovi Pivoňkovi bohatě vyplatila. V jeho letní restauraci bývalo plno, slon fungoval na děti i dospělé doslova jako magnet.

Slon na Jubilejní výstavě v Holešovicích v roce 1908. Foto: Archiv

Na slona ve svých pamětech Všechny krásy světa vzpomíná i básník Jaroslav Seifert: „Stával jsem u okna vagónu a už od Podbaby jsem vyhlížel jeho obrovské tělo. Nedaleko bylo nádraží a vagón někdy přejel mimo. Tím větší štěstí, když zastavil poblíž. Restaurace ztrácela záhy na své přitažlivosti. Sedlec byl výletním místem Pražanů a hosté sedali radši na slunné zahrádce pod slonem a dívali se na řeku. Počal pomalu chátrat. Nejdříve mu upadly zčernalé kly a začal se drobit chobot opírající se o žlutý písek zahrady, pak uši a ostatní. To mi však nevadilo. Zvykl jsem si na jeho smutek a pokračující zmar. Ještě přednedávnem našel jsem čtyři cihlové sloupy, které byly ukryty v jeho nohou a nesly jeho tělo. Pokud býval ještě jakžtakž pohromadě, nikdy jsem neopomenul vyhlédnout z okna a podívat se na tu chátrající památku, která tam, žalostná, vydržela mnoho let. Od roku 1908 až na práh mého stáří. Z jedoucího vlaku se mi zdávalo, a já to zdání v očích jen podporoval, že slon kráčí. Jednou mi šel naproti, jindy se mi vzdaloval. Na jaře kráčel mezi chomáčky bílých květů, v létě mezi růžemi a v zimě se brodil ve sněhu.“

Pohled na slona v Sedlci směrem od vlakových kolejí. Foto: Archiv
Letní restaurace U Slona. Foto: Archiv

Smutný konec

Zkáza slona začala na konci 2. světové války, kdy ho střelami poničili Vlasovci, kteří bydleli v přilehlém hotelu. V padesátých letech byl již slon v havarijním stavu a v roce 1969 bylo rozhodnuto o jeho definitivní demontáži. Ve stejném roce zemřel i Karel Pivoňka, v požehnaném věku 92 let. Slavná éra legendárního pražského slona tak definitivně skončila. V provozu už není ani hotel a celý areál v současnosti chátrá.

Most přes kanál La Manche. Nerealizovaný plán z 19. století

V roce 2018 přišel Boris Johnson, tehdy ještě jako britský ministr zahraničí, s myšlenkou na stavbu mostu přes kanál La Manche. Spojení Francie a Velké Británie železničním tunelem podle něj nestačí. Podobné plány se přitom objevovaly již na konci předminulého století. Přečtěte si, jak o něm psaly dobové Národní listy v dubnu 1891. Nový most O mostu přes průplav La Manche oznamují se následující podrobnosti: Následkem nového měření v průplavu […]

Britští muži dávali najevo své bohatství podivnou úpravou nehtů

Pokud si říkáte, že žijeme ve zvráceném světě sociálních sítí, kde řada lidí nemá žádnou soudnost, možná vás překvapí článek z roku 1901. Národní listy přinesly zprávu o zvláštní módě, která se rozšířila mezi bohatými britskými muži. Nejnovější móda anglických gigrlat Nejnovější nesmysl, jenž se ujal mezi šviháky v anglické společnosti, jest, dáti si střihati nehty na rukou ve tvaru obráceného velkého V. Jeden z pěstitelů tohoto módního bláznovství, jenž […]

Jak nenápadně zjistit skutečný věk ženy? Zkuste rady našich předků

Tázat se dámy na její skutečný věk je i v dnešní době považováno za poněkud nezdvořilé. A nejinak tomu bylo už v dobách našich předků. Národní listy otiskly v dubnu roku 1901 článek, který zvědavým mužům nabízí řešení. Zároveň ale jeho autor dodává, že ne vždy to bude fungovat. Choulostivá otázka Italský humoristický list »It Mondo che ride« předložil svým čtenářům následující otázku o cenu: Kterak možno od dámy zvěděti […]

Neobvyklý trest za šíření pomluv o ostatních rodinách

Na rodinnou čest a dobrou pověst naši předci velmi dbali. Čas od času se ovšem objevil někdo, kdo se rozhodl šířit o ostatních z nejrůznějších důvodů pomluvy a klepy. O jednom podobném případu přinesly zprávu Národní listy v dubnu 1891. Poněkud překvapivé je, jak celá záležitost dopadla. Zvláštní trest za pomluvu V jedné obci v Anhaltsku byly četné rodiny neustále znepokojovány anonymními dopisy, jejichž obsah ve mnohých případech toho druhu, […]

Klobásy z hovězí kůže před soudem. Řešilo se, zda jsou protizákonné

Dvojí kvalita potravin byla tématem i pro naše předky. Roku 1891 přinesly Národní listy zprávu o soudním procesu, který řešil, zda uzenářské výrobky mohou obsahovat hovězí kůži. Přečtěte si, jaký verdikt nakonec padl. Klobásy z hovězí kůže »Hovězí kůže spracovaná do klobásů může být považována za zcela znamenitou potravinu pro lid, zejména je-li cena takovéto klobásy přiměřená.« Tento posudek prohlášen byl dobrým zdáním trestního soudce v Dortmundě v přelíčení proti […]

X Zavřít