Gigantický slon lákal hosty do slavné pražské výletní restaurace

Píše se rok 1908 a na pražském výstavišti v Holešovicích se koná Jubilejní výstava obchodní a živnostenské komory u příležitosti 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. Zraky návštěvníků se mimo jiného upínají k obří soše slona, který na zádech nese sudy s pivem. Byla to obrovská senzace.

Dutého slona se železobetonovou konstrukcí nechal u příležitosti Jubilejní výstavy vyrobit Pražský akciový pivovar. Autorem díla je sochař Karel Novák, žák slavného J. V. Myslbeka. Až do října 1908 uvnitř fungovala restaurace. Pak ale výstava skončila a slona koupil jistý hostinský Šenk ze Sedlce u Prahy.

Od něj slona v roce 1920 odkoupil Karel Pivoňka, bývalý americký emigrant, který za „velkou louží“ vydělal velké peníze, vrátil se do Čech a v Sedlci začal provozovat hotel California i s restaurací U Slona.

Trefa do černého

V první polovině minulého století lidé rádi během volných dní opouštěli ruch a špínu velkoměsta a vyráželi na výlety do přírody. Tzv. zájezdní restaurace se proto těšily obrovské oblibě. Investice se hoteliérovi Pivoňkovi bohatě vyplatila. V jeho letní restauraci bývalo plno, slon fungoval na děti i dospělé doslova jako magnet.

Na slona ve svých pamětech Všechny krásy světa vzpomíná i básník Jaroslav Seifert: „Stával jsem u okna vagónu a už od Podbaby jsem vyhlížel jeho obrovské tělo. Nedaleko bylo nádraží a vagón někdy přejel mimo. Tím větší štěstí, když zastavil poblíž. Restaurace ztrácela záhy na své přitažlivosti. Sedlec byl výletním místem Pražanů a hosté sedali radši na slunné zahrádce pod slonem a dívali se na řeku. Počal pomalu chátrat. Nejdříve mu upadly zčernalé kly a začal se drobit chobot opírající se o žlutý písek zahrady, pak uši a ostatní. To mi však nevadilo. Zvykl jsem si na jeho smutek a pokračující zmar. Ještě přednedávnem našel jsem čtyři cihlové sloupy, které byly ukryty v jeho nohou a nesly jeho tělo. Pokud býval ještě jakžtakž pohromadě, nikdy jsem neopomenul vyhlédnout z okna a podívat se na tu chátrající památku, která tam, žalostná, vydržela mnoho let. Od roku 1908 až na práh mého stáří. Z jedoucího vlaku se mi zdávalo, a já to zdání v očích jen podporoval, že slon kráčí. Jednou mi šel naproti, jindy se mi vzdaloval. Na jaře kráčel mezi chomáčky bílých květů, v létě mezi růžemi a v zimě se brodil ve sněhu.“

Smutný konec

Zkáza slona začala na konci 2. světové války, kdy ho střelami poničili Vlasovci, kteří bydleli v přilehlém hotelu. V padesátých letech byl již slon v havarijním stavu a v roce 1969 bylo rozhodnuto o jeho definitivní demontáži. Ve stejném roce zemřel i Karel Pivoňka, v požehnaném věku 92 let. Slavná éra legendárního pražského slona tak definitivně skončila. V provozu už není ani hotel a celý areál v současnosti chátrá.