18. 9. 1889: Časná zima, placení hudebného a spojení s Vídní

Před lety v PrazePražskýDEN.cz18. září 20194 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Časná zima

Včera v 6 hodin ráno ukazoval teploměr v Praze ne celé +3° R. ; vagony vlaků, které záhy z rána do Prahy přibyly, byly jinovatkou a vločky sněhu pokryty. V hornatějších krajinách sněžilo, na Ještědu, Bezdězi, Sněžce, Milešovce atd., leží od tří dnů sníh na 2 centimetry vysoko. Ačkoliv letos mnohé přírodní úkazy věštily předčasnou zimu, překvapil nicméně její nenadálý příchod. Na stromech jest dosud mnoho ovoce, vinobraní taktéž ještě nezačalo a na polích nalezají se na mnoze brambory a takřka veškerá cukrovka. Za příčinou suché povětrnosti jsou v některých krajinách pole vypráhlá, tak že nelze je zorati. Kdežto z hornatějších krajin již před třemi týhodny se oznamovalo, že vlašťovky nápadně rychle zmizely, poletovali ptáci tito ještě včera v Praze, zejména nad Vltavou, v sadech a v zahradách, hledajíce hmyz. V Praze byla včera celý den sychravá a chvílemi i deštivá povětrnost, teploměr nedosáhl ani +9° R., k večeru stále klesal. – Národní listy, 18. 9. 1889

Placení hudebného

Jak známo, jest každý majitel živnosti hostinské a výčepnické v Praze po vinen, chce-li během roku 1890 odbývali taneční zábavy při hudebních nástrojích, při nichž hosté hudebníky sami odměňují a při nichž nemá hostinský žádného jiného zisku, než jaký mu vyplývá ze zvýšeného odbytu pokrmů a nápojů, učiniti příslušné oznámení u pražského magistrátu, vymoci sobě dovolení a všeobecné hudebné na rok 1890 v obnosu 5 zl. 23 kr. napřed zapraviti a kolek dvouzlatový připojiti. Pražský magistrát vyzývá vyhláškou veškeré majitele hostinců, vináren a výčepů, kteří v roce 1890 taneční zábavy pořádati chtějí, by se nejdéle do 15. listopadu 1889 u pražského magistrátu na staroměstské radnici 1. poschodí, čís. pokoje 20, přihlásili a předepsané poplatky složili. – Národní listy, 18. 9. 1889

Otevření telefonického spojení na interurbanní linii Praha-Vídeň

Dnešním dnem 18. září odevzdá se — jak jsme již oznámili — dle nařízení ministerstva obchodu ze dne 12. t. m., čís. 39615, iuterurbanní státní telefonická linie mezi Prahou a Vídní a sice prozatím pouze mezi c. k. telefonickými centrálami v Praze a ve Vídni a ku poslednější připojenými c. k. telefonickými úřady a státními abonentními stanicemi, veřejnému používání. Tohoto telefonického zařízení může tedy prozatím mimo státní telefonické abonenty ve Vídni jen užíti, kdo se do jmenovaných c. k. státních telefonických centrál, po případu c. k telefonických úřadů ve Vídni osobně dostaví. Pro použití interurbanní linie Praha-Vídeň určeny prozatím jako jednotka doby ku hovoru tři minuty, ve kterých však doba pro manipulaci potřebná obsažena není. Poplatek za jednotku doby ku hovoru obnáší jeden zlatý, za jednotku nutného hovoru s právem priority tři zlaté r. č. Hovorné (poplatek za hovor) zapraví volající, t. j. ten, který hovor začne, volaný po případě pozvaný hovoří zdarma. Hovorné zapravuje se zvlášiními mluvenkami (lístky ku hovoru), jež v centrále lze obdržeti a kdyby došly v hotovosti. Hovor z jedné obou c. k. státních telefonických centrál vedený může z pravidla pouze tři minuty trvati, a smí se jen tehdá na 6 minut prodloužiti, když za nejbližší tři minuty hovorné napřed zapraveno bylo a pro tuto dobu žádný jiný hovor není ohlášen. Hovory rozličnými stranami přihlášené připustí se v témže pořádku, v jakém zaznamenány byly, vyjma ony nutné hovory, za něž trojnásobné hovorné bylo zapraveno a které přednost mají před přihlášenými obyčejnými hovory. Hovorné propadne, jakmile v zájmu hovořícího spojení na interurbanní linii prováděti se za započalo bez rozdílu, zdali toto spojení k cíli vedlo či ne, vyjma ten případ, že by pro přerušení linie žádoucího cíle dosaženo nebylo. Má-li býti někdo k hovoru pozván, může se to státi buď telegrafickým avisem od volajícího zaplaceným aneb tím spůsobem, že volající sám hovorné zaplatí, s adresním úřadem pohovoří a žádaného k centrále nebo k některému c. k. telefonickému úřadu zavolati dá. C. k. telefonická centrála (veřejná hovorna) nalezá se v Praze v hlavní budově c. k. pošty a telegrafů (v Jindřišské ulici) vedle místnosti pro podávání zásilek pošty listovní. Obě c. k. telefonické centrály v Praze i ve Vídni budou obecenstvu každodenně přístupny, a sice od dubna do konce záři od 7 hodin, od října do konce března od 8 hodin ráno a po celý rok do 12 hodin v noci ; c. k. telefonické úřady ve Vídni od 7, pokud se dotýče od 8 hodin ráno do 9 hodin večer. Interurbanní linie Praha-Vídeň připojí se ku společenským sítím místním v Praze a ve Vídni teprv po provedených mnohostranných přípravách a odevzdá se veřejnému používání nepochybně 1. říjnem t. r.. Seznamy dotyčných privátních účastníků se svým čase ku všeobecnému nahlednutí při zdejší c. k. telefonické centrále vyloží. Prozatím připojeno jest ku státní telefonické centrále ve Vídni 16 státních a 22 abonentních stanic tamějších. – Národní listy, 18. 9. 1889

Nepřehlédněte

Stříbrný šíp slaví 80. narozeniny. Dochoval se jediný prototyp, jeho výrobu zastavila válka • V mnoha ohledech jedinečný motorový vlak „Stříbrný šíp“ letos slaví kulaté narozeniny. Výroba prototypu byla dokončena na začátku roku 1939. Dne 17. února 1939 vykonal mezi Prahou a Kolínem technicko-policejní zkoušku, při které dosáhl rychlost 130 km/h a přesně před 80 lety byl oficiálně představen veřejnosti a tisku. Se zástupci sdělovacích prostředků se vydal na zvláštní jízdu 14. března 1939 z Prahy do Pardubic. Trať tehdy urazil za 68 minut. Dnešní expresy tuto trať ujedou za 52 minut.

3. 3. 1868: Stavba třetího pražského mostu se blíží do finále • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. K stavbě třetího mostu pražského V nejbližších dnech počne se na spodní podlahu mostu, která již úplně ukončena jest, svrchní podlaha klásti. Tato bude záležeti z dubových špalíčků, jež v tesařském závodě p. Lanny se zdělávají. Špalíčků těchto jest už přes 150 sáhů nařezáno a dobrota dříví ručí za mnohaletou trvanlivost. Na chodníky mostu se upraví dlažba v podobě parketů. Zábradlí kol mostních pilířů jest již zcela zasazeno. Nyní se staví železné sloupy před vchodem na most. Mostní zábradlí po celé své délce bude lemováno oblým dřevem. V neděli po celý den se hemžilo na tisíce diváků na mostě, kteří si velkolepou jeho stavbu prohlíželi. Příznivé počasí vábilo vůbec množství Pražanů toho dne na venkovský zdravější vzduch, leč výlet tento byl však brzo deštěm odpoledním a prudkým vichrem nemile pokažen, tak že ohromné množství výletníků muselo hledati útočiště v restauracích a hostincích. Povozům není ovšem dosud přechod přes most dovolen, neboť teprvé po hlavní nákladní zkoušce bude jízda otevřena. Částečné zkoušky se již ostatně několikráte vykonaly, buď s povozy neb kočáry, jak při rychlé i zdlouhavé jízdě. Předešlého týdne se po mostě dvakráte zdejší vojenská obsádka k cvičení ubírala. Výsledek těchto prozatimních zkoušek byl vždy uspokojující. Městského převozu u občanské plovárny, jenž v neděli opět otevřen byl, se následkem volného přechodu přes tento most též velmi zřídka užívá.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 Podivný host Domovník jednoho domu na Ferdinandově třídě spozoroval v neděli dopoledne podivnou postavu na střeše a domníval se tím spíše, že to je zloděj, anto ta postava se hleděla za komínem skrýti. I počala honba na tohoto domnělého zloděje, ačkoliv bylo těžko se mu přiblížiti. Nenadále ale spozorováno, že má zloděj na krku provaz a že vlastně není nic jiného nežli opice. Tu se ovšem spůsob honu změnil, domovník se dal na půdě do kousání jablek a opice, chtějíc také jablko slezla po střeše na půdu, kdež vzdor kousání svému byla chycena. Bez pochyby utekla někde v sousedství svému pánu.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 [related-post id="6375"] Schůze zastupitelstva Obecní zastupitelstvo pražské odbývalo včera schůzi, v níž nejdříve p. dr. Škarda se tázal, proč je u magistrátu tak velký počet denních písařů zaměstnán. Měšťanosta p. dr. Klaudy odpověděl, že teď jen 12 písařů nad obyčejný počet zaměstnáno jest, a to jen proto, aby noví úředníci nemuseli býti zřizováni. P. Makovský se tázal na spůsob vybírání mýta na novém mostu, načež p. měšťanosta odvětil, že dosavadní vybírání se neděje od obce, že však most už brzo v majetek a správu obce přejde. Dr. Rieger opět se tázal, jak to vypadá se zkouškou nákladní na tomto mostě, a zda-li by to nebylo dostatečnou zkouškou, když tyto dny dva pluky vojska přes most táhly? Pak si stěžoval p. dr. Škarda, proč obecná plynárna nevydává české kvitance. Měšťanosta slíbil, že stížnosti té odpomoženo bude. Pánové Hampejs a Martin hájili láci obecního plynu a poslední prohlásil, že za čtyři měsíce 41 zl. uspořil. Na to byli zvoleni do komise ke zkoušení účtů plynárny pánové dr. Škarda, Duchs, dr. Junek, Turek a Kellner. Návrh na postoupení místa ku zřízení pomníku Jungmannova byl jednohlasně přijat. Proti návrhu, aby se povolilo 200 dukátů na dostihy koní na Smíchově, mluvil p. dr. Grégr, pravě, že by dostihy tyto neměly podporovány býti. P. Martin mluvil v opáčném smyslu, načež pan měšťanosta sdělil, že městská rada proto tuto cenu navrhla, poněvadž císař pán loňskou vyhranou cenu chudým pražským věnoval, a mimo to platí prý cena tato jen pro domácí koně. Na to byl návth městské rady velkou většinou přijat a tím schůze skončena.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 Smrt nádeníka Náhlou smrtí zemřel v sobotu večer na policejní strážnici malostranské nádeník Jan Poláček. Týž byl zatknut pro žebrání a na strážnici náhle těžce onemocněl. Než jej dopravili v truhle do nemocnice, byl již mrtvolou.  – Pražský denník, 3. 3. 1868

12. 8. 1889: Výbuch střelného prachu, přednáška Emila Holuba a soukromé školy v Čechách • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 2. 1868: V chrámu sv. Víta objevili tajnou místnost. Ukrývala starožitnou bednu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

14. 2. 1868: Dívka se tak moc modlila, až se dočista zbláznila • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

18. 5. 1889: Nově otevřená Eiffelova věž v Paříži už přilákala tisíce návštěvníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

18. 2. 1868: Cestování po dráze zlevní a Pražané uvidí zatmění slunce • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. NálezMrtvola nalezena včera ráno v příkopě za branou strahovskou. Lid chovaje ještě živě v paměti vraždu na Letné, hned mluvil o nové vraždě za strahovakou branou. Zatím ale shledáno úřadní komisí, že člověk ten nebyl zavražděn, nýbrž sešel smrtí přirozenou. Vraceje se bezpochyby podnapilý v noci z Prahy, spadl do příkopu a skonal zde, byv raněn mrtvicí. Je to nádenník 40letý Václav B. z Břevnova, otec dvou dítek. – Národní listy, 18. 2. 1868 Levná jízda po české západní drázeVelmi rozumné opatření stane se dnem 15. března na české západní draze a přejeme, aby i ostatní dráhy následovaly dobrého toho příkladu. Jmenovaným dnem počínajíc bude se totiž moci jezditi mezi Prahou a Plzni, z kterékoliv a do kterékoliv stanice po 2. a 3. třídě za velmi sníženou cenu jízdní. Bodouť se vydávati lístky pro jízdu tam i zpátky platící, při kterých nebude nejen žadné ažiové přirážky, ale sleví se ještě při lístku na druhou třídu 10 percent, při lístku na třetí třídu 15 percent se sazby jednotné. Takový lístek ale má jen pro dva dni platnost a jen ku jízdě z Prahy po Plzeň. Krom toho slyšíme, že taktéž od 15. března jezditi budou po této trati o dva osobní vlaky více než posud. – Národní listy, 18. 2. 1868 Zatmění slunceV neděli dne 23. bude lze pozorovati u nás částečně zatmění slunce. Myslíme-li si terč slunečný, rozdělený na 12 palců, uzříme z něho toliko 1 2/10 palců zastíněno. V jiných krajích ovšem bude zatmění úplnější a také černější. Začneť v pravé poledne a skončí v 6 hodin 10 min. pravého času odpoledne. U nás ale připadů počátek zatmění teprv na 4. hod. 17. min. odpoledne a končí již 5. hodinou. Letos bude pouze dvoje zatmění slunce. Druhé připadne na den 18. srpna, bude soustřední a úplné u nás ale neviditelné. – Národní listy, 18. 2. 1868 [related-post id="5764"] RvačkaKrvavá rvačka se strhla v noci na včerejšek mezi napilými hosty v jednom hostinci v Bubnech. Rozlícení rváčové tloukli se mezi sebou tak urputně, že se bylo co obávati, aby to některý životem nezaplatil. Ve rvačce této pokračováno bylo ještě před hostincem, až přivolané stráži se podařilo rváče na vše strany rozehnati. – Pražský denník, 18. 2. 1868 ZlodějMěstské policii podařilo se včera vypátrati zloděje, který ve zdejších hostincích provozoval mnohé krádeže s nevšední zběhlostí. Umělť se vloudit do hostinských pokojů a pokradl zde skvostů, hodinek a obleků za mnoho set zlatých. Vypátrání tajemného umělce toho bylo dosti obtížné; z chatrných jen poznámek vyslýchaných svědkův musela si policie domysliti podobu zloděje. Na to včera v poledne překvapen od městské policie mladý obchodnický pomocník B. z Březnice, kdy v jedné vinárně staroměstské popíjel; zatčený pak skutečně přiznal se ku krádežím těm hned v předběžném vyšetřováni. Včera dopoledne oznámil jistý gruntovník ze Zlatník, okresu jilovského, že mu na včerejšek ukradeny byly dva koně v ceně 500 zl. a lehký povoz a popsal koně i povoz. Ještě odpůldne vypátrány koně i povoz, zatknnt zloděj, a odevzdány věci úřadu příslušnému. – Národní listy, 18. 2. 1868 Ztracený ženichOna nevěsta ze Zbraslavi, které se předešlého téhodne ženich k sňatku nedostavil, posud jej ještě nemá. Dala mu před svatbou 75 zl. na šaty a ženich s penězi zmizel. Konečně v neděli ohlásila to nevěsta v Praze na policii žádajíc, aby jí ženicha vyhledali, an tento v dosavadním bytu svém již více nebydlí. – Pražský denník, 18. 2. 1868

Vzteklý osel zabil pět lidí. Projevy nákazy u zvířat jsou různé • V dřívějších dobách nebylo proti mnohým chorobám očkování. Smrtí pro člověka tak mohlo skončit třeba i obyčejné pokousání od psa nakaženého vzteklinou. O jednom velmi neobvyklém případu informují Národní listy z července roku 1891.

Pražská Vinohradská synagoga byla krásná a honosná. Nevydržela ale bombardování • V Sázavské ulici na pražských Vinohradech kdysi stávala jedna z největších a nejkrásnějších synagog na světě. Na konci 2. světové války ji však zničily nálety spojeneckých bombardérů. Dnes je na jejím místě škola. Královské Vinohrady byly na přelomu 19. a 20. století moderní a rychle se rozvíjející město. Do nově postavených činžáků se stěhovali zejména bohatí lidé, včetně mnoha židovských rodin. V roce 1881 byl ustanoven Spolek pro vybudování israelského Chrámu, který více než 10 let shromažďoval potřebné finanční prostředky. V roce 1894 si spolek objednal návrh nové synagogy u vyhlášeného vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ten později navrhl například i Jeruzalémsku synagogu, která stojí dodnes v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Stavba začala o rok později a slavnostní otevření za účasti mnoha významných osobností proběhlo v září 1896 u příležitosti vysokých židovských svátků. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13721"] Reprezentativní stavba v orientálně neorenesančním plášti pro dva tisíce lidí se stala chloubou Královských Vinohrad. Ve své době se jednalo o největší pražskou synagogu a zároveň jednu z největších na světě. Nad hlavním průčelím do Sázavské ulice, jemuž vévodilo mohutné růžicové okno s Davidovou hvězdou uprostřed, desky Desatera na vršku tympanonu a falešný portikus, se tyčily dvě vysoké, osmiboké věže zakončené cibulovitými báněmi s lucernami. Skutečný vstup do synagogy ale vedl dvěma průjezdy v postranních budovách – v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (zde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec. Interiér byl vybaven různobarevným mramorem, barevnými vitrážemi se starozákonními motivy a dřevěnými vyřezávanými sedadly. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13722"] Vinohradská synagoga fungovala jako svatostánek a komunitní centrum přes čtyřicet let. Během 2. světové války si z ní nacisté udělali skladiště majetku, který zůstal v bytech Židů deportovaných do koncentračních táborů. Osudnou se jí ale nakonec nestalo nacistické běsnění, nýbrž bombardování Prahy spojeneckými letouny 14. února 1945. [related-post id="5683"] Bomby zasáhly nejen Vinohradskou synagogu, ale i mnoho obytných čtvrtí. Popelem ten den lehl například emauzský klášter či Faustův dům na Karlově náměstí. Okupační orgány vydaly hasičům rozkaz, aby hasili pouze sousední budovy. Z výstavní synagogy tak nakonec zbyly jen obvodové zdi.  Ty byly strženy v roce 1951, na zasypaných základech vyrostla o deset let později budova základní školy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13725,13730"]

Vinohradská synagoga kolem roku 1910.

Albert Einstein žil kdysi v Praze. Tvořil zde i slavnou teorii relativity • Málo se ví, že jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob – Albert Einstein – nějaký čas žil a pracoval v Praze. Osud zařídil, že slavný vědec působil v letech 1911 a 1912 na pražské c. k. Karlo-Ferdinandově universitě. Jeho přijetí ale bylo tehdy poměrně komplikované.

1. 2. 1868: V Praze zuří silný vítr, sychravé zimní počasí mnozí řeší sebevraždami • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

27. 3. 1889: Choromyslní lidé v Praze nedostávají péči, jakou by si zasloužili • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Staroměstská radnice znovu otevírá a láká na poloviční vstupné • V pondělí 11. května v 11 hodin se po dvouměsíční pauze znovu otevře Staroměstská radnice. Na všechny druhy vstupného platí až do dovolání sleva 50 procent. Od 25. května navíc budou zájemci moci po předchozí objednávce využít komentovaných prohlídek objektu.

Staroměstská radnice v Praze patří mezi vyhledávání cíle turistů.

Unikátní portál ukazuje 70 let staré letecké mapy Prahy 10 • Jak vypadaly Vršovice, Záběhlice, Malešice či Strašnice před desítkami let? Před jakou dobou byly dnes hustě osídlené Malešice ještě pouhá louka? Jak se postupně v čase vyvíjela dnes druhá nejlidnatější městská část? Nejen na tyto otázky dá odpovědi unikátní interaktivní portál, který pro své obyvatele vytvořila radnice Prahy 10.

Už před 70 lety dosahovaly letecké mapy vysoké kvality.

15. 11. 1889: Krádež příborů a požár v bytě bankovního úředníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 1. 1889: Manželka versus milenka, případy náhlých úmrtí a vzácná návštěva • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

13. 3. 1868: Neznámý uličník házel uhlí po cestujících ve vlaku • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Uličnický kousek Včera večer hodil jakýsi nezbeda do jednoho vozu vídeňského vlaku, když právě kol Žižkova jel, kus uhlí a poranil jednoho cestujícího dosti značně na čele. Poněvadž takový uličnický kousek se na té straně už častěji přihodil, bylo by záhodno, blíže po onom nezbedovi pátrati a důkladně jej potrestati. – Pražský denník, 13. 3. 1868 Situace na Vltavě Vltava plyne již obyčejným svým řečištěm. Následkem toho jest převoz na všech místech opět otevřen a na řece se zase rozličná práce vykonává. Rybáři jsou zaměstnáni vytahováním písku, jehož nyní tak značné množství ke stavbám se potřebuje. Plavba s loděmi i vory se čile provozuje, zejmena včerejšího dne plouly po Vltavě ohromně dlouhé prameny, tak že převozníci museli někdy delší dobu čekati, než jim bylo možno s loďkami svými dále převážeti. – Pražský denník, 13. 3. 1868 [related-post id="6759"] Utopil se Ve středu dopoledne vytažena byla z Vltavy pod invalidovnou mrtvola muže, u něhož nalezena byla obchodnická knížka na jmeno Jana Pechra z Beranova a 6 zl. 25 kr. na penězích. – Pražský denník, 13. 3. 1868

5. 9. 1868: Požár v Hostivicích založil mladík úmyslně. Prý se chtěl pomstít • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Stavba nového mostu začala K stavbě dratěného mostu přes Vltavu se již v nejbližších dnech přikročí, an se počne hlavní pilíř v prostřed řece budovati. Ohražené místo, na němž pilíř týž státi bude, jest již vody zbaveno, neboť se z něho dvěma parními stroji ve dne i v noci voda pumpuje. Nyní jest tam zaměstnáno mnoho dělníkův vyhazováním pozůstalého kalu a písku. Prosáklá půda se vyhloubí na 11 střevíců, načež se povrch betonem vyrovná, na kterýž pak pískovcové balvany, z nichž pilíř sestávati bude, se klásti budou. Kameny tyto se na břehu již osekávají a tak ke stavbě připravují. Prostora, na níž krajní pilíř u staroměstského břehu státi bude, jest také ohražena, aby později z ní též voda vypumpována byla. Pravý břeh Vltavy, jenž se táhne podél Švarcenberské ohrady k továrně p. Brosche-ho, se znamenitě zvýší a do řeky rozšíří, za kterouž příčinou se tam se všech končin Prahy rum a hlína sváží a do vody hází. Břeh tento bude více než o 4 sáhy rozšířen a sice tak dalece, by běžel v rovné čáře s pobřežním pilířem. Stavba pilíře u malostranského břehu počne teprvé na jaře. – Pražský denník, 5. 9. 1868 Zničená krinolina V nemalém nebezpečí se nalezala včera dopoledne jistá paní v úzké uličce u staroměstských masných krámů, do něhož byla přivedena svou ohromnou krinolinou. Tato se jí totiž zapletla do kola prudce jedoucího povozu a dříve než paní zachycené šaty mohla z kola vyplesti, byla stržena kolem k zemi a leknutím klesla bez sebe na zem. Na štěstí byl nebezpečný stav paní jek od vozky tak i od kolemjdoucích spozorován, jíchž rychlou pomocí se podařilo šaty z kola vyplesti, načež omdlelá paní byla do protějšího krámu odnešena, kde po nedlouhé chvíli k sobě přišla. Jak se později shledalo, neutrpěla žádného uškození na těle, zato ale byly šaty a krinolina její v nivec obráceny. – Pražský denník, 5. 9. 1868 [related-post id="12361"] Dokonalý ve svém řemesle V noci na čtvrtek zatknut byl v jedné krčmě v židovském městě pro tuláctví jakýs Antonín Hora z Velvar, mladík to 19letý a dost slušně vypadající. Človíček tento jest soudům už dostatečně znám, an byl pro své krádeže, které na vysoká sta se páčí, už devatenáctkrát trestán. Ve čtvrtek o výslechu se konečně také přiznal, že založil oheň a sice že požár, jenž 14. července v Hostivicích, okr. únhošťského, tři chalupy a ovčinec strávil, pocházel od něho. Nechtěli prý mu tam dát nocleh a tak se jim pomstil. Toto přiznání přednesl zatčený velmi pánovitě a doložil, že „na neštěstí“ nevyhořela celá vesnice, ač on tomu chtěl. Vinník odevzdán jest již trestnímu soudu. – Pražský denník, 5. 9. 1868 Přejeté dítě zemřelo Přejeté dítě, o kterémž jsme předevčírem přinesli zprávu, že v Klementské ulici pod nákladní vůz padlo a na rukou i nohou značné rány dostalo, podlehlo těmto ranám, vypustivší po několika hodinách ducha v děcké nemocnici. – Pražský denník, 5. 9. 1868

15. 1. 1869: Nález mrtvého novorozence a výstraha emigrantům • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.