Česká televize dnes vrací na obrazovky seriál Hříchy pro pátera Knoxe. Legendární desetidílná detektivka je zajímavá nejen tím, že se vysílala živě, bez střihu a oprav. Děj každé epizody totiž záměrně porušuje jedno ze zvláštních, dávno zapomenutých pravidel. Ale odkud se vlastně vzala?
Když detektivky začaly švindlovat
Ve 20. a 30. letech minulého století byly detektivky obrovský hit. Lidé je hltali ve vlacích, doma i po hospodách. A právě tehdy se začalo dít něco, co část čtenářů neskutečně štvalo. Autoři podváděli. Vraha vytáhli na poslední stránce, objevila se tajná chodba, o které nikdo netušil, nebo „zázračný jed“, který nikdo neznal.
Britský kněz a spisovatel Ronald Arbuthnot Knox se na to už nemohl dívat. Řekl si „dost“ a sepsal jednoduchý seznam pravidel, jak má poctivá detektivka vypadat. Ne proto, aby svázal fantazii, ale aby hra se čtenářem byla fér. Základní myšlenka byla prostá: čtenář má mít stejnou šanci jako detektiv. Žádné kouzla, žádné náhody, žádní nečekaní bratranci z Ameriky.
Deset bodů proti podrazům
Knox své desatero publikoval v roce 1929. Nešlo o zákon, ale o morální dohodu mezi autorem a čtenářem. Pachatel musí být zmíněn hned na začátku. Detektiv nesmí být vrah. Nesmí se objevit dvojčata ani nadpřirozeno. A žádné tajné chodby navíc.
Jedno z pravidel dnes zní skoro úsměvně – že v příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan. Nešlo o rasismus, ale o tehdejší klišé, kdy „tajemný Číňan“ sloužil jako laciný trik pro šokující rozuzlení. Knox tím vlastně říkal: Detektivka má být chytrá hádanka, ne levná bouda.
Desatero pátera Knoxe
- Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu.
- Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory jsou zcela vyloučeny.
- Není přípustná víc než jedna tajná místnost nebo chodba; i ta je přípustná pouze tehdy, odehrává-li se děj ve stavbě, kde lze takové zařízení předpokládat.
- Nesmí být použitu žádného „dosud neobjeveného“ jedu ani přístrojů a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování na konci příběhu.
- V příběhu nesmí vystupovat žádní Číňan.
- K řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda ani nesmí být veden nevysvětlitelnou intuicí.
- Pachatelem nesmí být sám detektiv.
- Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned neodhalí také čtenáři.
- Duchem chudý přítel detektivův, jeho Watson, nesmí zatajit žádné myšlenky, které se mu honí v hlavě; musí mít inteligenci mírně, ale jen velmi mírně podprůměrnou.
- Nesmějí se vyskytovat dvojčata nebo dvojníci.
Škvorecký to vzal úplně opačně
O několik desítek let později vzal český spisovatel Josef Škvorecký Knoxovo desatero a udělal přesný opak. V každé povídce jedno pravidlo záměrně porušil. A přiznal to předem. Čtenář tak věděl, že je to hra, a musel být ještě pozornější.
Děj se navíc vždy v klíčový moment zastavil. Divák měl hádat, kdo je vrah a jak to udělal. Žádné opisování, žádné nápovědy. Buď jste na to přišli, nebo ne. Právě tenhle princip dnes dopoledne v 10:50 na ČT1 opět připomene seriál, k němuž pravidelně usedají stovky tisíc fanoušků – přestože vraha stejně už dávno znají. Jak ale ČT již dopředu avizuje, ve videotéce iVysílání bohužel pořad dostupný nebude.
Proč to funguje dodnes
Když se dnes mluví o seriálu Hříchy pro pátera Knoxe, často se řeší přímý přenos, přeřeky herců nebo písně, které zpívá herečka Zlata Adamovská. Ale bez desatera by to celé spadlo. Pravidla dávají příběhu pevnou kostru a divák ví, že není podveden.
„To se mi na tom líbilo nejvíc. Věděl jsem, že když na to nepřijdu, je to nejspíš moje chyba,“ přiznává divák Stanislav z Břeclavi, který je jinak velkým fanouškem televizních detektivek.
Dnes dopoledne si to můžete vyzkoušet znovu, a nebo třeba úplně poprvé, pokud jste seriál ještě neviděli. Sednout si, dívat se pozorně a hrát fér hru, kterou kdysi vymyslel jeden rozčilený anglický páter. A možná zjistíte, že stará pravidla mají pořád sílu.