KOMENTÁŘ: Rychlost povolování vakcín ukazuje schizofrenní tvář EU

Enormě rychlý vývoj vakcíny proti v současnosti nejskloňovanější nemoci COVID-19 ukazuje dvě věci. Na jedné straně obrovský vědecký pokrok lidstva, které v poměrně krátké době dokáže připravit s největší pravděpodobností účinnou vakcínu na dosud neznámou nemoc. To ale zároveň odhaluje poněkud schizofrenní postoj Evropské unie. V tomto případě ke genetickým modifikacím obecně.

Pro pochopení jsou nejprve nutné alespoň základní informace o vakcínách proti viru SARS-CoV-2. Vakcína proti koronaviru od firmy AstraZeneca je založena na principu genetického inženýrství spočívajícího v tom, že gen kódující povrchový protein koronaviru je vložen do genomu viru šimpanzího adenoviru. Šimpanzí adenovir slouží jako vektor, který pronikne do lidské buňky, a tak dojde k produkci povrchového proteinu koronaviru, který vyvolá imunitní reakci. To je příklad genetické manipulace jako z učebnice. Na podobném principu je pak založena i ruská vakcína Sputnik V jen s tím rozdílem, že jako vektor je u ní použit lidský adenovirus.

Z vědeckého hlediska je zajímavá i vakcína Comirnaty vyvinutá firmami BioNTech a Pfizer, která je založena na principu, který je předmětem několik desítek let dlouhého výzkumu. Funguje totiž na principu mRNA, tedy jakési doručovací RNA (messenger RNA), která je obalena tuky, které jí umožní průchod buněčnou membránou do buňky. Samotná RNA je velice nestabilní a bez tukového obalu by velmi rychle degradovala. Tento princip vědci po celém světě zkoumají už velmi dlouho, přesto dosud nikdy nebyl schválen pro použití v humánní medicíně. Asi nejdál jsou vakcíny pracující na tomto principu proti různým formám rakoviny, všechny se však zatím nachází v různé fázi klinických testů.

Ostatně také současné vakcíny proti covidu jsou stále ve fázi klinické studie, jíž se více či méně dobrovolně bude účastnit většina lidstva – nebo aspoň z těch šťastnějších a bohatších států, které dokáží sehnat (a draze zaplatit) dostatek vakcín pro všechny své občany. To dokládá mimo jiné to, že vakcína dostala pouze podmínečnou registraci, což mimo jiné znamená to, že výrobce musí i nadále průběžně předkládat výsledky z hlavního klinického hodnocení, které bude pokračovat ještě dva roky. Tedy ještě dlouho poté, co má být podle plánů hlav států naočkována podstatná část světové populace. 

Každopádně jde o výsledek genetické manipulace, kdy se využije molekula mRNA nesoucí genetickou informaci povrchového proteinu koronaviru. Konkrétně jde o instrukce pro produkci takzvaného spike proteinu, který se vyskytuje právě na povrchu viru SARS-CoV-2 a je nutný pro vstup viru do buněk. Po vakcinaci se na matrici mRNA syntetizují bílkoviny obsažené na povrchu koronaviru. Tyto bílkoviny vyvolají imunitní reakci B-lymfocytů jako při skutečné infekci a dochází k tvorbě protilátek. Jiné lymfocyty, tentokrát T-lymfocyty, tyto koronavirové bílkoviny rozpoznají a tuto informaci si uloží ve formě paměťových buněk využitelných při nákaze skutečným koronavirem. Tolik ve zkratce fungování vakcíny a význam genetických úprav na molekulární úrovni.

Ale vraťme se k oné výše zmiňované schizofrenii EU. Zatímco pokud jde o vakcínu proti koronaviru, postupuje velmi progresivně, v jiné (a mnohem více probádané oblasti) týkající se geneticky modifikovaných potravin volí zpátečnický tmářský přístup. Na rozdíl od USA a mnoha dalších zemí světa je striktně proti využívání geneticky modifikovaných potravin. Jedinou geneticky upravenou plodinou povolenou pěstovat na území EU je kukuřice od firmy Monsanto typu MON 810. Do této odrůdy byla vložena sekvence genu cry z bakterie Bacillus thuringiensis, který řídí produkci takzvaného Bt-toxinu. Tento toxin selektivně zabíjí housenky škůdce zavíječe kukuřičného. Žádná jiná geneticky modifikovaná plodina se v evropských zemích pěstovat nesmí.

Nejsou to přitom žádná monstra či nové druhy rostlin zkřížených s kdečím. Jde o rostliny, které úpravou některého specifického genu získaly novou vlastnost – většinou lepší odolnost proti škůdcům, počasí či vyšší výnosnost. Podobně jako jediná v Evropě povolená kukuřice. Přitom právě v USA jsou geneticky modifikované plodiny velice rozšířené, kromě zmiňované kukuřice se tam pěstuje například také cukrovka, sója či bavlník. Na geneticky modifikované potraviny vsadili ve velkém zemědělci také v Kanadě, Brazílii či Argentině. Ostatně právě Argentina loni jako první na světě schválila výsadbu a pěstování geneticky modifikované pšenice odrůdy HB4, která je odolnější vůči suchu. Není od věci zmínit, že geneticky upravené plodiny se prosadily zejména v zemích, jejichž zemědělství není pokřiveno státními dotacemi. Zemědělci tak jsou odkázaní sami na sebe a je v jejich zájmu dosáhnout co největších výnosů. To zároveň znamená více potravin pro větší množství lidí. 

Že bychom však díky restriktivnímu přístupu EU jedli v Evropě zdravější potraviny, se vůbec říci nedá. Evropské plodiny, které jsou méně odolné proti škůdcům, musí více chránit chemie. Zemědělci ve Francii ročně spotřebují kolem 35 tisíc tun insekticidů a fungicidů, podobně jako jejich američtí kolegové. Zatímco ale ve Francii takhle obhospodařují 18 milionů hektarů, v USA tato chemie přijde na 160 milionů hektarů. Zátěž pesticidy je tak ve Francii takřka devětkrát vyšší, než v USA. A podobné je to i v ostatních evropských zemích.

To je jen jeden příklad toho, že pěstování geneticky modifikovaných plodin může mít na lidské zdraví pozitivní vliv, bez ohledu na to, co říkají různí aktivisti bojující proti těmto plodinám. Další přínos je spíše nepřímý a skrytý. Popsán byl právě u jediné geneticky modifikované plodiny povolené v EU – kukuřice. Rostliny odolnější vůči housenkám zavíječe kukuřičného jsou tímto škůdcem méně poškozené a roste tak na nich méně plísní, jejichž mykotoxiny se mohou dostat do lidského těla. Při krmení zvířat totiž tyto jedy, které mohou vyvolat rakovinu, přechází do zvířat a prostřednictvím jejich mléka či masa je konzumujeme. Tato mykotoxinová zátěž je u geneticky modifikované kukuřice významně nižší. Výrobci geneticky modifikovaných potravin pak už dokáží připravit dokonce plodiny se zvýšeným obsahem například omega-3 polynenasycených mastných kyselin, vitaminů nebo minerálů. To není hudba budoucnosti či výplod příliš bujné fantazie autora sci-fi románů, ale současná realita.

Tedy mimo evropské země. Ty z nejrůznějších převážně politických důvodů na tomto poli zaspaly a nechaly si ujet vlak. Nicméně ještě není pozdě na to do něj naskočit. Díky špičkovým vědeckým pracovištím a mnoha zkušeným vědeckým týmům by mohly země EU počáteční ztrátu dohnat. Zajistit dostatek potravinových zdrojů pro všechny lidi bude stále těžší. Jednou z mála cest je využít genetických modifikací k vyšším výnosům. Je na čase, aby i EU konečně povolila pěstování osvědčených geneticky modifikovaných potravin. Aktuální zkušenost s vakcínou proti koronaviru ukazuje, že to jde. V blízké budoucnosti na tom bude bez nadsázky záležet přežití celého lidstva.

Autor je vystudovaný molekulární biolog a genetik, spoluautor 11 patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky a více než 20 vědeckých publikací ve špičkových světových časopisech. Zároveň působí jako generální ředitel a předseda představenstva Ekospol a. s. a ředitel ZOO Tábor.