Zita Kabátová sklízela jednu ránu za druhou. Díky optimismu se ale dožila vysokého věku

MagazínKristián Vích29. ledna 20204 minuty čtení
Zita Kabátová byla jednou z nejkrásnějších prvorepublikových hereček.

Zita Kabátová byla jednou z nejkrásnějších prvorepublikových hereček.

Foto: Archiv

Už navždy bude patřit k nejvýraznějším herečkám naší kinematografie. Narodila se v roce 1913 v Praze na Malé Straně a zemřela v roce 2012. Dožila se tedy úctyhodných 99 let. A jak je známo, i v pokročilém věku byla velice svěží a čilá. Možná i proto, že si dokázala udržovat svůj pověstný smysl pro humor, optimismus a nadhled, přestože život jí do cesty postavil nejednu těžkou zkoušku.

Pocházela ze šlechtické, umělecky založené rodiny, díky čemuž už jako dítě vystupovala v divadle – v drobnějších rolích od 5 let, první velkou divadelní roli dostala v roce 1928. Vystudovala gymnázium a profesionální herečkou se stala v polovině 30. let.

Zkušenosti získané u ochotníků uplatnila na prknech divadélka Akropolis, poté v Tylově divadle v Nuslích, ve Velké opeře a ve Švandově i Komorním divadle. Už v této době se musela Zita vypořádat s první bolestnou ztrátou. V 18 letech přišla o milovanou maminku.

Zita Kabátová a Jiří Dohnal ve snímku Světlo jeho očí (1937). Foto: Archiv

Hvězdná kariéra

Její závratná filmová kariéra se datuje do přelomu 30. a 40. let minulého století. Nabídky od režisérů se hrnuly nejen proto, že byla vynikající herečka. Zita okouzlovala i ženskou krásou a půvabem.

Svou první filmovou postavu – ošetřovatelku Světlu – ztvárnila v melodramatu Světlo jeho očí (1936). Vrcholem kariéry byla hlavní role ve filmu Muži nestárnou, který v roce 1942 natočil režisér Vladimír Slavínský podle divadelní hry Oldřicha Nového. Tam si zahrála ženu ve třech etapách života – nejen krásnou mladou dívku, ale také zralou ženu a dokonce i bělovlasou babičku, a to za skvělého přispění okouzlujícího Jana Pivce.

Objevila se však i v mnoha dalších známých filmech té doby – Manželství na úvěr, Žena na rozcestí, Manželka něco tuší, Děvče z předměstí, Zlatý člověk, Rozkošný člověk, Lízin let do nebe, Lízino štěstí, Život je krásný, Advokát chudých, Zlaté dno nebo Přednosta stanice.

Bohuš Záhorský a Zita Kabátová ve filmu Zlatý člověk (1939). Foto: Archiv

Zákaz vystupování

Jak to tak ale bývá, úspěch často střídá pád. Po roce 1945 nesměla ve filmech nadále vystupovat, neboť za války natočila dva německé snímky, a to pod rodným jménem své babičky Maria von Buchlow. Příslušná komise to označila za kolaboraci s nacisty a tzv. „provinění se na národní cti“. Co na tom, že o vině či nevinně rozhodovali často i ti, kteří s Němci skutečně kolaborovali. Kabátová pak přišla i o svou vilu, kterou pro ni vybudoval otec. V době zákazu herecké činnosti se živila prací ve fotoateliéru. V 70. letech pak pracovala i jako vedoucí pražských kin.

Na divadelní prkna se částečně vrátila v 50. letech, a to jako Zita Králová, což bylo příjmení jejího prvního manžela. Vystupovala s Vesnickým divadlem a spolupracovala i s orchestrem Karla Valdaufa. K filmování se herečka dostala zpátky až v roce 1969. Od té doby ji režiséři vybírali do svých filmů stále poměrně často, avšak již jen do vedlejších rolí. O tom ale ještě bude řeč.

[related-post id=“13076″]

Samota ji nezlomila

Zita Kabátová si v životě nemohla stěžovat na nezájem mužů. Sama dokonce otevřeně přiznávala, že si to užívala. Jejímu šarmu bylo těžké odolat, což údajně potvrdili i velikáni Oldřich Nový a Vlasta Burian. Po mnoha milostných vzplanutích se po válce vdala za Jerryho Krále. S ním chtěla natrvalo odejít do Indie, ale protože nedostala vízum, manželství se rozpadlo.

Podruhé si vzala novináře a sportovce Jiřího Zavřela, který byl dlouhá léta vězněn z politických důvodů v jáchymovských uranových dolech. Narodil se jim syn Jiří, ale pak přišel rok 1968 a Zavřel emigroval do USA. Zita zůstala sama s dvanáctiletým synem, ale i ten ji později opustil. Stejně jako jeho otec se vydal hledat štěstí za oceán.

Zitě ovšem její povaha neumožňovala truchlit. V životě se vždycky dokázala znovu nadechnout a jít dál. Neustále se obklopovala kamarády, rozdávala pozitivní náladu, plánovala, objevovala, radovala se.

Zita Kabátová a Svatopluk Matyáš ve filmu Akce Bororo (1972). Foto: Archiv

Návrat k filmu

Od konce 60. let se Kabátová naštěstí opět mohla příležitostně věnovat filmu, i když už jen jako herečka vedlejších rolí – např. ve scifi Bororo (1972) nebo v komediích Kulový blesk (1978) a Jak básníkům chutná život (1987). Z porevolučních snímků můžeme zmínit Zapomenuté světlo (1996), Babí léto (2001) a Želary (2003). V roce 2009 hrála ještě ve filmech Pamětnice, Hodinu nevíš a Zlatá brána.

Svatopluk Beneš a Zita Kabátová ve filmu Želary. Foto: Archiv

Od roku 2005, po vážném úrazu, žila v léčebně dlouhodobě nemocných v pražském Motole, a to až do svého posledního dne. Od května 2012 odpočívá tato poslední diva zlaté éry československého filmu na Vyšehradském hřbitově.

Nepřehlédněte

14. 2. 1890: Hrubá krádež, nebezpečný zloděj a nový dům na Palackého nábřeží • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

24. 5. 1889: Pokus o otravu a letní dobročinné divadlo na Vinohradech • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Unikátní protiatomový kryt Folimanka se letos naposledy zdarma otevře pro veřejnost • Naposledy v tomto roce můžete vyrazit na exkurzi do jednoho z největších krytů civilní ochrany na území Prahy. Veřejná prohlídka proběhne v sobotu 14. prosince 2019 v době od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.

13. 1. 1868: Na Ovocném trhu málem uhořela prodavačka, zachránil ji strážník • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

22. 1. 1889: Drastické pokusy na psech. Jak dlouho vydrží naživu bez jídla? • Kvůli vědeckému bádání zemřelo v minulosti už mnoho zvířat. Jeden z kontroverzních pokusů kdysi provedl jistý francouzský vědec. Přečtěte si, o čem se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Manželku prodal za koně. Kuriózní případ z USA s nečekanou dohrou • Obchod s lidmi býval v dávné minulosti zcela běžný. Poněkud kuriózně přesto působí případ ze Spojených států, o němž v dubnu roku 1891 psaly pražské noviny. Jistý mladý farmář z Pensylvánie vyměnil svou manželku za koně. Jenomže celý obchod nakonec nedopadl příliš slavně. Přečtěte si, co se přesně stalo.

4. 5. 1889: Spor o název Stromovky, závadné maso a nový pražský most • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

16. 1. 1869: Otevření sladovnické školy a případ staré vraždy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

19. 8. 1890: Utonulí ve Vltavě, přejeté děti a popálený hostinský • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Milan Rastislav Štefánik. Spoluzakládal republiku, zemřel strašlivou smrtí • Patřil mezi skupinku mužů, bez nichž by samostatná Československá republika nevznikla. Jeho život ale předčasně ukončila letecká tragédie. Šlo o náhodu, nebo úmysl? Milan Rastislav Štefánik (* 21. července 1880), rodák z vesnice Košariská na západním Slovensku. Astronom, vojenský letec a brigádní generál ozbrojených složek Francouzské republiky. Muž, bez něhož by samostatné Československo možná ani nevzniklo. Věděli jste, že i Štefánik působil v našem hlavním městě? Když ke konci 19. století maturuje na sarvašském lyceu s vyznamenáním, je rozhodnutý pro studium v Praze na technické univerzitě, obor stavební inženýrství. Na školu je přijat a posléze začíná jeho působení v metropoli Českého království. Školu ale nedokončuje, jelikož ho zaujala astronomie. Ta se toho času vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jako řádný profesor působil Tomáš Garrigue Masaryk. Zde se nechává Štefánik zapsat a stává se stoupencem Masarykovy myšlenky. Detvan a láska k národu V Praze působí v době jeho studia slovenský spolek Detvan, který velkou měrou přispívá k rozvoji národního povědomí pražských slovenských studentů. Na začátku nového století je zvolen za předsedu tohoto spolku. Společně s Vavro Šrobárem a dalšími se snaží informovat českou společnost o Slovensku a pomaďaršťování slovenského etnika. Zde začíná Štefánik svou redaktorskou činnost, díky které myšlenka česko-slovenské vzájemnosti nadále nabírá na popularitě v české společnosti. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13567"] Astronom Největším Štefánikovým snem je však Paříž a kariéra vědce v oboru astronomie. V roce 1904 proto odchází z Prahy a v Paříži se zařazuje jako vědecký pracovník. Ze začátku ho trápí existenční problémy, ale vše se díky pomoci přátel a vlastnímu úsilí brzy zlepšuje. V jeho nejúspěšnějším roce 1906 vydává hned 7 vědeckých prací a jeho renomé začíná stoupat. Příchod války Příchodem války je Štefánik nucen respektovat tento stav a nastoupit na frontu. Kvůli svému zdravotnímu stavu to však není možné hned. Nejprve tedy nastupuje na vojenskou leteckou školu, kde získává diplom pilota a hodnost desátníka. Poté je vyslán na západní frontu. Bojuje s nasazením pro věc, ví totiž, že tato válka může být příležitostí k osamostatnění Slováků a Čechů. Nějaký čas bojuje i na srbské frontě. Organizátor Československé národní rady Po návratu do Paříže v druhé polovině války se seznamuje s vícero vlivnými osobnostmi francouzské politiky a naprosto se ztotožňuje s myšlenkami Masaryka a Beneše. Díky konexím jim domlouvá schůzky s francouzskými politiky, kteří mohou pomoci uspíšit vznik samostatného států Čechů a Slováků. On sám se zasloužil především o vytvoření zárodků československého vojska a o působení československých odbojových organizací. Udržuje diplomatické styky napříč politickým spektrem tehdejší Evropy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13566"] Atentát? Po válce se má stát ministrem ozbrojených sil, avšak 4. května 1919 při svém návratu do již samostatného Československa umírá při tragické nehodě svého letadla v obci Ivanka pri Dunaji u Bratislavy. Dodnes se spekuluje, zda to nebyla ze strany československých elit záměrná likvidace. Podle jiných teorií se měl stát obětí střetu francouzských a italských geopolitických zájmů ve střední Evropě. Nepřímým důkazem atentátu má být údajně pitevní zpráva, průběh nehody i fakt, že svědecké výpovědi z místa tragédie byly vyšetřujícími orgány ignorovány. Velmi pravděpodobným důvodem nehody byl nešťastný omyl obsluhy protiletadlové obrany. Tato verze popisuje sestřelení letadla vlastní protivzdušnou obranou, neboť Československo bylo tou dobou ve válečném stavu s Maďarskem a letadlo se Štefánikem na palubě bylo označeno italskou trikolórou, jež je identická s maďarskou.

Ze Štefánikova letadla zůstaly jen trosky.

Rok 2020? Lidstvo už zažilo mnohem horší časy. Umíraly desítky miliónů lidí • Na uplynulý rok 2020 zřejmě nikdo z nás nezapomene. Svět se doslova ze dne na den změnil a pro mnohé bohužel k horšímu. Při příchodu nového roku si tentokrát všichni navzájem přáli, aby ten příští byl už konečně lepší a normálnější. Ale objektivně vzato si lidstvo zatím naštěstí nežije zase tak špatně. V nepříliš vzdálených dějinách totiž byly i horší etapy.

24. 3. 1868: Žena neměla na jídlo pro děti, tak se pokusila zabít. Pražané ale ukázali dobré srdce… • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Oběť bídy Tyto dny v noci po osmé hodině vrhla se ženština jakás u Šipkových mlýnův do Vltavy. Stráž spozorovavši to, vytáhla samovražednici a že ještě bez sebe byla, odnesti ji dala na strážnici novoměstskou. Když ji zde přivedli k životu shledáno, že ubohá je vdova jmenem Anna Heinrichova, matka pěti malých dítek v čísle 423-2 bydlící a že jen bída nejvyšší dohnala ji k zoufalému činu. Všechna snaha její, aby pro sebe a dítky své vydělala si na chleb byla marna a žebrati chudák styděla se. Nemohouc již déle snesti nářku hladem mroucích dítek svých, umínila si, že zbaví se života. Nad sirotky snadže prý se předce někdo spíše slituje… Vyšetřovací úřadník přesvědčiv se o pravdivosti výroku a o poměrech ubohé, obdaroval nešťastnou matku a po příkladu jeho učinili i ostatní úřadníci městského komisariatu dolejšího nového města. – Národní listy, 24. 3. 1868 Slavnost položení základního kamene k divadlu národnímu K žádosti slavnostního výboru uvázal se ochotně výtečný náš skladatel hudební a ředitel Hlaholu pražského pan Karel Nendl v řízení celé pěvecké části při slavnosti položení základního kamene k divadlu národnímu. – Národní listy, 24. 3. 1868 [related-post id="7928"] Ošizená milenka Četný počet vojínů, nyní od zdejší obsádky na dovolenou do svých rodišl se ubírajících, zanechává zde též velký počet milenek, s kterýmiž byl časem na trampoty vojínské zapomínal. Jistý vojín se měl také na dovolenou odebrati, milenka jeho jej však tak horoucně milovala, že jí konečně slíbil zde ostati, pakli něco od ní na památku obdrží. Obradovaná služka i hned vyzvídala, co by miláčka potěšilo a ten se jí svěřil, že by si rád hodinky koupil. Ochotná služka dala mu i hned peníze na ně, v sobotu však ubohá zvěděla, že nevěrný milovník odtud na dovolenou se odebral a sice i s penězi, jež mu na hodinky dala. – Pražský denník, 24. 3. 1868 Zabloudilé dítě V neděli večer shromáždil u prašné brány asi čtyřletý hošík bolestným svým nářkem množství lidí kol sebe. Ztratil se matce v davu lidí na Josefském náměstí a vida se opuštěn na neznámém místě, dal se do pláče. Přístojící hleděli hocha potěšiti až konečně strážník ujmuv se chlapce na strážnici jej zavedl. – Pražský denník, 24. 3. 1868

Jak bude vypadat nové Malostranské náměstí? Detaily přibližuje venkovní výstava • Až do 26. srpna mohou Pražané ve spodní části Malostranského náměstí zhlédnout zdarma venkovní výstavu, která je věnována minulosti i budoucnosti Malostranského náměstí. Výstava přibližuje historii náměstí, které bylo centrem levobřežního osídlení Vltavy již od raného středověku, včetně dostupné obrazové dokumentace a starých fotografií. Zájemci zde naleznou také vyčerpávající informace o nejnovějších archeologických nálezech pod horní částí náměstí. V neposlední řadě se zde několik panelů věnuje právě připravované revitalizaci náměstí, která má za cíl především, aby se zdejšímu prostoru navrátila funkce náměstí. „Považuji za obrovskou výhru občanské společnosti, že se z jednoho z nejkrásnějších náměstí v celé zemi podařilo vymístit desítky většinou nazdařbůh parkujících automobilů na návštěvnických stáních. Krůček po krůčku veřejný prostor v Praze začíná vypadat k světu. Pokračujeme projekty na Klárově a na Újezdě - díky nim se bude dařit postupně omezit automobilový tranzit přes Malou Stranu,” říká Petra Kolínská, radní pro územní rozvoj hl. m. Prahy. [related-post id="5328"] Výstava zdůrazňuje též fakt, že projekt vznikl na základě vyhrané mezinárodní soutěže z roku 2014. Cílem Revitalizace je celé náměstí více zpřístupnit pěším obyvatelům a návštěvníkům Prahy. Proto dojde k vymístění parkoviště z horní části náměstí, zúžení jízdních pruhů a rozšíření chodníků. Budou zachovány historicky doložené dlažby, obnovena ruční pumpa, instalována nová kašna, doplněny plynové lampy, které provázejí celou Královskou cestu, budou vysazeny další stromy na horní části náměstí a doplněn nový mobiliář – lavičky, odpadové koše, stojany na kola. Revitalizace Malostranského náměstí by měla být hotova v roce 2019 a odhadované náklady jsou cca 120 mil. Kč. V současnosti je spojené řízení o územním rozhodnutí a stavebním povolení na úřadu Prahy 1 do konce srpna přerušeno.

Budoucí podoba Malostranského náměstí.

21. 1. 1889: Manželka versus milenka, případy náhlých úmrtí a vzácná návštěva • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Eliška Balzerová převezme cenu za přínos české kinematografii • Oblíbená česká herečka Eliška Balzerová dostane ocenění za svou dosavadní celoživotní práci. Organizátoři Zlín Film Festivalu se jí rozhodili udělit festivalovou cenu Zlatý střevíček. Herečka si ji převezme ve čtvrtek 10. září na závěrečném ceremoniálu jubilejního 60. ročníku festivalu.

Eliška Balzerová

2. 6. 1868: V Praze se narodilo kůzle bez předních nohou. Co s ním bude? • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nepředvídané zabití V Ringhofrově továrně na Smíchově blížil se v sobotu v poledne jistý kovář jinému dělníku, tento ale náhodou rozpřáhl se kladivem, chtěje na kovadlinu uhoditi, udeřil ale pozadu stojícího kováře tak do prsou, že poraněný se k zemi svalil a okamžitě mrtev byl. – Pražský denník, 2. 6. 2868 Okrádá děti Šejdířka, která po Praze děti okrádá, vylákala v pátek 29. května jedno děvčátko ze žitnobranské ulice, slibujíc mu panenku k hraní a odvedla je za Prahu k hostinci »Sakrabonii«, kde je ze šatečků úplně svlékla. Druhé děvčátko, jež s prvním šlo z ústavu domů, neuposlechlo hlasu podvodného. Po několika hodinách marného hledání zastavil se před domem okradeného dítěte vrchnostenský povoz a jistá známá šlechtična přivezla polekaným rodičům dítě, ale docela jinak oblečené, řkouc, že jedouc kol »Sakrabonie« děvčátko tam téměř nahé našla a tudíž je takto oblékla. – Pražský denník, 2. 6. 2868 [related-post id="10064"] Rozmar přírody Zvláštní nestvůrče přišlo v tyto dny na Zbraslavi na svět. Tamnímu občanu p. Houdkovi vyvrhla koza kůzle, jemuž obě přední nohy úplně scházejí, kdežto ostatní částky těla jsou zcela vyvinuty. Majitel kůzlete tohoto, jež na vzdor tomu, že mu přední nohy scházejí, vesel skáče po zadních nohou, prodal je jistému řezníku, který pak nestvůrče to do Prahy zanesl a zde museum ke koupi nabízel, kde je ale nepřijmuli. Konečně prodáno bylo do jednoho zdejšího zvěřince za 4 zl., kde ovšem nejlépe se vyplatí. – Pražský denník, 2. 6. 2868

6. 8. 1868: Zlatník ze Spálené ulice se přiotrávil žíravinou • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Otráveni náhodou Jistý zlatník ve spálené ulici, jenž závod společně s bratrem vede, choval v jedné skříni smíšeninu cyankali s několika jinými žíravinami, jichž při čištění zlata bylo užíváno. Vedle této láhve postavil v sobotu jinou láhev s čerstvou vodou a když se z této později napiti chtěl, chopil omylem láhev s oněmi žíravinami a učinil notný doušek. Ten ovšem mu neposloužil k duhu neboť musel býti ihned dopraven do nemocnice, kdež se dosud v lékařském ošetřování nalezá. – Pražský denník, 6. 8. 1868 Sebevražda V neděli napil se jistý hokynář V. H. v truhlářské ulici zúmysla vitroli a popálil se ve vnitřnostech tak strašně, že v zemské nemocnici v pondělí skonal. Žena zesnulého praví, že trpěl už delší čas chorobou mysli. – Pražský denník, 6. 8. 1868 [related-post id="10903"] Opilce odnesli v truhle Nalezen byl v noci na včerejšek v sadech n Karlovu náměstí od kolem jdoucí hlídky jistý muž v hlubokém snu pohřízený. Hlídka jej hleděla probuditi, shledala však, že spáč tak opilý jest, že mu nebylo možno na nohy se postaviti. By opilec nebyl okraden, dala jej hlídka v tuhle na strážnici odnesti. – Pražský denník, 6. 8. 1868

Fotografie Lenky Hatašové jsou vystaveny před Rudolfinem • Udělování cen Český lev od dnešního dne předznamenává na Palachově náměstí výstava unikátní kolekce fotografií Lenky Hatašové ze slavnostního ceremoniálu v loňském roce. Originální portrétní fotografie zachycují všechny oceněné bezprostředně pro obdržení lví sošky. Jsou tak plné emocí a nezaměnitelné atmosféry. Předávání letošních cen Český lev proběhne 6. března večer v přímém přenosu České televize. 

Techniky učení divadelního textu na začátku minulého století • Práce divadelních herců je mimořádně náročná na paměť. Do hlavy musí dostat často i stovky stran textu a nikdy je nezapomenout. Jak to dělali britští umělci na přelomu 19. a 20. století dokládá novinový článek ze srpna 1901. Není pochyb o tom, že i jejich současníci nejspíš používají podobné techniky učení.

31. 7. 1890: Spor o židovský hřbitov a upozornění pro cestovatele • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.