27. 3. 1889: Choromyslní lidé v Praze nedostávají péči, jakou by si zasloužili

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Ústav pro choromyslné v Praze

Značná čásť chorých, již tráví smutné dny života svého v příšerném domě na Karlově, bude odvezena do blázince dobřanského, kdežto ústav pražský bude prý znovu zařízen. Mělo se to státi již dávno, neboť dnes podobá se pražský ústav pro choromyslné spíše káznici než ústavu humanitnímu, v němž ošetřování býti mají ti, jimž třeba péče největší. Pražský ústav ve stavu, v jakém je dosud, je vlastně paškvilem na blázinec moderní, v něm nemocní nenalézají útulku a ošetřování, nýbrž v něm se trýzní. Co platno umění lékařské, co lidumilnost jejich, kde všechno ostatní v přímém odporu s myšlenkou humanní. Jest ovšem pravda, že náklad na blázince úžasně roste a že máme nyní již ústavy čtyry, kdežto před málo lety měli jsme jen jeden. Však co platno. Co nezbytnou povinností společnosti, tomu vyhnouti se nesmí, nechce-li hříchu dopouštěti se sama na sobě. Nás ovšem více by bylo potěšilo, kdyby byl ústav pražský z Prahy vůbec přeložen a zřízen kdesi na venkově hned z předu tak, aby hověl účelu svému, neboť půjde to asi těžko důkladně zaříditi starou budovu vnitř. města, leč spokojmež se prozatím tím, co má býti vykonáno. Adaptace a vnitřní zřízení musí býti ovšem radikální, však nejen pokud místnosti se týče, očekáváme důkladnou reformu, nýbrž hlavně též co do některých odvětví vnitřní správy. Zejmena pokud ošetřovatelů se týče. Jest to těžký úřad plný zodpovědnosti a nepříjemnosti, býti ošetřovatelem na duchu chorých, však právě proto má býti slušně honorován. Dosud však takový úřad bývá posledním útulkem zničené z té neb oné příčiny existence, dosud zaměstnání to bývá oním stéblem, jehož tonoucí se chytá, aby neutonul. Lidé povahy více než problematické stávají se takovými ošetřovalely a sice jen proto, aby aspoň se najedli a napili. A takovýmto lidem svěřuje se osud nemocných. Jinde si ústavy pro choré své ošetřovatele odchovávají, u nás, Žel, berou se z ulice. V tom třeba především reformy. Dále bychom si na jednu věc ještě dovolili upozorniti. Na ty tak zvané »příspěvky «, jež odevzdávají se správě blázince od příbuzných atd. nemocným na přilepšenou. Přáli bychom si, aby postaráno bylo v tomto ohledu o přísnou kontrolu a aby s příbuznými, již do blázince peníze posýlají, jak sluší a patří se účtovalo. Spůsob, jakým nyní věc se provádí, nevzbuzuje valné důvěry. – Národní listy, 27. 3. 1889

Těžce raněni

Dělníku Frt. Novákovi, bytem na Františku č. 32-V. a zaměstnanému v továrně p. Šal. Bondyho v Bubnech, spadl včera železný válec na nohu a zranil ho těžce; Novák musil býti dopraven do nemocnice milosrdných bratří. — Včera odpoledne bylo čtyřleté dítko manželů Šťastných na Žižkově povozem hokynáře Fr. Popeláře ze Strašnic přejeto a povážlivě zraněno. Na žádost rodičů ponecháno dítko v domácím ošetřování, s neopatrným hokynářem zavedeno trestní vyšetřování. – Národní listy, 27. 3. 1889

[related-post id=“18634″]

Pohřeb s překážkami

Účastníci pohřbu paní Marie Toufarové, zvěčnělé choti stavitele v Michli, oznamují nám ku včerejší zprávě, že koně do pohřebního vozu zapřažení pouze se vzepjali, záhy však zadrženi byli. Průvod pohřební ubíral se pak na hřbitov michelský, kam mrtvola na márách byla donešena a obvyklým, v plné míře důstojným způsobem byla pohřbena. – Národní listy, 27. 3. 1889