7. 7. 1890: Hrůzné neštěstí na dráze, zatčení traviči a pokousaný chlapec

Před lety v PrazePražskýDEN.cz7. července 20202 minuty čtení

Foto: PražskýDEN.cz

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Neštěstí na dráze

Včera odpoledne vrhl se na viaduktu severozápadní dráhy mezi Karlínem a Libní neznámý muž na koleje v tom okamžiku, když vlak plnou parou přijížděl. Nešťastník byl koly v pravém slova smyslu na dva kusy roztržen, hlava s částí trupu zůstala mezi kolejemi, kdežto ostatní část těla byla na hráz odhozena. Na místo neštěstí dostavila se záhy policejní komise, která dala mrtvolu dopraviti do pathologického ústavu. – Národní listy, 7. 7. 1890

Zatčení traviči

U kočího Barhoně v domě č. 896-I. bydlil v podnájmu 26letý obuvnický pomocník Jan Žemlička z Obecnice u Sedlčan, s nímž záhy manželka kočího Barbora zapředla poměr milostný. Aby Barhoně se zbavili, usnesli prý se, že ho zprovodí se světa. Žemlička opatřil otrušík, jejž Barhoňová vsypala do mouky a připravila knedlíky, které dne 5. května v poledne odnesl 13letý chlapec nádenníka Vác. Pulce kočímu Barhoňovi k obědu. Tomu knedlíky nechutnaly. Nemaje ani potuchy, že jsou otráveny, vyzval chlapce, aby je snědl. Hladový chlapec dal si říci a snědl otrávené knedlíky. Záhy stižen byl bolestmi žaludečními a prudkým dávením. Druhého dne zemřel. Mrtvola byla pytvána a zjištěno, že byl otráven otrušíkem. Jakým spůsobem se chlapec otrávil, nebylo známo. Zločin vyšel teprve těchto dnů na jevo, když se Barhoňová se Žemličkou nepohodla a týž jí vyčetl otrávení chlapce. Barhoňová byla zatčena a dodána trestnímu soudu, kdež se k činu ihned přiznala. Z rozkazu soudního byl také Žemlička v sobotu zatčen a dodán do vazby vyšetřovací. – Národní listy, 7. 7. 1890

[related-post id=“31245″]

Pokousán

V sobotu k 8. hodině večer vyřítil se v poštovské ulici velký pes pana Frt. Bareše na 12letého chlapce p. Ant. Lanzingra, a zakousnul se mu do levé nohy. Roztrhal mu kalhoty a do krve jej zranil. Okresní lékař p. Urban poskytl chlapci pomoci, pes dán pohodnému k pozorování. – Národní listy, 7. 7. 1890

Nepřehlédněte

23. 3. 1868: Místo do práce šli chasníci na pivo. Mistr jim totiž neplatil • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zvláštní poranění Jistý zdejší zámožný obchodník s dobytkem minulého čtvrtku podivným způsobem přišel k úrazu, jejž mohl snadno životem zaplatit. Seděl řečeného dne v jednom hostinci na Poříčí. Vytahuje peníze, upustil šesták. Sehne se proň, ale v tu chvíli vykřikne strašně bolesti a sklesne na zem. Lidé přiskočí, rozepínají mu kabát a shledají, že bodl se do prsou zrovna nad srdcem o vlastní kapesní nůž, který byl zřízen tak, že pouhým stisknutím otevřel se. Rychlej shýbaje se, ubohý bezděčně zavadil o péro nože, jejíž měl v poprsní kapse a čepel vyskočil s takovou prudkostí, že na půl coule zajel mu do těla mezi žebrami. Však teď již poraněnému vede se lépe. – Národní listy, 23. 3. 1868 Žhář Oheň vypukl v noci na sobotu v jednom domě v Mariánské ulici; chytili tam hobliny na půdě, ale jeden tovaryš spozoroval oheň i udusil jej. Jistý bednářský chasník, jejž mistr z téhož domu byl pro nespořádaný život z díla pustil, založil onen oheň a byv zatčen ku zločinu tomu se přiznal. – Pražský denník, 23. 3. 1868 [related-post id="7888"] Zapomněl platit V sobotu dopoledne přišel na policii jeden zdejší pan mistr a oznamoval, že všech jeho sedm chasníků se mu nedostavilo ráno do práce, pročež že by zadal, aby byli, anto pospolu v blízké hospodě pijí, zatčeni. Potud měl pan mistr právo na své straně. Když policejní strážník s chasníky promluvil, pravili mu tito, že jim mistr už po sedmý týden nevyplatil mzdu. Tu zas bylo právo na straně chasníků. Dotazován, jak se to stalo, pravil mistr, že jako na smrt zapomněl vypláceti mzdu; když pak se s nimi vypořádal, šli všickni zase do práce. – Pražský denník, 23. 3. 1868

Jak nenápadně zjistit skutečný věk ženy? Zkuste rady našich předků • Tázat se dámy na její skutečný věk je i v dnešní době považováno za poněkud nezdvořilé. A nejinak tomu bylo už v dobách našich předků. Národní listy otiskly v dubnu roku 1901 článek, který zvědavým mužům nabízí řešení. Zároveň ale jeho autor dodává, že ne vždy to bude fungovat.

25. 1. 1889: Zapomenutá pražská zoologická zahrada a případ krkavčí matky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

12. 3. 1868: Jezdil po Praze a sháněl hoblík. Tvrdil, že jím srovná nerovnost ve státě • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Obět politické nerovnosti Předevčírem od půldne najmul si na staroměstském náměstí jakýs slušně ošacený mladík drožku č. 74 a dal se voziti po Praze. Brzy zastaviti dal u krámu uzenářského tu zase u kupce, pak u některého kněhkupectví ano i v obchodě lahůdkářském a všude tázal se, mají-li tam na prodej – hoblík, že prý musí něco velmi nerovného srovnati. Rozumí se, že všude odbyt s posměchem, a když po celohodinové jízdě i drožkáři věc ta nápadnou byla, žádal tento o mzdu, předstíraje, že je teď kamsi objednán. Tu teprv vyšlo na jevo, že mladík nemá ani krejcaru. Pokládaje ho za podvodníka, dal ho drožkář zatknouti. Na strážnici odveden, jevil ale neznámý člověk zjevné známky pomatenosti; mluviť neustále o „nerovnosti“ mezi Prahou a Peští, kterouž prý musí, musí a musí hoblíkem srovnati. Přivolaný lékař seznav ovšem, že ubohý upadl v chorobu mysle, dal ho odvésti na místo příslušné. Pokud z listin u něho nalezených souditi lze, jest ubožák tovaryšem tesařským a jmenuje se Jan Lihmann a přišel z Mladé Boleslavi. – Národní listy, 12. 3. 1868 Problémy se skálou S vyšehradské skály utrhl se, jak jsme už oznámili, v pátek značný kus skály a poněvadž ještě další kusy skály hrozily spadnutím, odebrala se v sobotu komise k tomu místu a prohlednuvši je nařídila, aby k urovnání neštěstí byla stržena ještě část skály v délce 6 sáhů, načež hned v pondělí počali na skále té pracovati. – Pražský denník, 12. 3. 1868 [related-post id="6697"] Nehoda Předevčírem vyjeli si dva rybáří ze Štvanice na lov, avšak velká vlna převrhla jích loďku právě pod jezem, tak že oba pod loďkou se octnuli. Jeden z nich se dostal na obrácené dno a háčkem vytáhl svého soudruha ze zpodu. Oba plavali pak bez zastavení až k mostu železničnímu, kdež ke břehu z chladné lázně přirazili bez sítě a bez loďky. – Pražský denník, 12. 3. 1868 Pronájem Kavárna pod Letnou, poblíž třetího mostu, pronajmuta bude dražbou veřejnou a podáním ofert na dobu tří let. Oferty takové, vadiem 200 zl. opatřené, podány býti mají do konce t. m. u zdejší rady městské. – Národní listy, 12. 3. 1868

6. 4. 1868: Kupeckému mládenci ukradli v hostelu oblečení • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Dlažba Co nevidět počnou dlažditi Železnou ulici; dříve ale ještě položeny budou všecky vedlejší roury plynové do tamních domů, aby se pak nemuselo novou dlažbou hýbati. Kostkový chodník, jenž vedl od Karolina k německému divadlu, bude obyčejnou dlažbou nahražen, anto jsa příliš hladký, zhusta byl příčinou, že koně v povozech do divadla jedoucích sklouzli se a upadli. – Pražský denník, 6. 4. 1868 Našli poklad Pověděli jsme, jak před několika dny nalezeny byly na Vyšehradě při kopání staré mince. Z toho a pak poněvadž už před několika lety nalezen byl na Vyšehradě také hrnec mincí, povstala pověst, že se u všehradské radnice skrývá veliký poklad. V noci na 1. dubna vypravilo se skutečně několik pověrčivých lidí s lopatami, evangelium, klíči a provazy k radnici a začali koupat. Za nedlouho prokopali se ale do kanálu a zde nalezli k nemalému udivení svému 10 pytlů naplněných pšenicí. Pšenice ta byla patrně ukradena a nejspíš že náleží jednomu sedlákovi v Hlubočepích, jemuž bylo před několika dny ukradeno 40 korců obilí. – Pražský denník, 6. 4. 1868 [related-post id="8798"] Jarní počasí Příznivá povětrnost za včerejší neděle vyvábila množství Pražanů do okolí pražského, kde bujná zelenost na polích a lukách jaro věstí. Zahradní hostince v Nuslích, v Kravíně, na Letné a jinde těšily se četné návštěvě. Také křížová cesta na Petříně byla včerejšího dne četně navštívena. – Pražský denník, 6. 4. 1868 Zlodějský kousek V hostinci u »modrého koníčka« na jindřišské ulici ubytoval se v pátek jeden kupecký mládenec. Vykázali mu pokoj, v němž už 3 mužští spali. Časně zrána odešli tito jeden po druhém, kdežto kupecký onen ještě spal. Když se později po svém šatstvu ohlížel, shledal, že mu schází svrchník se sedmi hedvábnými šátky. V kapse kabátu byla tobolka na doutníky a zástavní lístek na hodinky. – Pražský denník, 6. 4. 1868

28. 1. 1889: Nezdařený útěk z věznice a matka, která nechala zemřít své dítě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

6. 7. 1890: Nový český závod na Smíchově a pohřešovaný gymnazista • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

Těhotenský test starověkých Egypťanů prý spolehlivě funguje dodnes • Zjistit, zda je žena těhotná, lze dnes díky moderním těhotenským testům v pohodlí domova za pár minut. Může se to zdát neuvěřitelné, ale starověcí Egypťané měli již před 3,5 tisíci lety svoji spolehlivou metodu.

Lékař oslavil 100. narozeniny a prozradil tajemství své dlouhověkosti • Pokroky v medicíně a historicky nebývalý blahobyt způsobuje, že se stále více lidí dožívá velmi vysokého věku. Oslavit 100. narozeniny tedy dnes již není tak výjimečné jako na konci 19. století. O jednom mimořádně vitálním stoletém muži napsaly v Praze vydávané Národní listy v lednu 1894. Kolik kávy si denně dopřával a proč přišel o jedno oko?

21. 9. 1868: Žena ze Střešovic brutálně týrala syna. Provazy měl zařezané do masa • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

5. 5. 1868: Praha řeší návštěvu císaře. Neví se, jestli nakonec přijede • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Přijede-li J. M. císař do Prahy? Kancelář cís. kabinetu sdělila jak známo skrze zdejší místodržitelstvo purkmistra pražskému, že J. M. císař rád by sice vyplnil svůj slib a zavítal do Prahy k slavnému otevření třetího mostu, jenž podle J. M. pojmenován jest, že ale před 23. květnem to možné není. Rada městská na tuto zprávu uzavřela, že odročí slavné otevření mostu, původně na 10. května položené na dobu neurčitou. Nyní ale v listech vídeňských ozývají se hlasy pochybující o tom, že by J. M. císař František Josef I. vydal se do Prahy, ano „Neue Fr. Presse“ mluvíc o adrese obce pražské v příčině nových daní, již nazývá „drzou zradou na ústavě“ jedním dechem podotýká k tomu: „Proslýchá-li se zatím, že císař přece přibude k slavnosti otevření mostu do Prahy, tož víme naproti tomu, že posud zrovna opak toho pravdou jest.“ – Za to jeden list český mluvě o očekávané té návštěvě J. V. v Praze, vidí v tom již zase „známku, že Jeho Velič. nepokládá zprávy, jež mu nynější rádcové podávají o stavu království českého za dostatečné a že sám chce osobným názorem dověděti se zevrubně o něm a vyslechnouti stížnosti národa beze všech prostředníkův“... – Národní listy, 5. 5. 1868 Schůze zastupitelstva Obecní zastupitelstvo pražské odbývalo včera schůzi, v niž pronajmutí kavárny pod Letnou panu Procházkovi na na tři leta za roční nájemné 903 zl. schváleno bylo. Na okrášlení některých obecních domů při slavnostech svatojanských bylo povoleno 600 zl., rovněž vdově po městském účetním p. Danšovicovi roční výslužné 400 zl. Přes kamenný most bude položena nová plynová roura na Malou stranu, na což náklad 2364 zl. povolen jest. – Pražský denník, 5. 5. 1868 [related-post id="9883"] Povedená neděle Předvčerejší neděle byl nejutěšenější den, jaký jsme vůbec letos měli, pročež také Pražané ho použili a v davech nepřehledných ze zdí městských do Boží přírody pospíchali. Ke všem úhlům světa putovali a mohl jsi přijít kam jsi chtěl, všady byl nával neskonalý. Hostinské zahrady a místnosti slavily při tom ovšem největší žeň. Na samotném třetím mostě pražském vybráno bylo přes 500 zl., pročež muselo přes 50 000 lidí tudy se ubírati; povozů jelo přes ten most do 7 hodin večer přes 800! Sám J. V. císař Ferdinand navštívil v 11 hodin dopoledne most tento a se zálibou si jej podrobně prohlížel. Odpoledne objevilo se J. V. ve Stromovce, kdež jej vojenská hudba císařskou hymnou uvítala. Na Smíchově, kdež slavili pouť sv. Filipo-Jakubskou a ne méně v Stromovce i na Letné bylo lidem vše přeplněno; do samotných Roztok jelo po zábavním vlaku přes 700 osob. – Pražský denník, 5. 5. 1868

13. 8. 1889: Sebevražda v hotelu, rvačka u Vltavy a stávka berlínských pekařů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

17. 6. 1890: Vyhlubování koryta Vltavy jde rychlým tempem. I díky technice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 2. 1868: V chrámu sv. Víta objevili tajnou místnost. Ukrývala starožitnou bednu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Novodobý vánoční zvyk v českých domácnostech. Taky tohle děláte se stromečkem? • Co by to bylo za Vánoce bez vánočního stromečku? Jeho tradice však není zase tak stará, jak by se mohlo zdát. A zejména v posledních letech navíc doznává podstatných změn.

19. 10. 1889: Smrt 113leté ženy z Austrálie a stíhaný cikán na útěku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 9. 1889: Časná zima, placení hudebného a spojení s Vídní • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 11. 1868: Tragédie na svatbě. Ženich zemřel, nevěsta je ve vážném stavu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

1. 4. 1868: Neznámý výrostek ukradl kravskou kůži a zmizel v kanále • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zmizel v kanále Minulé neděle k páté hodině ranní spozorovali hlídači v zdejším nádraží jakéhos výrostka, kterak odnáší suchou kravskou kůži, již byl ukradl z jednoho skladu v nádraží; pustili se ihned za zlodějem; a byli by ho již také dostihli. V tom ale kluk zahodil kůži, skočil do hradebního příkopu a mžikem zmizel v tamním kanále, jímžto voda z továren nádražních odtéká. Tím byli hlídači ovšem v první chvíli zaraženi; žáden nechtěl se odvážit do tmavého, nepovědomého sklepení; konečně ale, doufajíce v slíbenou odměnu 10 zl. za každého zloděje v nádraží lapeného, někteří odvážili se do kanálu; i jakkoliv nezdravý puch bránil jim v podzemních těch brlohách přece přece prohledali je kříž na kříž. Avšak po zloději nikde ani potuchy. Po celý den pak stáli dělníci na stráži u všech otvorů do kanálu toho vedoucích, ale rovněž nadarmo; zloděj vyznaje se v tajemných těch chodbách, zajisté již dávno byl na svobodě. – Národní listy, 1. 4. 1868 Národní divadlo Staveniště divadla národního čím dále tím utěšenější poskytuje pohled. Kopání základů, zejmena na straně třídy Ferdinandské dospělo do včerejška již tak daleko, že od dlažby ulice počitajíc, vykopány již základá v hloubí 8 sáhů a 4 střevícův, takže ještě jen jeden sáh zbývá ku kopání, by přišlo se na půdu pevnou. Vedle kopání základův pilně též roztlouká se žulové kamení na shotovení betonů pro stavbu základů ve vodě. – Národní listy, 1. 4. 1868 [related-post id="8859"] Telegrafní štace na Smíchově Až dosud docházejí telegrafické depeše, na Smíchov zasílané, jen na Malou stranu, odkudž teprv adresátům se doručují. K odstranění vady té obrátilo se obecní zastupitelstvo smíchovské již před nějakou dobou na inspektorát telegrafiční, aby na Smíchově samém zřízena byla štace telegrafiční. Žádosti té nyní vyhověno a bude štace ta co nejdříve pro službu denní i noční zřízena. Spůsobem takovým bude potřebě obecenstva zejmena obchodnictva. smíchovského nemálo poslouženo. – Národní listy, 1. 4. 1868