Rok 1891: Létací stroj na elektřinu podle Edisona. Bude možné ho někdy sestrojit?
Lidé od nepaměti snili o tom, že se naučí létat. Na konci 19. století už sice existovaly vzducholodě a horkovzdušné balóny. Úvahy mnohých ale tehdy směřovaly k efektivnějším strojům, které by byly rychlejší a dostupnější.
V roce 1891 se novináři zeptali Thomase Edisona, jestli někdy bude možné sestrojit létající stroj na elektřinu. Slavný vynálezce jim řekl, že snad možná v některém z příštích století ano, ale že prý je v této otázce spíše skeptický. Přitom už o 12 let později (1903) bratři Wrightové poprvé vzlétli se svým motorovým kluzákem. A za dalších 36 let (1939) vzlétlo do vzduchu první proudové letadlo.
Pravda, dnešní letadla sice na elektřinu nelétají. Možná se to ale v následujících letech změní. Přečtěte si nyní článek z Národních listů z 8. ledna 1891, ve kterém Thomas Edison vysvětluje svůj názor na elektrické létající stroje.
Edison a létací stroje
Na otázku, jež mu onehdy byla předložena: »Nepřemýšlel jste nikdy na to, vynalézt létací stroj, jenž by byl hnán silou elektrickou?«, odpověděl Edison: »Konal jsem některé pokusy v tomto oboru. Čmelák jest pěkným modelem pro předběžná studia k létacímu stroji. Čím více však jej pozoruji, tím spletitější zdá se mi být otázka létacího stroje. Čmelák lítá jedině pomocí hybné síly, to jest, jest výhradně odkázán na rychlé pohyby svých křídel. Ani vítr ani pera nehrají ta nijakou úlohu. Má křídla malá, jež nejsou v nijakém poměru k jeho velkému, těžkému tělu, a každému pozorovateli musí být nápadno, že se pohybují s ohromnou rychlostí, jakmile čmelák se dá v let. Proto jest tento hmyz zcela přirozeně modelem létacího stroje, poněvadž jest odkázán jedině na vlastní sílu. Avšak čmelák na př. nedovede unést dvojnásobnou tíži svého těla v letu a kdyby se vynalezl létací stroj dle tohoto principu, nedovedl by bezpochyby také více, než zvednout vlastní tíži. Křídla létacího stroje musila by býti malá, aby umožnila rychlý pohyb. Mohlo by se snad docílit, aby nesl jednoho člověka, ale i to s užitím značné hybné síly. U ptáků děje se létání jinak. Vezměme na př. racka. Pták ten má zase křídla poměrně velká, jichž hnací síla opět jest nepoměrně malá a pták dá se odnášet spíše větrem, jako papírový. Málokdy vidíte racka pohybujícího křídly, většinou plyne majestátně ku předu. To by se nedalo létacím strojem nikdy dosáhnout, aspoň ne v tomto pokolení, poněvadž nám je skryto tolik přírodních zákonů. Já sám, co se týče létacích strojů, nejsem optimistou, poněvadž nám příroda klade jisté meze. Snad zůstane to vyhraženo příštím stoletím. Ale s budoucností nemám co dělat a nedovedu si také učinit představu o věcech, jež sáhají mimo obor mého ducha.«
– Národní listy, 8. 1. 1891. Autor neuveden.
