17. 6. 1890: Vyhlubování koryta Vltavy jde rychlým tempem. I díky technice
Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Vyhlubování řeky Vltavy u Troje a Holešovic
Od Libně ku Holešovicům rozšiřuje se Vltava, čímž hloubka její pro plavbu parolodí a lodí nákladních zvláště při nízkém stavu vody je nedostatečnou. Písčité a křemelovité dno následkem nánosu velkých vod vystupuje výše a výše. Když před lety při regulaci Vltavy na dolejším toku upraveny byly zároveň břehy u Holešovic a Libně, zřízeno do konce celé nové rameno, bylo odpomoženo nízkému stavu vody tím, že pomocí parního baggru vyhloubena byla po celé délce řeky plavební dráha, v níž parní lodě i lodě nákladní při sebe menším stavu vody mohly pohodlně plouti.
Avšak vyhloubená dráha tato, kde nebyla na půdě skalnaté, brzy opět zanesena byla nánosem pískovým. Aby volné plavbě zjednána byla opět otevřená dráha, dává nyní navigační erár v místech shora řečených řeku znovu vyhlubovati. Zajímavo jest, jakými přístroji a jak rychle obtížné práce prohlubovací se provádějí. Na nános štěrkový a pískevý zřízena jest loď nákladní, opatřená s obou stran řetězovitou řadou košíků různého druhu, které do vody ponořeny a parní sílou pohybovány vynášejí z vody na povrch štěrkový nános, který pomocí připravených menších lodic pomocných »pontonů« na vhodné místo se dopravuje. Tím spůsobem pokračuje práce velmi rychle. Hůře však děje se tam, kde dno vodní skládá se z tvrdého skaliska. Tu ovšem košíkový přístroj vyhloubovací nedostačí a proto užívá se zvláště k tomu sestrojených kesonů.
[related-post id=“30260″]
Vyhlubovací přístroj tento zakládá se na nauce o zvonu potápěcím, jehož formu poněkud zachovává. Jest to prostorná železná komora s vrchu přístupná, zavěšená na přístroji kladkovém na dvou menších lodích. Ve spojení s touto komorou nachází se menší parní stroj, který určen jest k tomu, aby komoru zásoboval čerstvým vzduchem. Práce vyhlubovací pomocí kesonů děje se tím spůsobem, že keson otevřenou stěnou spodní ponoří se až na dno, kde vyhlubování skaliska díti se má. Na to vstoupí do vnitř dva neb tři pracující dělníci. Otvor vstupní za nimi hermeticky se uzavře a vzduch, který do kesonu parním strojem přiváděn jest vypudí vnitřní vodu, načež dělníci pohodlně skaliska neb balvan po kusech odstraniti mohou.
Kde skála vyžaduje použití prostředků trhacích, tam navrtají se díry, do nichž vloží se patrony střelné, načež celý keson z místa se odstraní a patrony pomocí proudu galvanického se zapálí. Po výstřelu navrátí se keson opět na původní místo, ponoří se a rozmetané výbuchem kusy mohou pak pohodlně býti odstraněny. K lámání skal břidlicových užívá se zvláštního velmi důmyslného přístroje, o němž jsme se již také zmínili. Práce vyhlubovací v těchto částech řeky potrvají celé leto. – Národní listy, 17. 6. 1890
