8. 11. 1889: Hloubení Vltavy, zloděj stříbrného řetízku a zatčení staré ženy

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Hloubení řečiště Vltavy

Volné plavbě parolodí, lodí nákladních a pltí (vorů) zvláště v letě, kdy stav vody bývá obyčejně pod normálem, vadí nejvíce na místech mělkých dno vltavské buď štěrkovité neb skalnaté. Místa taková jsou nejrozsáhlejší u Troje, Roztok, Vraňan a Lužce. Na všech těchto místech pracovaly v posledních letech na odstraňování skalních útesů a nánosu štěrkového rozmanité druhy parních bagrů, z nichž u Lužce a Vraňan umístěny byly dva veliké, postavené na zvláštní lodi. Práce těmito stroji koná se tím spůsobem, že buď na jedné neb na druhé poboční straně spustí se na dno pomocí velkého ramena řada železných košíků, opatřených jednak ostrými špičatými hroty, jednak přibroušenými hranami, které, hnány jsouce parním strojem, závadný nános z řečiště vyhrabují a do připravených lodí (pontonů) nakládají. Strojů těch užiti lze pouze tam, kde dno není skalnaté, nýbrž buď písčité aneb štěrkem pokryté. K odstraňování dna skalnatého užívá se přístrojů potápěcích (besonů), jichž konstrukce jest tak zařízena, že na určitém místě, kde ve vodě skalisko se nachází, ponořeny býti mohou zvonovitě na dno řeky, načež vnitř se nacházející voda odstraní se tlakem vzduchu ze zvláštního stroje parního, tak že dělníci při svitu luceren pohodlně mohou pracovati na odstranění závadné skály, která buď se rozkopává neb trhacími prostředky zrušuje. Je-li na dně skála měkčí (břidlice) jejíž odstraňování pomocí bagru košíkového s úspěchem prováděti nelze, používá se stroje jeřábovitého. Stroj takový, umístěný na zvláštní široké lodi, sestává z parního stroje, spojeného s jeřábem, na jehož silných řetězích zavěšen jest zvláštní těžký lapač, který po spůsobu kleští se rozvírá a zavírá. Práce vyhlubovací děje se tak, že otevřený lapač špicemi opatřený spustí se s jeřábu vši silou na dno vody, kde špice nárazem jednotlivé vrstvy břidlicové rozdrtí, zachytí a když potom lapač opět strojem z vody jest vyzdvižen, odstraní i kusy rozmělněné skály, načež tyto samočinně na připravenou loď opět vyhazuje. Práce vyhlubovací pomocí besonů a stroje jeřábového provádějí se právě v řečišti Vltavy u Troje, kde dno je břidličnaté a lámavé. V místech těchto jsou však práce stíženy i tou okolností, že proud Vltavy, přivedený do mezí poměrně úzkých, má velikou prudkost, čímž právě vyžaduje veliké opatrnosti a zároveň volnějšího postupu. V posledních dnech pokročily práce odstraňovací u Troje až ku přívozu trojskému, tak že ku prohloubení celé úžiny od Podbaby se táhnoucí schází jen malá čásť. Plavební překážky v oněch místech budou nepochybně příštím rokem odklizeny. – Národní listy, 8. 11. 1889

V den Páně

Ant. Kykal, vyučený krejčí, je už příliš často v analech soudních zanešen. Pro krádeže a zpronevěry byl již mnohokráte trestán, o těch menších přestupcích ani nemluvě; měl také po dvakráte policejní dohlídku, ale to všechno nevadilo mu, aby se v něm občas ta nenechavá libůstka neozvala. Jedné neděle navštívil hodinářský závod p. Michala Schiklera na Mikulášském náměstí. Vybíral si u něho řetízek, ale když se Schikler obrátil, obratně stříbrný řetízek vstrčil do kapsy. Dcera obchodníkova jej však spozorovala, hned se octla u něho a vjela mu rukou do kapsy, aby řetízek vytáhla. Kykal dělal z počátku uraženého, pak ale dceru Schiklerovu na rukou značně poskrábal. Byl přivolaným strážníkem zatčen a soudu odevzdán. Při včerejším závěrečném líčení odsouzen byl Kykal soudcem adjunktem p. Marešem do vězení na jeden týden, zostřeného 1 postem. Uzmutý řetízek byl poškozenému vrácen. – Národní listy, 8. 11. 1889

[related-post id=“24533″]

Zatčená stařena

Trapný výjev udál se dnes po půl 10. hod. dopol. ve Ferdinandově třídě. Policejní strážník č. 161 stál u nárožního domu ulice Charvátovy a zíral napnutě směrem k Jungmannovu náměstí. Okolojdoucí zastavovali se, zvědaví jsouce, kdo as je předmětem jeho pozornosti. Z Jungmannovy třídy přišourala se přes 80 roků stará, shrbená babička a vešla do krámu pekaře pana Popela. Když z krámu se vracela, přiběhl k ní strážník a udeřil ji do ramene, že div leknutím neomdlela. Stařenka zavrávorala, strážník popadl ji za rameno a strkal ji ku předu. Marné bylo vymlouvání stařeny, že nežebrala ; strážník strkal ji ku předu, a když se zastavila, vyhrožoval jí, že bude v truhle odnesena. Vedl stařenu Jungmanovou třídou až k c. k. pol. komisařství v hořejší Štěpánské ulici. Lidé zůstávali státi, myslíce, že stařena bůh ví jakého zločinu se dopustila. Jsme toho náhledu, že při zatýkání starých osob nemělo by se jednati tak brutalně, jak učinil strážník č. 161. – Národní listy, 8. 11. 1889