Poprava K. H. Franka. Tisíce Pražanů vyprovodily nacistickou zrůdu do pekla

ZajímavostiKristián Vích22. května 20193 minuty čtení
Karl Hermann Frank ve vězení.

Karl Hermann Frank ve vězení.

Foto: Archiv

Svého času byl nejmocnějším mužem v protektorátu. Ty dny jsou už ale dávno pryč. Je středa 22. května 1946 ráno a Karl Hermann Frank má být už za několik málo hodin popraven na dvoře pražské pankrácké věznice. Není snad nikdo, komu by ho bylo líto.

Narodil se v Karlových Varech v roce 1898. Od dětství je svým otcem učen nenávidět Čechy a Židy. Po neúspěšném studiu práv se živí jako knihkupec. V druhé polovině 30. letech se postupně „vypracovává“ až mezi elitní nacistické funkcionáře.

Od roku 1939 působí na pozici říšského sekretáře Protektorátu Čechy a Morava pod vedením říšského protektora Konstantina von Neuratha. Už tehdy se mu přezdívá „krvavý pes Frank“. Největší vliv získává po atentátu na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha v roce 1942. Novým zastupujícím protektorem je sice jmenován Kurt Daluege, ale Frank si svou pozici upevňuje natolik, že je fakticky nejmocnějším mužem v protektorátu.

Ještě v prvních květnových dnech roku 1945 podepisuje rozsudky smrti a v rozhlasových projevech hřímá, že jakékoli protiněmecké povstání utone v krvi. O útěk z Prahy do Německa se pokouší až na poslední chvíli 9. května. U Rokycan je ale zadržen a předán příslušníkům Pattonovy armády. Tajně doufá, že ho budou soudit vítězní Spojenci a vyhne se tak trestu smrti. Američané ho však již o tři měsíce později předávají československým úřadům.

K. H. Frank v době, kdy mu patřil celý Protektorát Čechy a Morava. Foto: Archiv

Ve jménu republiky

Před Mimořádným lidovým soudem v Praze čelí Frank obvinění ze zločinů podle patnácti paragrafů. Stejně jako většina nacistů, i on se brání tvrzením, že pouze plnil rozkazy Adolfa Hitlera. Na svědomí má přitom tisíce lidských životů. Byl to právě on, kdo svým podpisem stvrdil brutální zásah proti studentům 17. listopadu 1939, popravy během heydrichiády, vypálení Lidic a Ležáků a mnohé další zločiny.

Proces se vleče od srpna 1945 až do 21. května 1946, kdy soudce konečně vynáší verdikt: „K. H. Frank odsuzuje se k trestu smrti oběšením. Surový způsob, jímž byly zločiny spáchány, zvrhlá povaha pachatele, počet jeho zločinů i jeho postavení mluví pro veřejný výkon trestu.“ Odůvodnění rozsudku čítá přes 350 stran, takže přednes končí až druhý den v 9:28 ráno. Trest má být vykonán bez zbytečného odkladu.

Zleva Horst Böhme, Reinhard Heydricha K. H. Frank. Foto: Wikipedia.org / Bundesarchiv

Žádost o milost

Poslední šancí pro odsouzeného je milost prezidenta Beneše. Obhájce Franka o ni sice požádá, ale z Pražského hradu nepřichází žádná reakce, což je bráno jako zamítavé stanovisko. Krátce před 13. hodinou proto nacistickou bestii odvádí dozorci na popraviště.

Na dvoře pankrácké věznice již netrpělivě vyčkávají tisíce lidí. Zájem o popravu je obrovský, rozebralo se přes 6 tisíc vstupenek. Ti, na které se nedostalo, agresivně demonstrují před vstupem do areálu. Rozvášněný dav musí krotit policisté. Každý se chce na vlastní oči přesvědčit, že kata českého národa konečně schvátilo peklo.

Z první řady vše sleduje sedm přeživších žen z Lidic. „Poslední přání nemám,“ vysouká ze sebe viditelně zlomený Frank. Je ale pozdě na lítost. Stráž mu navléká oprátku a zanedlouho se již uvolňuje propadlo. Vše trvá jen několik málo minut. Ve 13 hodin a 37 minut lékař konstatuje smrt. Češi si mohou konečně oddychnout.

[related-post id=“12057″]

O den později píše Mladá fronta: „Největší proces v českých dějinách byl včera zakončen. Hlavní viník nevýslovného útlaku a smrti tisíců lidí K. H. Frank již není mezi živými. Jeho vina však přechází do dějin jako odstrašující příklad všem příštím generacím…“

Tělo K. H. Franka bylo anonymně pohřbeno na ďáblickém hřbitově.

Nepřehlédněte

Duch se snažil zachránit syna. Nevysvětlitelný případ z počátku minulého století • Existují věci mezi nebem a zemí. Řada lidí občas prožije něco, co se nedá rozumně vysvětlit. Jak dokládá dobový novinový článek z roku 1902, nejedná se o nic nového. Mrazivý zážitek potkal i jednoho švýcarského lékaře.

17. 6. 1890: Vyhlubování koryta Vltavy jde rychlým tempem. I díky technice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

24. 10. 1889: Pražské ženy děsí Jack Rozparovač. Některé ani nechtějí vycházet ven • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 11. 1889: Smrtelný pád, noční rvačka a nadílka pro chudé děti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Děsivé detaily o popravách popisoval na přednáškách kat ve výslužbě • Stát se profesionálním popravčím není nic, co po čem by normální člověk toužil. Přesto to svým způsobem bývalo řemeslo jako každé jiné. Jeden penzionovaný kat z Velké Británie přišel na počátku minulého století na to, jak si ke svému důchodu slušně přivydělat. Pořádal přednášky o popravách. Přečtěte si původní článek z Národních listů ze srpna 1901.

Přednášky o popravách

3. 7. 1890: Praha pošle věnec na hrob polského básníka Mickiewicze • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Příběh boje za volební právo žen připomíná nová výstava na Vítkově • V letošním roce si připomínáme 100 let od přijetí ústavy první Československé republiky, která uzákonila volební právo žen. Národní muzeum, Masarykův ústav a Archiv AV ČR a Filozofická fakulta UHK u této příležitosti pořádají výstavu „Za volební právo žen!“ v prostorách Národního památníku na Vítkově. Pro návštěvníky bude otevřena od 28. února 2020 až do konce ledna 2021.

Pražská zoo oslavila 90. narozeniny. Patří mezi světovou špičku • Pražská zoologická zahrada v Troji si v úterý připomněla 90. výročí existence. Pro návštěvníky se poprvé otevřela 28. září 1931. Tehdy ještě nedokončený osmihektarový areál se za devět dekád své existence proměnil v nynější téměř šedesátihektarovou zoo, která má světové renomé.

21. 3. 1868: Dělníci našli na Vyšehradě hromadu lidských kostí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nalezené kostry Při kopání průtoku na náměstí Vyšehradském přišli dělníci včera na velké ložisko kostí lidských sem tam s hnáty koňskými smíšených. Ačkoliv na místě tom před lety nalezal se hřbitov u kostela sv. Ludmily, předce nasvědčuje úplný nedůstatek zbytků rakvových a nahromadění kostí tomu náhledu, že přišlo se na společnou šachtu, v níž pohřbeny byly oběti některé bitvy pod Vyšehradem. Mezi nalezenými kostmi všeobecnou budila pozornost skorem úplně zachovalá kostra celé postavy věru obrovské. Kosti, pokud vykopány byly, sebrány a na hřbitově vyšehradském znovu pohřbeny. – Národní listy, 21. 3. 1868 Prohnaný učedník Ve čtvrtek večer přišel k jedné pekařské krámské na Poříčí učedník a vybíral si několik housek, že si je koupí; zastrčil housky do kapsy a když k placení přišlo uskočil, bouchl dveřmi, že se naprosto zamkly a uprchl, co zatím krámská zavřena byla. Teprv kolemjdoucí osvobodili ji z bezděčného vězení. – Pražský denník, 21. 3. 1868 [related-post id="7682"] Pozdravil se Pozdravil se z těžkých ran onen dělník, který, jak jsme se svým časem zmínili, od svého soudruha v klementské ulici do hlavy byl těžce poraněn. Včera ráno co úplně pozdravený opustil nemocnici u milosrdných bratří, kde léčen byl. Pachatel jest dosud ve vyšetřovací vazbě. – Pražský denník, 21. 3. 1868

12. 11. 1889: Odvod branců, úřední zákaz a epidemie spalniček • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 3. 1868: Na dobytčím trhu se prodávalo zkažené hovězí maso. Odvezli ho k likvidaci • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zabavené maso Včerejšího dne byly na pražský trh dobytčí čtyři čtvrtě masa hovězího (vážíce 339 liber) na prodej přivezeny, které však při lékařském prohlížení co nezdravé a k požívání za nespůsobilé uznány byly. Za tou příčinou bylo maso zabaveno a rasu k zničení odevzdáno. – Národní listy, 10. 3. 1868 Dobročinný skutek Včera odpoledne ubíral se Karlovou ulici jistý starý chudobný muž; pojednou však slabostí sklesl na dlažbu. Právě okolojdoucí duchovní přispěl ihned starci ku pomoci a ustrnuv se nad ním dal jej v přivolané drožce na své outraty do nemocnice k milosrdným sestrám na Malou stranu k dalšímu ošetřováné dovezti. – Pražský denník, 10. 3. 1868 [related-post id="6487"] Otevírají se kašny Dřevěné přikryvky na pražských kašnách, jež slouží k tomu, by po čas zimy voda v nich nezmrzla, počaly se včerejším dnem odstraňovati a do obecního dvora co skladiště těchto příkrovů dovážeti. – Pražský denník, 10. 3. 1868 Situace na Vltavě Rozvodněná Vltava počiná se zponenáhla do obyčejného svého řečiště vraceti. Voda stále opadává a klesla včera večer na 35 palců, pročež převoz přes řeku bude již opět co nejdříve zaveden. – Pražský denník, 10. 3. 1868

Lékař oslavil 100. narozeniny a prozradil tajemství své dlouhověkosti • Pokroky v medicíně a historicky nebývalý blahobyt způsobuje, že se stále více lidí dožívá velmi vysokého věku. Oslavit 100. narozeniny tedy dnes již není tak výjimečné jako na konci 19. století. O jednom mimořádně vitálním stoletém muži napsaly v Praze vydávané Národní listy v lednu 1894. Kolik kávy si denně dopřával a proč přišel o jedno oko?

6. 4. 1868: Kupeckému mládenci ukradli v hostelu oblečení • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Dlažba Co nevidět počnou dlažditi Železnou ulici; dříve ale ještě položeny budou všecky vedlejší roury plynové do tamních domů, aby se pak nemuselo novou dlažbou hýbati. Kostkový chodník, jenž vedl od Karolina k německému divadlu, bude obyčejnou dlažbou nahražen, anto jsa příliš hladký, zhusta byl příčinou, že koně v povozech do divadla jedoucích sklouzli se a upadli. – Pražský denník, 6. 4. 1868 Našli poklad Pověděli jsme, jak před několika dny nalezeny byly na Vyšehradě při kopání staré mince. Z toho a pak poněvadž už před několika lety nalezen byl na Vyšehradě také hrnec mincí, povstala pověst, že se u všehradské radnice skrývá veliký poklad. V noci na 1. dubna vypravilo se skutečně několik pověrčivých lidí s lopatami, evangelium, klíči a provazy k radnici a začali koupat. Za nedlouho prokopali se ale do kanálu a zde nalezli k nemalému udivení svému 10 pytlů naplněných pšenicí. Pšenice ta byla patrně ukradena a nejspíš že náleží jednomu sedlákovi v Hlubočepích, jemuž bylo před několika dny ukradeno 40 korců obilí. – Pražský denník, 6. 4. 1868 [related-post id="8798"] Jarní počasí Příznivá povětrnost za včerejší neděle vyvábila množství Pražanů do okolí pražského, kde bujná zelenost na polích a lukách jaro věstí. Zahradní hostince v Nuslích, v Kravíně, na Letné a jinde těšily se četné návštěvě. Také křížová cesta na Petříně byla včerejšího dne četně navštívena. – Pražský denník, 6. 4. 1868 Zlodějský kousek V hostinci u »modrého koníčka« na jindřišské ulici ubytoval se v pátek jeden kupecký mládenec. Vykázali mu pokoj, v němž už 3 mužští spali. Časně zrána odešli tito jeden po druhém, kdežto kupecký onen ještě spal. Když se později po svém šatstvu ohlížel, shledal, že mu schází svrchník se sedmi hedvábnými šátky. V kapse kabátu byla tobolka na doutníky a zástavní lístek na hodinky. – Pražský denník, 6. 4. 1868

2. 6. 1890: Opilá stařena nemravně obtěžovala mladé muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

6. 5. 1889: Smrtelný pád dítěte z okna a sebevražda na Karlově náměstí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 11. 1868: Manželka přes inzerát se nemusí vždycky vyplatit • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

4. 2. 1868: Prodávala levné srnčí maso. Bylo ale ze psů • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Unikátní 400 let starý prapor z bitvy na Bílé hoře je k vidění v Praze • U příležitosti 400. výročí popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí prezentuje Národní muzeum vůbec poprvé prapor, který byl přímou součástí bitvy na Bílé hoře. Jedinečný artefakt mohou návštěvníci díky spolupráci s italskými partnery vidět až do konce září v Muzejním komplexu Národního muzea na výstavě 1620. Cesta na Horu.

27. 5. 1890: Nová restaurace v Královské oboře a těžké zranění dělníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Záhadná hvězda prvorepublikových filmů Truda Grosslichtová. Nikdo netuší, jak přežila nacistické běsnění • Patřila k nejobsazovanějším, nejkrásnějším a nejpopulárnějším herečkám. V dobách první republiky natočila téměř tři desítky filmů. Působila nejen v Československu, ale i v zahraniční. Její jméno tehdy znali skoro všichni. Přesto se na herečku Trudu Grosslichtovou později téměř zapomnělo.

Truda Grosslichtová.