Poprava K. H. Franka. Tisíce Pražanů vyprovodily nacistickou zrůdu do pekla

ZajímavostiKristián Vích22. května 20193 minuty čtení
Karl Hermann Frank ve vězení.

Karl Hermann Frank ve vězení.

Foto: Archiv

Svého času byl nejmocnějším mužem v protektorátu. Ty dny jsou už ale dávno pryč. Je středa 22. května 1946 ráno a Karl Hermann Frank má být už za několik málo hodin popraven na dvoře pražské pankrácké věznice. Není snad nikdo, komu by ho bylo líto.

Narodil se v Karlových Varech v roce 1898. Od dětství je svým otcem učen nenávidět Čechy a Židy. Po neúspěšném studiu práv se živí jako knihkupec. V druhé polovině 30. letech se postupně „vypracovává“ až mezi elitní nacistické funkcionáře.

Od roku 1939 působí na pozici říšského sekretáře Protektorátu Čechy a Morava pod vedením říšského protektora Konstantina von Neuratha. Už tehdy se mu přezdívá „krvavý pes Frank“. Největší vliv získává po atentátu na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha v roce 1942. Novým zastupujícím protektorem je sice jmenován Kurt Daluege, ale Frank si svou pozici upevňuje natolik, že je fakticky nejmocnějším mužem v protektorátu.

Ještě v prvních květnových dnech roku 1945 podepisuje rozsudky smrti a v rozhlasových projevech hřímá, že jakékoli protiněmecké povstání utone v krvi. O útěk z Prahy do Německa se pokouší až na poslední chvíli 9. května. U Rokycan je ale zadržen a předán příslušníkům Pattonovy armády. Tajně doufá, že ho budou soudit vítězní Spojenci a vyhne se tak trestu smrti. Američané ho však již o tři měsíce později předávají československým úřadům.

K. H. Frank v době, kdy mu patřil celý Protektorát Čechy a Morava. Foto: Archiv

Ve jménu republiky

Před Mimořádným lidovým soudem v Praze čelí Frank obvinění ze zločinů podle patnácti paragrafů. Stejně jako většina nacistů, i on se brání tvrzením, že pouze plnil rozkazy Adolfa Hitlera. Na svědomí má přitom tisíce lidských životů. Byl to právě on, kdo svým podpisem stvrdil brutální zásah proti studentům 17. listopadu 1939, popravy během heydrichiády, vypálení Lidic a Ležáků a mnohé další zločiny.

Proces se vleče od srpna 1945 až do 21. května 1946, kdy soudce konečně vynáší verdikt: „K. H. Frank odsuzuje se k trestu smrti oběšením. Surový způsob, jímž byly zločiny spáchány, zvrhlá povaha pachatele, počet jeho zločinů i jeho postavení mluví pro veřejný výkon trestu.“ Odůvodnění rozsudku čítá přes 350 stran, takže přednes končí až druhý den v 9:28 ráno. Trest má být vykonán bez zbytečného odkladu.

Zleva Horst Böhme, Reinhard Heydricha K. H. Frank. Foto: Wikipedia.org / Bundesarchiv

Žádost o milost

Poslední šancí pro odsouzeného je milost prezidenta Beneše. Obhájce Franka o ni sice požádá, ale z Pražského hradu nepřichází žádná reakce, což je bráno jako zamítavé stanovisko. Krátce před 13. hodinou proto nacistickou bestii odvádí dozorci na popraviště.

Na dvoře pankrácké věznice již netrpělivě vyčkávají tisíce lidí. Zájem o popravu je obrovský, rozebralo se přes 6 tisíc vstupenek. Ti, na které se nedostalo, agresivně demonstrují před vstupem do areálu. Rozvášněný dav musí krotit policisté. Každý se chce na vlastní oči přesvědčit, že kata českého národa konečně schvátilo peklo.

Z první řady vše sleduje sedm přeživších žen z Lidic. „Poslední přání nemám,“ vysouká ze sebe viditelně zlomený Frank. Je ale pozdě na lítost. Stráž mu navléká oprátku a zanedlouho se již uvolňuje propadlo. Vše trvá jen několik málo minut. Ve 13 hodin a 37 minut lékař konstatuje smrt. Češi si mohou konečně oddychnout.

[related-post id=“12057″]

O den později píše Mladá fronta: „Největší proces v českých dějinách byl včera zakončen. Hlavní viník nevýslovného útlaku a smrti tisíců lidí K. H. Frank již není mezi živými. Jeho vina však přechází do dějin jako odstrašující příklad všem příštím generacím…“

Tělo K. H. Franka bylo anonymně pohřbeno na ďáblickém hřbitově.

Nepřehlédněte

19. 10. 1889: Smrt 113leté ženy z Austrálie a stíhaný cikán na útěku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Unikátní sbírka dvou desítek mercedesů bude k vidění na Pankráci • Před dvacet automobilů legendární německé značky Mercedes-Benz bude od zítřka vystaveno v obchodním centru Arkády Pankrác. Díky putovní výstavě budete moci zhlédnout celou řadu letitých veteránů. Nejstarší z nich vznikal už v 19. století, ale i řadu novějších modelů.

16. 10. 1868: Zámožná žena z Prahy se oběsila na černém šátku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Sebevražda Včera dopoledne o 10. hod. oběsila se v bytu svém v králodvorské ulici zámožné vdova Marie H. z příčin dosud neznámých. Odeslala před tím svou služku do trhu, pravíc jí při odcházení, že půjde později na Malou stranu svou přítelkyni navštívit. Když se služka z trhu vrátila, zastala svou paní ještě doma, jak v pokoji uklízela a šatstvo na věšáku urovnávala. Jsouc v domnění, že se paní k návštěvě obléká, nevšimla si dále, co se v pokoji dálo. Když ale paní z pokoje dlouho nevycházela a úplné ticho v něm nastalo, bylo jí to podivné i šla se do pokoje podívat. Dvéře do pokoje, ač byly otevřeny, nechtěly povoliti, tak že dívka nepokojem hnaná, mocí do nich vrazila, a do pokoje vstoupila. Jaké ale bylo její uleknutí, když spatřila paní svou na černem šátku poloklečící na věšáku viseti, a v obličeji již celou zčernalou. Na její pokřik sběhli se ihned lidé a sejmuli nešťastnici s věšáku. Všechny prostředky k životu ji přivésti zůstaly však marné. Mrtvola její byla odnešena do nemocnice. – Pražský denník, 16. 10. 1868 Sbírka na vdovu V úterý byl na Smichově pohřben řezník Leopold Winternitz, vyznání izraelského, jenž zanechal po sobě vdovu s osmi sirotky, ale žádné jmění. Proto zavedli vyznávači víry izraelské hned nad hrobem sbírku pro vdovu a její sirotky i sebrali v půl hodině 325 zl. – Pražský denník, 16. 10. 1868 [related-post id="13649"] Vražda novorozence Děcká mrtvola nalezena byla ve středu v 5 hodin odpoledne v jednom otevřeném novém hrobě na protestantském hřbitově za Karlínem; nalezl ji invalida, jenž bydlí na vojenském hřbitově. Dítě bylo do plátna zaobaleno, přes plátno bílá zástěra prostřena a vše to do ubrousku pevně zašito. Růžek od ubrousku byl uříznut. Lékař shledal, že dítě bylo novorozené a provázkem uškrceno. Bylo to děvčátko. Po pachateli té vraždy se již pátrá. – Pražský denník, 16. 10. 1868

2. 4. 1868: Praha se okrášluje. Vysazují se nové záhony a stromořadí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Okrášlování PrahyV sadech na pražských hradbách jest nyní více dělníků jich okrášlováním zaměstnáno. Na některých místech se vysazují nová stromořadí a záhony květinové se upravují a novými plaňkami ohražují. Podobná úprava se provádí v tamních hostincích a kavárnách, kde již vše k přijmutí hostů pod širým nebem připraveno jest. Elegantní budky na hradbách rozestavené, v nichž se sodová voda k pití prodává, byly již také otevřeny. – Pražský denník, 2. 4. 1868 Z nemocnice do trestniceJeden kupecký mládenec z Buben odcizil vloni v říjnu značnou částku peněz a uprchl. Když pak později se vrátil do Prahy a stíhána se viděl zatykačem, koupil si jedu a na Karlovu náměstí se chtěl otráviti. Nepodařilo se mu to ale a tak přišel do nemocnice. Nyní kdyz se uz vyhojil, dodán jest trestnímu soudu. – Pražský denník, 2. 4. 1868 [related-post id="8865"] Nezdárná dceraNa Vyšehradě má jeden obuvník dceru, ta ale v tyto dny poprala se s otcem, potloukla jej a vzavši si několik peřin, z domu uprchla. V úterý podařilo se policii vypátrati nynější její byl na Pankráci, načež jsou jí peřiny opět odňaty. Soudní vyšetřování s ní zavedeno. – Pražský denník, 2. 4. 1868 Nová školaStavba nové vyšehradské školy se blíží k úplnému ukončení, tak že tento měsíc vysvěcena bude. Ve vnitřních prostorách, kde mimo školu na čtyři třídy a opatrovnu rozdělenou, téz byty pro učitele a prozatímní radnice se nalezati budou, pronajmou se ostatní byly soukromníkům. Část dosud stojící staré radnice bude na přes rok stržena. Vedle nové budovy stojící chatrče se strhují a na jich místě nový velký činžovní dům zbuduje, k němuž se již základy staví. Novými těmito stavbami získá značně Vyšehrad, který až do nedávna tak vesnickou tvářností vynikal. Jelikož ku veřejné dražbě, v níž budova staré školy prodána býti měla, žádný kupec se nedostavil, bylo toto stavení jednomu živnostníkovi na několik roků pronajmuto. – Pražský denník, 2. 4. 1868

Lanovka na Letnou začala jezdit před 130 lety. Příliš dlouho ale nevydržela • Je sobota 31. května 1891 dopoledne a pod letenským vrchem se koná významná událost. Do provozu slavnostně vstupuje historicky první lanová dráha v Praze. Zatímco její mladší sestra na Petříně vydržela až do současnosti, letenskou lanovku dnes připomíná už jen zrekonstruovaná vyhlídka.

18. 9. 1868: Pražská rodina si najala služku. Vyklubala se z ní zlodějka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Tragédie O zasypání na Smichově na staveništi zahrady knížete Kinského dovídáme se, že mělo větší neštěstí za následek, než jsme včera pověděli. Když se hlína v gruntech sesypala, přitlačilo to 30letého dělníka Jos. Knížka z Třebenic na protější zeď, tak že se mu zlomil vaz a ubohý již jen co mrtvola vytažen jest. Zanechal po sobě vdovu a dvě malé dítky. Nádenník Martin Katzl byl velmi těžce poraněn na obou nohách a nadenník Josef Roman na rameně, tak že oba dopraveni jsou do nemocnice. Jediný Josef Kuklík vyvázl z nebezpečí a jen lehké poranění odnesl. Stavbu toho domu vede si železniční úředník pan Antonín Srb, jejž zastupuje tam obyčejně palír pan Štětka. Mrtvola zasypaného Knížka odnešena byla do košířské umrlčí komory. Včera v 1 hodinu s poledne prohlížela soudní komise zemská staveniště, kde dělníci zasypáni byli. Mrtvý Knížek pak byl včera o 3. hod. odpoledne lékařsky ohledáván. – Pražský denník, 18. 9. 1868 Zlodějka Jedna rodina v Králodvorské ulici v Praze přijala před pěti dny služku, rodilou z Hostinného. V úterý si služka ale přivstala, oblékla se do šatů paniných, vzala si za 80 zl. prádla a šatstva a 109 zl. na hotovosti a ujela pryč po železnici. Když se bratr okradené paní o chvíli později vrátil jiným vlakem do Prahy, nalezl v nádraží sestřina psa, který nejspíš služku byl doprovázel. Tak se aspoň zvědělo, kterým směrem zlodějka ujela. – Pražský denník, 18. 9. 1868 [related-post id="12409"] Výtržnost na Vltavě Výtržnost se udála předvčírem v poledne na Vltavě, kde před jezem u starom. mlýnů se nastavilo asi 50 plavců s vory, kteří před ustanovenou dobou skrze vrátka chtěli proplouti. Obecní strážník, jenž s jedním mlynářem jel na lodici k plavcům, aby pořádek zjednal, byl výhružkami obsypán a musel se vzdáliti. Na to plavci násilně otevřeli vrátka a plouli dále. Policejní úředník ale je pronásledoval a vyšetřil jmena jejich, aby proti nim vyšetřování bylo zavedeno. – Pražský denník, 18. 9. 1868

Medaile Lukáše Krpálka je dočasně vystavena pro veřejnost • Letošní olympijský vítěz v judu Lukáš Krpálek dočasně zapůjčil Národnímu muzeu svou zlatou medaili. Návštěvníci si ji mohou prohlédnout na výstavě Olympijské Tokio. Příliš času ale nemají. Už 3. října se vrátí zpátky svému majiteli.

Rodný dům Jana Palacha se mění na památník. Slavnostní otevření se blíží • V roce 2015 zakoupilo Národní muzeum chátrající objekt ve Všetatech a zahájilo práce na jeho přeměnu na důstojný Památník Jana Palacha. Na jeho novou podobu byla vypsána úspěšná architektonická soutěž. Součástí památníku má být expozice, která ukáže čin Jana Palacha v kontextu dějin 20. století. Slavnostní otevření je plánováno na konec září.

Vítězný návrh Památníku Jana Palacha.

29. 8. 1890: Výstava japonských medvědů a případ zpronevěry • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Příběh jako z románu. Znali se pár minut a už pospíchali k oltáři • Říká se, že láska je mocná čarodějka. Někdo na tu svou osudovou musí čekat spoustu let, jiným doslova spadne do klína. Přečtěte si příběh z roku 1891, který se odehrál ve Spojených státech. Text otiskly v Praze vydávané Národní listy.

16. 2. 1868: Žena sebrala cennosti a utekla od nevlastního bratra • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Protiatomový kryt Folimanka otevře o víkendu své brány zájemcům o historii • Láká vás poznávání netradičních míst? Již tuto sobotu 18. května 2019 se opět otevřou brány jednoho z největších krytů civilní ochrany na území hlavního města. Unikátní prostory z dob studené války si můžete prohlédnout od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.

19. 1. 1868: Sbírka na dostavbu chrámu sv. Víta se zadrhla, lidem se nechce platit • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Druhý Jaroslav Hašek zemřel tragicky a příliš mladý. Před smrtí si napsal dojemný epitaf • Osud se s ním vůbec nemazlil. Přesně před 120 lety se narodil český spisovatel a básník Jiří Haussmann, kterého mnozí označovali za druhého nejvýznamnějšího satirika své doby po Jaroslavu Haškovi. Tvorbou navazoval na Karla Havlíčka Borovského, ale měl hodně společného i s Jiřím Wolkerem.

6. 10. 1889: Křivé obvinění, zastřelené dítě a nástěnný kalendář na příští rok • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

15. 4. 1889: Mladý muž spáchal sebevraždu v hotelu. Důvod vysvětlil v dopise na rozloučenou • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Jak vycvičit krysy. Známý ruský umělec popsal své triky a úskalí práce • Vladimir Leonidovič Durov (1863–1934) se zapsal do historie jako světoznámý krotitel, cirkusový artista, kouzelník a spisovatel. Kromě jiného se věnoval studiu vlivu životního prostředí na zvířata, používání hypnózy v jejich výcviku a přednáškám o jejich psychologii. Současně je považován za průkopníka nenásilné výcvikové školy založené na humánním a laskavém přístupu ke zvířatům.

1. 12. 1868: Jubileum profesora Purkyně a případ jednoho podvodníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

12. 4. 1868: Kočka zemřela steskem po své paničce • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Věrni i v smrti V Malkově u Kadaně zemřela koncem března stařena v 93. roce věku svého. Měla po dlouhá leta kočku, kterou nade vše si oblíbila. Když zemřela, nechtěla se kočka z postele zemřelé ani hnouti a o pohřbu nalezli oddané to zvíře pošlé v jednom koutku světnice. – Pražský denník, 12. 4. 1868   Stavba divadla Na staveništi národního divadla počne se už v úterý se stavbou základů v průčelí do Ferdinandovy třídy. Teprvé ve hloubce čtyř sáhů a třech stop pod dlažbou ulice dokopali se pevné půdy, na kteréž se základy položiti mohou. Do slavnosti svatojanské budou základy v průčelí položeny až po roveň ulice a do zdě portiku (výstupku) položen bude kámen základní. – Pražský denník, 12. 4. 1868 [related-post id="9240"] Navrátilí vystěhovalci V pátek ráno přijely po drážďanském vlaku do Prahy tři osoby, kteréž před 6 lety z Malína u Hory Kutné do Ameriky se byly vystěhovaly. Anaž prý v Americe všecka práce vázne, museli za posledních dob přisaditi, co si dřív uspořili a takž raději se zbytkem vrátili se do vlasti. – Pražský denník, 12. 4. 1868 Velikonoční nadílka Chudým u sv. Bartoloměje dostalo se k návrhu insšpektora pana Huleše za příčinou velkonočních svátků mimo obyčejnou stravu také koláčů, vepřové pečeně, kávy a piva. – Pražský denník, 12. 4. 1868

Zita Kabátová sklízela jednu ránu za druhou. Díky optimismu se ale dožila vysokého věku • Už navždy bude patřit k nejvýraznějším herečkám naší kinematografie. Narodila se v roce 1913 v Praze na Malé Straně a zemřela v roce 2012. Dožila se tedy úctyhodných 99 let. A jak je známo, i v pokročilém věku byla velice svěží a čilá. Možná i proto, že si dokázala udržovat svůj pověstný smysl pro humor, optimismus a nadhled, přestože život jí do cesty postavil nejednu těžkou zkoušku.

Zita Kabátová byla jednou z nejkrásnějších prvorepublikových hereček.