18. 5. 1889: Nově otevřená Eiffelova věž v Paříži už přilákala tisíce návštěvníků

18. května 2019 ∙ 00:01
PražskýDEN.cz
Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Eiffelova věž

»A řekli jeden druhému: Nuže, vystavme sobě město a věž, jejíž vrch dosáhal by k nebi a tak učiníme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi. Sestoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští. A řekl Hospodin: Aj lid ten jeden a jazyk jeden všech těchto a toť jest počátek díla jejich, nyní pak nedají sobě v tom překážeti, co umínili dělati. Protož sestupme a zmaťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyka nerozuměl. A tak rozptylil je Hospodin odtud po vší zemi i přestali stavěti věž tuto.«

Jsouť lidé, kteří svědomitě se snaží, dokázati, že věž inženýra Eiffela není ničím jiným, než druhou věží babylonskou, po níž nastane zmatení jazykův, kruté boje a vzájemné se vraždění národův mezi sebou. Nepopíráme, že po triumfu, jejž slaví důmysl a práce člověka na poli Marsovu, otřese světem pokřik válečný a že na křeslo rozhodčí zasedne opět hrubá síla, však v něčem přece se liší věž Eiffelova od věže, kterouž stavěli v starém Babelu.

Eiffel svou věž, jež opravdu »sáhá až do nebe«, dokončil a lidstvo velikolepým tímto dílem nejen že nebylo rozeštváno, nýbrž naopak sjednoceno, neboť tisícové, již proudem valí se nyní na pole Marsovo, volají při pohledu na dílo genialního inženýra unisono a plni úžasu a obdivu ve všech možných jazycích a nářečích: Dílo velkolepé! Dílo imposantní! Z počátku bylo mnoho těch, kteří dokazovali, že to myšlenka barokní, ba směšná; že stane se Eiffelova věž pomníkem naprosté dekadence francouzské vynalezavosti a francouzského genia, ba mnozí; dokazovali, že podnik z příčin technických ani nelze provésti, poněvadž i ten největší inženýrský důmysl zhroutiti se musí pod zákonem tíže — však dnes již jen nepatrný hlouček těch, kteří trvají na tom, že věž Eiffelova jest přece jen bláznovství. Bláhovci nechápou, že ve věži Eiffelově obrazí se naše doba, jež pravým opakem rokokové uhlazenosti pracuje všude v rozměrech co možná největších a imponovati chce ve všem mohutností a silou. Však mýlil by se, kdo by myslil, že věž Eiffelova uráží krasocit. Nikoli. Důmyslnému konstruktéru podařilo se provésti velikolepé dílo své v rozměrech naskrze harmonických. Linie Eiffelovy věže nikde neurážejí, ba jednotlivosti v dekorativní části činí dokonce dojem jisté delikatessy. Třeba míti na mysli, že ve věži té je zpracováno 7,300.000 kilogramů železa! A za jak úžasně krátkou dobu bylo vykonáno velikolepé toto dílo!

Se stavbou počalo se před dvěma lety a již na konec roku 1887 dokončeno bylo 1. patro ve výši 53.63 metrů. Dne 15. července 1888 v den slavnosti republiky vypálen byl již ve 2. patře, ve výši 115.73 metrů, velikolepý ohňostroj a koncem měsíce února dospěla stavba až k poslední platformě. Koncem měsíce března byla pak až na nepatrnosti úplně hotova.

Ti, již s počátku dokazovali, že dílo to ve své důležitosti v nižádném nebude poměru ku nákladu a práci, kterouž vyžadovati bude, jsouť nyní, jak jsme již shora připomenuli, a větší části obrácení na víru, zejmena od té doby, co celá řada ústavů vědeckých a jednotlivců ve vědě vynikajících, přihlásili se, aby použili příležitosti, kterouž jim poskytne 300 metrů vysoká věž Eiffelova k vědeckým experimentům. Nával na věž roste ode dne ke dni. Minulou neděli na př. vykonalo na ni pouť více než 15.000 osob. A také z ohledů zdravotních má věž Eiffelova důležitost svou. Jsou prý lékaři, kteří předpisují nyní svým nemocným — věž Eiffelovu. Výtečný účinek této věže jeví se, hlavně při ztučnění, při haemorrhoidách a pak při nemocech, jichž příčinu hledati lze v nedostatečně vyvinutých orgánech dýchacích. Kdo prý denně vykoná procházku až k lucerně a zase dolů, ztratí průběhem týdne najisto aspoň pět kilo. Ku sesílení plic doporučuje prý se výborně každodenní procházka do 1. patra, kde z vinic bordeauxských a ze země Burgundův připraveny jsou léky, o jichž výborných účincích na organismus lidský vůbec jen jediný jde hlas: že na světě nic se jim nevyrovná.

Pohodlní dají se ovšem na Eiffelovu věž vytáhnouti, však i po schodech lze dostati se bez únavy — aspoň až do 2. patra. Schody tvoří táhlou, pohodlnou spirálu a stupně jejich jsou tak nízké, že člověk ani nepozoruje, že stoupá. Členům různých spolků alpských a podobných společností, jichž účel lámati si údy a srážeti vazy, se ovšem nelíbí schodiště Eiffelovy věže, jež pražádnou neskytá příležitost k vyznamenání se — však skokem z první galerie dá prý se dociliti týž efekt, jako pádem s některého útesu horského do propasti. Dosud k takovémuto experimentu nikdo se neodhodlal, však v Paříži znám jest již typický Angličan, jenž od rána do večera dřepí na výstavišti a neodvraceje zraku svého od Eiffelovy věže, čeká, až první nešťastník vrhne se s galerie, kteráž vine se ve výši 300 metrů, dolů.

Tvrdilo se, že elektrické světlo v lucerně této osvětluje okolí na 10 kilometrů, nyní dochází zpráva z Bar sur Aube, že až tam pozorovány byly paprsky světla toho. A přece je Bar vzdálen od Paříže — 160 kilometrů! – Národní listy, 18. 5. 1889

X Zavřít