25. 9. 1889: Otázka zřízení jatek v Praze, poctivá nálezkyně a oheň na Vinohradech

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Otázka zřízení jatek v Praze

Mimo otázku kanalisační, regulační a zásobování Prahy pitnou vodou, poutá k sobě veřejnou pozornost otázka zřízení jatek. Podnětem ku zřízení jatek ústředních, jež na pláni holešovické postaveny a dle nejnovějších zkušeností vystrojeny býti mají, byla zajisté snaha vyhověti potřebám obecenstva, hlavně pak povznésti veřejné zdravotnictví našeho hlavního města. Jiná velká města, o jichž rozkvět a blaho pečuje stát, mají dávno svou soustavu jateční. Aby seznána byla různá opatření a zařízení, jakých ku podniku tak dalekosáhlému zapotřebí jest, uloženo bylo svého času komisi, aby zařízení jatek některých světových měst prohlédla a své dobrozdání podala. To skutečně se stalo. Komise majíc na mysli poměry pražské upozorňuje především na jatky s ústředním trhem dobytčím v Mnichově, kteréž vystavěny byly v letech 1876 až do 1878 úhrnným nákladem asi 4,020.000 marků. Trh a jatky odděleny jsou od sebe ulicí 29 m. širokou, uprostřed zřízeny jsou proti sobě vjezdy do jatek a trhu. Mezi vjezdy do jatek umístěn jest domek pro vrátné a po stranách kanceláře a byty úředníků. Porážky záležejí ze šesti souběžných uprostřed jatek kolmo na směr silnice jateční postavených 90 m. dlouhých staveb, z nichž 3 slouží ku porážkám dobytka hovězího, 2 drobného a 1 ku porážce dobytka vepřového. Ulice porážky dělící jsou 15 m. široké. Souběžně s porážkami při postranní veřejné ulici, avšak od této dvorem oddělena, postavena jest porážka policejní s chlévem kontumačním a s porážkou na koně. Vedle této nalézá se 5 komor pro ukládání krve, syrových koží i loje a z druhé strany zvláštní stavení pro vyprazdňování a z hruba vyčisťování drštěk hovězích. Při ulici nalézá se prádelna drštěk a kotlovna, strojovna s lázní animální a obyčejnou. Po obou stranách úředních domů jsou chlévy pro dobytek k porážce určený. Vnitřní zařízení porážek jest velmi zajímavé. Každá porážka pro hovězí dobytek jest 90 m. dlouhá 15 m. široká, uprostřed 6 m. širokou chodbou ve dvě volná pole rozdělená. V každé postranní klenbě porážek nalézá se po pěti až šesti přístrojích k vytahování dobytka, takže celkem v každé porážce je 160 vytahovadel, ve třech tedy úhrnem 480. Tato vytahovadla upevněna jsou mezi okny na stěnách podélných a záležejí ze šroubu a kola šroubového, jež klikou otáčí železnou tyč (transmisi), na jejíž konci nad klenbou (v půdě) vsazen jest buben k navinování lan. Na jednu porážku (vytahovadlo) připadne 6 m² plochy. Háky na věšení masa umístěny jsou na zdech a podpůrných litých sloupech u prostřední chodby. Na stěnách upevněny jsou dále roury vodní s kohoutky při každém oddělení. Osvětlování děje se plynovými plameny, provětrávání pomocí výparníků a otvorů v oknech. Aby slunce do vnitř vniknouti nemohlo, jsou okna porážek opatřena na vnější straně plechovými záslonami po spůsobu žaluzií, které se v kolmém směru dle potřeby otáčeti dají a sice u všech oken současně pomocí jednoduchého přístroje. Střechy budov přečnívají zdivo o 3 m., aby k porážce určený dobytek na kruhy při hlavní zdi přivázati se mohl. Při porážení pozvedne se hlava dobytčete, uvázaná za rohy, vytahovadlem do výše. Poněvadž v této poloze hlava vysoko leží a rána tak výdatně na čelo dopadnouti nemůže, tu stává se, že dobytče jedinou ranou poraženo nebývá. Podobně zařízeny jsou i ostatní budovy vždy s ohledem na úsporu místa a praktickou potřebu. Jak ohromná frekvence a čilý život panovati musí na těchto jatkách a trzích vysvítá z toho, že poráží se ročně průměrně na 300.000 rozličných kusů dobytka. Potřeba ústředních jatek v Praze jest den ode dne větší, avšak otázka jateční z původního stadia svého dosud velmi málo v před pokročila a bude ještě asi velmi dlouho čekati na své definitivní vyřízení. Ovšem, jak z předu praveno podnik tak ohromný provésti se dá jedině tam, kde je mu zaručena státní podpora. – Národní listy, 25. 9. 1889

Poctivost

Majitel realit pan Jan Misterka na Vyšehradě ztratil dne 19. t. m. tobolku, v níž mimo důležité pro něho zápisky nalezalo se 45 zl. na hotovosti. Tobolku našla almužnice paní Rosalie Bonetova a odevzdala ji s netknutým obsahem majiteli, který jí dal 10 zl. odměny. Poctivý skutek chudé stařičké ženy zasluhuje zajisté, aby o něm veřejně zmínka se stala. – Národní listy, 25. 9. 1889

[related-post id=“23601″]

Oheň

Včera po 8. hod. več. vypukl, nejspíše neopatrným zacházením se světlem, oheň ve sklepě truhláře p. Paula v domě č. 486 v Balbínově ulici na Vinohradech. Vzňaly se hoblovačky, tříšťky a odpadky dříví a plameny šlehaly sklepními otvory do dvora. Na místo dostavili se hasiči vinohradští, pražští a karlínští. Hašení bylo obtížné, oheň byl však za půl hodiny uhašen. Škoda není značná. – Národní listy, 25. 9. 1889