RUBRIKY
HLEDAT

24. 7. 1890: Dřevěné zábradlí povolilo a ženy se zřítily do potoka na kameny

Před lety v PrazePražskýDEN.cz • 24. července 2020 • 2 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nehoda pod Vyšehradem

Velká nehoda, která měla za následek ohromný sběh lidu, udála se včera po osmé hodině večerní pod Vyšehradem. Obyvatelé onoho velkého čtyřhranu domů, který leží na západní straně zrovna u zdí Vyšehradu, chodí pro vodu do Prahy, totiž do kašny na blízku nové školní budovy v Slupech. Včera večer vracely se dvě ženy dělníků, pí. Hybšová a Tumová s plnými putnami domů. Pod mostem spojovací dráhy vede přes potok Botič dřevěná lávka s chatrným dřevěným zábradlím. Když obě ženy přišly na lávku, chtěly si odpočinouti a podepřely si plné putny o zábradlí. V tom však zábradlí povolilo a ženy řítily se po zpátku za ním do potoka a padly s výše dvou metrů na kamení v ložisku naplaveném, a sice tak, že pí. Tůmová i s putnou padla na paní Hybšovou. V té době vrací se právě pracující lid z města a rozčilující nehoda udála se za přítomnosti mnoha svědků. Někteří dělníci seskočili hned do potoka a pomohli ubohým ženám ze strašné situace. Paní Tůmová byla s to po malé chvíli sama domů jíti, ač byla také dosti povážlivě pohmožděna, ale pí. Hybšová byla tak potlučena, že s těží ji vyvedli z potoka pak s namaháním domů ji dovlekli. To však trvalo tak dlouho, že zatím ze všech blízkých domů seběhli se lidé, tak že zástup vzrostl hned nejméně na tři sta lidí, kteří hlasitě reptali, že je možno, aby pod očima bdělé policie taková nehoda se státi mohla. Paní Hybšová sama sklesla bez vědomí na zem. Následky nehody ukážou se bohužel teprv později, poněvadž v prvním rozčilení nebyly ženy ani sto říci, kde si ublížily. – Národní listy, 24. 7. 1890

Z krácení doby pracovní

Pan Jan Navrátil, majitel závodu truhlářského v Karlíně, povolil svému dělnictvu 10hodinnou dobu pracovní. – Národní listy, 24. 7. 1890

[related-post id=“31684″]

Vyznamenaný český dělník

Panu Jos. Vorlíčkovi z Hostivic u Karlina, dílovedoucímu v továrně na vyrábění kočárů firmy Krist. Stickl a syn, jenž před 40 léty vstoupil do závodu tohoto jakožto dělník, nepřetržitě v něm setrval a vyznamenávaje se povždy neúhonností a vzorným konáním svých povinností, udělen byl císařem stříbrný záslužný kříž s korunou. Včera v 11 hodin dopoledne připjal policejní ředitel ryt. Stejskal s příslušným oslovením p. Vorlíčkovi vyznamenání toto, načež oslavenec za vyznamenání vzdal srdečné díky. Slavnosti obcovali předseda společenstva p. Bartmann se členy výboru a továrník p. Stickl, kteří p. Vorlíčkovi k tomuto vyznamenání blahopřáli. – Národní listy, 24. 7. 1890

Vstoupit do diskuze

Nepřehlédněte

Pamětní deska barona Ringhoffera bude odhalena příští týden na Smíchově • Starosta Prahy 5 Pavel Richter a zástupce starosty Lukáš Herold zvou veřejnost na slavnostní odhalení pamětní desky barona Františka II. Ringhoffera, který byl starostou Smíchova v letech 1861 až 1865 a budoval zde světově proslulou továrnu na výrobu železničních vagonů. Pamětní deska bude slavnostně odhalena v pátek 27. dubna v 11 hodin na adrese Plzeňská 10 (OC Nový Smíchov).

Kaplička na Petříně prošla kompletní rekonstrukcí • Hlavní město nechalo opravit kapli sv. Kříže u rozhledny v parku na Petříně. Památka byla dlouhá léta v havarijním stavu. Mimo jiné do ní zatékala voda. Rekonstrukce vyšla celkem na 2,8 milionu korun.

Unikátní protiatomový kryt Folimanka se letos naposledy zdarma otevře pro veřejnost • Naposledy v tomto roce můžete vyrazit na exkurzi do jednoho z největších krytů civilní ochrany na území Prahy. Veřejná prohlídka proběhne v sobotu 14. prosince 2019 v době od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.

Zlatý řetěz pražského primátora má dnes obrovskou hodnotu • Adrianu Krnáčovou ve funkci primátorky hlavního města již brzy vystřídá nový nástupce. Jedním z jeho úkolů bude střežit velmi vzácný zlatý řetěz z ryzího zlata. Víte, jaká je jeho historie? Užívání zlatého primátorského řetězu s medailí s městským znakem při slavnostních příležitostech má původ ve středověkém zvyku. Státní i městští představitelé, kteří požívali práva na vlastní pečeť, tehdy nosili na krku své vlastní pečetidlo. Přivázáno bývalo na zlatém či stříbrném řetězu a jednalo se vlastně o jakýsi odznak úřední hodnosti. Za vlády Josefa II. však pečetidlo zmizelo a nahradila ho šavle a šerpa. Na konci 19. století se společnost snažila částečně navracet k historickým kořenům. V mnoha českých městech v té době vznikaly slavnostní řetězy pro starosty. Praha nechtěla být pozadu, a tak městská rada v roce 1897 tento záměr rovněž schválila. Řetěz s medailí z osmnáctikarátového zlata zhotovil vyhlášený zlatník Karel Ebner podle návrhu architekta prof. Antonína Balšánka. Tehdejšímu pražskému starostovi JUDr. Janu Podlipnému byl slavnostně předán 18. srpna 1898 a zlatník Ebner se musel zavázat, že už nikdy podobné dílo nevytvoří. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13797"] Právo na vlastní řetěz musel Praze schválit císař František Josef I. Na jedné straně medaile byla v době vzniku dokonce vyryta jeho podobizna. Z tohoto důvodu pražský starosta Karel Baxa po převratu v říjnu 1918 přestal řetěz na čas užívat. Portrét mocnáře byl o tři roky později odstraněn a Baxa si řetěz poprvé nasadil na krk, tentokrát už ale ve zbrusu nové funkci primátora sjednocené Velké Prahy. Téměř 1 kilogram vážící řetěz s medailí má nevyčíslitelnou hodnotu. Ceněný je především z historických důvodů. V dnešní době by jeho výroba vyšla přibližně na 6 milionů korun. Pražští primátoři ho používají zejména při návštěvách vzácných hostů. Uschován je v městské pokladnici a na každý jeho přesun musí dohlížet policejní hlídka.

Zlatý řetěz pražských primátorů.

7. 9. 1868: Drzý zloděj ukradl ženě psa. Vymlouval se, že je velkým milovníkem zvířat • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

28. 1. 1868: Muži se rozbilo skleněné zboží. Reakce kolemjdoucích ho dojala k slzám • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Hvězdy z divadel a filmů září na nové výstavě Národního muzea • Národní muzeum otevřelo ve své Nové budově výstavu s názvem Když hvězdy září, která připomíná známé a slavné, ale také třeba dnes již téměř zapomenuté hvězdy českého divadelního umění posledních dvou století. Návštěvníci tak budou obdivovat osobní předměty nejrůznějších hvězd své doby. Výstava bude k vidění až do konce září příštího roku.

16. 9. 1868: Pražský rodák se vrací domů. Ve světě zažil neuvěřitelná dobrodružství • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Ze života dobrodruha V těchto dnech se vrátil do Prahy jakožto do svého rodiště Jiří Kulhánek, který roku 1864 ve Vídni vstoupil do sboru mexikánských dobrovolníkův a v září téhož roku ještě s mnohými jinými z Terstu do Mexika po parolodi „Pluto“ dopraven byl. V Mexiku byl vřaděn mezi císařské karabinníky a co takový súčastnil se mnohých bitev s povstalci, z nichž vždy šťastně vyvázl. Dva mexikánské řády, jež si krajan náš sem přinesl, svědčí, že v bojích udatně se choval. Po klesnutí císařské vlády upadl s mnoha jinými do zajetí republikánův, kteříž však se zajatými dosti vlídně nakládali. Kulhánek byv po několika měsících úplně na svobodu propuštěn, živil se delší čas v San Francisku roznášením pitelné vody. Obtížná tato živnost se mu však brzy znechutila a pročež mu vhod přišlo nabídnutí jistého kapitána jedné lodi z Nov. Yorku, by do služby k němu vstoupil. Nové toto zaměstnání netrvalo dlouho. Kapitán se roznemohl na žlutou zimnici a za dva dni byl vhozen do moře. Nástupce jeho měl sluhu svého a Kulhánek zatím vypomáhal námořníkům v jich práci, obdržev za to stravu a 12 dolarů měsíčně. V Nov. Yorku živil se co hudebník, až pak touhou po vlasti uchvácen, vstoupil v červenci na vystěhovaleckou lod „Bavarii“ která jej co topiče u parního stroje přijmula a ke konci předešlého měsíce šťastně do Hamburku dovezla, odkudž po železnici do vlasti své dorazil, by se zde, nasytiv se již dobrodružného života, stále usadil. – Pražský denník, 16. 9. 1868 Plynem omámeni V těchto dnech bylo několik dělníků zaměstnáno v klementské ulicí zasazováním poboční plynové roury, jíž by plyn veden byl do továrny na obuv pp. Koniga a Wolfa. Při zasazování nové roury musela být otevřena roura, jíž plyn do svítilen vchází, z té však při otevření plyn tak mocně vyrazil, že okolostojící dělníci omámení bez nebo sklesli. Ostatní dělníci spěchali svým soudruhům ku pomoci a vynesli je ze strouhy na zdravý vzduch. Málem by však také smrdutým výparem byli omámeni a jen stěží se jim podařilo z oparu vyjití. Po delší době podařilo se roury spojiti a tak ucházející plyn zastaviti, který v celém okolí vzduch pokazil. Dělníci omámení museli býti v lékařské ošetřováni vzati. – Pražský denník, 16. 9. 1868

17. 2. 1868: Tragédie na dětské oslavě. Smrt dorazila bez pozvánky • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Tragédie Smutné překvapení stihlo předevčírem jistou měšťanskou rodinu bydlící v Opatovické ulici. Domácí paní N. majíc dvě dítky v stáří 10-11 let, chtěla jim v ten den uspořádat domácí dětský ples. Ze všech známých rodin v sousedstvu byly již děti sezvány, v domácnosti vše již bylo připraveno, ples mohl počíti. Dítky i matka srdečně těšily se na tu kratachvíli. Však když se vše nejlíp sešlo, domáci paní přišlo jaksi nanic. Musela se rozloučit s veselou společností dětskou, těšila dítky, aby se jen bavily dále, že si jen trochu odpočine. Ale nemohla se nimi rozlouočit. Dala si tedy přinést postel do vedlejšího pokoje, z něhož šly dveře do hodovny dětské, aby ležíc alespoň patřiti mohla, jak se dítky její veselí. Asi po hodině přistoupí k posteli dceruška a osloví matku, než tato neodpovídá a chůva přítomná napomíná dítko, aby maminku nechalo spát. Když ale k jedenácté hodině ples skončil se a domácí lidé chtěli paní zbudit, aby se ji dítky mohly poroučet, tu teprv s ustrnutím seznali že ubohá matka dívajíc se na plesající dítky své usnula – na věky. – Národní listy, 17. 2. 1868 Práce na mostě Osvětlení nového mostu bylo v tyto dny předmětem rokování rady městské; prostředek mostu bude osvětlen desíti svítilnami, ku osvětlení chodníků budou ale postaveny zvláštní svícny, jež navrhli strojníci angličtí Ordish a Le Feuvre. Místnosti před mostem a za mostem osvětleny budou svítilnami na budovách prodávačských upevněnými; jak známo bude na každém konci mostu státi po čtyřech takových budkách. – Pražský denník, 17. 2. 1868 Zaopatření sirotků Ošetřování sirotků, na které platí obec z fondu chudinského, bude nyní vzato pod důkladnější dohlídku; ti, kdo takové dítky ošetřují, budou dostávat peníze měsíčně, ale kvitance musí být potvrzena zároveň od faráře a od lékaře. Pěstouni tabudou muset ošetřované dítě měsíčně vést k faráři i okresnímu lékaři a farář potvrdí na kvitanci, že dítě žije a do školy chodí, co zatím lékař potvrdí, že není tělesně zanedbáno. – Pražský denník, 17. 2. 1868 [related-post id="5536"] Závistivé sokyně V Klementské ulici zřídila si o letošním masopustě jistá živnostnice pokoutní taneční salonek, kde při kolovrátku nejvíce učenníci tancem se vyráželi a notný povyk činili, při čemž arciť nešetřeno piva a jiných nápojů, jež majitelkyně tančirny prodávala. Četná návštěva, jaké se pokoutnímu tomuto hostinci dostávalo, a vyplývající z toho hojný užitek, přiměly závistivou jednu sousedku, by též takovou výnosnou živnost započala. K tomu účelu vyprázdnila jeden ze svých prostranných pokojů a zřídila v něm taneční síň, při čemž neopomenula také o přiměřenou hudbu se postarati. Štěstí jí však nepřálo. Vzdor lákavému drnkání na harfu nedostavil se skoro žádný host, kdežto naproti tomu u dolejší hostitelky ani místnosti nestačily. Žlučí naplněná hleděla se své šťastnější sokyni pomstiti, k čemuž se jí předevčírem večer příležitost naskytla. Dala se s sní do vády, při niž arciť s obou stran nešetřeno rozličných titulů, až konečně závistivá sousedka svou sokyní tak zbila, že tato zůstala bez sebe ležeti. Povykem tím přilákáno bylo množství diváků, kteří z počátku lhostejně ke rvačce přihlíželi, když tato ale tak náhlý obrat vzala, obořili se přístojící na druhou ženštinu a byli by ji touže měrou sblatili, kdyby rychle byla neuteka. K poražené ženštině musel býti lékař povolán, jemuž po nějaké době se podařilo ji opět vzkřísiti. – Pražský denník, 17. 2. 1868 Udušení V sklepovém bytu jednoho domu na „prostřední cestě“ v Karlíně uzavřely se předevčírem večer před spaním bydlící tam dvě ženštiny, ovocnářky a zatopivše si uhlím v kamnech, zandaly před ulehnutím rouru do komína.. Včera k polednímu slyšáno sténání v bytu, vypáčeny tedy násilím dveře a tu shledána jedna z ubohých, stařena 60letá již mrtva, druhá v mrákotách, z nichž ovšem byla vzkřísena. – Národní listy, 17. 2. 1868

Ženy zakázaly hospody. Muži se odstěhovali a město zbankrotovalo • Muži na celém světě odjakživa rádi navštěvují hospody, což ale bývá trnem v oku jejich manželkám. Tento odvěký spor se stal dokonce osudným jednomu americkému městečku na počátku minulého století. O kuriózním případu napsaly v Praze vydávané Národní listy v srpnu roku 1901.

4. 11. 1889: Přejeté dítě, mrtvola bez hlavy a utonulá mladá dívka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

22. 2. 1868: Dvě ženštiny z Prahy se popraly na ulici kvůli výhře v loterii • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Z ulice V křížové ulici bydlí dvě ženštiny, známé mezi tamním obyvatelstvem co náruživé přítelkyně loterní hry. V posledním tahu brněnském vsadily opět tři čísla. Naděje jejich se však jen částečně vyplnila, anť vyšlo z jich řádky jen ambo. Nepatrná tato výhra, myslela si jedna ze ženštin, nestojí ani za dělenou, usmyslila si tedy výhru samou pro sebe podržeti. Druhá ženština zvěděvši o výhře, běžela včera ráno k přítelkyni, by polovici výhry obdržela. Jak ale se rozhořčila, když zvěděla, že tato se staví, jakoby ona čísla byla vsaditi zapomněla a tudíž o žádnou výhru se s ní děliti nemůže. Nepravostí takovou ošizená žena počala přítelkyni rváti a to na veřejné ulici, kdež je strážník od sebe rozehnal. – Pražský denník, 22. 2. 1868 Utonul Jistý dělník z Vršovic, v Libni zaměstnaný, chytal předevčírem prkna po Vltavě plovoucí, Náhle stržen chrlením krve, upadl do vody a utonul. Zanechal ženu a čtyřy malé dítky. – Národní listy, 22. 2. 1868 Dobrá výmluva Neopatrnou prudkou jízdou porazil včera dopoledne jistý drožkář na svatováclavském náměstí jednoho muže; na neštěstí nespůsobeno upadlému žádného poranění. Neopatrný drožkář byv zachycen od okolojdoucích, již mu domlouvali, proč až na chodník s povozem vjíždí, dal za odpověď, že nevyspav se ospalý jest a tudiž dobře nevidí, kam jede. Podobných ospalých vozků zdá se nám v tomto masopustě ještě mnoho po Praze jezditi, neboť každého dne je slyšeti o nehodách prudkou jízdou spůsobených. – Pražský denník, 22. 2. 1868 [related-post id="5963"] Ozvěny jara První fialky letošní objevily se včerejšího dne na zdejším květinářském trhu. Jarní vonná tato kvítka byla rychle prodána milovníkům květin. – Pražský denník, 22. 2. 1868

17. 4. 1868: Macecha vyhnala nemocnou dívku z domova. Nepřinášela jí zisk • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Krádež koně Zadržen byl včera dopoledne na Františkovu nábřeží jistý drožkář od dvou venkovanů. Těm byl před několika dny neznámým zlodějem kůň ze stáje ukraden, i vypravili se do Prahy, zda-li by snad zde koně svého nevyslídili. Náhodou byl kůň drožkářův zcela podobný onomu, jenž venkovanům ukraden byl, a tito myslíce, že jest to skutečně kůň, jehož hledali, zastavili drožkáře v trysku ujíždějícího. Teprvé při bližším ohledání shledali okradení, že se zmýlili. Pustili tedy opět drožkáře, dostavše od něho notných nadávek a výsměchu od sběhlého se zástupu. – Pražský denník, 17. 4. 1868 Nemilosrdná matka Velký soucit vzbudila včera dopoledne na náměstí v Karlíně u kolemjdoucích asi čtrnáctiletá dívka, téměř polonahá a hladem mroucí a k tomu ještě zimnicí mořená. Jistá žena, kteráž u děvčete místo matky zastávala, an ji k sobě přijmula z domu nalezenců co děcko byla ji nyní vyhnala, jelikož děvče pro nemoc svou bylo propuštěno z jedné továrny, kde dříve pracovalo, a tudíž žádný výdělek soběcké a tyranské své maceše nepřinášelo. Dívka, která úplné dva dny, co byla z domova vyhnána, ni sousta v ústech neměla, klesla mdlobou, až několik dobrosrdečných ženštin se nad ní ustrnulo a jíst jí dalo. Později byla od útrpných lidí k ošetřování do nemocnice dopravena. – Pražský denník, 17. 4. 1868 [related-post id="9493"] Pokousáni od psů Od psů pokousán byl ve středu večer v Nuselské pivnici na Starém městě jeden krejčí do ruky a touž dobou v masných krámech na židovském městě 14letý synek jednoho nádenníka do hoření paždi. – Pražský denník, 17. 4. 1868

12. 7. 1890: Neznámý darebák nařezává boty pražským ženám • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Chorobný lakomec zemřel. Co všechno po něm zůstalo vyráží dech • Šetřit peníze a šetrně nakládat s majetkem je všeobecně považováno za ctnost. Když se to ale vezme za špatný konec, může se z člověka stát chorobný lakomec, kterého nikdo nemá rád. Přečtěte si příběh z Franice, který pražským čtenářům přinesly Národní listy v únoru 1894.

13. 3. 1868: Neznámý uličník házel uhlí po cestujících ve vlaku • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Uličnický kousek Včera večer hodil jakýsi nezbeda do jednoho vozu vídeňského vlaku, když právě kol Žižkova jel, kus uhlí a poranil jednoho cestujícího dosti značně na čele. Poněvadž takový uličnický kousek se na té straně už častěji přihodil, bylo by záhodno, blíže po onom nezbedovi pátrati a důkladně jej potrestati. – Pražský denník, 13. 3. 1868 Situace na Vltavě Vltava plyne již obyčejným svým řečištěm. Následkem toho jest převoz na všech místech opět otevřen a na řece se zase rozličná práce vykonává. Rybáři jsou zaměstnáni vytahováním písku, jehož nyní tak značné množství ke stavbám se potřebuje. Plavba s loděmi i vory se čile provozuje, zejmena včerejšího dne plouly po Vltavě ohromně dlouhé prameny, tak že převozníci museli někdy delší dobu čekati, než jim bylo možno s loďkami svými dále převážeti. – Pražský denník, 13. 3. 1868 [related-post id="6759"] Utopil se Ve středu dopoledne vytažena byla z Vltavy pod invalidovnou mrtvola muže, u něhož nalezena byla obchodnická knížka na jmeno Jana Pechra z Beranova a 6 zl. 25 kr. na penězích. – Pražský denník, 13. 3. 1868

18. 8. 1890: Neobvykle velká slunečnice a odvážný skok do Vltavy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

14. 5. 1868: Na Vyšehradě bude posvěcena nově postavená škola • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Z Vyšehradu Zítra dopoledne po 9. hod. vykonává se slavnost posvěcení nové školy vyšehradské. By slavnost tato i zevnějším spůsobem důstojně se oslavila, vybízí purkmistrovský úřad obyvatele Vyšehradu, by své domy a okna na ulici co možná nejskvěleji věnci, chvojí a praporci ozdobili, a jelikož druhý den na to dne 16. května v sobotu velká národní slavnost odbývati se bude, tuto okrasu i přes tento den na domích svých ponechali. – Také ze staroslavné skály vyšehradské bude do základův národního divadla od tamějších občanův pamětný kámen věnován a sice z paty skály, na jejímž svahu zříceniny hradu Libušina strmí. Kamen tento, na němž včera kameníci pracovali, bude slavnostním spůsobem zítra po posvěcení školy na staveniště dopraven. – Pražský denník, 14. 5. 1868 K slavnosti svatojanské Na kamenném mostě staví se již obyčejná kaple nad sochou tohoto svatého, což též o ostatních sochách svatojanských na svatováclavském náměstí platí. Podél václavského náměstí se množství bud a krámů rozestavuje. Také poutníků se už včerejšího dne množství do Prahy dostavilo, z nichž větší část v poledne na pouť do Staré Boleslavi se vydala, odkudž se sem opět dnes večer vrátí. – Pražský denník, 14. 5. 1868 [related-post id="10046"] Pamětní peníz Na památku slavnosti divadelní ražen jest pamětní peníz ze smíšeniny kovové, která se stříbru podobá. Na jedné straně jest vyobrazení národního divadla, na druhé v lípovém věnci příslušný nápis. – Pražský denník, 14. 5. 1868

20. 2. 1868: V Praze panuje čilý stavební ruch, staré budovy musí ustoupit novým • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nové stavbyLoňský rok byl velmi bohatý na nové stavby, jež v Praze, na Smíchově, i Karlíně a jinde v blízkém okolí města provedeny byly. Letošní rok v tom ohledu nezůstane však též v pozadí, jak lze již nyní souditi. Staré domy počínají vždy více z ulic pražských mizeti, by vynahrazeny byly novými. Co nevidět zmizí opět dvě staré budovy z předešlých století. Jsou to tak zvaný »mičový dům« v mičové ulici a hostinec na Karlovu náměstí pod jménem u »Palmů« známý. Obě tato stavení počala se již v těchto dnech strhovati. Na svatováclavském náměstí blíže brány počne se v těchto dnech též jeden ze starších domů strhovati a již předevčírem byla před ním kůlna k uschování nástrojů postavena. – Pražský denník, 20. 2. 1868 Ku vraždě na LetnéPřes všecko pátrání úřadů není posud závoj vraždu tuto zahalující odhalen. V posledních dnech se vypátralo, že od minulého měsíce se beze stopy ztratili také syn jednoho měšťana z Mladé Vožice. Byla tedy odeslána fotografie mladíka na Letné zavražděného. Stejnou dobou vydal se na cestu do Ameriky syn jednoho mlynáře ze Švihova a poněvadž rodičové posud žádné zprávy o jeho odjezdu z Evropy neobdrželi, vyžádali si taktéž onu fotografii k nahlédnutí, zda-li by to syn jejich nebyl. – Pražský denník, 20. 2. 1868 [related-post id="5769"] Zemřely zadušenímZmínili jsme se již, že v sobotu nalezeny byly v Karlíně dvě ženštiny, jedna starší a druhá mladší, bez sebe v postelích, anto vdychaly do sebe kvůli uhličinu. Starší byla již mrtva, mladší přišla sice k sobě ale musela dána být do nemocnice. V pondělí ale podlehla svému otrávení uhličinou i zemřela. – Pražský denník, 20. 2. 1868 Mrtvé neviňátkoMrtvola novorozeňátka byla v úterý dopoledne nalezena ve strouze za Vršovicemi. Byla odnešena do umrlčí komory Ve vršovicích. – Pražský denník, 20. 2. 1868 Stavba divadla národníhoJelikož příznivé počasí již tomu připouští, pokračuje se pilně v předběžných pracích ku podniknutí stavby té. Zejména vyváží se na četných provozech, pokud místnost toho dovoluje, zem a šutr, i kopají se na čtyřech místech základy na zkoušku, zdaž možno již pro vodu dostati se na grunt. Jakmile Vltava jen poněkud opadne, započne se s kopáním a stavbou základů a sice nejprv na straně u Vltavy. Včera vykonána rozličná vyměřování místa a nivelování. – Národní listy, 20. 2. 1868

10. 8. 1890: Nové poznatky o rakovině a zákaz sokolského průvodu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Zprávy Krimi Zajímavosti Kam vyrazit Magazín Počasí Horoskop Bizár