8. 5. 1889: Zahájení Světové výstavy v Paříži a dva mrtví lidé ve Vltavě

Před lety v PrazePražskýDEN.cz8. května 20193 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Zahájení Světové výstavy v Paříži

Včerejší první den světové výstavy měl průběh nade vše očekávání skvělý. Navzdor tomu, že zejmena večer některá prostranství a ulice zaplaveny byly davy lidu, nedošlo nikde k vážnější výtržnosti a vůči velkému množství věcí, jež vzbuzovaly všeobecný obdiv, nemohla ani vzniknout nějaká politická hádka. Proto také událo se jen několik a to nepatrných nehod, což při hrozné tlačenici jest vskutku zázrakem. Celý den proběhl v nejlepší svornosti a nejveselejšímu rozmaru. Republikánské listy označují včerejší den jakožto triumf republiky. Výstava jest v celku, zejmena co se týče hlavních sekcí, dohotovena a během tří neděl bude vše až do nejmenších podrobností dokončeno. Včerejší večerní slavnost ukázala, že okolí výstavy, jakožto místnost zábavní, bude míti velkou přitažlivost. Vskutku poskytují sady, vodotrysky a celá řada velkolepých restaurací pohled velice pěkný. Včera zdálo se, jakobyste se byli octli v báječné říši báchorek. Skutečnost připomenul si člověk teprv pak, když v restauracích nebylo lze více nalézt místa a když nával obecenstva vzrostl tou měrou, že nebylo více nijakých potravin, zejmena chleba. Některé restaurace improvisovaly rychle pekárny, což přijato s žertovným voláním »Vive le Boulanger«. Všechna tlačenice a všechny svízele u vchodů nepřipravily obecenstvo o dobrý humor. Nejvíce obdivu vzbudilo osvětlení prostranství výstavy a ostatní Paříže. Vyjma čtvrtě, kdež bydlí aristokrati a kíerikálové, jako v osmém okrese, byla Paříž všude ozářena světelnými guirlandami, slunci a skvělými transparenty. Na náměstí Svornosti spojeny byly sochy pěkně rýsovanými světelnými guirlandami. Celkový dojem byl vskutku báječný. Velkolepě vyjímal se palác na Trocaderu, odkud také toho večera vysýlány proudy elektrického světla na výstaviště. Věž Eiffelova byla až do druhého patra osvětlena velkými skleněnými lampiony, jež se vyjímaly jako skvoucí perličky. Na třetím patře nebylo lze více jednotlivá světla rozeznat, spojovala se v úzký svítelný pruh, jenž se odrážel od temné oblohy. Pojednou zaplanula celá věž jakoby právě vyšla ze žhoucí výhně. Až do prvního patra byla zahalena rudými parami bengalského světla. Lid v úžasu nad tímto obdivuhodným divadlem ulevoval si hlasitými výkřiky a vypukl v hlučný potlesk. Hned na to obsazena všechna místa, odkud bylo lze vidět zářící loďstvo na Seině. Lodě byly celé ověšené lampiony, tak že vypadaly jako obrovské plovoucí záhony zářivých květin. K 10. hodině vypálen na vrcholu věže Eiffelovy ohňostroj, což bylo signalem k vypálení nesčíslných raket a prskavek, jež praskajíce a vybuchujíce letěly k nebi, jež jako při požáru zbarvilo se rudou záplavou. O 11. hod. bylo vše skončeno a davy lidu počaly se rozcházet, avšak na předměstích improvisovány na všech náměstích pod šírým nebem tančírny, kdež se za zvuků hudby tančilo až do 2. hod. ranní. V noci neudálo se nic zvláštního. Po celý den zatčeny toliko tři osoby pro politické demonstrace a tři osoby pro krádež. – Národní listy, 8. 5. 1889

Utonul

Včera po 10. hodině dopolední vytažena byla z Vltavy u Podhoře mrtvola utonulého muže. V prvním okamžiku myslilo se všeobecně, že jest to oběť zločinného skutku, mezi davy shromážděného lidu mluvilo se o úkladné vraždě. Bylyť na krku mrtvoly shledány podezřelé rány a ruce utonulého byly motouzem svázány. Při bližším ohledání ran seznáno, že jsou to odřeniny. V utopenci poznán 60letý žebrák Podhorský z Lysolej, který z omrzelosti života, stížen bolestnou nemocí, odhodlal se k zoufalému činu a skončil život svůj ve vlnách Vltavy. Mrtvola dopravena byla na hřbitov v Bohnicích. – Národní listy, 8. 5. 1889

[related-post id=“19391″]

Utonula

Včera po 8. hod. več. vytažena byla z Vltavy u Karlova mostu mrtvola utonulé, as 17leté dívky, která ve vodě 3 až 4 dny ležela. V utonulé domnívaly se poznávati dělnice, zaměstnané v papírně p. K. Fuchse, svoji družku H. Mikovu z Tejnky, která od 3 dnů se pohřešuje; rodiče v utonulé svou dceru nepoznali. Dívka jest postavy malé, má kulatý obličej, plavé vlasy, na sobě má černou starou sukni, fialovou jupku a zástěru. Mrtvola odnešena do pathologického ústavu. – Národní listy, 8. 5. 1889

Nepřehlédněte

Největší lež o Praze. Socha Jana Žižky není největší jezdeckou sochou na světě • V mnoha učebnicích i turistických průvodcích se dočtete, že bronzová socha Jana Žižky z Trocnova na pražském Vítkově je největší jezdeckou sochou na světě. I když se nám to nemusí líbit, toto tvrzení se nezakládá na pravdě.

Socha Jana Žižky na Vítkově.

1. 2. 1868: V Praze zuří silný vítr, sychravé zimní počasí mnozí řeší sebevraždami • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

26. 1. 1889: Falešné mince v Praze a žena obviněná z bigamie • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 10. 1889: Oheň v Košířích a stávka francouzských horníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

27. 3. 1889: Choromyslní lidé v Praze nedostávají péči, jakou by si zasloužili • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 9. 1889: Útok surovce na Smíchově, náhlé úmrtí mladé ženy a podvodníci na útěku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Tajemství věčného mládí slavné francouzské herečky. O obličej a vlasy denně důkladně pečovala • Když slavná francouzská herečka Sarah Bernhardt navštívila v roce 1888 Prahu, obecenstvo Národního divadla ji přijalo s obrovským nadšením a spisovatel Jaroslav Vrchlický k jejímu uvítání dokonce napsal oslavný fejeton. Pozornost strhávala nejen svým talentem, ale i mimořádně mladistvým vzhledem.

Ovocné knedlíky miloval i Jan Neruda. Připravit opravdové staročeské není žádná velká věda • Knedlíky v nejrůznějších podobách najdeme nejen v celé Evropě, ale třeba i v daleké Číně. Tamní kuchaři je vařili už dávno před námi. Naše klasické plněné knedlíky na sladko známe přibližně 300 let.

17. 11. 1889: Dláždění ulic v Praze, smrt stoleté stařenky a výuka francouzštiny • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

27. 8. 1890: Podpora chorvatského průmyslu, nové hodiny a zloděj svíček • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

17. 10. 1889: Planý poplach v plynárně, nešťastný skok a zadlužený Pražan na útěku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Chlebíček vznikl úplnou náhodou. Ládoval se jím Burian i Werich, zabíjel kolaboranty • Už více než sto let patří obložený chlebíček k základům české kuchyně. Fenomenální pokrm nemůže chybět na žádné rodinné oslavě nebo společenské události. Čím to, že si získal takovou oblibu? A jakou roli sehrál v českých dějinách?

Komik Vlasta Burian prý pořádal legendární chlebíčkové párty.

14. 8. 1890: Z domnělého zloděje se vyklubalo roztomilé překvapení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 10. 1889: Buršácká maškarní slavnost a dopadení zloděje • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

13. 11. 1868: Sotva mladíka propustili z káznice, už zase páchá neplechy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

První semafor v Praze začal fungovat před 90 lety. Lidem hodně vadil • V roce 1930 byla v Praze nainstalována první automatická světelná signalizace, a to ve středu Václavského náměstí, kam ústí ulice Vodičkova a Jindřišská. Do té doby byla doprava na křižovatkách řízena pouze pokyny strážníka a od roku 1927 také ručně přepínanými semafory.

Zapomeňte, co vás učili. V polovině století bude jaro začínat už 19. března • Dnes večer přesně ve 22:58 nastane astronomické jaro. Slunce se v tento okamžik ocitne přesně v rovině zemského rovníku a jeho paprsky budou dopadat kolmo k zemské ose. Na severní polokouli nastane jarní rovnodennost a dny se začnou prodlužovat na úkor noci.

Den, kdy ryby pršely z nebe. Nevídaný úkaz všechny zaskočil • Čas od času se stane něco, nad čím běžnému smrtelníkovi zůstává rozum stát. Fenomén zvaný „déšť ryb“ patří mezi ně, i když má logické vysvětlení. Při silných bouřích mohou z nebe padat větrem nasáté ryby, žáby, myši nebo další drobní živočichové. Dobové noviny zmiňují událost, ke které došlo v létě 1892 v Bosně.

Historii českého divadla přibližuje nová výstava v Národním muzeu • Zajímá vás, co přesně se skrývá pod označením divadelní cedule a co dalšího mohou návštěvníkům nabídnout bohaté fondy Divadelního oddělení Národního muzea? Pak si určitě nenechte ujít výstavu s názvem Račte vstoupit do divadla, která je k vidění od 13. prosince 2019 v Nové budově Národního muzea.

14. 7. 1890: Výtržník v hostinci, dopadený zloděj květin a pobodání kovářského pomocníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.