8. 5. 1889: Zahájení Světové výstavy v Paříži a dva mrtví lidé ve Vltavě

Před lety v PrazePražskýDEN.cz8. května 20193 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Zahájení Světové výstavy v Paříži

Včerejší první den světové výstavy měl průběh nade vše očekávání skvělý. Navzdor tomu, že zejmena večer některá prostranství a ulice zaplaveny byly davy lidu, nedošlo nikde k vážnější výtržnosti a vůči velkému množství věcí, jež vzbuzovaly všeobecný obdiv, nemohla ani vzniknout nějaká politická hádka. Proto také událo se jen několik a to nepatrných nehod, což při hrozné tlačenici jest vskutku zázrakem. Celý den proběhl v nejlepší svornosti a nejveselejšímu rozmaru. Republikánské listy označují včerejší den jakožto triumf republiky. Výstava jest v celku, zejmena co se týče hlavních sekcí, dohotovena a během tří neděl bude vše až do nejmenších podrobností dokončeno. Včerejší večerní slavnost ukázala, že okolí výstavy, jakožto místnost zábavní, bude míti velkou přitažlivost. Vskutku poskytují sady, vodotrysky a celá řada velkolepých restaurací pohled velice pěkný. Včera zdálo se, jakobyste se byli octli v báječné říši báchorek. Skutečnost připomenul si člověk teprv pak, když v restauracích nebylo lze více nalézt místa a když nával obecenstva vzrostl tou měrou, že nebylo více nijakých potravin, zejmena chleba. Některé restaurace improvisovaly rychle pekárny, což přijato s žertovným voláním »Vive le Boulanger«. Všechna tlačenice a všechny svízele u vchodů nepřipravily obecenstvo o dobrý humor. Nejvíce obdivu vzbudilo osvětlení prostranství výstavy a ostatní Paříže. Vyjma čtvrtě, kdež bydlí aristokrati a kíerikálové, jako v osmém okrese, byla Paříž všude ozářena světelnými guirlandami, slunci a skvělými transparenty. Na náměstí Svornosti spojeny byly sochy pěkně rýsovanými světelnými guirlandami. Celkový dojem byl vskutku báječný. Velkolepě vyjímal se palác na Trocaderu, odkud také toho večera vysýlány proudy elektrického světla na výstaviště. Věž Eiffelova byla až do druhého patra osvětlena velkými skleněnými lampiony, jež se vyjímaly jako skvoucí perličky. Na třetím patře nebylo lze více jednotlivá světla rozeznat, spojovala se v úzký svítelný pruh, jenž se odrážel od temné oblohy. Pojednou zaplanula celá věž jakoby právě vyšla ze žhoucí výhně. Až do prvního patra byla zahalena rudými parami bengalského světla. Lid v úžasu nad tímto obdivuhodným divadlem ulevoval si hlasitými výkřiky a vypukl v hlučný potlesk. Hned na to obsazena všechna místa, odkud bylo lze vidět zářící loďstvo na Seině. Lodě byly celé ověšené lampiony, tak že vypadaly jako obrovské plovoucí záhony zářivých květin. K 10. hodině vypálen na vrcholu věže Eiffelovy ohňostroj, což bylo signalem k vypálení nesčíslných raket a prskavek, jež praskajíce a vybuchujíce letěly k nebi, jež jako při požáru zbarvilo se rudou záplavou. O 11. hod. bylo vše skončeno a davy lidu počaly se rozcházet, avšak na předměstích improvisovány na všech náměstích pod šírým nebem tančírny, kdež se za zvuků hudby tančilo až do 2. hod. ranní. V noci neudálo se nic zvláštního. Po celý den zatčeny toliko tři osoby pro politické demonstrace a tři osoby pro krádež. – Národní listy, 8. 5. 1889

Utonul

Včera po 10. hodině dopolední vytažena byla z Vltavy u Podhoře mrtvola utonulého muže. V prvním okamžiku myslilo se všeobecně, že jest to oběť zločinného skutku, mezi davy shromážděného lidu mluvilo se o úkladné vraždě. Bylyť na krku mrtvoly shledány podezřelé rány a ruce utonulého byly motouzem svázány. Při bližším ohledání ran seznáno, že jsou to odřeniny. V utopenci poznán 60letý žebrák Podhorský z Lysolej, který z omrzelosti života, stížen bolestnou nemocí, odhodlal se k zoufalému činu a skončil život svůj ve vlnách Vltavy. Mrtvola dopravena byla na hřbitov v Bohnicích. – Národní listy, 8. 5. 1889

[related-post id=“19391″]

Utonula

Včera po 8. hod. več. vytažena byla z Vltavy u Karlova mostu mrtvola utonulé, as 17leté dívky, která ve vodě 3 až 4 dny ležela. V utonulé domnívaly se poznávati dělnice, zaměstnané v papírně p. K. Fuchse, svoji družku H. Mikovu z Tejnky, která od 3 dnů se pohřešuje; rodiče v utonulé svou dceru nepoznali. Dívka jest postavy malé, má kulatý obličej, plavé vlasy, na sobě má černou starou sukni, fialovou jupku a zástěru. Mrtvola odnešena do pathologického ústavu. – Národní listy, 8. 5. 1889

Nepřehlédněte

15. 1. 1869: Nález mrtvého novorozence a výstraha emigrantům • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

10. 7. 1890: Nové poštovní známky s císařem a pokus o sebevraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 2. 1868: V chrámu sv. Víta objevili tajnou místnost. Ukrývala starožitnou bednu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

5. 5. 1868: Praha řeší návštěvu císaře. Neví se, jestli nakonec přijede • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Přijede-li J. M. císař do Prahy? Kancelář cís. kabinetu sdělila jak známo skrze zdejší místodržitelstvo purkmistra pražskému, že J. M. císař rád by sice vyplnil svůj slib a zavítal do Prahy k slavnému otevření třetího mostu, jenž podle J. M. pojmenován jest, že ale před 23. květnem to možné není. Rada městská na tuto zprávu uzavřela, že odročí slavné otevření mostu, původně na 10. května položené na dobu neurčitou. Nyní ale v listech vídeňských ozývají se hlasy pochybující o tom, že by J. M. císař František Josef I. vydal se do Prahy, ano „Neue Fr. Presse“ mluvíc o adrese obce pražské v příčině nových daní, již nazývá „drzou zradou na ústavě“ jedním dechem podotýká k tomu: „Proslýchá-li se zatím, že císař přece přibude k slavnosti otevření mostu do Prahy, tož víme naproti tomu, že posud zrovna opak toho pravdou jest.“ – Za to jeden list český mluvě o očekávané té návštěvě J. V. v Praze, vidí v tom již zase „známku, že Jeho Velič. nepokládá zprávy, jež mu nynější rádcové podávají o stavu království českého za dostatečné a že sám chce osobným názorem dověděti se zevrubně o něm a vyslechnouti stížnosti národa beze všech prostředníkův“... – Národní listy, 5. 5. 1868 Schůze zastupitelstva Obecní zastupitelstvo pražské odbývalo včera schůzi, v niž pronajmutí kavárny pod Letnou panu Procházkovi na na tři leta za roční nájemné 903 zl. schváleno bylo. Na okrášlení některých obecních domů při slavnostech svatojanských bylo povoleno 600 zl., rovněž vdově po městském účetním p. Danšovicovi roční výslužné 400 zl. Přes kamenný most bude položena nová plynová roura na Malou stranu, na což náklad 2364 zl. povolen jest. – Pražský denník, 5. 5. 1868 [related-post id="9883"] Povedená neděle Předvčerejší neděle byl nejutěšenější den, jaký jsme vůbec letos měli, pročež také Pražané ho použili a v davech nepřehledných ze zdí městských do Boží přírody pospíchali. Ke všem úhlům světa putovali a mohl jsi přijít kam jsi chtěl, všady byl nával neskonalý. Hostinské zahrady a místnosti slavily při tom ovšem největší žeň. Na samotném třetím mostě pražském vybráno bylo přes 500 zl., pročež muselo přes 50 000 lidí tudy se ubírati; povozů jelo přes ten most do 7 hodin večer přes 800! Sám J. V. císař Ferdinand navštívil v 11 hodin dopoledne most tento a se zálibou si jej podrobně prohlížel. Odpoledne objevilo se J. V. ve Stromovce, kdež jej vojenská hudba císařskou hymnou uvítala. Na Smíchově, kdež slavili pouť sv. Filipo-Jakubskou a ne méně v Stromovce i na Letné bylo lidem vše přeplněno; do samotných Roztok jelo po zábavním vlaku přes 700 osob. – Pražský denník, 5. 5. 1868

Turkyně mají při rozvodu nárok na štědrou odměnu. Evropanky by mohly závidět • Práva žen v muslimském světě na Západě vnímáme jako velmi omezená. Skutečnost ovšem byla a je poněkud jiná. Dokládá to i dobový článek, který otiskly v Praze vydávané Národní listy v únoru 1894. Evropské ženy by mohly Turkyním mnohé závidět.

6. 4. 1889: Zpackaná sebevražda z nešťastné lásky a velkolepé oslavy v Cařihradu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Zlatý řetěz pražského primátora má dnes obrovskou hodnotu • Adrianu Krnáčovou ve funkci primátorky hlavního města již brzy vystřídá nový nástupce. Jedním z jeho úkolů bude střežit velmi vzácný zlatý řetěz z ryzího zlata. Víte, jaká je jeho historie? Užívání zlatého primátorského řetězu s medailí s městským znakem při slavnostních příležitostech má původ ve středověkém zvyku. Státní i městští představitelé, kteří požívali práva na vlastní pečeť, tehdy nosili na krku své vlastní pečetidlo. Přivázáno bývalo na zlatém či stříbrném řetězu a jednalo se vlastně o jakýsi odznak úřední hodnosti. Za vlády Josefa II. však pečetidlo zmizelo a nahradila ho šavle a šerpa. Na konci 19. století se společnost snažila částečně navracet k historickým kořenům. V mnoha českých městech v té době vznikaly slavnostní řetězy pro starosty. Praha nechtěla být pozadu, a tak městská rada v roce 1897 tento záměr rovněž schválila. Řetěz s medailí z osmnáctikarátového zlata zhotovil vyhlášený zlatník Karel Ebner podle návrhu architekta prof. Antonína Balšánka. Tehdejšímu pražskému starostovi JUDr. Janu Podlipnému byl slavnostně předán 18. srpna 1898 a zlatník Ebner se musel zavázat, že už nikdy podobné dílo nevytvoří. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13797"] Právo na vlastní řetěz musel Praze schválit císař František Josef I. Na jedné straně medaile byla v době vzniku dokonce vyryta jeho podobizna. Z tohoto důvodu pražský starosta Karel Baxa po převratu v říjnu 1918 přestal řetěz na čas užívat. Portrét mocnáře byl o tři roky později odstraněn a Baxa si řetěz poprvé nasadil na krk, tentokrát už ale ve zbrusu nové funkci primátora sjednocené Velké Prahy. Téměř 1 kilogram vážící řetěz s medailí má nevyčíslitelnou hodnotu. Ceněný je především z historických důvodů. V dnešní době by jeho výroba vyšla přibližně na 6 milionů korun. Pražští primátoři ho používají zejména při návštěvách vzácných hostů. Uschován je v městské pokladnici a na každý jeho přesun musí dohlížet policejní hlídka.

Zlatý řetěz pražských primátorů.

3. 11. 1868: Dva choromyslní a povedené cirkusové vystoupení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

27. 7. 1890: Nové podniky v Praze a náhlé úmrtí květinářky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Rok 1904: Nejméně deset mrtvých po vánočním ohňostroji v Itálii • Oslavy příchodu nového roku v Praze se v posledních dvou letech mění. Město zakázalo odpalovat zábavní pyrotechniku v historickém centru a zrušilo i oficiální novoroční ohňostroje. Ať už si o tom myslíme cokoliv, pravdou zůstává, že rachejtle a petardy měly v minulosti na svědomí řadu zbytečných zranění. A některým lidem se dokonce tato zábava stala osudnou. O tragickém případu z Itálie informovaly Národní listy dne 9. ledna 1904.

Pražská zoo oslavila 90. narozeniny. Patří mezi světovou špičku • Pražská zoologická zahrada v Troji si v úterý připomněla 90. výročí existence. Pro návštěvníky se poprvé otevřela 28. září 1931. Tehdy ještě nedokončený osmihektarový areál se za devět dekád své existence proměnil v nynější téměř šedesátihektarovou zoo, která má světové renomé.

10. 5. 1889: Koupání ve Vltavě, zdařilá literární novinka a štědrý lékárník • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 8. 1890: Chytání koček na Karlově náměstí a sebevražda milenců • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 5. 1889: Přednáška Františka Křižíka a tragický konec jedné lásky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 4. 1889: Poplach v německém divadle a ruská výprava do Tibetu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

26. 9. 1889: Výstava velryby, tragédie na Vltavě a varování před peckami • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

22. 7. 1889: Smrt na kolejích, nález lidských kostí a nepoctivá posluhovačka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Otevírají se muzea a galerie. Někde ale přivítají návštěvníky až později • Po téměř dvou měsících se dnes znovu otevřou některá pražská muzea a galerie. Za zpřísněných hygienických opatření mohou lidé v hlavním městě opět navštívit objekty Národního muzea nebo Národní zemědělské muzeum na Letné. Národní technické muzeum a Národní galerie otevřou o něco později.

Historická budova národního muzea se po rekonstrukci otevřela návštěvníkům v říjnu loňského roku.

23. 10. 1868: Šestiletá dívka nedbala varování a utopila se v rybníce • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Honosná muzejní budova na Letné slaví 80. výročí. Svému účelu však slouží teprve pár let • Hlavní výstavní budova Národního zemědělského muzea v Praze na Letné byla dokončena přesně před 80 lety. Svému původnímu účelu však začala plnohodnotně sloužit až v posledních několika letech. Záhy po dokončení v březnu 1939 objekt obsadila německá armáda a po únorovém převratu v roce 1948 zase z nařízení komunistické strany Stavební podniky, n. p. V roce 1994 byla celá stavba vrácena k užívání muzeu a v roce 2014 začala rozsáhlá rekonstrukce do původní podoby z roku 1939.