8. 3. 1890: Praha upravuje vyhlášku stanovující výšku nových budov

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Výška budov obytných a pohledy ve středu města

Ustanovení starého řádu stavebního pro Prahu a sousední obce mají opraveným řádem stavebním nejen doplněny ale i rozmnoženy býti. Hlavní zřetel brán jest ku městu jako jednolitému celku, jehož všechny části dokonale a stavitelsky provedeny dávají teprve ráz úplného moderního velkoměsta. Tak i v Praze nejen má se přihlížeti k docílení širokých a pohodlných tříd, nýbrž mají býti zachovány a pokud možno zvýšeny veškeré krásné pohledy, sady a pod.

Jest známo, že Praha vedle historických památek, jimiž vyniká, proslula také svou krásnou polohou. Nejkrásnější obraz uvnitř města jeví se zajisté z nábřeží Františkova pohledem na Petřín a na nádherné královské Hradčany, k nimž tulí se Malá strana, znenáhla od břehů Vltaviných vystupujíc. Pohled tento proto jest tak úchvatný, že celá poloha se zdvíhá znenáhla k vrcholu hory Petřínské a Hradčanské. Jakmile by toto pozvolné stoupání bylo přerušeno tím, že by se oku zakrylo, promění se pojednou pohled na tuto čásť k její veliké škodě. Počátek k rušení této malebné polohy učiněn již nově vystavenými domy u řetězové lávky a další kroky stavbami, provedenými na fortifikačních pozemcích u mostu cís. Františka na Malé straně, které zakrývají části města za nimi položené.

Kdyby se podobnými vysokými stavbami mělo pokračovati, byl by pak pohled amfiteatrální na Malou stranu z nábřeží Františkova a Rudolfova úplně zakryt a dojem, jaký nyní se tu naskytuje, byl by zmařen. Místa taková a pohledy na jednotlivé části města mají býti potomkům zachovány a proto musí do nového řádu pojato býti příslušné opatření, aby stavby jen do omezené výšky stavěti se směly. Odstavec tento ustanovuje také výšku nových staveb dle šířky ulice a není vzat zřetel k okolnosti, kde nová šířka ulice jest teprve ustanovena a nové stavby mají teprve do této nové šířky býti založeny.

Kdyby dle doslovného znění příslušného odstavce počítala se výška nových staveb dle staré šířky a nikoli dle projektované, mohl by stavebník vystavěti dle staré šířky ulice třeba jen dům pouze dvě patra vysoký a mohl by potom, až pozdějšími stavbami by ulice tato byla na ustanovenou šířku upravena, dům svůj zvýšiti. Tím by utrpěl stavebník hmotnou škodu, ježto by staveniště do výšky nemohl náležitě využitkovati a musil by potom krov a střechu překládati, čímž by obé bylo poškozeno a stavebník by mimo to ztrátu utrpěl.

[related-post id=“28431″]

Upravení příslušného odstavce v novém řádu stavebním bude tedy zníti spůsobem následujícím: »§ 73. Domy obytné nesmějí mimo přízemek míti více než čtyři patra, při čemž mezipatro počítá se za patro celé. Dělení přízemku může dovoliti stavební úřad s tou podmínkou, aby i dolení i hoření oddělení tím postavší ve světlosti nejméně 3 m. výšky. Výška domů obytných má se srovnávati se šířkou třídy neb ulice, nesmí z pravidla činiti více než 6/4 projektované šířky třídy neb ulice a od chodníku až po hranu římsy měřeno, nikdy přesahovati 25 m. Rovněž nesmí podlaha nejvyššího patra ležeti výše než 20 m. nad stanoveným povrchem ulice. Tam, kde půda má svah, měří se výšky tyto od středu budovy. Pokud by výška projektované stavby v jistých částech města rozhledu na historické budovy aneb malebné části města (Malou stranu, Hradčany, Petřín) byla na újmu, může rada městská od případu k případu ustanoviti maximální výšku zmíněné stavby. Výška domů nárožních, které se nacházejí jednak v úzké, jednak v široké třídě posuzuje se dle širší třídy neb ulice. Výšky budov, stojících na dvoře, posuzují se dle velikosti dvora.«

Ustanovení toto zajisté s velikým potká se úspěchem i tam, kde krásný pohled na město má se teprve vyvinouti. Tak zejména očekávati lze krásný a malebný pohled na budoucí novou čtvrť podskalskou s vyvýšeným pozadím Karlova a památného Vyšehradu a naopak zase při pohledu z nábřeží Palackého na upravený břeh Smíchova s pozadím z vrchu Petřína až ku Košířům se táhnoucím.