RUBRIKY
HLEDAT

2. 3. 1890: Nebezpečné cesty v Praze, pošta na Pankráci a chřipková epidemie

Před lety v PrazePražskýDEN.cz • 2. března 2020 • 2 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nebezpečná cesta

Kdežto jinak hříšně k tomu se hledí, aby v době vánic sněhových a náledí chodníky kolem domů byly pískem posypány, zapomíná městský hospodářský úřad zcela na ulice, jež mají příkrý svah a jež pískem posypati pro bezpečnost chodců, zvláště ale koní jest nutno. Upozornění týká se hlavně silnice, vedoucí od brány v Brusce Chotkovými sady na Malou stranu, kudy denně velké množství povozů jezdí a vozkové musí býti velmi opatrni, by na kluzké cestě koně jejich k úrazu nepřišli. Podobně má se věc v ulici zvané v Jámě, na Nové městě, která mimochodem řečeno na rozích svých žádnou tabulkou označena není. – Národní listy, 2. 3. 1890

Pošta na Pankráci

Nově zřízený c. k. poštovní a telegrafní úřad, jenž dne 1. března t. r. činnost svou zahájil, nalezá se v domě č. 79 na Pankráci, naproti zemské trestnici ; tudíž v místě ku podávání zásilek pro Nusle i pro Pankrác a ostatní obce zcela příhodném. Pošta přespolní bude z Pankráce do Podola, Dvorců, Braníka, Hodkoviček a Modřan denně veškeré poštovní zásilky nejen dodávati, ale i zásilky k dopravě přijímati. Dodávání zásilek v místě bude se díti třikráte, v ostatních obcích pak dvakráte denně. Tím zajisté se potřebě obecenstva i četných pp. obchodníků učiní zadost. – Národní listy, 2. 3. 1890

[related-post id=“28269″]

Chřipka dosud nezanikla

V obci Nevěsicích u Mirovic teprve nyní chřipka se uhostila a to v takové míře, že ani jediného člověka neušetřila. Veškeré obyvatelstvo jest nemocí touto postiženo. – Národní listy, 2. 3. 1890

Úmrtnost v Praze

V měsíci únoru t. r. zemřelo a na hřbitovech olšanských pohřbeno bylo 392 osob, a to 158 pohlaví mužského, 163 ženského, 98 dítek mužského a 73 ženského pohlaví. Ze všech osob těchto zemřelo 65 na Starém městě, 286 na Novém městě, 76 na Malé Straně, 11 na Hradčenech, 24 v Josefově, 7 na Vyšehradě, 2 v Holešovicích a 21 na venkově vůbec. K jich pohřbení použito bylo 23 vozů společných, 70 vůzů dětských obyčejných a 2 takové skvostné, 79 vozů dvouspřežních zavřených, 53 otevřených, 26 otevřených čtyřspřežních, 22 čtyřspřežních andělových a 2 takové šestispřežní. Z mužů nejstaršími byli: Paukinger Jan, soukromník, 89 roků. Ze žen nejstarší byly: Milečová Kateřina, posluhovačka, 87 roků, Záběhlická Anna, vdova po hudebníku, 86 roků, Stampachova Kateřina, vdova po měšťanu, 82 r., Fialová Josefa, nádennice, Raifriedova Anna, vdova po obuvníku, a Novotná Alžběta, vdova po mlynářském, každá 81 let, Havlíková Anna, vdova po domovníku, 80 let. – Národní listy, 2. 3. 1890

Vstoupit do diskuze

Nepřehlédněte

Austrálie má obrovský problém. Řešení marně hledá přes 130 let • Australský kontinent už od konce předminulého století decimují přemnožení králíci. Ti spotřebují enormní množství vegetace, což připravuje místní dobytek a původní býložravce o potravu, ale také vede k erozím a splachu úrodné půdy. Každoroční škody zemědělců se počítají v miliardách korun.

Techniky učení divadelního textu na začátku minulého století • Práce divadelních herců je mimořádně náročná na paměť. Do hlavy musí dostat často i stovky stran textu a nikdy je nezapomenout. Jak to dělali britští umělci na přelomu 19. a 20. století dokládá novinový článek ze srpna 1901. Není pochyb o tom, že i jejich současníci nejspíš používají podobné techniky učení.

Nová výstava připomíná výročí samostatného lotyšského státu • Národní muzeum otevřelo 1. září v Národním památníku na Vítkově panelovou výstavu s názvem „We want to be free, we will be free!“, která mapuje historii utváření lotyšského státu. V souvislosti s tím také připomíná osudy států Litvy, Estonska, Polska a Finska, k jejichž založení či obnově došlo po první světové válce. V rozmezí let 2017 až 2018 tak všechny země oslavily 100. výročí své samostatné existence.

Kaplička na Petříně prošla kompletní rekonstrukcí • Hlavní město nechalo opravit kapli sv. Kříže u rozhledny v parku na Petříně. Památka byla dlouhá léta v havarijním stavu. Mimo jiné do ní zatékala voda. Rekonstrukce vyšla celkem na 2,8 milionu korun.

31. 8. 1868: Muž se chtěl se zastřelit, ale kulka zůstala trčet v oku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Amerikánský souboj v Praze V prvním průchodním domě z Ovocného trhu do Celetné ulice, v tak zvaném Štokhause, bylo v noci na včerejšek o 3. hodině slyšet střelnou ránu z příbytku vysloužilého setníka pana Lva Krampovského. Sousedé hned vrazili do pokoje k setníkovi a nalezli jej, jak na pohovce sedě, mokrým šátkem si obličej krví politý zastírá. Vedle něho ležela na stole šestihlavňová pistole, z níž byla z jedné hlavně rána vystřelena. Nešťastník si pistoli namířil na čelo, kule však vrazila pouze do kůže spodní a zůstala v levém oku sedět. Oko to ovšem hned vyteklo. Když se uděšení lidé tázali setníka, proč tak jednal, vyňal tento z tobolky černou kuličku a doložil, že tak učinit musel následkem amerikánského souboje. Okresní lékař dr. Urban, jenž v tomže domě bydlí, obvázal postřelenému ránu a hned dána jest vojenskému úřadu zpráva o celém případě. Rána je sice nebezpečná ale nikoliv naprosto smrtelná. K vlastní žádosti zůstal postřelený prozatím ve svém bytě. O podnětu k souboji vypravují si lidé rozličné věci. Dle jedněch pohádal prý se setník Krampovský před několika dny s některými pány tak, že následovalo na to vyzvání na souboj. Předmětem hádky bylo prý, že týž setník chtěl vstoupit do ruského vojska. – Pražský denník, 31. 8. 1868 Poplatek přes nový most Poněvadž se často stalo, že vojenští důstojníci mimo službu a i v průvodu civilistů nechtěli zaplatit mostné přes nový most, požádala městská rada c. k. gen. velitelství, aby nějak stručně upozornilo vojáky na stanovení o vojsku platná, načež to upozornění bude u mostu vyvěšeno. – Pražský denník, 31. 8. 1868 [related-post id="12243"] Sebevražda V noci na sobotu zastřelil se v kasárnech josefských jeden závodčí od pěšího pluku arcivévody Karla. Příčina této sebevraždy není známa. – Včera v noci oběsil se v kanálské zahradě vysloužilý voják a zednický tovaryš Josef Blažek. Mrtvola, která ráno od zámečnického tovaryše Srpa nalezena byla, jest odnešena do umrlčí komory ve Volšanech. – Pražský denník, 31. 8. 1868 Kontrola Prohledáváno bylo v pátek na Vyšehradě u všech hokynářů, řezníků, pekařů a hospodských a při té příležitosti zabaveny byly dva koše nezralého ovoce a necimentované závaží. – Pražský denník, 31. 8. 1868

15. 4. 1868: Mladíka otrávil jed, který si koupil v obchodě • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Krádež mazanců Velkonoční nehoda stíhla v noci na neděli malostranského pekaře p. R. Pekl po celou noc, jak obyčejně mazance, by jimi kupce své darem podělil. Že živnost jeho těší se odbytu rozsáhlému, napekl jich pro zákazníky své množství veleznačné, a nechal je, jak zvykem to bývá ve vchodní síni vystydnouti. Leč ještě snad mazance ani dobře nevystydly, když jakýs nedočkavý a dosud neznámý „kunt“ nedbaje že si prsty popálí, mazance šťastně všecky odtud odklidil. – Národní listy, 15. 4. 1868 Svatokrádež Kostel sv. Jakuba zvláštní těší se pozornosti dlouhoprsťákův. Nedávno ukraden tam zvonek od sakrystie, o vzkříšení však udála se tam nová krádež. Přepona na lavici mezi hlavní lodí presbyteří se nacházející, byla o samé slavnosti vzkříšení neznámým pachatelem ukradena. – Národní listy, 15. 4. 1868 [related-post id="9412"] Otrávení 27 let starý dělník Jaromír R. na Smíchově, vraceje se s týdenní skromnou svou mzdou z továrny, koupil si na Malé straně za 18 kr. kyseliny sirkové, kterouž všecku ihned vypil. Křečmi přemožen sklesl k zemi a dopraven, jsa ještě živ, do nemocnice, kdež na jeho uzdravení se pochybuje. Po vlastním seznání učinil zoufalec krok ten pro nesváry domácí. – Národní listy, 15. 4. 1868 Nepovedená slavnost Národní slavnost »SIamník« každoročně v Bubenči odbývaná, za včerejšího deštivého počasí se úplně zmařila. Slavnost tato, k níž tisíce obecenstva do rozkošných bubenečských sadů se scházejí, se tudiž praslabé návštěvy dočkala, ač již předvčírem v tamějších oborách u lučinách rozličné přípravy k uvítání a obveselení účastníků se dály. Tak na jedné louce bylo zřízeno několik besídek k pohoštění příchozích. Jinde opět bylo vztýčeno loubí, jež bylo samými zajíci ověšeno a ušáky těmito měl býti odměněn nejlepší střelec do terče. Všechny tyto přípravy včerejším nepříznivým počasím přišly na zmar. Ve Stromovce taktéž bylo vše uchystáno ku přijetí hostů pod širým nebem, z nichž ovšem z Prahy ani jeden se nedostavil. Hudební vojenská kapela pěšího pluku arciknížete Karla, jež za včerejšího odpůldne svou hrou hosti baviti měla, se ani nedostavila. Deštivé toto počasí v přispěje též nemálo ku zkažení dnešní národní slavnosti »Fidlovačky« v Nůslích, kde blátivá půda na lukách a rozmoklé cesty nebudou podporovati kratochvíle sešlého se obecenstva, byť i počasí samo příznivější bylo než včerejšího dne. – Pražský denník, 15. 4. 1868

Žena vypila žíravinu a doufala, že z tohoto světa odejde.

18. 10. 1889: Tajemný dům na Maltézském náměstí a zranění Pražané • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 6. 1890: Opilá stařena nemravně obtěžovala mladé muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 10. 1889: Přejetý kůň, následky ženské zvědavosti a sebevražda mladého muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Zita Kabátová sklízela jednu ránu za druhou. Díky optimismu se ale dožila vysokého věku • Už navždy bude patřit k nejvýraznějším herečkám naší kinematografie. Narodila se v roce 1913 v Praze na Malé Straně a zemřela v roce 2012. Dožila se tedy úctyhodných 99 let. A jak je známo, i v pokročilém věku byla velice svěží a čilá. Možná i proto, že si dokázala udržovat svůj pověstný smysl pro humor, optimismus a nadhled, přestože život jí do cesty postavil nejednu těžkou zkoušku.

Zita Kabátová byla jednou z nejkrásnějších prvorepublikových hereček.

5. 3. 1868: Malého chlapce srazil vůz na Karlově náměstí. Zraněním podlehl • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Málem umrznul Na pólo zmrzlý byl včera ráno od dělníků nalezen na rejdišti Vltavy jistý dřevoštěp. Ležel tam v koutě u nahromaděného kamení, aniž by byl dbal na pokřik dělníků, by se odtamtud odstranil. Dělníkům bylo divné, že tak tvrdě spí, i chtěli ho probuditi, shledali však, že spáč celý stuhlý jest. Odnesli ho do jedné blízké kořalny, kdež teplem opět poněkud k sobě přišel. Byl večer před tím notně se napil a blíže řeky místo k přenoclehování si vyhledal, kdež také usnul a následkem nočního mrazu stuhnul. – Pražský denník, 5. 3. 1868 Neštěstí Předevčírem dopoledne byl na Karlovu náměstí poražen vozem malý hošík a tak strašně porouchán od kol, že v několika okamženích ducha vypustil. Neopatrný vozka byl zatknut, ačkoli ujeti chtěl. – Pražský denník, 5. 3. 1868 Zmizela Včera oznámil na úřadě příslušném krejčovský pomocník Josef Kellner, v domě č. p. 325-3 bydlící, že dne 1. t. m. manželka jeho Barbora K. z bytu zmizela a marné dosud bylo vše jeho pátrání po ní. Poněvadž pohřešená celých šest měsícův churavěla a při tom patrné známky zádumčivosti a choré mysli jevila, obává se muž její, že snad stala se obětí chorobomyslnosti své. – Národní listy, 5. 3. 1868 [related-post id="6475"] Nové stavby v Praze Největších proměn doznává z měst pražských za posledních let bez odporu Nové město. Ukazujeme zejmena na senovážné náměstí, na ulici ječnou, lípovou a na ulici u blázince, kdež v posledních čtyř, třech letech vzrostly celé řady nových velkých domů činžovních. Však proměny dějí se dále. V nové poštovské ulici staví se právě naproti hostinci „u Fleků“ velký dům činžovní; v ulici hradební mezi koňskou a žitnou branou dostavuje se rovněž čtyřpatrový a v ulici u blázince trojpatrový dům činžovní; v továrně na stroje Breitfelda a Eyvanse dostavuje se nové křídlo továrny a v ječné ulici staví se 2 domy činžovní. S jara počne se stavěti značnější dům v ulici slunečné vedle hostince „u královny anglické“ a podobně promění se zahrada „u Hopfenstocků“ v staveniště, jež koupil p. Barroch dle doslechu za 29.000 zl., aby zde vyvedl dva větší domy činžovní. Však proslýchá se jestě o celé řadě nových staveb příštím jarem. – Národní listy, 5. 3. 1868

19. 10. 1868: Sebevraždy a násilná přepadení jsou v Praze na denním pořádku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pokus sebevraždy V sobotu večer byl na břehu Vltavy na Františku nalezen od kolemjdoucích mladý člověk. jenž v bolestech se svíjel. Bylť se napil vitriolu, aby tak životu svému konec učinil. Ještě živ byl dopraven do nemocnice k lékařskému ošetřování. – Pražský denník, 19. 10. 1868 Sebevražda V sobotu dopoledne se v jednom domě na Pohořelci zastřelil mladý muž, jenž býval dobrovolníkem mexickým; měl zde známost s nějakou tam bydlící ženou a udělal si smrt – v její posteli. – V sobotu odpoledne procházel se v sadech před Novou branou slušně oděný mladík, krejčovský chasník, poodešel pal pod bašty a ulehnuv tam na trávník kouřil doutník. Nenadále slyšeli střelit z pistole a když šli po ráně, nalezli mladíka s roztříštěnou lebkou již co mrtvolu. – Pražský denník, 19. 10. 1868 [related-post id="13755"] Spadl s okna V jednom domě na sv. Petrském náměstí nechala stará ženština ve svém příbytku v třetím patře dvouletého chlapečka na okně sedět a odskočila pro něco do kuchyně; vracejíc se viděla, jaké neštěstí se stalo. Chlapec spadl dolů na dlažbu a anto to bylo s třetího patra, zůstal i hned mrtev ležet. – Pražský denník, 19. 10. 1868 Přepadení Přepadena byla v sobotu ráno žena jistého úředníka železničního, která bydlí v jednom domě na vídeňské silnici pod Žižkovem. Anaž byla sama doma, přišli na ni tři výrostkové a v obličeji ji na několika místech poranili. Přepadená se ale dala do křiku a přicházející sousedé ji vysvobodili. Násilní zloději ale uprchli. – Pražský denník, 19. 10. 1868

Jak nenápadně zjistit skutečný věk ženy? Zkuste rady našich předků • Tázat se dámy na její skutečný věk je i v dnešní době považováno za poněkud nezdvořilé. A nejinak tomu bylo už v dobách našich předků. Národní listy otiskly v dubnu roku 1901 článek, který zvědavým mužům nabízí řešení. Zároveň ale jeho autor dodává, že ne vždy to bude fungovat.

Neobvyklý trest za šíření pomluv o ostatních rodinách • Na rodinnou čest a dobrou pověst naši předci velmi dbali. Čas od času se ovšem objevil někdo, kdo se rozhodl šířit o ostatních z nejrůznějších důvodů pomluvy a klepy. O jednom podobném případu přinesly zprávu Národní listy v dubnu 1891. Poněkud překvapivé je, jak celá záležitost dopadla.

1. 11. 1868: Další sebevraždy v Praze a jedno soudní přelíčení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

26. 9. 1868: Obuvnický učenník z Karlína se málem utopil ve Vltavě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

7. 5. 1868: Koupání ve Vltavě mladíka málem stálo život • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pozor na koupání ve Vltavě! Koupání-se v řece Vltavě na veřejných místech k tomu určených za posledních teplých dnů již započalo. Jmenovitě v neděli odpoledne se koupalo v ramenech Vltavy na ostrově Štvanici množství mládeže, by za panujícího parna v chladné vodě se občerstvili. Také včera odpoledne se množství horkokrevných hochů v řece prohánělo. K výstraze podotýkáme, že koupání, ač velmi zdravé jest, nyní, kdy voda ještě studená jest, může mnohým škoditi, zvlaště v takovém pádu, jaký se přihodil v neděli odpoledne jednomu zámečnickému učenníku. Ten jsa celý rozehřatý, ponořil se do studené vody. Nepředloženost svou byl by málem životem zaplatil. Náhlým ochlazením rozpěněné krve byl křečemi zachvácen a bez sebe sklesl pod vodu, na štěstí ne příliš hluboké, tak že ostatní hoši spozorovavše jeho nebezpečí, rychle jej vytáhli a na břeh odnesli. Zde teprvé po delší době byl k sobě přiveden a jen stěží od svých soudruhů domů dopraven. – Pražský denník, 7. 5. 1868 Nehoda na Vltavě Nehoda se stala předevčírem k večeru několika plavcům, se dřívím po Vltavě plujícím. Zabočili poněkud nešikovně do vrat u jezu nad kamenným mostem, tak ze vory mocným proudem rozvodněné řeky násilně strženy přes kozy u vrat se vlékly a tím z části roztrhly. Naložené dříví z velké části spadalo do vody a plavci měli sami co činiti, by s roztržených vorů do vody nespadli. Museli zajeli ke břehu, by rozervaný pramen opět dohromady spojili a dříví pochytali. – Pražský denník, 7. 5. 1868 Rvačka venkovanů Zvláštní rozepře, která množství lidu přivábila, se strhla předevčírem večer mezi dvěma venkovany u poříčské brány. Jeden z nich sedě v hospodě v Karlíně, pohřešil náhle svou hůl. Běžel rychle na ulici, zdali by zloděje i s holí nedopadnul. Při stíhání setkal se s jedním venkovanem blíže brány, který se podpíral o hůl zúplna podobnou. Žádal ji tady sprně na něm, ten se mu ale zdráhal hůl vydati, až konečně rváti se počali. Brzo však policejní strážník učinil konec rvačce, zatknuv je oba. – Pražský denník, 7. 5. 1868 [related-post id="9931"] Sebevražda V noci na včerejší středu zastřelil se před svým bytem v Sakrabonii před Novou branou pražskou kozíšník p. Jan P., vestřeliv si kuli z pistole přímo do srdce. Byl ženat, otec šesti dítek a ještě nedávno vybíral u Nové brány potravní daň. Domácí nesnáze peněžní vedly jej k sebevraždě. – Pražský denník, 7. 5. 1868 Restaurace na Štvanici Restaurace na ostrově Štvanici, nově zřízená a upravená, byla tyto dny slavnostně otevřena. Nejen příjemná místnost na vltavském ostrově tomto, ale i výtečné nápoje a pokrmy lákají ovšem četných hostů do restaurace této. Zejmena v neděli těší se Štvanice neobyčejné návštěvě. – Pražský denník, 7. 5. 1868

5. 9. 1868: Požár v Hostivicích založil mladík úmyslně. Prý se chtěl pomstít • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Stavba nového mostu začala K stavbě dratěného mostu přes Vltavu se již v nejbližších dnech přikročí, an se počne hlavní pilíř v prostřed řece budovati. Ohražené místo, na němž pilíř týž státi bude, jest již vody zbaveno, neboť se z něho dvěma parními stroji ve dne i v noci voda pumpuje. Nyní jest tam zaměstnáno mnoho dělníkův vyhazováním pozůstalého kalu a písku. Prosáklá půda se vyhloubí na 11 střevíců, načež se povrch betonem vyrovná, na kterýž pak pískovcové balvany, z nichž pilíř sestávati bude, se klásti budou. Kameny tyto se na břehu již osekávají a tak ke stavbě připravují. Prostora, na níž krajní pilíř u staroměstského břehu státi bude, jest také ohražena, aby později z ní též voda vypumpována byla. Pravý břeh Vltavy, jenž se táhne podél Švarcenberské ohrady k továrně p. Brosche-ho, se znamenitě zvýší a do řeky rozšíří, za kterouž příčinou se tam se všech končin Prahy rum a hlína sváží a do vody hází. Břeh tento bude více než o 4 sáhy rozšířen a sice tak dalece, by běžel v rovné čáře s pobřežním pilířem. Stavba pilíře u malostranského břehu počne teprvé na jaře. – Pražský denník, 5. 9. 1868 Zničená krinolina V nemalém nebezpečí se nalezala včera dopoledne jistá paní v úzké uličce u staroměstských masných krámů, do něhož byla přivedena svou ohromnou krinolinou. Tato se jí totiž zapletla do kola prudce jedoucího povozu a dříve než paní zachycené šaty mohla z kola vyplesti, byla stržena kolem k zemi a leknutím klesla bez sebe na zem. Na štěstí byl nebezpečný stav paní jek od vozky tak i od kolemjdoucích spozorován, jíchž rychlou pomocí se podařilo šaty z kola vyplesti, načež omdlelá paní byla do protějšího krámu odnešena, kde po nedlouhé chvíli k sobě přišla. Jak se později shledalo, neutrpěla žádného uškození na těle, zato ale byly šaty a krinolina její v nivec obráceny. – Pražský denník, 5. 9. 1868 [related-post id="12361"] Dokonalý ve svém řemesle V noci na čtvrtek zatknut byl v jedné krčmě v židovském městě pro tuláctví jakýs Antonín Hora z Velvar, mladík to 19letý a dost slušně vypadající. Človíček tento jest soudům už dostatečně znám, an byl pro své krádeže, které na vysoká sta se páčí, už devatenáctkrát trestán. Ve čtvrtek o výslechu se konečně také přiznal, že založil oheň a sice že požár, jenž 14. července v Hostivicích, okr. únhošťského, tři chalupy a ovčinec strávil, pocházel od něho. Nechtěli prý mu tam dát nocleh a tak se jim pomstil. Toto přiznání přednesl zatčený velmi pánovitě a doložil, že „na neštěstí“ nevyhořela celá vesnice, ač on tomu chtěl. Vinník odevzdán jest již trestnímu soudu. – Pražský denník, 5. 9. 1868 Přejeté dítě zemřelo Přejeté dítě, o kterémž jsme předevčírem přinesli zprávu, že v Klementské ulici pod nákladní vůz padlo a na rukou i nohou značné rány dostalo, podlehlo těmto ranám, vypustivší po několika hodinách ducha v děcké nemocnici. – Pražský denník, 5. 9. 1868

Vlak dětství a naděje. Helenu Růžičkovou málem nahradila jiná herečka. Proč byl seriál v trezoru? • „Nic ty se neboj, dítě moje zlatý! Na tragickej život jsem já pes!“ Nezapomenutelná věta Heleny Růžičkové ze seriálu Vlak dětství a naděje téměř zlidověla. Přitom chybělo málo a znali bychom ji v podání úplně jiné herečky. Jak na natáčení vzpomíná Tereza Brodská? A proč seriál cenzura na několik let zamkla do trezoru?

Stanislav Zindulka a Helena Růžičková v seriálu Vlak dětství a naděje.

1. 4. 1889: Studenti stále neobdrželi zakoupené podobizny císaře pána • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Zprávy Krimi Zajímavosti Kam vyrazit Magazín Počasí Horoskop Bizár