RUBRIKY
HLEDAT

Techniky učení divadelního textu na začátku minulého století

MagazínKristián Vích • 29. července 2021 • 2 minuty čtení

Foto: Unsplash

Práce divadelních herců je mimořádně náročná na paměť. Do hlavy musí dostat často i stovky stran textu a nikdy je nezapomenout. Jak to dělali britští umělci na přelomu 19. a 20. století dokládá novinový článek ze srpna 1901. Není pochyb o tom, že i jejich současníci nejspíš používají podobné techniky učení.

Jak velcí herci studuji své role

Anglický divadelní list líčí, jaké studium někteří herci věnují svým úlohám. Tak sir Henry Irving studuje svoji úlohu vždy půl leta a pročítá ji tak dlouho, až vycítí v každém slově intenci autora. Pak teprve učí se textu a má takovou výtečnou paměť, že naučí se za jediný večer hlavní roli Shakespearova dramatu. Za to děkuje pečlivému výcviku své paměti. Jest s to zahráti bez opakování úlohu, ve které pětadvacet let nehrál.

Avšak ve studiích svých jde Irving ještě dále. Když studoval roli Jiřího Brewstera ve »Waterloo«, navštěvoval chudobinec, aby studoval zde počínání si starců a volil za tím účelem starce Williama Suttona za model. Ke studiu »Krále Leara« chodil do ústavu choromyslných.

Charles Wyndham učil se své roli vždy v přírodě a jakmile měl již o úloze své ponětí, učil se jí z paměti, na silnici, na dráze, v kočáře — jen ne doma.

Beerbolms Tree učil se kdykoliv, jak měl chvíli volnou, vzal knížku pod paží a dřel, často i mezi jednotlivými jednáními vzal jinou roli do ruky a učil se kusu, který se měl hráti za měsíc.

Lewis Walter učil se sice velmi rychle, ale týdny potřeboval ke zkouškám než hrál před obecenstvem. Ve zkouškách teprve vytvářel charakter hrdiny. Edvard Terry přepsal si celý kus tužkou na papír a byl přesvědčen, že ho umí, Coguelin učil se v lese blíže svého domu a předčítal si úlohu svoji hlasitě.

Z dam vynikala Lila Haubury, která honosila se úžasnou pamětí. Jednou vzala čtyři hodiny před zahájením představení hlavní roli na sebe a hrála tak úchvatně a bezvadně, že strhla obecenstvo k neslýchaným ovacím.

Eleonora Duse půl roku studovala smrt než vystoupila v »Dámě s kameliemi«. Mary Andersonová než ustoupila ze života na jevišti, studovala své charakterní role na hřbitově.

– Národní listy, 1. 8. 1901. Autor neuveden.

Vstoupit do diskuze

Nepřehlédněte

7. 8. 1890: Nebezpečné stromy, týrání koňů a oběšený učen • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Mramorová dáma z Karlova náměstí vypráví svůj příběh • Praha je plná soch, které připomínají významné osobnosti naší historie. Možná už jste poznali ženu na fotografii. Znáte ale i její životní příběh? Zkusili jsme s ní chvilku pobýt. A při té příležitosti se zeptali, co se jí právě v těchto dnech honí hlavou.

Don Giovanni se vrací na prkna Stavovského divadla ve slavné Kašlíkově inscenaci • Opera Wolfganga Amadea Mozarta plná lásky, vášně a intrik se vrací na jeviště Stavovského divadla, a to v době od 9. do 31. srpna 2018. Půjde o verzi inscenace, kterou v Praze během minulé sezony oživil Plácido Domingo dvěma slavnostními provedeními k 230. výročí světové premiéry Dona Giovanniho ve Stavovském divadle. V produkci vystoupí sólisté Opery Národního divadla a Státní opery a za doprovodu Orchestru a Sboru Státní opery pod taktovkou dirigentů Richarda Heina a Jiřího Štrunce. Toto uvedení Dona Giovanniho je holdem nejen Mozartovi samotnému, nýbrž také dvěma velkým osobnostem české i světové divadelní historie – režisérovi Václavu Kašlíkovi a scénografovi Josefu Svobodovi. Jejich inscenace Dona Giovanniho vznikla roku 1969. Novodobá replika pak ve zpracování režiséra Jiřího Nekvasila, scénografa Daniela Dvořáka a kostýmního výtvarníka Theodora Pištěka v roce 2006. Jejím nejvýraznějším rysem je právě scénografie, která invenčně pracuje s architektonickými prvky hlediště Stavovského divadla a nechává pokračovat proscéniové lóže jako hlavní prvek dekorace dále do jeviště, zúročuje vzácnou skutečnost, že jsme přímo v místě světové premiéry této „opery oper“. Ta se zde uskutečnila pod taktovkou samotného skladatele 29. října 1787 a je dodnes opředena legendami: premiéra musela být z nejrůznějších důvodů několikrát odložena, dále se říká, že Mozart komponoval předehru teprve v noci před premiérou a hudebníkům předložil kopistou rozepsané party, na nichž ještě neoschl inkoust, na poslední chvíli…Každopádně vše dobře dopadlo a Mozart 4. listopadu v listu z Prahy mohl svým přátelům oznámit, že 29. října byla jeho opera Don Giovanni s ohromným ohlasem uvedena, a že by si býval přál, aby se všichni mohli na jeho radosti podílet. Opera je nastudována v italském originále, v představení jsou použity české a anglické titulky. Délka představení je 3 hodiny.

24. 7. 1890: Dřevěné zábradlí povolilo a ženy se zřítily do potoka na kameny • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 5. 1868: V Praze se už prodávají první letošní třešně. Jsou ale příšerně drahé • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Výbuch plynu V pátek v 7 hodin večer chtěl laborant v p. Dittrichově lékárně v Ostruhové ulici otočiti kohoutek u roury vodovodní, pročež sehnul se ku dlažbě a odhodil prkno, kterým roury ku kašně vedoucí jsou přikryty; když pak po rouře sáhl, vzňal se, poněvadž měl s sebou rozžatou svíčku, v celé prostoře svítivý plyn, který byl ze sousední plynové roury uprchl, i popálil jej v obličeji a na prsou. První pomoci dostalo se starci tomuto v lékárně a pak donešen jest do svého bytu. – Pražský denník, 10. 5. 1868 Synagoga je téměř hotová Nová synagoga v dušní ulici jest, co se zevnitřní stavby tyče, zúplna již dodělána. Lešení kol stavby jest také již odstraněno, čímž volný pohled na krásnou tuto budovu se jeví. Nyní se velmi pilně pracuje na upravení jejího vnitřku, tak že v několika nedělích bude zcela dohotovena. Stavba její stála 80.000 zl. – Pražský denník, 10. 5. 1868 První letošní třešně v Praze První letošní třešně bylo už včerejšího dne v Praze lze spatřiti a sice za sklem v krámech některých zdejších cukrářů a lahůdkářů. Nejprvnější toto letní ovoce vábilo mnoho diváků. Třešně tyto byly sem přivezeny z Terstu a vynikaly nejen svou úplnou zralostí, ale i drahotou, an jedna 5 kr. stála. Novinka tato tudíž arciť jen stůl boháče zdobiti mohla. – Pražský denník, 10. 5. 1868 [related-post id="9941"] Špatný žert Jistý krejčí, jenž před Strahovskou branou bydlí, přišel ve středu večer k jedné uzenářce na Karlovu náměstí i ukradl tam tobolku s 12 zl. v stříbrných šestákách. Anto uzenářka věděla, kde zloděj bydlí, číhala si naň ve čtvrtek ráno v Strahovské bráně. Zloděj skutečně přišel, spatřiv ale uzenářku šel k ní a doručil ji tobolku, řka, že si to jen zažertoval. Poněvadž se ale polovice šestáků nedostávalo, dala uzenářka nejapného žertovníka zatknouti. – Pražský denník, 10. 5. 1868 Karlínský občan zaplatil opravu sochy Suchu sv. Jana Nep. v Karlíně u silnice před invalidovnou stojící a valně sešlou dal v těchto dnech jistý Karlínský občan na svůj náklad důkladné opraviti. Dále byla mříže kol sochy obnovena a zahrádka při ní ozdobně vysázena. – Pražský denník, 10. 5. 1868

3. 3. 1890: Sebevražda, nebezpečné vyhrožování a nové hasičské čepice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

9. 5. 1889: Prohnaná šejdířka, výstava velryby a nedělní klid v kupeckých obchodech • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Smutný osud Vladimíra Menšíka. Do poslední chvíle rozdával radost, trpěl ale obrovskými bolestmi • Často bývá označován za jednoho z nejlepších a nejnadanějších českých herců a bavičů všech dob. Vladimír Menšík bezesporu patří mezi umělce, které obdařil sám Bůh. Od jeho předčasné smrti uběhlo již 31 let. A letos v říjnu by oslavil 90. narozeniny.

16. 2. 1890: Problémy se samozavíracími dveřmi a výzdoba dvorany Rudolfina • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

20. 11. 1889: Zařizování telegrafů a telefonů a schůze pražských hospodských • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

22. 1. 1889: Drastické pokusy na psech. Jak dlouho vydrží naživu bez jídla? • Kvůli vědeckému bádání zemřelo v minulosti už mnoho zvířat. Jeden z kontroverzních pokusů kdysi provedl jistý francouzský vědec. Přečtěte si, o čem se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

13. 2. 1890: Rekonstrukce hostince, oheň v písárně a pokusy o sebevraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

3. 3. 1868: Stavba třetího pražského mostu se blíží do finále • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. K stavbě třetího mostu pražského V nejbližších dnech počne se na spodní podlahu mostu, která již úplně ukončena jest, svrchní podlaha klásti. Tato bude záležeti z dubových špalíčků, jež v tesařském závodě p. Lanny se zdělávají. Špalíčků těchto jest už přes 150 sáhů nařezáno a dobrota dříví ručí za mnohaletou trvanlivost. Na chodníky mostu se upraví dlažba v podobě parketů. Zábradlí kol mostních pilířů jest již zcela zasazeno. Nyní se staví železné sloupy před vchodem na most. Mostní zábradlí po celé své délce bude lemováno oblým dřevem. V neděli po celý den se hemžilo na tisíce diváků na mostě, kteří si velkolepou jeho stavbu prohlíželi. Příznivé počasí vábilo vůbec množství Pražanů toho dne na venkovský zdravější vzduch, leč výlet tento byl však brzo deštěm odpoledním a prudkým vichrem nemile pokažen, tak že ohromné množství výletníků muselo hledati útočiště v restauracích a hostincích. Povozům není ovšem dosud přechod přes most dovolen, neboť teprvé po hlavní nákladní zkoušce bude jízda otevřena. Částečné zkoušky se již ostatně několikráte vykonaly, buď s povozy neb kočáry, jak při rychlé i zdlouhavé jízdě. Předešlého týdne se po mostě dvakráte zdejší vojenská obsádka k cvičení ubírala. Výsledek těchto prozatimních zkoušek byl vždy uspokojující. Městského převozu u občanské plovárny, jenž v neděli opět otevřen byl, se následkem volného přechodu přes tento most též velmi zřídka užívá.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 Podivný host Domovník jednoho domu na Ferdinandově třídě spozoroval v neděli dopoledne podivnou postavu na střeše a domníval se tím spíše, že to je zloděj, anto ta postava se hleděla za komínem skrýti. I počala honba na tohoto domnělého zloděje, ačkoliv bylo těžko se mu přiblížiti. Nenadále ale spozorováno, že má zloděj na krku provaz a že vlastně není nic jiného nežli opice. Tu se ovšem spůsob honu změnil, domovník se dal na půdě do kousání jablek a opice, chtějíc také jablko slezla po střeše na půdu, kdež vzdor kousání svému byla chycena. Bez pochyby utekla někde v sousedství svému pánu.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 [related-post id="6375"] Schůze zastupitelstva Obecní zastupitelstvo pražské odbývalo včera schůzi, v níž nejdříve p. dr. Škarda se tázal, proč je u magistrátu tak velký počet denních písařů zaměstnán. Měšťanosta p. dr. Klaudy odpověděl, že teď jen 12 písařů nad obyčejný počet zaměstnáno jest, a to jen proto, aby noví úředníci nemuseli býti zřizováni. P. Makovský se tázal na spůsob vybírání mýta na novém mostu, načež p. měšťanosta odvětil, že dosavadní vybírání se neděje od obce, že však most už brzo v majetek a správu obce přejde. Dr. Rieger opět se tázal, jak to vypadá se zkouškou nákladní na tomto mostě, a zda-li by to nebylo dostatečnou zkouškou, když tyto dny dva pluky vojska přes most táhly? Pak si stěžoval p. dr. Škarda, proč obecná plynárna nevydává české kvitance. Měšťanosta slíbil, že stížnosti té odpomoženo bude. Pánové Hampejs a Martin hájili láci obecního plynu a poslední prohlásil, že za čtyři měsíce 41 zl. uspořil. Na to byli zvoleni do komise ke zkoušení účtů plynárny pánové dr. Škarda, Duchs, dr. Junek, Turek a Kellner. Návrh na postoupení místa ku zřízení pomníku Jungmannova byl jednohlasně přijat. Proti návrhu, aby se povolilo 200 dukátů na dostihy koní na Smíchově, mluvil p. dr. Grégr, pravě, že by dostihy tyto neměly podporovány býti. P. Martin mluvil v opáčném smyslu, načež pan měšťanosta sdělil, že městská rada proto tuto cenu navrhla, poněvadž císař pán loňskou vyhranou cenu chudým pražským věnoval, a mimo to platí prý cena tato jen pro domácí koně. Na to byl návth městské rady velkou většinou přijat a tím schůze skončena.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 Smrt nádeníka Náhlou smrtí zemřel v sobotu večer na policejní strážnici malostranské nádeník Jan Poláček. Týž byl zatknut pro žebrání a na strážnici náhle těžce onemocněl. Než jej dopravili v truhle do nemocnice, byl již mrtvolou.  – Pražský denník, 3. 3. 1868

29. 11. 1868: Tragédie na svatbě. Ženich zemřel, nevěsta je ve vážném stavu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

19. 5. 1889: Praha chce přemístit ostatky Františka Palackého na Vyšehrad • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 4. 1868: Neznámý výrostek ukradl kravskou kůži a zmizel v kanále • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zmizel v kanále Minulé neděle k páté hodině ranní spozorovali hlídači v zdejším nádraží jakéhos výrostka, kterak odnáší suchou kravskou kůži, již byl ukradl z jednoho skladu v nádraží; pustili se ihned za zlodějem; a byli by ho již také dostihli. V tom ale kluk zahodil kůži, skočil do hradebního příkopu a mžikem zmizel v tamním kanále, jímžto voda z továren nádražních odtéká. Tím byli hlídači ovšem v první chvíli zaraženi; žáden nechtěl se odvážit do tmavého, nepovědomého sklepení; konečně ale, doufajíce v slíbenou odměnu 10 zl. za každého zloděje v nádraží lapeného, někteří odvážili se do kanálu; i jakkoliv nezdravý puch bránil jim v podzemních těch brlohách přece přece prohledali je kříž na kříž. Avšak po zloději nikde ani potuchy. Po celý den pak stáli dělníci na stráži u všech otvorů do kanálu toho vedoucích, ale rovněž nadarmo; zloděj vyznaje se v tajemných těch chodbách, zajisté již dávno byl na svobodě. – Národní listy, 1. 4. 1868 Národní divadlo Staveniště divadla národního čím dále tím utěšenější poskytuje pohled. Kopání základů, zejmena na straně třídy Ferdinandské dospělo do včerejška již tak daleko, že od dlažby ulice počitajíc, vykopány již základá v hloubí 8 sáhů a 4 střevícův, takže ještě jen jeden sáh zbývá ku kopání, by přišlo se na půdu pevnou. Vedle kopání základův pilně též roztlouká se žulové kamení na shotovení betonů pro stavbu základů ve vodě. – Národní listy, 1. 4. 1868 [related-post id="8859"] Telegrafní štace na Smíchově Až dosud docházejí telegrafické depeše, na Smíchov zasílané, jen na Malou stranu, odkudž teprv adresátům se doručují. K odstranění vady té obrátilo se obecní zastupitelstvo smíchovské již před nějakou dobou na inspektorát telegrafiční, aby na Smíchově samém zřízena byla štace telegrafiční. Žádosti té nyní vyhověno a bude štace ta co nejdříve pro službu denní i noční zřízena. Spůsobem takovým bude potřebě obecenstva zejmena obchodnictva. smíchovského nemálo poslouženo. – Národní listy, 1. 4. 1868

Nová výstava představuje významná ocenění Antonína Dvořáka • Národní muzeum zahájilo ve svém Muzeu Antonína Dvořáka zbrusu novou výstavu s názvem Antonín Dvořák a sláva. Návštěvníkům nabízí možnost prohlédnout si mnohá ocenění, která slavný skladatel během života posbíral. Připomenuto je i poslední rozloučení se skladatelem, jenž se stalo celospolečenskou událostí. Od narození Antonína Dvořáka letos uplynulo 180 let.

18. 10. 1868: Dělníci na stavbě objevili velké ložisko kostí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pomatenec Sběh lidu spůsobil předevčírem večer jistý muž v mostecké ulici podivným svým chováním. Probíhal tam tudy bos a napolo oblečen ulici a do každého krámu vstoupiv mumlal nesrozumitelná slova. Brzo byl obklopen houfem lidu a mládeže, která počala podivína pronásledovati a po něm pokřikovati. Podrážděný muž jal se holí oháněti škubající jej mládež a vida se čím dále tím těsněji obklíčována, dal se na útěk přes kamenný most na ostrov Kampu, kde později od strážníka byl zachycen a na policii odveden. Tam jej odevzdali do lékařského ošetřování, an se na něm patrné známky šílenosti jevily. – Pražský denník, 18. 10. 1868 Ložiska kostí V prostřední jirchářské ulici kopají se základy k novému velkému domu. Prací touto zaměstnaní dělníci přišli v hloubi několika stop na veliké ložisko kostí, tak že je takřka lopatami nabírati mohli. Kosti tyto jsou promíchány s lidskými, větší však jich část pochází z hovězího dobytka. Okolnost, že v půdě se nalezly též pozůstatky z rakví, svědčí, že jindy hřbitov v těchto místech se nalezal. – Pražský denník, 18. 10. 1868 [related-post id="13821"] Velká úroda Vína v Uhřích se letos nesmírně mnoho urodilo. To dokazuje vývoz jeho nejen do ostatních krajin rakouských, nébrž i do ciziny. Tak do Prahy se každodenně dováží po železnici na sta košů s hrozny, jež někdy i víc liber váží. Že i do ciziny se náramně rozmáhá vývoz uherských hroznů, vysvítá z toho, že jeden peštský spolek zavázal se smlouvou 1400 centnýřů hroznů vyvezti do Ruska. – Pražský denník, 18. 10. 1868

22. 5. 1889: Trhání hradeb dynamitem, pohřešovaná žena a nahý blázen • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

3. 4. 1889: Spor o rozšíření ulice a nevydařené střílení holubů v Bubenči • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Zprávy Krimi Zajímavosti Kam vyrazit Magazín Počasí Horoskop Bizár