Chorobný lakomec zemřel. Co všechno po něm zůstalo vyráží dech
Šetřit peníze a šetrně nakládat s majetkem je všeobecně považováno za ctnost. Když se to ale vezme za špatný konec, může se z člověka stát chorobný lakomec, kterého nikdo nemá rád. Přečtěte si příběh z Franice, který pražským čtenářům přinesly Národní listy v únoru 1894.
Lakomec
V Auxerre žil po mnoho let starý tatík Fleutelot, jenž chodil v hadrech, sbíral na ulici vše, co jen bylo ještě k potřebě, klestí, kusy uhlí, hřebíky, slavíky z doutníků, ba neodmítal ani almužny, dostal-li ji od milosrdných lidí.
Onehdy roznesla se zpráva, že tatík Fleutelot zahynul hladem a zimou, ale nikdo nelitoval tohoto starce, jenž daleko široko byl znám svojí lakotou, jenž mohl žíti v blahobytu a býti prospěšným svým bližním.
Když dědicové, vzdálení příbuzní, přišli do zanedbaného domku, kam nikdy ještě nebyli vkročili, prohledali červotočivou skříň a plesnivé kouty jeho brlohu a dlouho nenalezli ničeho, co by je bylo potěšilo. Konečně v podstřeší vytáhli chatrný vak s polámaným zámkem a nalezli tu cenné papíry, stříbro a zlato v ceně 910.000 franků (dělníci ve Francii si v roce 1900 vydělali za den asi 8 franků, pozn. red).
Příjemné překvapení jen ještě vzrostlo, když se ukázalo, že po deset let nebyl ustřižen ze státních papírů žádný kupon. Pak nalezen ještě jiný poklad, totiž 400 lahví bordeauxského vína, přes sto let starého, pocházejícího z roku 1790. Byly pokryty silnou vrstvou prachu, opředeny pavučinami a přešly z otce na syna, jenž se jich nikdy nedotknul.
Konečně měl lakomec, jenž dosáhl 85 let, ještě velké panství, jež po padesát let zůstalo úplně zanedbáno: budovy mají trhliny, půda leží ladem a lesy úplně zdivočely.
Zdroj: Národní listy, 1. 2. 1894. Autor neuveden.
