Herec Václav Voska získal všestranný talent od Boha, ale zemřel příliš brzy

MagazínJaroslava Linková27. ledna 20204 minuty čtení

Foto: Archiv

Jeden z nejvýznamnějších českých herců minulého století se narodil na pražských Vinohradech v roce 1918, jen několik dní po vzniku republiky. Patřil k těm výrazným hercům, kteří díky své přirozenosti a charizmatu dokázali ztvárnit jak postavy dramatické, tak i komediální. K jeho elegantnímu vzezření a noblesnímu vystupování přispíval i kultivovaný melodický hlasový projev.

Václav Voska pocházel z intelektuální a umělecky zaměřené rodiny. Po absolvování gymnázia, kde byl ředitelem jeho otec, odešel na Karlovu Univerzitu studovat práva. Studium však neměl možnost dokončit, a to kvůli uzavření vysokých škol nacisty.

Už na střední škole však Voska inklinoval k hudbě, divadlu i opeře a vystupoval v Umělecké i Měšťanské Besedě, v Dramatickém studiu ČIN a statoval i v divadle Na Vinohradech. Proto se, po nuceném ukončení vysokoškolského studia, začal divadlu věnovat naplno.

Václav Voska byl elegán každým coulem. Foto: Archiv

Všestranné nadání

Od roku 1939 byl členem Vinohradského divadla, v roce 1945 přešel do Národního divadla, kde setrval pět let a poté odešel do Městských divadel pražských. Na divadelních prknech Václav Voska ztvárnil dlouhou řadu skvělých a nezapomenutelných rolí, v nichž naplno uplatnil herecký talent, vzácně propojený s přirozeným projevem a podmanivým hlasem. Jeho role byly vždy uvěřitelné a nesmírně obohacené o vnitřní projev umělce.

Však byl také režiséry velmi žádaný. Václav Voska totiž dokázal mistrně zahrát rozporuplné tragické i tragikomické postavy, uplatnil se v charakterních rolích i v komediálním repertoáru. A uměl se pohybovat nejen mezi různými žánry, ale mohl hrát jak postavu antickou, tak třeba moderního muže 20. století. 

Vrcholné divadelní role

Svým konverzačním uměním a propracovaným jevištním dialogem uchvacoval divadelní návštěvníky několik desítek let.

K jeho nejvýznačnějším divadelním rolím patří Petr v Čapkově Matce, de Neuvillete (Cyrano z Bergeracu), Tartuffe ve stejnojmenné hře, doktor Galén v Čapkově Bílé nemoci, Alcest ve hře Misantrop od Moliéra, postava fyzika Möbia v Dürrenmattově hře Fyzikové, dokonalé ztvárnění Sokrata v Radzinského hře Rozhovory se Sokratem nebo role Torquata Tassa v Goetheově stejnojmenné hře.

K jeho nejvrcholnějším divadelním rolím se řadí Edgar z Tance smrti (Dürrenmattova adaptace Strindbergova díla) a Richard II. ve stejnojmenném dramatu Williama Shakespeara.

Jaroslava Adamová a Václav Voska ve filmu Případ ještě nekončí (1965). Foto: Archiv

Dabing

Václav Voska nerozdával jen své jevištní umění, ale pracoval i mimo prkna, co znamenají svět. Své mimořádné hlasové schopnosti využíval i při jiných příležitostech, a to třeba ve studiích Supraphonu, kde natáčel pohádky i recitace; umělecké četbě, scénickému předčítání a recitaci se věnoval v literárně uměleckých pásmech na komornějších scénách, a to v pražské Viole a Lyra Pragensis.

[related-post id=“27804″]

Další uplatnění našel u mikrofonů v rozhlasu, především v té době tolik oblíbených rozhlasových hrách. Dalším jeho pracovištěm byl dabing – do jeho hlasu se můžete zaposlouchat v dabovaných filmech Šakal, Dvanáct rozhněvaných mužů či Norimberský proces, anebo doprovázel svým hlasem dokumentární filmy, jichž bylo více než čtyřicet. 

Václav Voska ve filmu

Na filmovém plátně se Voska objevil ve filmech Noc klavíristy, Bílá paní, Jak se zbavit Helenky, Tanečnice, Roztržka nebo v životopisné trilogii Housle a sen, Revoluční rok 1848 a Mikoláš Aleš. Z televizních inscenací si připomeňme alespoň Zločin lorda Savila, Dědictví na úvěr či Pouť králů, a TV seriály Sňatky z rozumu, F. L. Věk nebo Třicet případů majora Zemana.

Václav Voska s Marií Drahokoupilovou v dramatu Křišťálová noc (1966). Foto: Archiv

Soukromý život

Václav Voska byl člověk, jenž vyznával lidské a morální hodnoty a byl hluboce věřící. V roce 1968 se angažoval politicky, vyjádřil své politické postoje a nesouhlas s komunistickým režimem, a to se mu stalo „osudným“.

Poté, co se zúčastnil pohřbu Jana Palacha, byl z předních scén odsunut do pozadí, přestal dostávat filmové role, nesměl být vidět na veřejnosti ani v médiích. To ho do určité míry poznamenalo, neboť byl vždycky vyhledáván předními režiséry, byl zkrátka „všude“ – divadlo, televize, rozhlas, film, dabing –  a byl zvyklý pracovat na plno.

[related-post id=“20036″]

V té době často utíkal k alkoholu a následně propadal depresím, což mu pravděpodobně částečně podlomilo zdraví a zkrátilo život. Tehdy se přátelil s herečkou Irenou Kačírkovou, se kterou si společně zahráli v mnoha úspěšných rolích, a s níž později, přesto, že byl ženatý, navázal milostný poměr.

Václav Voska zemřel předčasně na infarkt, a to v necelých 64 letech. Ve vzpomínkách nám zůstává jako charizmatický herec, z jehož projevu a vystupování, ať v uměleckém či civilním životě, vyzařovala vždy noblesa a elegance.

Nepřehlédněte

Praha nechala opravit pozůstatky po bývalé lanové dráze • V Letenských sadech byla obnovena jedna ze zapomenutých pražských technických památek, část původní lanové dráhy. V místě bývalé horní stanice vznikla nová vyhlídka. Rekonstrukce vyšla na 2,3 milionu korun.

Státní symboly, jak je možná neznáte. Startuje nová výstava v Národním muzeu • Státní symboly reprezentují naši republiku, vycházejí z jejích tradic, historie a kultury. Národní muzeum připravilo jako první výstavu po ukončení nouzového stavu výstavu Symboly. Ta se věnuje všem státním symbolům České republiky, ukazuje jejich původ, zajímavosti jejich vzniku a zejména pak jejich proměnu od roku 1918 po současnost.

Karel Smyczek slaví životní jubileum. Zákeřná nemoc ho prý vůbec nezměnila • Jméno režiséra Karla Smyczeka je neodmyslitelně spjato s populárními filmy a seriály. Na svém kontě má tituly jako Sněženky a machři, Lotrando a Zubejda, Třetí patro, Bylo nás pět, Místo nahoře nebo Dobrá čtvrť. Velká část jeho tvorby je však zaměřena na dětské diváky a v neposlední řadě se prosadil i jako herec.

Podskalská celnice na Výtoni bude mít v sobotu otevřeno zdarma • V sobotu 21. září proběhne další ročník pouličních sousedských slavností Zažít město jinak. Muzeum hlavního města Prahy se k této akci připojuje volným vstupem do Podskalské celnice na Výtoni od 10 do 18 hodin a doprovodným programem nejen pro rodiny s dětmi. Návštěvníci se mohou těšit na komentovanou vycházku Podskalím, tematickou hru pro děti či kreativní dílny zaměřené na výrobu autorských placek.

Honosná muzejní budova na Letné slaví 80. výročí. Svému účelu však slouží teprve pár let • Hlavní výstavní budova Národního zemědělského muzea v Praze na Letné byla dokončena přesně před 80 lety. Svému původnímu účelu však začala plnohodnotně sloužit až v posledních několika letech. Záhy po dokončení v březnu 1939 objekt obsadila německá armáda a po únorovém převratu v roce 1948 zase z nařízení komunistické strany Stavební podniky, n. p. V roce 1994 byla celá stavba vrácena k užívání muzeu a v roce 2014 začala rozsáhlá rekonstrukce do původní podoby z roku 1939.

Filmový Kristián chránil židovskou manželku a tvrdě za to zaplatil • Filmový svůdník Oldřich Nový patří mezi legendy českého filmu. V osobním životě to ale neměl vůbec lehké. Jelikož v období protektorátu chránil svou manželku před smrtí, musel nastoupit do pracovního tábora.

OBRAZEM: Před 50 lety se otevřel Terminál 1 pražského letiště • Uplynulo přesně 50 let od otevření Terminálu 1. Jeho výstavba severně od tehdejšího letiště započala v roce 1960. Veřejnosti se nový pražský letištní terminál slavnostně otevřel 15. června 1968 za přítomnosti tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody. Výsledná podoba Terminálu Sever vzešla z návrhů skupiny architektů vedených významným architektem Karlem Fiskalkem. Odbavovací hala severní části letiště byla postavena z železobetonového skeletu s užitkovou plochou 21 559 m2. U hlavního vstupu od parkovišť byla společná příletová a odletová hala, která sloužila pro tuzemský i zahraniční provoz, odletové a celní haly a odletové čekárny spolu s bufetem. [gallery size="full" columns="1" ids="11047"] Dále se zde nacházely prostory pro výpravnu společnosti ČSA, banku, cestovní kancelář, první pomoc, kancelář policie a poštu. V odbavovací hale sloužil místní rozhlas a informační tabule, které informovaly cestující i zaměstnance letiště a leteckých společností. [gallery size="full" columns="1" ids="11050"] Pod podlažím odbavovací plochy byly umístěny třídírny zavazadel, spolu se sklady pošty, leteckých kanceláří a prostory potřebné pro technické služby související s odbavováním letadel a cestujících. Dále se zde nacházely sanitární prostory, pokoje pro nemocné a matky s dětmi, doplňující prostory a sprchy. [gallery size="full" columns="1" ids="11049"] Na odbavovací plochu směřovaly nástupní galerie, pomocí kterých se cestující mohli dostat ke stání letadel. Nástupní Galerie A, která se nacházela východním směrem poskytovala nástupní prostor pro zahraniční lety.

Terminál 1.

Toaletní papír tu nebyl odjakživa. Lidé místo něj používali různé bizarní věci • Toaletní papír je jednou z věcí, které používáme hned několikrát denně. Ale napadlo vás, jak tato zdánlivě banální věc vlastně přišla na svět? A jak lidé řešili hygienu v dřívějších dobách? Předsudky nyní nechme stranou, tohle totiž bude hodně zajímavý výlet do dávné i nedávné historie.

Filmový debut Lukáše Vaculíka. První láska mu zahýbala s Janem Hrušínským • Psal se rok 1979, když režisér Karel Kachyňa natočil jeden ze svých stěžejních filmů – Lásky mezi kapkami deště. Příběh diváky zavádí do pražského Žižkova na počátku 30. let minulého století.

Národní divadlo zažije největší koncert v dějinách • Národní divadlo se na jeden večer stane středobodem české kultury. Stane se tak v rámci unikátního koncertu Národ sobě – kultura tobě, iniciovaného pořadateli hudebního festivalu Metronome Prague. Odehraje se v sobotu 27. února, kdy se na prknech objeví více než 200 různých účinkujících.

Staroměstská tržnice na svou rekonstrukci stále čeká • Projektu rekonstrukce pražské Staroměstské tržnice jako by nebylo přáno. Konečné rozhodnutí o vítězi tendru na stavební práce bylo 5. října radou města opět odloženo na neurčito. Radním se mimo jiné nelíbilo, že celková cena projektu vystoupala oproti původně avizované částce o dalších téměř 70 milionů na konečných 429 milionů. Magistrát má v záloze připravený koncepční dokument, který stanoví, jak by zrekonstruovaná památka měla vypadat, i podrobná pravidla pro využití jejích prostor. Ty přijdou na přetřes v navazujícím výběru provozovatele. Jaké plány magistrát s tržnicí má? 

Antonie Nedošínská: Průkopnice českého filmu • Antonie Nedošínská, rozená Antonie Valečková (26. června 1885, Praha-Smíchov – 17. července 1950, Poděbrady), byla významnou postavou českého filmu a divadla. Narodila se v Praze a původně se věnovala šití, ale její vášeň pro divadlo ji brzy přivedla k ochotnickým představením a soukromým hereckým kurzům u Karla Želenského.

Antonie Nedošinská

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

Smutný osud Vladimíra Menšíka. Do poslední chvíle rozdával radost, trpěl ale obrovskými bolestmi • Často bývá označován za jednoho z nejlepších a nejnadanějších českých herců a bavičů všech dob. Vladimír Menšík bezesporu patří mezi umělce, které obdařil sám Bůh. Od jeho předčasné smrti uběhlo již 31 let. A letos v říjnu by oslavil 90. narozeniny.

Kubistický klenot v srdci Prahy. Dům U Černé Matky Boží má zajímavý příběh • Kubistický šperk v centru Prahy byl postaven před více než 100 lety. Dům U Černé Matky Boží je úplně jiný než okolní historická zástavba, přesto je ale natolik krásný, že k ní skvěle ladí. Víte, jakou má historii? Vydejme se společně na malou historickou exkurzi!

Dům U Černé Matky Boží.

Hvězdy z divadel a filmů září na nové výstavě Národního muzea • Národní muzeum otevřelo ve své Nové budově výstavu s názvem Když hvězdy září, která připomíná známé a slavné, ale také třeba dnes již téměř zapomenuté hvězdy českého divadelního umění posledních dvou století. Návštěvníci tak budou obdivovat osobní předměty nejrůznějších hvězd své doby. Výstava bude k vidění až do konce září příštího roku.

Speciální vlak opět přiveze prezidenta Masaryka z exilu do vlasti • České dráhy ve spolupráci s Československou obcí legionářskou a Národním technickým muzeem pořádají 21. a 22. prosince unikátní rekonstrukci příjezdu prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka z exilu zpět do vlasti.

TGM po příjezdu do Prahy v prosinci 1918.

Milan Rastislav Štefánik. Spoluzakládal republiku, zemřel strašlivou smrtí • Patřil mezi skupinku mužů, bez nichž by samostatná Československá republika nevznikla. Jeho život ale předčasně ukončila letecká tragédie. Šlo o náhodu, nebo úmysl? Milan Rastislav Štefánik (* 21. července 1880), rodák z vesnice Košariská na západním Slovensku. Astronom, vojenský letec a brigádní generál ozbrojených složek Francouzské republiky. Muž, bez něhož by samostatné Československo možná ani nevzniklo. Věděli jste, že i Štefánik působil v našem hlavním městě? Když ke konci 19. století maturuje na sarvašském lyceu s vyznamenáním, je rozhodnutý pro studium v Praze na technické univerzitě, obor stavební inženýrství. Na školu je přijat a posléze začíná jeho působení v metropoli Českého království. Školu ale nedokončuje, jelikož ho zaujala astronomie. Ta se toho času vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jako řádný profesor působil Tomáš Garrigue Masaryk. Zde se nechává Štefánik zapsat a stává se stoupencem Masarykovy myšlenky. Detvan a láska k národu V Praze působí v době jeho studia slovenský spolek Detvan, který velkou měrou přispívá k rozvoji národního povědomí pražských slovenských studentů. Na začátku nového století je zvolen za předsedu tohoto spolku. Společně s Vavro Šrobárem a dalšími se snaží informovat českou společnost o Slovensku a pomaďaršťování slovenského etnika. Zde začíná Štefánik svou redaktorskou činnost, díky které myšlenka česko-slovenské vzájemnosti nadále nabírá na popularitě v české společnosti. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13567"] Astronom Největším Štefánikovým snem je však Paříž a kariéra vědce v oboru astronomie. V roce 1904 proto odchází z Prahy a v Paříži se zařazuje jako vědecký pracovník. Ze začátku ho trápí existenční problémy, ale vše se díky pomoci přátel a vlastnímu úsilí brzy zlepšuje. V jeho nejúspěšnějším roce 1906 vydává hned 7 vědeckých prací a jeho renomé začíná stoupat. Příchod války Příchodem války je Štefánik nucen respektovat tento stav a nastoupit na frontu. Kvůli svému zdravotnímu stavu to však není možné hned. Nejprve tedy nastupuje na vojenskou leteckou školu, kde získává diplom pilota a hodnost desátníka. Poté je vyslán na západní frontu. Bojuje s nasazením pro věc, ví totiž, že tato válka může být příležitostí k osamostatnění Slováků a Čechů. Nějaký čas bojuje i na srbské frontě. Organizátor Československé národní rady Po návratu do Paříže v druhé polovině války se seznamuje s vícero vlivnými osobnostmi francouzské politiky a naprosto se ztotožňuje s myšlenkami Masaryka a Beneše. Díky konexím jim domlouvá schůzky s francouzskými politiky, kteří mohou pomoci uspíšit vznik samostatného států Čechů a Slováků. On sám se zasloužil především o vytvoření zárodků československého vojska a o působení československých odbojových organizací. Udržuje diplomatické styky napříč politickým spektrem tehdejší Evropy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13566"] Atentát? Po válce se má stát ministrem ozbrojených sil, avšak 4. května 1919 při svém návratu do již samostatného Československa umírá při tragické nehodě svého letadla v obci Ivanka pri Dunaji u Bratislavy. Dodnes se spekuluje, zda to nebyla ze strany československých elit záměrná likvidace. Podle jiných teorií se měl stát obětí střetu francouzských a italských geopolitických zájmů ve střední Evropě. Nepřímým důkazem atentátu má být údajně pitevní zpráva, průběh nehody i fakt, že svědecké výpovědi z místa tragédie byly vyšetřujícími orgány ignorovány. Velmi pravděpodobným důvodem nehody byl nešťastný omyl obsluhy protiletadlové obrany. Tato verze popisuje sestřelení letadla vlastní protivzdušnou obranou, neboť Československo bylo tou dobou ve válečném stavu s Maďarskem a letadlo se Štefánikem na palubě bylo označeno italskou trikolórou, jež je identická s maďarskou.

Ze Štefánikova letadla zůstaly jen trosky.

Saskia Burešová: Analogová královna vládne televiznímu éteru už 52 let • Podepsala snad smlouvu s ďáblem? V české kotlině nenajdeme žádnou jinou ženu, která by se více než půl století pravidelně objevovala na televizních obrazovkách a ještě při tom vypadala stále skvěle. Saskia Burešová totiž několik desítek let nestárne. V čem je její tajemství? A věděli jste, že krása jí paradoxně hodně uškodila?

Nestárnoucí Saskia Burešová.

Krize bydlení i plánování měst tématem filmové přehlídky Městem • Tři kina, tři dny, tři dokumenty. A tři pohledy na současná města. Spolek AutoMat chystá po roční pauze druhý ročník filmové přehlídky Městem. Divákům v září a listopadu zdarma představí tři zahraniční snímky, které se nedostanou do běžné distribuce, a pozve také na debaty s odborníky. Film Tohle město není pro chudý má úplnou premiéru.