Filmový Kristián chránil židovskou manželku a tvrdě za to zaplatil

ZajímavostiTereza Běhalová6. října 20183 minuty čtení

Oldřich Nový a Adina Mandlová se do dějin české kinematografie nesmazatelně zapsali filmem Kristián.

Foto: Archiv

Filmový svůdník Oldřich Nový patří mezi legendy českého filmu. V osobním životě to ale neměl vůbec lehké. Jelikož v období protektorátu chránil svou manželku před smrtí, musel nastoupit do pracovního tábora.

Oldřich Nový už desítky let okouzluje diváky svým šarmem, noblesou, elegancí, jemným hlasem a smyslem pro humor. Role, které ztvárnil například ve filmech Kristián, Eva tropí hlouposti, Dívka v modrém nebo Hotel Modrá hvězda jsou nepřekonatelné.

Vrcholu kariéry Oldřich Nový paradoxně dosáhl až počátkem 40. let minulého století, kdy se v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava naplno rozjelo běsnění nacistických zrůd. Židům byla zpočátku upírána lidská práva, aby nakonec všichni postupně museli odejít do pracovních a koncentračních táborů. Oldřich Nový sice židovského původu nebyl, ale jeho manželka Alice ano.

Slavný herec se vytrvale rozvodu bránil, čímž se mu dařilo nástup manželky do transportu neustále oddalovat. Povolávací rozkaz nakonec ale stejně přišel. Na podzim 1944 musela Alice odejít do terezínského ghetta. A sám Oldřich Nový byl v lednu 1945 povolán na shromažďovací místo v Praze na Hagiboru. Na nákladovém nádraží Žižkov pak spolu s ostatními nastoupil do dobytčáku, který měl namířeno do pracovního tábora v Osterode. Jedním z mnoha dalších pasažérů byl i začínající herec Jan Skopeček, kterému Oldřich Nový zachránil život.

„Já jsem měl příšernou horečku, ležel jsem tam na zemi a najednou vidím, že se v rohu zvedl takový člověk v bekovce a lyžařské kombinéze. Nevěřil jsem svým očím, byl to Kristián – Oldřich Nový. Přišel ke mně se svou malou příruční lékárnou, změřil mi teplotu, dal mi nějaké prášky a zabalil mě do své deky. Když jsme dojeli do cíle, sehnal někde kbelík s teplou vodou, abych se mohl umýt. S odstupem let obdivuji, s jakou samozřejmostí tohle udělal pro úplně cizího člověka,“ uvedl Skopeček v rozhovoru pro Český rozhlas.

Herce zvyklého na přepych internace jen tak nerozházela. Spoluvězeň spisovatel Ondřej Sekora po válce vzpomínal, jak viděl Oldřicha Nového na apelplace. Údajně si vykračoval, jakoby se nic nedělo, lehce a elegantně, ve vězeňských hadrech a s úsměvem.

[youtube]qk8b1plDxz8[/youtube]

Z pracovního tábora uprchl

Sám Oldřich Nový o této smutné etapě svého života nikdy veřejně nemluvil. Až po letech jeho dcera Jana Včeláková v dokumentu České televize Příběhy slavných prozradila, že její otec z tábora utekl: „Vrátil se do Prahy, a aby ho nikdo nepoznal, tak ležel ofačovaný v nemocnici. Nesměl ani mluvit, aby ho nepoznali podle hlasu. A takhle přežil až do konce války.“

Po válce se Oldřich Nový snažil navázat na svou někdejší filmovou slávu. Natáčel nové filmy, ale už nedostával tak významné role. V nových politických podmínkách pro něj totiž nebylo místo, byl příliš spojen s buržoazní érou.

Skutečného návratu se herec dočkal až v 60. letech, kdy si zahrál hlavní dvojroli v hudební komedii Dva z onoho světa či emeritního profesora tance a společenské výchovy v legendární komedii Světáci.

Nepřehlédněte

7. 1. 1868: Led na Vltavě taje a bude se volit nový pražský purkmistr • Čím žila Praha přesně před 150 lety? Vydejte se s námi na cestu proti proudu času! Každý den budeme přinášet výběr nejzajímavějších zpráv, které otiskly Národní listy.

Desítky Rembrandtových děl budou vystaveny v paláci Kinských • Národní galerie Praha uskuteční dlouho očekávanou výstavu Rembrandt: Portrét člověka, která své zahájení posunula z jara na 25. září. Půjde o rozsáhlý výstavní projekt. Představí více než 110 děl z významných tuzemských i zahraničních institucí.

2. 11. 1889: Hřbitovy pod náporem. Tisíce lidí si připomínají zesnulé a tramvaje nestíhají • Naši předkové v 19. století chovali k zesnulým obrovskou úctu. Stejně jako v současnosti se během Dušiček hřbitovy ocitaly pod obrovským náporem návštěvníků. Dle svědectví dobového tisku tramvaje nestíhaly vozit lidi na Olšanský hřbitov a z běžně klidného místa se stalo rušné korzo. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

9. 5. 1889: Prohnaná šejdířka, výstava velryby a nedělní klid v kupeckých obchodech • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 11. 1868: Tragédie na svatbě. Ženich zemřel, nevěsta je ve vážném stavu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

3. 4. 1868: Do Ameriky nakonec nejeli. Měli falešné peníze • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nedojeli do Ameriky Do Prahy přijela včera ráno z Podmokel venkovská rodina sedmi osob, která nedávno byla od Pacova vystěhovala se do Ameriky; v Bremách ale ji pokalo to neštěstí, že byla stovka, kterou platit chtěli, nepravá a tudíž neplatná, coz mělo za následek, že vystěhovalci museli nechat Ameriku Amerikou vrátit se domů. – Pražský denník, 3. 4. 1868 Samovražda Včera v poledne střelil se v domě č. p. 1069-II. na Poříčí důstojnický sluha Ant. Adamec, jistého setníka od pěšího pluku arcivévody Karla z bambitky do prsou a dopraven bez sebe do nemocnice vojenské. Z listu od něho zanechaného lze souditi, že dohnala ho ku kroku tomu láska nešťastná, jelikož pro vázanost vojenskou ovšem nebyl s to „proměněním stavu” uskutečniti obapolné vřelé přání. Dotčený pan setník má se svými sluhy zvláštní osud. Je to v krátké době již druhý sluha vojenský, co se v službě jeho zbavil života. – Národní listy, 3. 4. 1868 Laciný host Do jistého hostince na náměstí Václavském přišel včera z rána slušně oděný host, žádaje pokoj „na celý rok.” Že žádosti jeho nebylo lze vyhověti, usadil se v hostinci, a vypiv 8 sklenic piva, snědl k tomu trojí jídlo a zahrál si též kulečník, kterýžto účet celkem 1 zl. 86 kr. obnášel. Když pak sklepník viděl, s jakým ptáčkem se setkal a tento k brzkému odchodu se měl, odstranil se do průjezdu, a ejhle, za chvilku vyhrnul se host, utíkaje. Leč sklepník ho zachytil a do hostince zpět vedl, žádaje na něm zaplacení. Tu ustrnuli se hosté nad zbloudilcem a zaplatili účet jeh, načež tento se odklídil. – Národní listy, 3. 4. 1868 [related-post id="8681"] Operace pro chudé Do ústavu slepců na Hradčanech připuštěni budou bezplatně také letos a sice v neděli 17. května chudí lidé, kteří mají bělmo na očích a rádi by byli uzdraveni. Kdo se chtějí podrobit operaci oční, nechť se o den dříve, tedy na sv. Jana Nep. dostaví k lékaři p. dr. Hasnerovi v č. 995 na Františkovu nábřeží neb k řediteli ústavu, šl. Ottnenkronovi a druhého dne do ústavu samého na Hradčanech č. 104. – Pražský denník, 3. 4. 1868 Žebračka Sběh lidu spůsobily včera v poledne dvě potulující se zenštiny na Poříčí. Potloukaly se tam po domích žebrotou, an jedna paní, u níž jedna ze ženštin žebrala, pohřešila peníze, kteréž na stolku ležeti měla. Krádeží touto byla v podezření žebračka, i běžela hned za ní a šťastně ji dohonila. Tulačka však zapírala, že by jaké peníze byla vzala a teprvé když viděla zástup lidu se shromažďovati, vstoupila do domu, kde se dala od okradené prohledati. Ta však u žebračky nenašla mimo několik krejcarů žádných jiných peněz, načež zebračku na svobodu propustila. – Pražský denník, 3. 4. 1868

12. 11. 1889: Odvod branců, úřední zákaz a epidemie spalniček • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

19. 3. 1868: Kdo poklepe na základní kámen národního divadla? • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Petice pražských studentův České studentstvo praž. vys. škol podepsalo petici k výboru pro zřízení národního divadla v Praze, aby při slavnosti základního kamene p. dr. Frant. Palacký udeřil na základní kámen jmenem národa a. p. dr. Jan Purkyně jmenem vědy. Nepochybujeme, že výbor divadelní přistoupí k této žádosti, neboť při sestavování programu slavnostního řídil se při representautu národa jediné důvodem stáří, jakmile však chce se dáti věci té význam politický, bude výbor divadelní žádost českých studentův pokládati zajisté za slušnou. – Národní listy, 19. 3. 1868 Přepadena Přepadena byla předevčírem ráno po čtvrté hodině blíž strojnické továrny pp. „Breitfelda a Evanse“ v tůnní ulici na hořejším novém Městě dívka ubírající se tou dobou do práce své. Lupič jakýs, postavy velké, shlednuv při světle neshašené dosud svítilny lesknoucí se naušnice dívčiny, vrhnul se na tuto, tahaje ji a nalehaje na ni, aby mu naušnice, peníze a šátek ihned vydala. Dívka se bránila, z plného hrdla křičíc o pomoc. Lupič nepovolil a vší silou hleděl oloupiti oběť svou, tak že celý šátek na ní roztrhal. Teprv když na ustavičný pokřik přepadené od Zahradní ulice přišli jí na pomoc dva mužští, lupič utekl do ulice ječné. – Národní listy, 19. 3. 1868 Zpronevěření Předevčírem odpoledne poslal jistý zdejší rukavičkář svého učenníka pro kůže. Učenníka vedla cesta přes Josefské náměstí, kde se týž zastavil přihlížeje podvodné hře tam usazených čamburinářů. Lákán výhrou počal také sázeti. Štěstí mu však nesloužilo. Stále prohrával a chtěje prohrané peníze svého pána opět dosíci, počal na čísla větší částky peněz dávati. Naděje ho však zklamala, prohrál do krejcaru svěřené sobě peníze, s nimiž pak čamburinář rychle odešel, zanechav učenníka v zoufalém stavu. – Pražský denník, 19. 3. 1868 [related-post id="7226"] Rybník v Stromovce Prostranství před hostincem v Stromovce, které je nyní loukou, bývalo druhdy velkým rybníkem, což dosavadní jeho podoba dokazuje. Nyní se prý jedná o tom, aby byla prostora tato, ač jen částečně, opět naplněna vodou. Tím by Stromovka nabyla půvabnosti nové a v zimě by poskytoval rybník milovníkům klouzaček zábavu a hostinskému výdělek. – Pražský denník, 19. 3. 1868 Kandelábry Kandelábry belgické společnosti strmící dosud jako zbytečné haraburdí po ulicích s náměstích pražských konečně přece odklidí se. Bezpochyby musí belgická společnost také nechat upravit dlažbu odklízením tím porouchanou. Takž nezbudou na ulicích po bývalém mononolu belgické společnosti už jiné stopy leda ty svítilny na pražských branách, které posud se pravidelně osvětlují, ačkoliv asi loket opodál svítí obecní plyn. Nemýlíme-li se, zakládá se tato zajímavá zbytečnost, sloužící leda ku porovnání síly obojího plynu, na smlouvě mezi belgickou společností a c. k. erárem. Jinde by sotva cos podobného uvidělo se. – Národní listy, 19. 3. 1868

Olgu Hepnarovou museli k popravě dovléct násilím. Před 46 lety zabíjela náklaďákem na tramvajové zastávce • Připadala si jako otloukánek, jemuž okolí nerozumí a páchá na něm příkoří. Přesně před 46 lety, 10. července 1973, si Olga Hepnarová (†23) půjčila nákladní auto a na jedné z pražských ulic najela do davu lidí čekajících na tramvaj. Výsledkem hrůzného činu bylo 8 mrtvých a 12 zraněných. Za masovou vraždu soud Hepnarové uložil nejvyšší trest. V březnu 1975 byla jako poslední žena v Československu popravena.

21. 10. 1889: Následek rychlé jízdy, sebevraždy v Praze a zraněný kočí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 4. 1889: Obrovská drzost německých studentů medicíny a smrt nadějného inženýra • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 12. 1889: Spor o pozemky mezi Vinohrady a Prahou a noční řádění buršáků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 11. 1889: Oblíbenost Sokola je na vzestupu. Cvičí úplně všichni • Na konci 19. století žili lidé úplně jinak než my. Namísto sociálních sítí se sdružovali v nejrůznějších spolcích a organizacích, přičemž každý si mohl vybrat, co bylo jeho srdci a povaze nejbližší. Značnou popularitu si vydobyl tělovýchovný Sokol, kde se dle svědectví dobového tisku setkávali lidé z nejrůznějších společenských vrstev.

3. 1. 1869: Třicetiletý muž spáchal sebevraždu. Ještě před smrtí stihl říct důvod • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

20. 10. 1868: Stařeně se vyřinula krev z úst a za pár chvil byla mrtvá • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Rouška jako svědectví doby. Národní muzeum zahájilo novou výstavu • Národní muzeum začalo záhy po vypuknutí pandemie COVID-19 shromažďovat nejrůznější předměty, které tento výjimečný stav současné společnosti reflektují. A jedním z nejvýraznějších symbolů dnešní doby jsou bezpochyby roušky. Výstava zaměřená právě na ně je k vidění od pondělí 25. května 2020 v Historické budově Národního muzea.

Další útok na sochu maršála Koněva. Někdo ji polil růžovou barvou. Rusové budou zuřit • Na sochu sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Bubenči po pěti měsících znovu zaútočili vandalové. V noci na sváteční úterý 8. května ji polili růžovou barvou a na podstavec připsali letopočty 1956, 1968 a větu „Ten, který nikdy nevystřelil“. Kontroverzní socha na náměstí Interbrigády v Praze 6 se nestala terčem útoku poprvé. Maršálovi už v listopadu 2014 někdo nabarvil na růžovo kalhoty od pasu dolů. Před třemi lety se na podstavci objevil nápis „Heil Putin?“ a v listopadu loňského roku pro změnu letopočty 1956, 1961, 1968 a 2017. „Maršál Koněv už je zase růžovej. Za radnici konstatuju, že ho zase vyčistíme a dáme k němu během letošního června tři bronzové desky s českým, ruským a anglickým textem, jak to bylo doopravdy, aby to na něj stále dokola nesprejovali,“ napsal na Facebook místostarosta Prahy 6 Jan Lacina. K činu se na Twitteru přihlásila skupina, která si říká Čeští vlastenci. Reálnou identitu pachatelů však zatím policisté neznají. Případ bude s největší pravděpodobností klasifikován jako přečin poškození cizí věci. Přihlašujeme se tímto k dnešní noční akci u sochy maršála Koněva na náměstí Interbrigády v Praze a k jejímu obarvení symbolickou růžovou barvou. pic.twitter.com/ikGajNySGH

Eliška Balzerová převezme cenu za přínos české kinematografii • Oblíbená česká herečka Eliška Balzerová dostane ocenění za svou dosavadní celoživotní práci. Organizátoři Zlín Film Festivalu se jí rozhodili udělit festivalovou cenu Zlatý střevíček. Herečka si ji převezme ve čtvrtek 10. září na závěrečném ceremoniálu jubilejního 60. ročníku festivalu.

Eliška Balzerová

Spor o budovu Národního muzea. Kdo a proč šetřil na nesprávném místě? • Budova Národního muzea na Václavském náměstí je jedním z nejkrásnějších odkazů našich předků z 19. století. V její bohaté historii se zrcadlí osud českého národa. A snad částečně i jeho povaha. Důkazem je novinový článek z Národních listů z roku 1902.

4. 5. 1868: Totožnost utonulých žen z Vltavy odhalena • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pražané si užívají nový most Nový most Františka Josefa byl za včerejší neděle, první to, kde každému bylo volno po něm jíti, přečetně navštěvován od obecenstva, jak svědčily po celý den ohromné řady lidu přes něj přecházejících a stavbu jeho si prohlížejících. Krásná vyhlídka s mostu tohoto, jež skoro převýšuje onu s kamenného mostu, vábila též množství diváků zejmena i pohledem na Vltavu, které přes široký jez právě pod mostem se táhnoucí divoce se žene. Otevřením mostu tohoto ovšem značně utrpí převozy na Štvanici a u občanské plovárny, an každý raději jistější cestu přes most nastoupí. Na mostě bylo ostatně i včera pracováno a sice od 5. hod ranní až do 1. s poledne. Klade se tam totiž podlaha na chodníky a ještě v jiných pracích se pokračuje. Na zábradlí ostatním kol věži jest prozatím několik plynových svítilen postaveno, by za noční doby most poněkud osvětlen byl. – Pražský denník, 4. 5.1868 Plovárny otevírají Plovárny a koupele na Smíchově a v Karlíně byly včerejším dnem poprvé veřejně otevřeny. Za panujícího tepla odpoledního dostalo se jim dosti četné návštěvy. – Pražský denník, 4. 5.1868 Úřední spory Zemská nemocnice jest předmětem sporu mezi c. k. vládou a obcí pražskou; vláda požádala v tyto dny obec, aby prodala eráru kus obecního pozemku vedle nemocnice, anto chce prý založil u nemocnice zahradu; obec ale, jež nemocnici považuje za obecní majetek, nepustila se do dalších kroků u věci této, nobrž požádala vládu, aby dřív vyřízen byl spor, čí majetkem je nemocnice. – Pražský denník, 4. 5.1868 [related-post id="9869"] Utonuté ženy Utopená mladice, kteráž 27. dubna u třetího mostu byla z vody vytažena, jest 18letá služka Anna F. z jednoho domu v štokhausské ulici; taktéž poznána jest v mrtvole ženské, kterou v den na to vytáhli z Vltavy pod klášterem křížovnickým, služka Ludmila J., která u jednoho kupce v řeznické ulici sloužila. – Pražský denník, 4. 5.1868 Sebevražda Na včerejšek v noci oběsil se v Nůslích jakýsi mužský bezpochyby v opilém stavu, poněvadž jej lidé v hospodě opilého viděli. Byl teprvé ráno od kolemjdoucích na vrbě spozorován. – Pražský denník, 4. 5.1868