RUBRIKY
HLEDAT

Máchův Máj vyšel poprvé před 185 lety. Kritici dílo zpočátku rozcupovali

MagazínKristián Vích • 23. dubna 2021 • 2 minuty čtení

Foto: Jan Vilímek (volné dílo) a Unsplash

Je 23. dubna 1836 a z pražské tiskárny Jana Spurného odchází do světa prvních 600 výtisků útlého sešitu veršů. Jejich autorem je víceméně neznámý mladý básník a beznadějný romantik Karel Hynek Mácha.

Zatímco život autora má už za půl roku skončit, jeho dílo se stane nesmrtelné. I po téměř dvou stoletích let zůstává zvukomalebný a tajemný Máchův Máj jednou z nejvydávanějších českých knih.

Legendární lyrickoepická skladba je považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Je to oslava jara a přírody, ale i osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života. Minimálně několik úvodních veršů zná snad úplně každý. Zejména proto, že se je musel povinně učit ve škole.

Karel Hynek Mácha: Máj

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

Příběh Máje také není třeba příliš představovat. Inspirován je nejspíš skutečnou událostí z roku 1774. Na pahorku Na spravedlnosti, poblíž Mladé Boleslavi, byl tehdy popraven lámáním v kole Hynek (Ignác) Schiffner, který zavraždil v Dubé u Doks svého otce.

Vyprávění o pokrevních socích v lásce zaslechl Karel Hynek Mácha od hospodského Týce o šedesát let později během svého pobytu u dnešního Máchova jezera.

Kritici Máj rozcupovali

Zajímavé je, že původní rukopis Máje se našel až během 1. světové války. Jeho vydáním si však Karel Hynek Mácha vysloužil nejprve kritiku. Mnozí sice oceňovali jeho nesporný básnický talent. Pobuřoval ovšem samotný děj. Prudérní společnost 1. poloviny 19. století na něj nejspíš ještě nebyla připravena.

Například Jan Slavomír Tomíček napsal: „Jeho báseň jest škvára, která z vymřelé sopky vyhozena mezi květiny padla. Ve květinách můžeme míti a máme zalíbení, nikoli ale v chladném mrtvém meteoru, který z rozervaných útrob vyvržen byl.“

[related-post id=“13969″]

Kritiku Mácha sklidil také od Františka Ladislava Čelakovského, Josefa Krasoslava Chmelenského nebo Josefa Kajetána Tyla. Velikost básně byla doceněna až následující generací májovců, díky níž se Mácha naopak stal kultem.

Jak už bylo zmíněno, Máj patří mezi nejvydávanější české knihy. Počet vydání už ani nikdo přesně nespočítá, ale nejspíš se blíží ke třem stovkám. Autor sice zemřel v listopadu téhož roku, ale jeho dílo přežilo až do 21. století. Těžko říct, jestli Mácha takový úspěch vůbec očekával.

Vstoupit do diskuze

Nepřehlédněte

Po rajčatech se dříve umíralo. Prokletí bohatých vysvětlila až věda • Zdravotní benefity konzumace rajčat jsou dnes již velmi dobře známé. Možná vás ale překvapí, že rajčata dříve způsobovala otravy a úmrtí bohatých a mocných lidí. Dlouho se však nevědělo, z jakého důvodu.

11. 4. 1868: Ve Vltavě prováděli starodávný rituál, který má ochránit před nemocí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Rituál ve Vltavě Břehy vltavské byly včerejšího dne z rána před východem slunce četně oživeny. Sbíhali se totiž k řece i ze vzdálenějších míst lidé a mezi nimi i nejvíce ženštiny s malými děcky, aby se plynoucí vodou umyli a tak dle obecné pověry před rozličnými nemocemi, jmenovitě před vyraženinou ochránili. Starobylý tento obyčej může ovšem míti žádaný účinek, an při některých nemocích časté omývání čerstvou vodou nejlepším prostředkem bývá. – Pražský denník, 11. 4. 1868 Padělané bankovky Již po celého půl leta obíhaly v Praze padělané desítky i pětky, které, ač jen perem byly dělány, předce od spravedlivých nebyly skoro ani k rozeznání. Postižených nepravých bankovek je už asi sto kusů. Padělatel obyčejně udal svou pětku za soumraku, tak že nebylo nikdy s to jej postihnouti. Konečně na Zelený čtvrtek postížen jest v jednom skladě modního zboží na Příkopech, právě když chtěl platit nepravou desítkou. Poněvadž byl známá osobnost, zletilý syn jednoho vysoce postaveného, nyní již zemřelého rady, prohledáváno jest bez prodlení v jeho bytu na Malé Straně a zde nalezeny jsou všecky přípravy k dělání papírových peněz, papíry, oleje i barvy a p. – Pražský denník, 11. 4. 1868 [related-post id="9064"] Přesun parostrojního vozu Ohromný parostrojní vůz byl včera odpoledne ze strojnické továrny p. Ringhoffra na Smíchově do státního nádraží vezen. Vůz týž táhlo osm koní. Vozka chtěl jeti s nákladem tímto přes řetězový most, avšak pro ohromnou tíži vozu nebyl mu přechod dovolen, an jen nejvýše 130 centů jest možno přes most tento přepraviti. Vůz musel tudíž přes kamenný most na své místo dopraven býti. – Pražský denník, 11. 4. 1868 Chleba z otrub Jak vědomo, zastává výtečný lučebník v Mnichově Liebig záživnost otrub, z nichž prý se s velkým prospěchem chleba péci dá. Pokusy s pečením otrubového chleba učinil v Praze známý pekař pan Marčan a nyní také p. Hyra, držitel parního mlýna a pekárny v Plzni, počne chleb takový péci. Do Plzně se aspoň tyto dny očekává cís. komise, aby o pokusu tomto se přesvědčila. – Pražský denník, 11. 4. 1868

Spor o budovu Národního muzea. Kdo a proč šetřil na nesprávném místě? • Budova Národního muzea na Václavském náměstí je jedním z nejkrásnějších odkazů našich předků z 19. století. V její bohaté historii se zrcadlí osud českého národa. A snad částečně i jeho povaha. Důkazem je novinový článek z Národních listů z roku 1902.

28. 1. 1868: Muži se rozbilo skleněné zboží. Reakce kolemjdoucích ho dojala k slzám • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Zapomenuté zvyky našich předků během Pašijového týdne. Dívky si potíraly obličej holoubátky • Začalo jaro a blíží se opět Velikonoce. Pašijový týden letos začíná 10. dubna. Pro naše předky bývalo toto období mimořádně významné. Ještě před 120 lety se v odlehlých českých vesnicích dodržovaly nejrůznější zvyky, z nichž mnohé dnes už patří dávno k zapomenutým.

14. 7. 1890: Výtržník v hostinci, dopadený zloděj květin a pobodání kovářského pomocníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

3. 3. 1890: Sebevražda, nebezpečné vyhrožování a nové hasičské čepice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 10. 1889: Oheň v Košířích a stávka francouzských horníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 2. 1868: Ženich se nedostavil na svatbu. Nevěsta nepřestává doufat • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

1. 12. 1889: Zimní obecní kuchyně na Vinohradech bude i letos vařit pro chudé • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 7. 1890: Zkrácení pracovní doby ve Francii a světová výstava v Chicagu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Druhy nádobí, které do myčky nikdy nedávejte. Mohly byste je nevratně zničit • Kdo si jednou pořídil myčku nádobí, už si bez ní nejspíš nedokáže představit život. Aby také ne, když tak krásně šetří čas, námahu i přírodu. Jediné, co člověk musí udělat, je vhodně naskládat nádobí, vložit tabletu na mytí, zavřít, zapnout a nechat stroj pracovat. A pochopitelně také vědět, co do myčky nádobí nikdy nedávat. 

20. 5. 1889: Vyučování neschopných dětí, nový škůdce obilí a uzavřená ulice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 7. 1890: Varování před tulákem, rozruch na náměstí a pokousaní lidé • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Na ženy po čtyřicítce módní návrháři před 100 lety příliš nemysleli • Šaty dělají člověka. Toto známé pořekadlo platí už odjakživa. Jenomže naše prababičky to s oblékáním neměly zrovna moc lehké. Dokládá do zajímavý novinový článek z roku 1910, kdy současný módní průmysl byl teprve v plenkách.

6. 3. 1890: Nový bořící přístroj, krádeže v knihovně a náhlé úmrtí mladého muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

3. 3. 1868: Stavba třetího pražského mostu se blíží do finále • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. K stavbě třetího mostu pražského V nejbližších dnech počne se na spodní podlahu mostu, která již úplně ukončena jest, svrchní podlaha klásti. Tato bude záležeti z dubových špalíčků, jež v tesařském závodě p. Lanny se zdělávají. Špalíčků těchto jest už přes 150 sáhů nařezáno a dobrota dříví ručí za mnohaletou trvanlivost. Na chodníky mostu se upraví dlažba v podobě parketů. Zábradlí kol mostních pilířů jest již zcela zasazeno. Nyní se staví železné sloupy před vchodem na most. Mostní zábradlí po celé své délce bude lemováno oblým dřevem. V neděli po celý den se hemžilo na tisíce diváků na mostě, kteří si velkolepou jeho stavbu prohlíželi. Příznivé počasí vábilo vůbec množství Pražanů toho dne na venkovský zdravější vzduch, leč výlet tento byl však brzo deštěm odpoledním a prudkým vichrem nemile pokažen, tak že ohromné množství výletníků muselo hledati útočiště v restauracích a hostincích. Povozům není ovšem dosud přechod přes most dovolen, neboť teprvé po hlavní nákladní zkoušce bude jízda otevřena. Částečné zkoušky se již ostatně několikráte vykonaly, buď s povozy neb kočáry, jak při rychlé i zdlouhavé jízdě. Předešlého týdne se po mostě dvakráte zdejší vojenská obsádka k cvičení ubírala. Výsledek těchto prozatimních zkoušek byl vždy uspokojující. Městského převozu u občanské plovárny, jenž v neděli opět otevřen byl, se následkem volného přechodu přes tento most též velmi zřídka užívá.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 Podivný host Domovník jednoho domu na Ferdinandově třídě spozoroval v neděli dopoledne podivnou postavu na střeše a domníval se tím spíše, že to je zloděj, anto ta postava se hleděla za komínem skrýti. I počala honba na tohoto domnělého zloděje, ačkoliv bylo těžko se mu přiblížiti. Nenadále ale spozorováno, že má zloděj na krku provaz a že vlastně není nic jiného nežli opice. Tu se ovšem spůsob honu změnil, domovník se dal na půdě do kousání jablek a opice, chtějíc také jablko slezla po střeše na půdu, kdež vzdor kousání svému byla chycena. Bez pochyby utekla někde v sousedství svému pánu.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 [related-post id="6375"] Schůze zastupitelstva Obecní zastupitelstvo pražské odbývalo včera schůzi, v níž nejdříve p. dr. Škarda se tázal, proč je u magistrátu tak velký počet denních písařů zaměstnán. Měšťanosta p. dr. Klaudy odpověděl, že teď jen 12 písařů nad obyčejný počet zaměstnáno jest, a to jen proto, aby noví úředníci nemuseli býti zřizováni. P. Makovský se tázal na spůsob vybírání mýta na novém mostu, načež p. měšťanosta odvětil, že dosavadní vybírání se neděje od obce, že však most už brzo v majetek a správu obce přejde. Dr. Rieger opět se tázal, jak to vypadá se zkouškou nákladní na tomto mostě, a zda-li by to nebylo dostatečnou zkouškou, když tyto dny dva pluky vojska přes most táhly? Pak si stěžoval p. dr. Škarda, proč obecná plynárna nevydává české kvitance. Měšťanosta slíbil, že stížnosti té odpomoženo bude. Pánové Hampejs a Martin hájili láci obecního plynu a poslední prohlásil, že za čtyři měsíce 41 zl. uspořil. Na to byli zvoleni do komise ke zkoušení účtů plynárny pánové dr. Škarda, Duchs, dr. Junek, Turek a Kellner. Návrh na postoupení místa ku zřízení pomníku Jungmannova byl jednohlasně přijat. Proti návrhu, aby se povolilo 200 dukátů na dostihy koní na Smíchově, mluvil p. dr. Grégr, pravě, že by dostihy tyto neměly podporovány býti. P. Martin mluvil v opáčném smyslu, načež pan měšťanosta sdělil, že městská rada proto tuto cenu navrhla, poněvadž císař pán loňskou vyhranou cenu chudým pražským věnoval, a mimo to platí prý cena tato jen pro domácí koně. Na to byl návth městské rady velkou většinou přijat a tím schůze skončena.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 Smrt nádeníka Náhlou smrtí zemřel v sobotu večer na policejní strážnici malostranské nádeník Jan Poláček. Týž byl zatknut pro žebrání a na strážnici náhle těžce onemocněl. Než jej dopravili v truhle do nemocnice, byl již mrtvolou.  – Pražský denník, 3. 3. 1868

Vlak dětství a naděje. Helenu Růžičkovou málem nahradila jiná herečka. Proč byl seriál v trezoru? • „Nic ty se neboj, dítě moje zlatý! Na tragickej život jsem já pes!“ Nezapomenutelná věta Heleny Růžičkové ze seriálu Vlak dětství a naděje téměř zlidověla. Přitom chybělo málo a znali bychom ji v podání úplně jiné herečky. Jak na natáčení vzpomíná Tereza Brodská? A proč seriál cenzura na několik let zamkla do trezoru?

Stanislav Zindulka a Helena Růžičková v seriálu Vlak dětství a naděje.

4. 5. 1868: Totožnost utonulých žen z Vltavy odhalena • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pražané si užívají nový most Nový most Františka Josefa byl za včerejší neděle, první to, kde každému bylo volno po něm jíti, přečetně navštěvován od obecenstva, jak svědčily po celý den ohromné řady lidu přes něj přecházejících a stavbu jeho si prohlížejících. Krásná vyhlídka s mostu tohoto, jež skoro převýšuje onu s kamenného mostu, vábila též množství diváků zejmena i pohledem na Vltavu, které přes široký jez právě pod mostem se táhnoucí divoce se žene. Otevřením mostu tohoto ovšem značně utrpí převozy na Štvanici a u občanské plovárny, an každý raději jistější cestu přes most nastoupí. Na mostě bylo ostatně i včera pracováno a sice od 5. hod ranní až do 1. s poledne. Klade se tam totiž podlaha na chodníky a ještě v jiných pracích se pokračuje. Na zábradlí ostatním kol věži jest prozatím několik plynových svítilen postaveno, by za noční doby most poněkud osvětlen byl. – Pražský denník, 4. 5.1868 Plovárny otevírají Plovárny a koupele na Smíchově a v Karlíně byly včerejším dnem poprvé veřejně otevřeny. Za panujícího tepla odpoledního dostalo se jim dosti četné návštěvy. – Pražský denník, 4. 5.1868 Úřední spory Zemská nemocnice jest předmětem sporu mezi c. k. vládou a obcí pražskou; vláda požádala v tyto dny obec, aby prodala eráru kus obecního pozemku vedle nemocnice, anto chce prý založil u nemocnice zahradu; obec ale, jež nemocnici považuje za obecní majetek, nepustila se do dalších kroků u věci této, nobrž požádala vládu, aby dřív vyřízen byl spor, čí majetkem je nemocnice. – Pražský denník, 4. 5.1868 [related-post id="9869"] Utonuté ženy Utopená mladice, kteráž 27. dubna u třetího mostu byla z vody vytažena, jest 18letá služka Anna F. z jednoho domu v štokhausské ulici; taktéž poznána jest v mrtvole ženské, kterou v den na to vytáhli z Vltavy pod klášterem křížovnickým, služka Ludmila J., která u jednoho kupce v řeznické ulici sloužila. – Pražský denník, 4. 5.1868 Sebevražda Na včerejšek v noci oběsil se v Nůslích jakýsi mužský bezpochyby v opilém stavu, poněvadž jej lidé v hospodě opilého viděli. Byl teprvé ráno od kolemjdoucích na vrbě spozorován. – Pražský denník, 4. 5.1868

4. 11. 1868: V Praze řádí zlodějka, která okrádá malé děti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.
Zprávy Krimi Zajímavosti Kam vyrazit Magazín Počasí Horoskop Bizár