Na ženy po čtyřicítce módní návrháři před 100 lety příliš nemysleli

Šaty dělají člověka. Toto známé pořekadlo platí už odjakživa. Jenomže naše prababičky to s oblékáním neměly zrovna moc lehké. Dokládá do zajímavý novinový článek z roku 1910, kdy současný módní průmysl byl teprve v plenkách.

Prohlížíme-li za výklady obchodů a v modních časopisech nové modely toilet, vidíme, že velicí krejčové pařížští docela se tváří, jakoby nevěděli, že existují také dámy přes čtyřicet let staré. Vše, co moda nového podává, je skoro nemožným u dámy „středního věku“ čili „určitého věku“, jak galantně říká Francouz dámám více než čtyřicetiletým.

Mluvím-li takto, mám ovšem na mysli průměrnou občanskou dámu, dobrou maminku a hospodyni, která ve starostech o děti a domácnost počíná šedivěti, z nedostatku pohybu tloustne a na masáž a jiné kosmetické pomůcky nemá času, zkrátka dámu, která nebojuje s přírodou o zachování své krásy a svěžesti.

Jen tyto dámy mám na mysli, říkám-li, že poslední pařížské modely byly na nich nemožnými a nemyslím tu na výjimky, na dámy více než čtyřicetileté, které zůstaly přes svůj věk krásnými a štíhlými, takže se od třicetiletých mnoho neliší. Ty ovšem mohou nosit věci i nejnápadnější, aniž se tím činí směšnými; ale kdyby některá naše dobrá česká maminka vzala si na hlavu takový nějaký letošní klobouk „kosmických rozměrů“ neb takový řecký plášť se spoustou zlatých třapců, umřela by zajisté sama smíchy nad svým vlastním obrazem v zrcadle.

Na tyto ženy, které přece tvoří většinu mezi dámami více než čtyřicetiletými, moda vůbec nemyslí, jakoby jich ani nebylo. A přece ony se také musí oblékat a také ony mají hezky vypadat. Ne že by snad ještě chtěly koketovat, ale proto, aby snad nezkazily dojem, kterým působí jejich hezké dcerušky nebo manžel, obyčejně ještě statný a elegantní.

Když tyto dámy prohlížejí modní listy před objednáním nového úboru, nenaleznou v nich obyčejně ničeho, co by se pro ně hodilo. Ani loňské princesy, ani letošní pancéřové toilety dámám toho věku nesluší, šaty se sřasenými tunikami jsou pro ně nemožnými — a nic jiného se dnes v modních časopisech skoro již nenalezne.

Volí-li taková dáma letos tak oblíbený tvar pancéřový s hladkým sedlem přes boky, musí jej dáti zhotoviti tak, aby pancéř byl co možno nejdelší a přisazená k němu skládaná část aby měla nejvýše 30 cm výšky. Ozdoby, vyšívání, tressy, blendy, knoflíky a vše, co se ještě letos nosí — mohou být umístěny tak výhodně, že veškeré vady postavy — jako tak nenáviděné a přece skoro nevyhnutelné bříško a příliš objemné boky jsou jimi maskovány.

[related-post id=“26934″]

Všeobecně platí pravidlo, že dámám starším sluší šaty více ozdobené, kdežto hladké, nezdobené úbory zpravidla sluší jenom postavám krásným neb aspoň úplně normálním. Velikou obtíží bývá u starších dam partie u krku a ramenou; mívají krk příliš krátký a ramena vysoká a proto nesmějí voliti takový tvar šatů, kterým by tyto vady ještě více vynikly. Krk zdá se zdánlivě prodloužiti svislou úpravou ozdob na límečku a ramena se zdánlivě sníží, střihnou-li se náramky o něco delší.

Co se žaketů a plášťů týče, sluší starším dámám vždy lépe žakety dlouhé, než krátké a polopřiléhavé, nebo lépe volné, než docela přiléhavé. Rukávy je lépe voliti úzké.

Sukně jim nejlépe sluší vlečkové, jednoduché, ale nikoli docela přiléhavé. Z důvodů praktických je i jim nutno voliti někdy anglickou sukni krátkou — bez vlečky, ale nikdy nesmí býti hladká a příliš úzká. Tělnaté starší dámy měly by vždy nositi raději sukně, které jsou v předu i v zadu uprostřed složeny v záhyby. Také dolní šíře sukně má býti pro ně raději větší než menší. Čím více záhybů sukně pod boky tvoří, tím je lépe pro ně. Vždy by měli toho dbáti, aby sukně po celé délce v předu byla rozdělena nějakou ozdobou, třeba jen docela jednoduchou.

[related-post id=““27005]

Nových modelů klobouků musí se tyto dámy ovšem vystříhati již z toho důvodu, že pod ně nutno nositi nejnovější účes, kdežto dámy starší obyčejně bývají v účesech konservativními. Klobouky vymýšlejí se vždy dle účesů. Přirozeně tedy nové tvary klobouků na účesech staršího data vůbec nedrží a nijak se jim nehodí.

Letošní šírák, není-li pod střechou vyplněn nafouklým účesem, česaným přes ohromnou drátěnou podložku, dámu spíše hyzdí, než krášlí. Také ohromné letošní „tegues“ mohou se nositi pouze na účesech obrovských. — Naše maminky tedy lépe udělají, zůstanou-li při kloboucích menších rozměrů. Ale vlasy si musí přece jenom chtěj nechtěj uvolniti, protože na účes docela hladký nelze nosit z letošních klobouků vůbec žádný.

Nějakou oběť již musíte přinésti, milé dámy a neříkat, že již na vás nezáleží; neboť jako vy jste šťastny, máte-li hezké dcerušky, stejně vaše dcerušky se pyšní, mají-li hezkou a hezky ustrojenou maminku, a vašim mužům, ať říkají co chtějí, také to není jedno, jak vypadáte.

Článek vyšel v časopisu Česká hospodyně v roce 1910.