Na ženy po čtyřicítce módní návrháři před 100 lety příliš nemysleli

Před lety v PrazeTereza Běhalová3. ledna 20204 minuty čtení

Foto: Archiv

Šaty dělají člověka. Toto známé pořekadlo platí už odjakživa. Jenomže naše prababičky to s oblékáním neměly zrovna moc lehké. Dokládá do zajímavý novinový článek z roku 1910, kdy současný módní průmysl byl teprve v plenkách.

Prohlížíme-li za výklady obchodů a v modních časopisech nové modely toilet, vidíme, že velicí krejčové pařížští docela se tváří, jakoby nevěděli, že existují také dámy přes čtyřicet let staré. Vše, co moda nového podává, je skoro nemožným u dámy „středního věku“ čili „určitého věku“, jak galantně říká Francouz dámám více než čtyřicetiletým.

Mluvím-li takto, mám ovšem na mysli průměrnou občanskou dámu, dobrou maminku a hospodyni, která ve starostech o děti a domácnost počíná šedivěti, z nedostatku pohybu tloustne a na masáž a jiné kosmetické pomůcky nemá času, zkrátka dámu, která nebojuje s přírodou o zachování své krásy a svěžesti.

Jen tyto dámy mám na mysli, říkám-li, že poslední pařížské modely byly na nich nemožnými a nemyslím tu na výjimky, na dámy více než čtyřicetileté, které zůstaly přes svůj věk krásnými a štíhlými, takže se od třicetiletých mnoho neliší. Ty ovšem mohou nosit věci i nejnápadnější, aniž se tím činí směšnými; ale kdyby některá naše dobrá česká maminka vzala si na hlavu takový nějaký letošní klobouk „kosmických rozměrů“ neb takový řecký plášť se spoustou zlatých třapců, umřela by zajisté sama smíchy nad svým vlastním obrazem v zrcadle.

Foto: Archiv

Na tyto ženy, které přece tvoří většinu mezi dámami více než čtyřicetiletými, moda vůbec nemyslí, jakoby jich ani nebylo. A přece ony se také musí oblékat a také ony mají hezky vypadat. Ne že by snad ještě chtěly koketovat, ale proto, aby snad nezkazily dojem, kterým působí jejich hezké dcerušky nebo manžel, obyčejně ještě statný a elegantní.

Když tyto dámy prohlížejí modní listy před objednáním nového úboru, nenaleznou v nich obyčejně ničeho, co by se pro ně hodilo. Ani loňské princesy, ani letošní pancéřové toilety dámám toho věku nesluší, šaty se sřasenými tunikami jsou pro ně nemožnými — a nic jiného se dnes v modních časopisech skoro již nenalezne.

Volí-li taková dáma letos tak oblíbený tvar pancéřový s hladkým sedlem přes boky, musí jej dáti zhotoviti tak, aby pancéř byl co možno nejdelší a přisazená k němu skládaná část aby měla nejvýše 30 cm výšky. Ozdoby, vyšívání, tressy, blendy, knoflíky a vše, co se ještě letos nosí — mohou být umístěny tak výhodně, že veškeré vady postavy — jako tak nenáviděné a přece skoro nevyhnutelné bříško a příliš objemné boky jsou jimi maskovány.

[related-post id=“26934″]

Všeobecně platí pravidlo, že dámám starším sluší šaty více ozdobené, kdežto hladké, nezdobené úbory zpravidla sluší jenom postavám krásným neb aspoň úplně normálním. Velikou obtíží bývá u starších dam partie u krku a ramenou; mívají krk příliš krátký a ramena vysoká a proto nesmějí voliti takový tvar šatů, kterým by tyto vady ještě více vynikly. Krk zdá se zdánlivě prodloužiti svislou úpravou ozdob na límečku a ramena se zdánlivě sníží, střihnou-li se náramky o něco delší.

Co se žaketů a plášťů týče, sluší starším dámám vždy lépe žakety dlouhé, než krátké a polopřiléhavé, nebo lépe volné, než docela přiléhavé. Rukávy je lépe voliti úzké.

Sukně jim nejlépe sluší vlečkové, jednoduché, ale nikoli docela přiléhavé. Z důvodů praktických je i jim nutno voliti někdy anglickou sukni krátkou — bez vlečky, ale nikdy nesmí býti hladká a příliš úzká. Tělnaté starší dámy měly by vždy nositi raději sukně, které jsou v předu i v zadu uprostřed složeny v záhyby. Také dolní šíře sukně má býti pro ně raději větší než menší. Čím více záhybů sukně pod boky tvoří, tím je lépe pro ně. Vždy by měli toho dbáti, aby sukně po celé délce v předu byla rozdělena nějakou ozdobou, třeba jen docela jednoduchou.

[related-post id=““27005]

Nových modelů klobouků musí se tyto dámy ovšem vystříhati již z toho důvodu, že pod ně nutno nositi nejnovější účes, kdežto dámy starší obyčejně bývají v účesech konservativními. Klobouky vymýšlejí se vždy dle účesů. Přirozeně tedy nové tvary klobouků na účesech staršího data vůbec nedrží a nijak se jim nehodí.

Letošní šírák, není-li pod střechou vyplněn nafouklým účesem, česaným přes ohromnou drátěnou podložku, dámu spíše hyzdí, než krášlí. Také ohromné letošní „tegues“ mohou se nositi pouze na účesech obrovských. — Naše maminky tedy lépe udělají, zůstanou-li při kloboucích menších rozměrů. Ale vlasy si musí přece jenom chtěj nechtěj uvolniti, protože na účes docela hladký nelze nosit z letošních klobouků vůbec žádný.

Nějakou oběť již musíte přinésti, milé dámy a neříkat, že již na vás nezáleží; neboť jako vy jste šťastny, máte-li hezké dcerušky, stejně vaše dcerušky se pyšní, mají-li hezkou a hezky ustrojenou maminku, a vašim mužům, ať říkají co chtějí, také to není jedno, jak vypadáte.

Článek vyšel v časopisu Česká hospodyně v roce 1910.

Nepřehlédněte

Navážeme kontakt s Marťany? Lidé v 19. století věřili, že jednou se to podaří • Jsme ve vesmíru sami? Otázka, která lidstvu nedá spát už stovky let. Řešili ji i lidé na konci 19. století. V červenci 1891 Národní listy otiskly zajímavý příspěvek o tom, co si myslel francouzský astronom, přírodovědec a spisovatel Camille Flammarion.

19. 2. 1890: Tragické zasypání chudé rodiny, nové obálky a dopadení podvodníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Starou křivdu urovnalo neskutečně náhodné setkání • Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Občas se dokonce stane něco, nad čím zůstává rouzum stát. Přečtěte si příběh z dobových novin, který popisuje neuvěřitelně náhodné setkání. Citlivějším povahám možná ukápne slza.

8. 3. 1868: Na Staroměstském náměstí se odehrálo loupežné přepadení • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Z třetího mostu Nepříznivé počasí minulého téhodne naprosto překazilo zamýšlené a připravené práce dlažební na prostoře jízdní i na obou chodnících. Kladení špalíčků na prostoře prostřední nebylo možno, jelikož dehet, kterýž dubovému tomuto dláždění za podložku sloužiti bude, za deště nechytá. Též mosaiková dlažba chodníkův počasím dosud zmařena a čekáno i tu na pěknější počasí téhodne nastávajícího. Zatím však dokonává se zábradlí kolem bran a pilně pokračuje se v kladení rour plynových pro osvětlení mostu i Buben. Roury položeny budou pod oběma chodníky a obkládají se hojně pilinami napěchovanými, by v zimě plyn uchráněn byl mrazu. Jelikož za povodně nynější převoz u Buben přerušen, používáno mostu velmi hojně, ano již i korunovaná. jedna hlava odvážila se na most: Kurfiřt hessen-kasselský s celým komonstvem svým přešel most sem a tam, aniž by tento sebou byl hnul. – Národní listy, 8. 3. 1868 Přepadení Na staroměstském náměstí přepaden včera o půldruhé hodině v noci sklepník Jan Růžek z č. p. 770-1., když z obchodu svého domů se ubíral. Vyskočil naň kýs nádenník Josef Klabík patrně s úmyslem loupežným. Na štěstí nahodil se k tomu jiný sklepník, který soudruhu svému ovšem ihned ku pomoci přispěl, a takž lupič, ačkoliv kousáním vyprostiti se hleděl, přemožen a odevzdán jest na blízkou strážnici policejní. O policajtu nebylo ani slechu. – Národní listy, 8. 3. 1868 [related-post id="6483"] Přípravy na slavnost Slavnostní výbor, který na den svat. Jana uspořádá velkolepou slavnost při položení základního kamene k divadlu národnímu, vyzývá již veřejnými novinami všecky veřejné spolky, bratrstva i jednoty, jakož i študentstvo, aby dostavili se o sv. Janě do Prahy „k tomuto prvnímu svátku společnému“. Zároveň uveřejňuje výbor program celé slavnosti, jehož hlavní obsah jsme už sdělili. – Pražský denník, 8. 3. 1868

Největší lež o Praze. Socha Jana Žižky není největší jezdeckou sochou na světě • V mnoha učebnicích i turistických průvodcích se dočtete, že bronzová socha Jana Žižky z Trocnova na pražském Vítkově je největší jezdeckou sochou na světě. I když se nám to nemusí líbit, toto tvrzení se nezakládá na pravdě.

Socha Jana Žižky na Vítkově.

27. 2. 1868: Chtěl se otrávit sirkami. Sebevražda ale nevyšla podle plánu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nový řád pro fiakryPoněvadž se vedou časté stížnosti na drožkáře i fiakry, že dosavadního řádu svého dovedou zneužívati naproti obecenstvu, vypracuje měststký policejní úřad novou inštrukci pro držitele fiakrů i drožek jakož i pro fiakry i drožkáře. Když by kdo překročil taxu neb se opil, bude trestán tím, že se mu zapoví jezdit a sice 48 hodin až i také čtvrt roku, a kdyby se to opětovalo, třeba i půl roku. – Pražský denník, 27. 2. 1868 Pokus sebevraždyPředevčírem večer chtěl se jistý živnostník v dlouhé třídě otráviti. Za tím účelem seškrábal z několika paklíčků sirek hlavičky a nechav je ve vodě rozpustiti, připravil si takto smrtící nápoj. Vypiv jej shledal, že jest na silnou jeho konštituci příliš slabý, an neměl účinku takového, jak by si byl přál. Jed jej uvrhl jenom na lůžko a rychle přivolané lékařské pomoci podařilo se sebevražedníkovi pomoci. K zoufalému tomuto kroku dohnaly prý jej manželské rozepře, kterých z většího dílu sám vinen býval. – Pražský denník, 27. 2. 1868 OpravyV sadech na Karlovu náměstí jsou nyní dělníci zaměstnáni opravou sadů těchto. Co nejdříve přikročí se k založení sadů na dolejší části náměstí před budovou zemského co trestního soudu. – Pražský denník, 27. 2. 1868 [related-post id="6240"] Masopustní veselíPoslední masopustní noc byla v hostincích a kavárnách pražských nad míru hlučně a vesele ztrávena. Místnosti hostinské byly všude přeplněny pijáky, kteří na některých místech museli od policejních hlídek mocí vypuzení býti. Ulice pražské byly o půlnoční hodině oživeny hulákajícími a zpívajícími bratřími z mokré čtvrti. Že i k rozličným výtržnostem na ulici i v hostinstvích přišlo, svědčilo množství osob zatknutých buď pro rvačky, povykování aneb jiné výtržnosti. – Pražský denník, 27. 2. 1868 Ranhojič ve výslužběDo pense dán bude dnem 1. března okr. ranhojič v obci pražské p. Jan Houška s doživotním požitkem 400 zl. ročního služného a povolí-li to sbor obecních starších, tedy ještě se 100 zl. ročního přídavku za neobyčejně dlouhé služby své. – Pražský denník, 27. 2. 1868

6. 5. 1890: Úprava Václavského náměstí a těžce zranění dělníci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

16. 4. 1868: Zima neřekla poslední slovo, v noci umrzli dva muži • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zmrzli v dubnu O bílou sobotu jistý venkovan z Michle stráviv den v Praze vracel se po večer k domovu, posilniv se ovšem na cestu několika sklenkami kořalky. Na cestě přemáhalo jej spaní, sedl si tedy stranou podle cesty do příkopu a usnul – do věčnosti. Ráno nalezena jeho mrtvola celá skřehlá. – V týž den (o bílou sobotu) nalezen byl u Horoměřic jistý P. ze Statenic na širém poli zmrzlý. – Národní listy, 16. 4. 1868 Oběť zamýšlené nové daně Finanční předloha Jeho finanční Excelenci p. dra. Brestla dotkla se mimo jiné též zdejšího obuvníka Vojtěcha N. na dolejším Novém městě pražském bydlícího, tak silně, že včera v úplné šílenství nad tím upadl, jakž aspoň jednotlivé výroky jeho nade všechnu pochybnost dosvědčují. Jak velkým jměním vládne ubohý, dosud nezjištěno, zatím odevzdán po uznání lékařském do blázince. – Národní listy, 16. 4. 1868 [related-post id="9427"] Výstava květin Květinová výstava již každoročně pořádá česká zahradnická společnost v Praze, bude otevřena již příští sobotu a potrvá čtyři dny, totiž 18. 19. 20. a 21. dubna v sále na ostrově střeleckém. – Národní listy, 16. 4. 1868

5. 4. 1889: Bourání Václavské trestnice a strašlivá smrt na kolejích • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Výstava Sluneční králové prodloužena až do června • Národní muzeum vyjednalo prodloužení světové výstavy Sluneční králové. Jakmile to epidemická situace dovolí, budou moci návštěvníci obdivovat artefakty nevyčíslitelné hodnoty až do začátku června 2021. Jedinečnost výstavy, jejíž pojistná hodnota je 1 miliarda Kč, podtrhuje fakt, že ještě nikdy nebylo z Egypta do zahraničí zapůjčeno takové množství významných artefaktů.

Výstava Sluneční králové

25. 5. 1889: Kámen, nebo železo? Odborníci debatovali, z jakého materiálu stavit mosty • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 7. 1890: Zkrácení pracovní doby ve Francii a světová výstava v Chicagu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 9. 1868: Žena ze Střešovic brutálně týrala syna. Provazy měl zařezané do masa • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

20. 1. 1889: Trest pro násilníka, sněhová nadílka a počet domů v Praze • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 8. 1890: Nebezpečné vyhrožování, rostoucí hladina Vltavy a hříčka přírody • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

19. 8. 1890: Utonulí ve Vltavě, přejeté děti a popálený hostinský • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 11. 1889: Hloubení Vltavy, zloděj stříbrného řetízku a zatčení staré ženy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 1. 1868: Jak pražské zastupitelstvo volilo nového purkmistra • Pražští zastupitelé si na začátku roku 1868 zvolili nového purkmistra. Stal se jím advokát Karel Leopold Klaudy. Přečtěte si, jak o volbě přesně před 150 lety referovaly Národní listy.

OBRAZEM: Unikátní barevné záběry Prahy z konce 19. století. Takhle už naše město nikdy neuvidíte • Život v Praze na konci 19. století plynul pomaleji než dnes. Alespoň se to může zdát při pohledu na unikátní kolorované snímky, které má ve svém archivu Knihovna Kongresu Spojených států amerických.

Praha na konci 19. století vypadala trochu jinak, než ji známe dnes.

31. 7. 1890: Spor o židovský hřbitov a upozornění pro cestovatele • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.