22. 11. 1889: Na Vinohradech otevřeli moderní závod na zpracování masa

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nový český velkozávod na Vinohradech

Neuplynulo ještě mnoho let od té doby, co v Praze, o venkově ani nemluvě, závody uzenářské nijak elegancí neb krásnou úpravou nevynikaly. Byloť obecenstvo tehdáž skromnější a nečinilo velkých nároků. Doby se však změnily, s nimi i obecenstvo, a že ani uzenáři nezůstali pozadu, o tom přesvědčí nás procházka ulicemi pražskými, ve kterýchž nalezneme tu i tam závody uzenářské, vyhovující všem i nejpřepjatějším požadavkům. Zařízení podobného závodu po vkusu majitele není však tak snadné, hlavní překážkou bývají budovy, při jejichž stavbě nehleděno tak na účelnost jako na dobré využitkování, které pokročilému živnostníku, který by s duchem času pokračovali a závod svůj přiměřeně k pokroku průmyslu zaříditi chtěl, nemalých nesnází působí. Těmto nesnázím vyhnul se chvalně známý majitel závodu uzenářského na Kr. Vinohradech pan Antonín Chmel, kterýž zakoupiv větší část usedlosti »Zvonařky« na Vinohradech vystavěl tam dílnu uzenářskou, jakouž se nejen Praha, ale snad žádné jiné město v Čechách vykázati nemůže. Na základě vlastních dlouholetých zkušeností a pomocí osvědčeného stavitele p. Martina podařilo se mu zaříditi dílnu vzornou, kterouž zajisté každý do Prahy zavítavší odborník navštíviti neopomene. V nové této dílně, v níž včera po prohlídce vykonané okresním hejtmanstvím s výrobou započato, nalezneme vše, co by srdce pokročilého uzenáře blažiti mohlo. V rozsáhlé přízemní budově nalezají se při vchodu místnosti, v nichž přivezený vepřový dobytek se na jednotlivé části rozsekává. V jiné prostranné síni umístěny jsou stroje řezací, míchací, mlýnek na koření, vše hnané plynovým motorem o 8 koňských silách, dále obrovské mramorové stoly k nabijení výrobků uzenářských, massivní dubové stoly ku krájení masa atd. Velmi účelně jest zařízena místnost, kde se udírna nalezá. Kýty umývají se před uděním ve velké mramorové nádržce a rozvěsí se po stěnách, načež oschnuvše do udíren přijdou. V udírně na šunky lze denně až 500 kusů vyuditi. Mimo to nalezají se v téže místnosti ještě tři udírny na drobnější zboží a tři velké kotle, z nichž jeden slouží ke škvaření sádla. Vyškvařené sádlo pouští se rourou vedle kotle se nalezající do suché a velmi vzdušné zásobárny ve sklepě, kdež se do menších neb větších sudů leje. Velmi krásně jsou rozsáhlé sklepní místnosti, pod celou budovou se táhnoucí, zařízeny. Lednice jsou až 7 m. hluboké a na půdě písčité založené, tak že vždy suché zůstanou. Ku spouštění zboží do sklepů a k vytahování slouží dvě vytahovadla. Vůbec jest vše od prvního do posledního co nejúčelněji zřízeno a při všem nejnovějších výzkumů použito. Ve všech místnostech jest plyn a voda zavedena, všude panuje největší čistota a bude zařízení závodu tohoto i neodborníky zajímati. Panu Chmelovi, kterýž pověst co nejchvalnější používá, přejem v jeho novém působišti všeho zdaru. – Národní listy, 22. 11. 1889

Židovské pohřebiště na olšanských polích

K žádosti židovského pohřebního bratrstva za povolení ku stavbě hřbitovních budov na parcele čís. 500 v Olšanech odbývala se tyto dny komise, při které zástupci majetníků okolních pozemků závažných námitek nečinili. Budovy hřbitovní státi mají dle projektu uprostřed hřbitova, tak že pozemek pražského záduší bude hraničiti pouze se zdí hřbitovní a i tu nikoliv bezprostředně, poněvadž obec žižkovská hodlá pohřebnímu bratrstvu židovskému uložiti za povinnost, aby vysázelo při zdi hřbitovní stromy, tak aby zeď byla jimi zakryta. Při jednání o této záležitosti vyskytla se otázka zřízení volné a pohodlné cesty mezi oběma budoucími hřbitovy. Tu by se mohlo ovšem po letech přihoditi, že by pražské záduší, chtějíc k novému rozšíření hřbitovů přikročiti, musilo snad postoupiti široký pozemek k silnici, kdežto nyní, dokud bratrstvo židovské ku stavbě hřbitovu definitivního povolení nemá, byla by povinnost tato uložena oběma sousedům, každému s polovici. Aby vyznačené ujmy neutrpěla, podala městská rada jako patron pražského záduší příslušnou žádost za ohraničení potřebných pozemků a zřízení nové pohodlné cesty mezi katolickými hřbitovy na Olšanech a mezi budoucím hřbitovem židovským. – Národní listy, 22. 11. 1889

[related-post id=“25003″]

Postavení techniků ve státě

V posledním desítiletí častěji objevily se na veřejném kolbišti snahy, směřující k tomu, aby absolvovaný, a státním zkouškám se podrobivší posluchač vysokých škol technických postaven byl na roveň promovovaným doktorům. Nejnověji opětně vyskytla se záležitost tato na přetřesu ; u kompetentních úřadů a osobností podniknuty kroky, kteréž mají vésti k docílení postavení, jaké ve společnosti absolvovaným technikům bez odporu náleží. Mimo jiné jde též o možná splynutí vysokých škol technických s universitami, avšak není pochybnosti, že ještě bude zapotřebí mnoho porad o tom, mají-li technické zástoje pojaty být do rámce university jako zvláštní fakulty, neb zdaž absolvovaným technikům dlužno přiznati v budoucnu akademický titul a politická práva, jaká přísluší promovovaným doktorům. Avšak o tom není pochybnosti, že technikové se zadostiučiněním sledují průběh této záležitosti, která stále a stále vyskytuje se na povrchu veřejných rozprav, tak že se zdá, že ku splnění oprávněných jich požadavků konečně přece dojde. – Národní listy, 22. 11. 1889