Pylon před Národním muzeem byl po desítkách let dokončen

Pražské zajímavostiPražskýDEN.cz18. listopadu 20204 minuty čtení

Foto: Národní muzeum

Před Novou bodovou Národního muzea se již řadu let vyjímá necelých 30 metrů vysoký ocelový pylon, který nebyl až doposud zcela dokončen. Nyní Národní muzeum tento pomník dokončilo a vdechlo mu tak původně zamýšlenou podobu. Celé dílo bylo slavnostně představeno veřejnosti symbolicky na státní svátek 17. listopadu.

Palachův pylon je pomník památce Jana Palacha stojící u Nové budovy Národního muzea, bývalého sídla Federálního shromáždění v Praze. Navrhl ho architekt Karel Prager v únoru roku 1968 při projektování komplexu Federálního shromáždění. Prager od počátku spolupracoval s nejlepšími výtvarníky té doby. Na formulování výtvarného konceptu se podílel jeden z nejvýznamnějších českých historiků a teoretiků umění Jiří Šetlík. Štíhlý ocelový pylon, který znázorňuje k nebi šlehající plamen, měl podle původního návrhu nést plastiku Miloslava Chlupáče nazvanou Plamen.

Dramatické události, které se odehrály v Československu během výstavby komplexu Federálního shromáždění (srpnová okupace země vojsky Varšavské smlouvy a zejména sebeupálení Jana Palacha v lednu 1969) přiměly autory pylonu ke spontánnímu rozhodnutí svoje dílo, stojící před hlavním slavnostním vstupem do komunistického parlamentu a pár desítek metrů od sebeupálení, věnovat památce Palachovy oběti.

Foto: Národní muzeum

K dokončení realizace umístění plastiky na ocelový pylon však nakonec nedošlo. Po radikální změně politického kurzu bylo stranickými orgány KSČ rozhodnuto o odstranění a neinstalování některých výtvarných děl připravovaných pro budovu Federálního shromáždění a o jejich nahrazení jinými. Zvažovala se dokonce i úplná likvidace pylonu samotného. K té nakonec nedošlo a architektem Pragerem vyhrazené místo v pylonu pro Chlupáčovu plastiku vyplnil dutý kamenný blok se státním znakem a dvěma větami z československé ústavy.

Desítky let čekání na dokončení

Pozapomenutý a veřejně neznámý význam monumentu připomněl až v roce 2018 akademický sochař Antonín Kašpar, který ocelový pylon restauroval. Při restaurátorském průzkumu objevil v archivu Národního muzea dokumentaci na přístavbu a úpravy budovy Federálního shromáždění, kterou vypracoval Architektonický atelier GAMA v roce 1991 a výkresy podepsal tehdejší ředitel atelieru architekt Prager. V této dokumentaci se pylon již nazývá Palachův pylon a navrhuje se jeho rehabilitace.

Karel Prager po Sametové revoluci napsal: „Pylon před budovou Federálního shromáždění a jeho kamenný blok nebyl dokončen vytesáním skulptury „Plamen“ sochaře Miloslava Chlupáče. Skici této plastiky byly uchovány a je ji třeba dokončit do sádrového modelu pro realizaci v žulovém bloku přímo na místě. Nápisy a státní znak náhradně osazený na kamenném bloku byl již odstraněn.“

[related-post id=“24298″]

K následné rehabilitaci však z neznámého důvodu nedošlo, autoři Palachova pylonu mezitím postupně zemřeli a na sádrovou skicu opět na dlouhá léta usedl prach. V čase Palachových nedožitých 70. narozenin, v němž projekt rehabilitace znovu spatřil světlo světa, se vedení Národního muzea rozhodlo původní záměr dokončit. Rok 2019, kdy si celá země připomněla 50 let od Palachovy živé pochodně a 30. výročí Sametové revoluce, byl pak ve znamení prvních jednání o rehabilitaci Palachova pylonu se zástupci dědiců obou autorů, restaurátorem, zástupci Národního památkového ústavu a Ministerstva kultury.

Vzhledem k hmotnosti původně navrhovaného bloku a problematice jeho ukotvení na ocelový pylon bylo třeba provést realizaci v jiném materiálu, který se blíží autorské práci a výtvarným záměrům. Po konzultaci se zástupci nositelů autorských práv a zástupci Národního památkového ústavu byl zvolen jako finální materiál bronz. V témže roce byly zahájeny první práce na realizaci plastiky, kterou byl, na základě výsledku veřejné soutěže, pověřen akademický sochař Antonín Kašpar. Dokončené dílo bylo slavnostně představeno veřejnosti toto úterý.

„Dnes si připomínáme 31. výročí Sametové revoluce, Den boje za svobodu a demokracii, ale také památku všech hrdinů, kteří za naši svobodu a možnost žít naše životy v demokracii, obětovali životy své. Naše vlast a její obyvatelé právě prožívají nelehké časy. Přesto, a právě proto jsme se památník Jana Palacha, skromně a při dodržení všech platných protiepidemických pravidel za využití televizního přenosu a on-line technologií, rozhodli právě v dnešní den odhalit. Abychom tak vzdali čest všem, kteří se o naši svobodu v minulosti zasloužili, připomněli si její důležitost pro současnost a nezapomněli ji ochraňovat ani v budoucnosti,“ řekl u příležitosti odhalení díla generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Nepřehlédněte

30. 11. 1868: Dvouletého chlapce ve Dvorcích u Prahy vážně pokousal pes • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Milan Rastislav Štefánik. Spoluzakládal republiku, zemřel strašlivou smrtí • Patřil mezi skupinku mužů, bez nichž by samostatná Československá republika nevznikla. Jeho život ale předčasně ukončila letecká tragédie. Šlo o náhodu, nebo úmysl? Milan Rastislav Štefánik (* 21. července 1880), rodák z vesnice Košariská na západním Slovensku. Astronom, vojenský letec a brigádní generál ozbrojených složek Francouzské republiky. Muž, bez něhož by samostatné Československo možná ani nevzniklo. Věděli jste, že i Štefánik působil v našem hlavním městě? Když ke konci 19. století maturuje na sarvašském lyceu s vyznamenáním, je rozhodnutý pro studium v Praze na technické univerzitě, obor stavební inženýrství. Na školu je přijat a posléze začíná jeho působení v metropoli Českého království. Školu ale nedokončuje, jelikož ho zaujala astronomie. Ta se toho času vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jako řádný profesor působil Tomáš Garrigue Masaryk. Zde se nechává Štefánik zapsat a stává se stoupencem Masarykovy myšlenky. Detvan a láska k národu V Praze působí v době jeho studia slovenský spolek Detvan, který velkou měrou přispívá k rozvoji národního povědomí pražských slovenských studentů. Na začátku nového století je zvolen za předsedu tohoto spolku. Společně s Vavro Šrobárem a dalšími se snaží informovat českou společnost o Slovensku a pomaďaršťování slovenského etnika. Zde začíná Štefánik svou redaktorskou činnost, díky které myšlenka česko-slovenské vzájemnosti nadále nabírá na popularitě v české společnosti. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13567"] Astronom Největším Štefánikovým snem je však Paříž a kariéra vědce v oboru astronomie. V roce 1904 proto odchází z Prahy a v Paříži se zařazuje jako vědecký pracovník. Ze začátku ho trápí existenční problémy, ale vše se díky pomoci přátel a vlastnímu úsilí brzy zlepšuje. V jeho nejúspěšnějším roce 1906 vydává hned 7 vědeckých prací a jeho renomé začíná stoupat. Příchod války Příchodem války je Štefánik nucen respektovat tento stav a nastoupit na frontu. Kvůli svému zdravotnímu stavu to však není možné hned. Nejprve tedy nastupuje na vojenskou leteckou školu, kde získává diplom pilota a hodnost desátníka. Poté je vyslán na západní frontu. Bojuje s nasazením pro věc, ví totiž, že tato válka může být příležitostí k osamostatnění Slováků a Čechů. Nějaký čas bojuje i na srbské frontě. Organizátor Československé národní rady Po návratu do Paříže v druhé polovině války se seznamuje s vícero vlivnými osobnostmi francouzské politiky a naprosto se ztotožňuje s myšlenkami Masaryka a Beneše. Díky konexím jim domlouvá schůzky s francouzskými politiky, kteří mohou pomoci uspíšit vznik samostatného států Čechů a Slováků. On sám se zasloužil především o vytvoření zárodků československého vojska a o působení československých odbojových organizací. Udržuje diplomatické styky napříč politickým spektrem tehdejší Evropy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13566"] Atentát? Po válce se má stát ministrem ozbrojených sil, avšak 4. května 1919 při svém návratu do již samostatného Československa umírá při tragické nehodě svého letadla v obci Ivanka pri Dunaji u Bratislavy. Dodnes se spekuluje, zda to nebyla ze strany československých elit záměrná likvidace. Podle jiných teorií se měl stát obětí střetu francouzských a italských geopolitických zájmů ve střední Evropě. Nepřímým důkazem atentátu má být údajně pitevní zpráva, průběh nehody i fakt, že svědecké výpovědi z místa tragédie byly vyšetřujícími orgány ignorovány. Velmi pravděpodobným důvodem nehody byl nešťastný omyl obsluhy protiletadlové obrany. Tato verze popisuje sestřelení letadla vlastní protivzdušnou obranou, neboť Československo bylo tou dobou ve válečném stavu s Maďarskem a letadlo se Štefánikem na palubě bylo označeno italskou trikolórou, jež je identická s maďarskou.

Ze Štefánikova letadla zůstaly jen trosky.

5. 4. 1889: Bourání Václavské trestnice a strašlivá smrt na kolejích • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Spor o budovu Národního muzea. Kdo a proč šetřil na nesprávném místě? • Budova Národního muzea na Václavském náměstí je jedním z nejkrásnějších odkazů našich předků z 19. století. V její bohaté historii se zrcadlí osud českého národa. A snad částečně i jeho povaha. Důkazem je novinový článek z Národních listů z roku 1902.

Austrálie má obrovský problém. Řešení marně hledá přes 130 let • Australský kontinent už od konce předminulého století decimují přemnožení králíci. Ti spotřebují enormní množství vegetace, což připravuje místní dobytek a původní býložravce o potravu, ale také vede k erozím a splachu úrodné půdy. Každoroční škody zemědělců se počítají v miliardách korun.

13. 5. 1868: Zásobte se masem, vzkazují Pražanům řezníci. O víkendu se prodávat nebude • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Přípravy na slavnost K okrášlení ulic, jimiž slavností průvod v sobotu dopoledne z invalidovny na staveniště národního divadla ubírati se bude, dováží se nyní do Prahy z venkova ohromné množství květin a chvoje. Na uhelném trhu se nalezají celé haldy bujného zelení a bezpočetných věnců, jež jsou hojně kupovány od obecenstva bydlícího v oněch ulicích, kudy průvod se pobéře, by ozdobilo jimi průčel domů a okna. Na mnoha místech v ulicích jsou četné ženštiny zaměstnány vitím koberců a věnců z chvojí. Pyramidy stojící v Kolovratské a Ferdinandově třídě byly už včera zelením ovíjeny. Před hlavní celnicí na Josefském náměstí buduje se také velká tribuna pro diváky. Na Karlínském náměstí pak jest postaveno v řadě vedle sebe 11 ohromných sloupů, jež v sobotu prapory a zelením ozdobeny budou.– Pražský denník, 13. 5. 1868 Řezníci budou mít zavřeno Zdejší řezníci vyzývají své odběratele, aby se na budoucí dva svátky zásobili masem již v pátek dne 15. května, an v sobotu na sv. Jana nebude se v masných krámech sekati a prodávati. – Pražský denník, 13. 5. 1868 Vystěhovalci Do Ameriky odjíždělo odtud včera večer opět několik rodin z okresu vlašimského pocházejících. Matka jedné ze stěhujících-se těchto rodin nalezá se v takovém stavu, že bezpochyby někde na širém oceáně novým dítkem obdařena bude, tak že místo jeho rodiště bude těžko lze určiti. – Pražský denník, 13. 5. 1868 [related-post id="10019"] Letní ovoce Letního ovoce jako třešní a luštěnin počíná se vždy více na zdejších trzích objevovati. Dnes očekává se množství košů s třešněmi z Itálie po dráze sem zaslaných. – Pražský denník, 13. 5. 1868

Proč se Praha jmenuje Praha? Vysvětlení je hned několik • Je to tak trochu záhada. Přesný původ slova Praha už se nejspíš nikdy nedozvíme. Přesto ale existuje několik hypotéz, jak naše hlavní město ke svému názvu vlastně přišlo.

Vydrželi týden bez spánku. Ke konci experimentu se chovali zvláštně • Spánek fascinuje lidstvo už od nepaměti. Ani současná věda ho ještě stále nemá důkladně zmapovaný. Jisté ale je, že o něm víme víc, než naši předci v 19. století. Přečtěte si o zvláštním experimentu, který byl proveden v USA v roce 1891.

3. 9. 1889: Pokus o usmíření rozhádaných manželů zhatila prolitá krev • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

27. 1. 1868: Na cestě do Ameriky zemřelo na mor přes 100 lidí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Pražská Vinohradská synagoga byla krásná a honosná. Nevydržela ale bombardování • V Sázavské ulici na pražských Vinohradech kdysi stávala jedna z největších a nejkrásnějších synagog na světě. Na konci 2. světové války ji však zničily nálety spojeneckých bombardérů. Dnes je na jejím místě škola. Královské Vinohrady byly na přelomu 19. a 20. století moderní a rychle se rozvíjející město. Do nově postavených činžáků se stěhovali zejména bohatí lidé, včetně mnoha židovských rodin. V roce 1881 byl ustanoven Spolek pro vybudování israelského Chrámu, který více než 10 let shromažďoval potřebné finanční prostředky. V roce 1894 si spolek objednal návrh nové synagogy u vyhlášeného vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ten později navrhl například i Jeruzalémsku synagogu, která stojí dodnes v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Stavba začala o rok později a slavnostní otevření za účasti mnoha významných osobností proběhlo v září 1896 u příležitosti vysokých židovských svátků. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13721"] Reprezentativní stavba v orientálně neorenesančním plášti pro dva tisíce lidí se stala chloubou Královských Vinohrad. Ve své době se jednalo o největší pražskou synagogu a zároveň jednu z největších na světě. Nad hlavním průčelím do Sázavské ulice, jemuž vévodilo mohutné růžicové okno s Davidovou hvězdou uprostřed, desky Desatera na vršku tympanonu a falešný portikus, se tyčily dvě vysoké, osmiboké věže zakončené cibulovitými báněmi s lucernami. Skutečný vstup do synagogy ale vedl dvěma průjezdy v postranních budovách – v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (zde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec. Interiér byl vybaven různobarevným mramorem, barevnými vitrážemi se starozákonními motivy a dřevěnými vyřezávanými sedadly. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13722"] Vinohradská synagoga fungovala jako svatostánek a komunitní centrum přes čtyřicet let. Během 2. světové války si z ní nacisté udělali skladiště majetku, který zůstal v bytech Židů deportovaných do koncentračních táborů. Osudnou se jí ale nakonec nestalo nacistické běsnění, nýbrž bombardování Prahy spojeneckými letouny 14. února 1945. [related-post id="5683"] Bomby zasáhly nejen Vinohradskou synagogu, ale i mnoho obytných čtvrtí. Popelem ten den lehl například emauzský klášter či Faustův dům na Karlově náměstí. Okupační orgány vydaly hasičům rozkaz, aby hasili pouze sousední budovy. Z výstavní synagogy tak nakonec zbyly jen obvodové zdi.  Ty byly strženy v roce 1951, na zasypaných základech vyrostla o deset let později budova základní školy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13725,13730"]

Vinohradská synagoga kolem roku 1910.

Výstava ve Valdštejnské zahradě připomíná Karla Čapka • Světově proslulého spisovatele a někdejšího obyvatele Prahy 10 Karla Čapka, od jehož narození uplyne 130 let, připomíná nová panelová výstava ve Valdštejnské zahradě.

20. 7. 1890: Vynález telefonního automatu a sebevražda nešťastných milenců • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 7. 1890: V základech domu ze 17. století byl nalezen vzkaz na pergamenu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 9. 1868: Opilého řeznického chasníka okradl krejčí ze Smíchova • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Jak funguje DNA? Národní muzeum otevřelo výstavu Doba genová • Jak vlastně vypadá DNA a jakým způsobem se získává v laboratoři? A k čemu je její výzkum užitečný v muzejnictví? Nejen na tyto otázky se snaží odpovědět nová výstava s názvem Doba genová, která je k vidění od 19. července v Nové budově Národního muzea.

Týrání psa ve Spálené ulici. Otřesný případ z konce 19. století • Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Naši věrní kamarádi se však občas bohužel stávají oběťmi krutého zacházení ze strany lidí. Nejinak tomu bylo už na konci 19. století. Národní listy přinesly 28. dubna 1891 zprávu o případu, který se odehrál v pražské Spálené ulici.

5. 9. 1889: Výlet hasičů skončil krvavou bitvou. Mezi raněnými jsou i děti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nová výstava připomíná hrdinství českého národa během Pražského povstání • Uplynulo 78 let od atentátu na Reinharda Heydricha. Tento čin byl zásadní pro uznání československé exilové vlády a pro obnovení Československa v roce 1945. Češi však během válečných let prokázali své hrdinství i při mnoha jiných událostech. S jednou z nich se můžete nově seznámit i v Národním muzeu.

Přísný režim studentek na Oxfordu. Feministky by dnes zuřily • Světoznámá univerzita v anglickém Oxfordu umožnila ženám studium teprve v 70. letech 19. století. Až do roku 1920 ale nebyly brány jako plnohodnotné členky. Směly sice navštěvovat přednášky, nemohly však počítat s tím, že by na konci získaly vysokoškolský diplom a titul. Jejich studentský život byl navíc oproti mužským protějškům omezen i v dalších ohledech. Podrobně o tom líčil český dobový tisk v roce 1898.