29. 1. 1868: Neznámý šibal chtěl mouku zadarmo. Trik mu ale nevyšel

Před lety v PrazePražskýDEN.cz29. ledna 20182 minuty čtení

Foto: Archiv

Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Vyšetřování smrti na Letné

Mrtvola zavražděného mladíka na Letné nebyla dosud poznána, proto uveřejnil zemský soud podrobné popsání mrtvoly této, jakož i všeho šatstva a věcí, jež při sobě měla. Zároveň vyzývá týž soud onoho pána, který sklepníkovi z hostince na Letné dne 22. t. m. dopoledne mrtvolu onu nejdříve ukázal, aby co první nálezce k cíli svého soudního slyšení jakožto svědek co možná nejdříve se hlásil. – Pražský denník, 29. 1. 1868

Náhlá smrt

V noci na neděli byl mrtvicí postihnut nejstarší setník měšťanského sboru ostrostřeleckého, soukromník p. Josef Popelář a hned také ducha vypustil. Včera v 10 hodin dopoledne měl slavný pohřeb z Malé Strany přes kamenný most, anž pohřben bude v Brandýse nad Labem. Celý sbor ostrostřelecký vypravil se k pohřbu tomuto, před rakví kráčelo vel. duchovenstvo od sv. Mikuláše a za rakví nepřehledný počet přátel zesnulého. – Pražský denník, 29. 1. 1868

Zklamaný šibal

Tyto dny přišel do krupařského krámu v Chotkové ulici na Malé straně podezřelý člověk a žádal několik liber bílé mouky. Když mu ji paní, která se právě v krámě nacházela, odvážila, žádal na ní zlatku zpátky, kterou jí však nedal, ba tvrdil, že peníze do kapsy strčila. Když však prodávačka ho překázala, že ani žádných peněz u sebe v kapse nemů, octnul se šibal se svou chytrostí na dně a pod záminkou, že jest mouka drahá, odešel s holýma rukama z krámu. – Pražský denník, 29. 1. 1868

[related-post id=“4932″]

Úprava klouziště

Na Vltavě pod řetězovým mostem bylo včerejšího dne několik mužů zaměstnáno upravením klouziště na zamrzlém tamějším rameni Vltavy. Práce tato se však odměňovala, an vlažný vzduch a hřející již slunce povrch ledu neustále tavily. – Pražský denník, 29. 1. 1868

Nepřehlédněte

11. 5. 1889: Nařčení z krádeže dohnalo mladou dívku k sebevraždě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Werichova vila bývala domovem i mnoha dalších slavných osobností • Při procházce po pražské Kampě si nelze nevšimnout domu, kterému dnes už nikdo neřekne jinak než Werichova vila. Známá budova je unikátní nejen svým umístěním, ale i bohatou historií a řadou slavných obyvatel. Nebydlel zde pouze Jan Werich, ale i další významné osobnosti české historie.

11. 3. 1890: Náruživý milovník, pomoc chudým měšťanům a rvačka v Klimentské ulici • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 4. 1868: Prahu zachvátila vlna sebevražd. Provaz oběšence si někdo nechal pro štěstí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Samovražda a pověra Včera ráno pobouřeno okolí sv. Haštala zprávou, že ve Svíčkové ulici v jednom domě na půdě oběsil se jistý druhdy zámožný v poslední době ale zadlužený mistr lakýrnický. Zpráva ta byla pravdiva, ráno nalezena mrtvola oběšeného na půdě, avšak nikoliv visící, nýbrž položená na zemi se zbytkem provazu na hrdle. Provaz ale nepřetrhl se s nešťastníkem, nýbrž byl uříznut. Patrně tedy kdosi již dříve nalezl oběšence a nepochybně ze známé pověry, že tomu kdo chová takový provaz po oběšenci štěstí přeje v loterii, tajemným spůsobem si jej přivlastnil. – Národní listy, 25. 4. 1868 Samovražda V Bubnech včera ráno pohřešen 16letý lakýrnický učeň A. Patočka, ačkoliv vědělo se, že z domu neodešel. Otec hledaje ho, našel záchod zamknutý, i volal do vnitř, zda-li tam jest. V tom okamžení zaslechl však místo odpovědi ze záchodu ránu střelnou. Vypáčiv mžikem dveře, nešťastný otec spatřil syna střeleného do prsou a kterak od rány na prsou šatu mu hoří. Oheň sice ihned udusil, syna ale již k životu nevzkřísil, rána z bambitky projela nešťastníkovi srdce. Ze soudní obsílky u něho nalezené a z dřívějších výrokův jeho vysvítá, že učinil tak ze strachu před stíháním soudním. – Národní listy, 25. 4. 1868 [related-post id="9620"] Pomatená Již po delší dobu pozorováno na paní Barboře O., v Jiřinách bydlící, že tísněna jest v mysli jakousi strastí neobyčejnou a výroky její všeobecné vzbuzovaly podivení, jelikož dotýkaly se domnělých případů a osob, o nichž blíže vysloviti nic nelze. Předevčírem však vyjádření její nabyla rázu nad míru povážlivého a choulostivého; rozkřikovalať po celém domě, že měla ve Vídni bližší známost s jistou vysoce postavenou osobností a následky toho že v srpnu se objeví. Vznešený milovník její slíbil prý jí, že pojede s ní do Tyrolska, kdež co „hraběnku“ ji opatří. Při okolnosti té a po shledání lékařském nezbylo městské policii nic jiného, než ubohou odevzdati do blázince. To se stalo včera odpůldne ovšem spůsobem prozřetelným. Přijel pro ni lékař, sděliv jí, že doveze ji přes Vídeň do Tyrol, zatím však že zastaví se u bankéra pro peníze na cestu a dovezl ji do –  blázince. „Vždyť nejsem bláznem, alebrž pravda, co mluvím!“ – Nicméně ubohá zůstala tam. – Národní listy, 25. 4. 1868

1. 2. 1868: V Praze zuří silný vítr, sychravé zimní počasí mnozí řeší sebevraždami • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Vinohradská vodárna sloužila svému účelu jen do 60. let minulého století • Seznamte se s jednou z nejkrásnějších staveb ve městě! Vinohradská vodárenská věž byla postavena v roce 1882 v novorenesančním slohu podle projektu architekta Antonína Turka.

Vinohradská vodárna sloužila svému účelu přesně 80 let.

Milan Rastislav Štefánik. Spoluzakládal republiku, zemřel strašlivou smrtí • Patřil mezi skupinku mužů, bez nichž by samostatná Československá republika nevznikla. Jeho život ale předčasně ukončila letecká tragédie. Šlo o náhodu, nebo úmysl? Milan Rastislav Štefánik (* 21. července 1880), rodák z vesnice Košariská na západním Slovensku. Astronom, vojenský letec a brigádní generál ozbrojených složek Francouzské republiky. Muž, bez něhož by samostatné Československo možná ani nevzniklo. Věděli jste, že i Štefánik působil v našem hlavním městě? Když ke konci 19. století maturuje na sarvašském lyceu s vyznamenáním, je rozhodnutý pro studium v Praze na technické univerzitě, obor stavební inženýrství. Na školu je přijat a posléze začíná jeho působení v metropoli Českého království. Školu ale nedokončuje, jelikož ho zaujala astronomie. Ta se toho času vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jako řádný profesor působil Tomáš Garrigue Masaryk. Zde se nechává Štefánik zapsat a stává se stoupencem Masarykovy myšlenky. Detvan a láska k národu V Praze působí v době jeho studia slovenský spolek Detvan, který velkou měrou přispívá k rozvoji národního povědomí pražských slovenských studentů. Na začátku nového století je zvolen za předsedu tohoto spolku. Společně s Vavro Šrobárem a dalšími se snaží informovat českou společnost o Slovensku a pomaďaršťování slovenského etnika. Zde začíná Štefánik svou redaktorskou činnost, díky které myšlenka česko-slovenské vzájemnosti nadále nabírá na popularitě v české společnosti. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13567"] Astronom Největším Štefánikovým snem je však Paříž a kariéra vědce v oboru astronomie. V roce 1904 proto odchází z Prahy a v Paříži se zařazuje jako vědecký pracovník. Ze začátku ho trápí existenční problémy, ale vše se díky pomoci přátel a vlastnímu úsilí brzy zlepšuje. V jeho nejúspěšnějším roce 1906 vydává hned 7 vědeckých prací a jeho renomé začíná stoupat. Příchod války Příchodem války je Štefánik nucen respektovat tento stav a nastoupit na frontu. Kvůli svému zdravotnímu stavu to však není možné hned. Nejprve tedy nastupuje na vojenskou leteckou školu, kde získává diplom pilota a hodnost desátníka. Poté je vyslán na západní frontu. Bojuje s nasazením pro věc, ví totiž, že tato válka může být příležitostí k osamostatnění Slováků a Čechů. Nějaký čas bojuje i na srbské frontě. Organizátor Československé národní rady Po návratu do Paříže v druhé polovině války se seznamuje s vícero vlivnými osobnostmi francouzské politiky a naprosto se ztotožňuje s myšlenkami Masaryka a Beneše. Díky konexím jim domlouvá schůzky s francouzskými politiky, kteří mohou pomoci uspíšit vznik samostatného států Čechů a Slováků. On sám se zasloužil především o vytvoření zárodků československého vojska a o působení československých odbojových organizací. Udržuje diplomatické styky napříč politickým spektrem tehdejší Evropy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13566"] Atentát? Po válce se má stát ministrem ozbrojených sil, avšak 4. května 1919 při svém návratu do již samostatného Československa umírá při tragické nehodě svého letadla v obci Ivanka pri Dunaji u Bratislavy. Dodnes se spekuluje, zda to nebyla ze strany československých elit záměrná likvidace. Podle jiných teorií se měl stát obětí střetu francouzských a italských geopolitických zájmů ve střední Evropě. Nepřímým důkazem atentátu má být údajně pitevní zpráva, průběh nehody i fakt, že svědecké výpovědi z místa tragédie byly vyšetřujícími orgány ignorovány. Velmi pravděpodobným důvodem nehody byl nešťastný omyl obsluhy protiletadlové obrany. Tato verze popisuje sestřelení letadla vlastní protivzdušnou obranou, neboť Československo bylo tou dobou ve válečném stavu s Maďarskem a letadlo se Štefánikem na palubě bylo označeno italskou trikolórou, jež je identická s maďarskou.

Ze Štefánikova letadla zůstaly jen trosky.

Z původních Strašnic nezbylo skoro nic. Historii pražské čtvrti přiblíží nová výstava • Muzeum hl. m. Prahy pořádá od 25. 4. 2018 do 4. 11. 2018 v hlavní budově muzea výstavu Strašnice …zahrada Prahy, brána armád… Výstava je již osmým dílem mnohaletého projektu o pražských čtvrtích. Představuje oblast, která se stala součástí Velké Prahy až v roce 1922. Do té doby náležely Strašnice k pražskému předpolí, které bylo zasaženo prakticky každým obléháním, každou válkou či bitvou o Prahu. Vystavena budou fotografická, mapová, plánová a další vyobrazení, ale i další materiál, například předměty dokumentující činnost strašnického Sokola či stavbu strašnického kostela, archeologický materiál připomene nejstarší obyvatele strašnického prostoru, další předměty život ve Strašnicích před sto a více lety. S otevřením výstavy je již tradičně vydána stejnojmenná publikace. Zároveň jsou připraveny i doprovodné programy pro veřejnost i pro školy. Historie Strašnic v kostce Až do 19. století tvořily Strašnice součást zemědělského zázemí Prahy, od 14. do počátku 17. století se tu kromě polí rozkládaly rozsáhlé vinice a chmelnice, v pozdější době bylo pro tuto oblast charakteristické pěstování zelí. Původní nevelká ves ležící na důležitých obchodních cestách o několika málo číslech popisných se v 18. a 19. století postupně rozrůstala a na konci 18. století vznikly samostatné Nové Strašnice. Stavební boom zaznamenáváme od přelomu 19. a 20. století a během první poloviny 20. století se Strašnice staly důležitou rezidenční oblastí pražských středních vrstev. Na počátku 20. století získaly Strašnice tramvajové spojení s Prahou i železniční zastávku na důležité trati Praha–Benešov. Velkou proměnu zaznamenaly Strašnice v druhé polovině 20. století, kdy byla zastavěna již většina plochy strašnického katastru. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let tu vzniklo sídliště Solidarita, poté vyrostla nová, z velké části panelová, výstavba i v dalších strašnických lokalitách – v Průběžné, Rybníčkách i jinde. V šedesátých až osmdesátých letech došlo ke zboření staré zástavby, z níž do dnešních dob zůstalo zachováno jen několik málo budov. Na počátku devadesátých let 20. století byl postaven a vysvěcen po šedesátiletém úsilí místních farníků ve Strašnicích kostel Neposkvrněného početí Panny Marie.

Strašnice na historické pohlednici.

Legenda českého zemědělství. Před 80 lety vyjel traktor Svoboda Diesel-Kar 12 • Přesně před 80 lety na česká pole poprvé vyjel jeden z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších pomocníků malých a středních rolníků první poloviny dvacátého století – traktor Svoboda Diesel-Kar 12. Na tento typ pak navázalo několik úspěšných řad zemědělských strojů Svoboda, než byla v roce 1948 firma znárodněna. Ikonický traktor zdobí také vchod do hlavní výstavní budovy muzea v Praze na Letné.

6. 12. 1889: Obrovská tragédie v cukrovaru a mikulášský trhy v centru Prahy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Budova Burzy v Holešovicích dostane původní historickou podobu • Reprezentativní budovu někdejší jateční burzy v areálu Pražské tržnice čeká rekonstrukce. Záměr odsouhlasili pražští radní. Památkově chráněný objekt je kvůli havarijnímu stavu momentálně bez využití. Celková rekonstrukce za přibližně 200 milionů korun uvede Burzu do původního historického stavu. Lidem bude následně sloužit jako restaurace.

27. 5. 1890: Nová restaurace v Královské oboře a těžké zranění dělníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

13. 8. 1890: Stavba paláce hypoteční banky a úprava mostu císaře Františka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Protiatomový kryt Folimanka bude tuto sobotu opět zpřístupněn veřejnosti • Zájemcům o historii hlavního města se v sobotu 16. února 2019 opět naskytne možnost navštívit jeden z největších krytů civilní ochrany na území Prahy. Unikátní prostory si můžete prohlédnout od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.

1. 4. 1868: Neznámý výrostek ukradl kravskou kůži a zmizel v kanále • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zmizel v kanále Minulé neděle k páté hodině ranní spozorovali hlídači v zdejším nádraží jakéhos výrostka, kterak odnáší suchou kravskou kůži, již byl ukradl z jednoho skladu v nádraží; pustili se ihned za zlodějem; a byli by ho již také dostihli. V tom ale kluk zahodil kůži, skočil do hradebního příkopu a mžikem zmizel v tamním kanále, jímžto voda z továren nádražních odtéká. Tím byli hlídači ovšem v první chvíli zaraženi; žáden nechtěl se odvážit do tmavého, nepovědomého sklepení; konečně ale, doufajíce v slíbenou odměnu 10 zl. za každého zloděje v nádraží lapeného, někteří odvážili se do kanálu; i jakkoliv nezdravý puch bránil jim v podzemních těch brlohách přece přece prohledali je kříž na kříž. Avšak po zloději nikde ani potuchy. Po celý den pak stáli dělníci na stráži u všech otvorů do kanálu toho vedoucích, ale rovněž nadarmo; zloděj vyznaje se v tajemných těch chodbách, zajisté již dávno byl na svobodě. – Národní listy, 1. 4. 1868 Národní divadlo Staveniště divadla národního čím dále tím utěšenější poskytuje pohled. Kopání základů, zejmena na straně třídy Ferdinandské dospělo do včerejška již tak daleko, že od dlažby ulice počitajíc, vykopány již základá v hloubí 8 sáhů a 4 střevícův, takže ještě jen jeden sáh zbývá ku kopání, by přišlo se na půdu pevnou. Vedle kopání základův pilně též roztlouká se žulové kamení na shotovení betonů pro stavbu základů ve vodě. – Národní listy, 1. 4. 1868 [related-post id="8859"] Telegrafní štace na Smíchově Až dosud docházejí telegrafické depeše, na Smíchov zasílané, jen na Malou stranu, odkudž teprv adresátům se doručují. K odstranění vady té obrátilo se obecní zastupitelstvo smíchovské již před nějakou dobou na inspektorát telegrafiční, aby na Smíchově samém zřízena byla štace telegrafiční. Žádosti té nyní vyhověno a bude štace ta co nejdříve pro službu denní i noční zřízena. Spůsobem takovým bude potřebě obecenstva zejmena obchodnictva. smíchovského nemálo poslouženo. – Národní listy, 1. 4. 1868

11. 3. 1868: Žena nedbalostí způsobila požár obchodu. Uvnitř byl uzamčený pes • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Vražda na Letné K tajemné vraždě na Letné, která posud odhalena není, vyšetřilo se, že knoflíky, jež zavražděný měl na svém kabátě, výhradně se zhotovují v Jablonci. Tytéž jsou zdělány z pryskiřice a kolofonia a nalezá se na nich co tovární znak bič ve spůsobu písmeny R zatočený. – Pražský denník, 11. 3. 1868 Žebrák Sběh lidu spůsobil včera odpoledne jistý mladý ničema v ulici pod kamenným mostem. Potloukal se po domích žebrotou, přičemž jej policejní strážník zastíhl a znaje jej co prohnaného zloděje chtěl jej zatknouti. Klučina se však strážníkovi opřel a vší mocí se bránil. Na štěstí přispěl jiný strážník soudruhu svému v zatýkání výrostka, tak že spojenému úsilí obou se podařilo zpouzejícíhi se chlapíka dovléci na malostranskou strážnici, kamž je množství lidu následovalo. – Pražský denník, 11. 3. 1868 [related-post id="6489"] Krádež Včera časně z rána vkradl se jakýsi tulák do jednoho hostince na haštalském námstí, chtěje v něm bezpochyby své nekalé řemeslo provozovati. A však ničehov nenaleznuv, co by snadno odnesti mohl a nechtě se s prázdným odebrati, uzmul v průjezdě visicí lampu a chtěl s ní uprchnouti. Na ulici byl však zadržán a přivolanému strážníku odevzdán. – Pražský denník, 11. 3. 1868 Zapomětlivá krámská Když v neděli večer krámská jednoho pekaře odcházela ze skladu na Široké ulici, zapomněla odstranit hrnec s uhlím a vzít svého psa s sebou. O 10. hod. v noci slyšeli lidé kolem jdoucí, že pes v krámě kňučí, pročež dali krám otevříti. Byl ale již svrchovaný čas; od uhlí počal již stůl hořeti a pes ležel jakoby pošlý u dveří. Proti zapomětlivé krámské zakročeno u policie. – Pražský denník, 11. 3. 1868

19. 3. 1868: Kdo poklepe na základní kámen národního divadla? • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Petice pražských studentův České studentstvo praž. vys. škol podepsalo petici k výboru pro zřízení národního divadla v Praze, aby při slavnosti základního kamene p. dr. Frant. Palacký udeřil na základní kámen jmenem národa a. p. dr. Jan Purkyně jmenem vědy. Nepochybujeme, že výbor divadelní přistoupí k této žádosti, neboť při sestavování programu slavnostního řídil se při representautu národa jediné důvodem stáří, jakmile však chce se dáti věci té význam politický, bude výbor divadelní žádost českých studentův pokládati zajisté za slušnou. – Národní listy, 19. 3. 1868 Přepadena Přepadena byla předevčírem ráno po čtvrté hodině blíž strojnické továrny pp. „Breitfelda a Evanse“ v tůnní ulici na hořejším novém Městě dívka ubírající se tou dobou do práce své. Lupič jakýs, postavy velké, shlednuv při světle neshašené dosud svítilny lesknoucí se naušnice dívčiny, vrhnul se na tuto, tahaje ji a nalehaje na ni, aby mu naušnice, peníze a šátek ihned vydala. Dívka se bránila, z plného hrdla křičíc o pomoc. Lupič nepovolil a vší silou hleděl oloupiti oběť svou, tak že celý šátek na ní roztrhal. Teprv když na ustavičný pokřik přepadené od Zahradní ulice přišli jí na pomoc dva mužští, lupič utekl do ulice ječné. – Národní listy, 19. 3. 1868 Zpronevěření Předevčírem odpoledne poslal jistý zdejší rukavičkář svého učenníka pro kůže. Učenníka vedla cesta přes Josefské náměstí, kde se týž zastavil přihlížeje podvodné hře tam usazených čamburinářů. Lákán výhrou počal také sázeti. Štěstí mu však nesloužilo. Stále prohrával a chtěje prohrané peníze svého pána opět dosíci, počal na čísla větší částky peněz dávati. Naděje ho však zklamala, prohrál do krejcaru svěřené sobě peníze, s nimiž pak čamburinář rychle odešel, zanechav učenníka v zoufalém stavu. – Pražský denník, 19. 3. 1868 [related-post id="7226"] Rybník v Stromovce Prostranství před hostincem v Stromovce, které je nyní loukou, bývalo druhdy velkým rybníkem, což dosavadní jeho podoba dokazuje. Nyní se prý jedná o tom, aby byla prostora tato, ač jen částečně, opět naplněna vodou. Tím by Stromovka nabyla půvabnosti nové a v zimě by poskytoval rybník milovníkům klouzaček zábavu a hostinskému výdělek. – Pražský denník, 19. 3. 1868 Kandelábry Kandelábry belgické společnosti strmící dosud jako zbytečné haraburdí po ulicích s náměstích pražských konečně přece odklidí se. Bezpochyby musí belgická společnost také nechat upravit dlažbu odklízením tím porouchanou. Takž nezbudou na ulicích po bývalém mononolu belgické společnosti už jiné stopy leda ty svítilny na pražských branách, které posud se pravidelně osvětlují, ačkoliv asi loket opodál svítí obecní plyn. Nemýlíme-li se, zakládá se tato zajímavá zbytečnost, sloužící leda ku porovnání síly obojího plynu, na smlouvě mezi belgickou společností a c. k. erárem. Jinde by sotva cos podobného uvidělo se. – Národní listy, 19. 3. 1868

18. 5. 1889: Nově otevřená Eiffelova věž v Paříži už přilákala tisíce návštěvníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

3. 6. 1868: Sebevražda ženě opět nevyšla. Zkusí to příště znovu? • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Déšť Vydatný déšť, který po celý předešlý měsíc se nedostavil, následkem čehož velké sucho povstalo, se konečně předevčírem večer při bouřce spustil, čímž nemálo veškeré rostlinstvo se občerstvilo. Ač byl déšť tento valný, byla po jeho ukončení v krátce dlažba v Praze opět suchá, důkaz to, jak země již vyprahlá byla. Toužebně očekávaný tento déšť nebyl však po chuti některým výletníkům, kteří v tento den v okolí pražském se nalezali, a jím přepadení byli. Skrz na skrz promoklí dorazili do Prahy. – Pražský denník, 3. 6. 1868 Pokus sebevraždy Choť jistého bývalého důstojníka, paní Kateřina P., jež na Ječné ulici bydlí, přeřezala si v neděli svatodušní k večeru žíly na rukou, chtějíc se usmrtiti. Byla ale ještě v čas postižena, další řezání jí zabráněno a když jí lékař rány zavázal, dovežena jest do nemocnice. Tatáž paní už před některým časem napila se vitriolu, chtějíc si smrt udělati; ale i tu jí bylo ještě pomožíno. – Pražský denník, 3. 6. 1868 [related-post id="10717"] V opilosti zemřel Mladý jeden nádenník, Josef K., v Praze, pil nesmírně mnoho kořalky a to jej stálo konečně život. V sobotu šel úplně opilý na lešení jednoho domu, který se na Karlovu náměstí staví a spadl po hlavě dolů; a však šťastně ještě padl, an si nic neudělal; za nedlouho ale nalezen jest v jednom koutě na staveništi naprosto opilý, tak že jej museli donest do nemocnice; zde vypustil brzy ducha; zemřev na otrávení líhovinami. – Pražský denník, 3. 6. 1868

19. 10. 1889: Smrt 113leté ženy z Austrálie a stíhaný cikán na útěku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.