Silvestr 1890. Takhle se oslavovalo v dobách Rakousko-Uherska

Jak oslavovali příchod nového roku naši předci na konci 19. století? Jejich způsob se v mnohém nelišil od současnosti. Snad jen s tím rozdílem, že tehdy neplatil zákaz nočního vycházení.

V dobách, kdy ještě neexistovala televize, lidé vedli bohatý spolkový život. Patřit do nějakého spolku znamenalo i účastnit se jeho akcí. Poslední den roku k veselým oslavám přímo vybízel. A kdo se družit nechtěl, ten zůstal doma a popíjel s přáteli nebo rodinou. Více už nám přiblíží článek Národních listů, který vyšel 31. prosince 1890, tedy přesně před 130 lety.

Sylvestrovské oslavy

Již včera zvěstovala četná, hodně lákavá návěstí na pražských nárožích, kde všude učiněny přípravy k veselému loučení s rokem starým. Dlužno vyznati, že příležitosti k obcování tomuto obřadu jest i letos nazbyt, a že, komu jest dáno jenom něco smyslu pro pospolitou zábavu, ten věru nemusí dnes očekávati příchod nového roku o samotě, v trudném uvažování a neutěšených meditacích o uplynulém opět roce do moře věčnosti, o tom, kterak rok nový opětně nesplní, co opominul splniti jeho předchůdce, a kterak se tak zvolna navléká na nedlouhou niť jeden korál po druhém, až jich bude právě dost.

Jak řečeno, přes takovéto úvahy nejlépe pomáhá dnes rozmarná, živá, sylvestrovská zábava. Bývají při takových příležitostech sice o půlnoci pronášeny velmi četné řeči, ale z těch zpravidla každá vítá radostně nový rok, vyslovuje nejrůžovější naděje do budoucna, a končí obvyklým »prosit!« všem lidem bezstarostným a veselým, aniž vzpomíná toho, co truchlivého vzal s sebou rok starý do říše zapomnění. S toho stanoviska tedy má dnešní sylvestrovské veselí své oprávnění, a není pochyby, že nalezne se hojně přátel památné slavnostní noci, kteří budou osobními svědky při půlnočním obřadu.

Řada spolků zábavných nedala si ujíti tuto příležitost, a ohlašuje své »sylvestroské zábavy«, při nichž připadá největší úkol obvyklému půlnočnímu výjevu. Jest záhadou, kde každoročně nabeře se těchto proverbů, z nichž mnohé vyznamenávají se velmi dobrým základním nápadem a obyčejné též pěkným, vlasteneckým obsahem. Zejména v posledních letech na místě dřívějších » výjevů« více jen kratochvilných, vyskytují se vždy četněji takovéto obsažnější drobné příležitostní výstupy. Sylvestrovské slavnosti mají zejména v Praze mnoho přátel, a není pochybnosti, že jako každoročně, také letos naplní se všeliké zábavní místnosti obecenstvem, které ze starého zvyku svorně setrvá až do příštího roku.

Neméně i v rodinách dnešní památná noc dojde příležitostné oslavy. Zde nálada bývá ovšem již opravdovější, ale tím důvěrnější. Že však i zde mnohý pohár se nevyprázdní na zdar nového roku a že i zde v přemnohých domácnostech zastane nově zrozený rok 1891 celou společnost pohromadě, kdož by o tom pochyboval?

Avšak i těch jest dosti, kterým ani Nový rok neslibuje ničeho, a kteří změnu, již přináší dnešní noc, berou lhostejně a s odříkáním na vědomí. Nebydlí ovšem pod střechami elegantních budov, do příbytku jejich, v nichž zeje bída, usmívajícímu se Novému roku nevyznačuje zvonění sklenic a veselý smích cestu. Jsou to příbytky chudiny, ichž obyvatelé vítají Nový rok s resignací. Vzpomenou zámožní dobrodinci v poslední tento den v roce strádajících, a bude zítřejší Nový rok alespoň některým z těchto ubohých dnem šťastnějším? Bývá tak někdy.

– Národní listy, 31. 12. 1890. Autor neuveden.