31. 3. 1889: Nejbohatší lidé světa na konci 19. století

Před lety v PrazePražskýDEN.cz31. března 20194 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nejbohatší lidi světa

Zmínili jsme se již jednou o studii francouzského učence M. C. de Varigny v »Revue des Deux Mondes«, jež nyní vyšla o sobě v knize pod titulem »Les Grandes Fortunes aux Etats-Unis et à l’Angleterre«. Spisovatel pojednává sice pouze o největších jměních ve Spojených Státech a v Anglii, poněvadž ale tam, jak známo, bydlí nejbohatší lidé světa, má platnost jaksi všeobecnou. Studie pana de Varigny poskytují nejen hojnou látku zvědavcům, ale jsou velice zajímavé též v ohledu společenském a kulturně-historickém, neboť již výše velkého jmění, jeho složení, jeho původ, spůsob, jakým ho bylo nabyto, jakož i udržení jeho v jedné rodině jsou charakteristické pro dotyčnou dobu a společnost. Tak na př. označuje v podstatě demokratický ráz moderní společnosti faktum, že všechna nyní existující jmění jsou původu novějšího a náleží lidem, kteří celkem pocházejí z nejnižších tříd a jen málokdy pošli z řad měšťanstva. Nejbohatší muž světa, mr. Joy Gould, jemuž v Americe říkají »král železnice«, jest. synem skromného nájemce v Roxbury ve státě Newyorku. Otec jeho neočekával mnoho od něho a když mu bylo dvanáct let a on jej posýlal do světa, by zkusil svoje štěstí, dal mu toliko dobrý oblek a dva šilinky a pravil k němu: »Hleď se protlouci, jak nejlépe dovedeš.« A mladý Gould pro tloukl se velmi dobře. Pravda, byl neunavným pracovníkem a při tom spekulantem neobyčejně smělým. Jmění jeho páčí se nyní na půldruhé milliardě franků; úroky činí ročně 70 millionů, čili 200.000 franků denně. Po Jay Gouldovi přijde opět Amerikán, mr. J. W. Mackay, rovněž muž miliardový s 1250 milliony kapitálu a 62,500.000 franků ročního důchodu. Po něm londýnský Rothschild s jednou milliardou, Amerikán Vanderbilt s 625 milliony; mr. J. B. Jones s 50 milliony. Anglická aristokracie jest v této řadě zastoupena vévodou z Westminstru, 400 millionů, vévodou ze Sutherlandu, 150 millionů, vévodou z Northumberlandu, 125 millionů; markýzem of Beute, 100 millionů. Mimo to páčí se počet lidí z celého světa, kteří mají jmění nejméně 25 millionů as na 700. Z toho připadá na Anglii 200, na Spojené Státy 100, na Francii 75. Mezi těmi, kdož mají jmění přes 100 millionů, jest zastoupena také žurnalistika. Jest to James Gordon Bennett, vydavatel »Newyork-Heraldu«, jenž ve statistice milionářů se jměním 150 millionů stojí na devátém místě. Bennett podobně jako Gould, Vanderbilt a jiní pomohl si vlastní silou; jmění své děkuje výhradně svému přičinění. Narodil se ve Skotsku z rodičů katolických a měl vstoupit do kláštera. To mu však nebylo vhod, nýbrž vystěhoval se do Spojených Států, kdež se stal korektorem u jednoho časopisu. Žurnalistika v Americe nalezala se tehdáž ještě v plenkách. Bennett tušil velkou její budoucnost a ze svých úspor 1500 franků založil časopis »Newyork Herald«. Podniku se však s počátku nedařilo a mnohdy nevěděl Bennett, z čeho na konci týdnu zaplatí účet tiskárně, ba budoucí arcimillionář mnohdy ani neměl potřebných 25 centíků, aby si mohl koupit oběd. Avšak Bennett nezoufal a několik let později, když se ho Stanley tázal, je-li pravda, že chce prodat svůj list, odpověděl mu: »Toť mýlka. V celém Newyorku není tolik peněz, aby se za ně »Herald« mohl koupit.« Jsou majitelé těchto pokladů vskutku hodni závistí anebo mají zvláštní požitky, jež jsou v náležitém poměru k jich jmění? Na tuto otázku odpověděl svého času Vanderbilt, řka: »Jmění 200 millionů dolarů (více než milliaraa franků) jest příliš těžkým břemenem pro člověka. Váha jeho mne tísní a usmrcuje. Nemám z něho nijaké radosti a nijakého užitku. Oč jsem vlastně šťastnějším než můj soused, jenž má pouze půl milionu. On užívá lépe než já všech skutečných požitků života. Jeho dům má zrovna takovou cenu jako můj dům; on jest mnohem zdravější než já, bude žít déle než já a může se aspoň spolehnout na svoje přátely.« Autor knihy připomíná k tomu: »Mnoho-li z těchto velkých milionářů by mluvilo podobně, kdyby byli vyzváni, aby zjevili pravé svoje myšlení?« Na druhé straně však je na snadě myšlénka, že zajisté není nic snadnějšího, než odložit toto »břímě příliš těžké«, a jest dosti lidí, kteří by je snadno, třeba poněkud rozdělené, přijali na svá bedra, a třeba jen k tomu účelu, aby učinili zkušenost na každý spůsob ne zcela nepříjemnou, že to skutečně také za nic nestojí. – Národní listy, 31. 3. 1889

Spojení ulice na Moráni s Palackého mostem

V páteční schůzi městské rady navrhoval kanovník p. dr. Karlach, aby se všemožně k tomu působilo, by ulice na Moráni byla co možná nejdříve spojen“ s mostem Palackého, poněvadž jest to směr přirozený a přímý. K umožnění důležitého tohoto podniku byl již obcí pražskou rozsáhlý dům zakoupen a sbořen. Městská rada schválila tento návrh a usnesla se dožádati stavební úřad za vypracování projektu a rozpočtu, jenž se předloží sboru obecních starších ku schválení. – Národní listy, 31. 3. 1889

[related-post id=“18638″]

Ukončená stávka v dílnách státní dráhy v Holešovicích

Včera dopoledne dostavili se do práce také ostatní dělníci, kteří v pátek byli prohlásili, že budou stávkovati. Celkem odešlo jen několik zámečníků z dílen. Příčinu ke stávce zavdal spor o provisi. Dělníci mají totiž nejen pevný plat, nýbrž i zvláštní provisi. V pátek bylo jim oznámeno, že místo 50% obdrží jen 42% provise, s čímž děníci nebyli spokojeni a odešli z práce. Po delším vyjednávání docílena shoda, tak že zámečníci větišnou opětně pracují. – Národní listy, 31. 3. 1889

Nepřehlédněte

3. 9. 1868: Povoz srazil čtyřletou holčičku. Vypadá to s ní špatně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Přejetá holčička Přejeta byla předevčírem k večeru čtyřletá dívčina v Klementské ulici. Hrála si před domem ještě s několika jinými na písku, kdež právě těžký povoz s nákladem ječmene ulicí touto jel. Kočí křičel na dítky, by se vozu vyhnuly, načež tyto v úzké uličce ke zdi se přitlačily. Nešťastnou jakousi náhodou však jedno z dítek pod zadní kolo, které mu rozdrtilo ruku a nohu. Bolestným nářkem dítka upozorněný vozka zastavil rychle povoz a vytáhl v krvi ležící děvče s roztříštěnými údy spod kola a odevzdal je překvapivší matce, která při pohledu na své strašně pohmožděné dítě do mdlob padla. Přivolaný lékař vzkřísil matku a dal dítě do nemocnice dopraviti, kdež však o uzdravení jeho se pochybuje. – Pražský denník, 3. 9. 1868

Nová výstava představuje významná ocenění Antonína Dvořáka • Národní muzeum zahájilo ve svém Muzeu Antonína Dvořáka zbrusu novou výstavu s názvem Antonín Dvořák a sláva. Návštěvníkům nabízí možnost prohlédnout si mnohá ocenění, která slavný skladatel během života posbíral. Připomenuto je i poslední rozloučení se skladatelem, jenž se stalo celospolečenskou událostí. Od narození Antonína Dvořáka letos uplynulo 180 let.

3. 11. 1868: Dva choromyslní a povedené cirkusové vystoupení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

VIDEO: Nuselský most slaví 45 let. Původně v něm měly být byty. Podívejte se na unikátní záběry ze stavby • Přesně před 45 lety, 22. února 1973, byl uveden do provozu Nuselský most. U příležitosti oslav 25. výročí Vítězného února slavnostně přestřihl pásku generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák za přítomnosti tehdejšího prezidenta republiky Ludvíka Svobody. Tentýž den navštívil ČSSR generální tajemník SSSR Leonid Brežněv, který Husákovi o den později propůjčil Leninův řád.

11. 10. 1889: Zasněžené obilí, zachování starožitností a nový plán pro Holešovice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 9. 1889: Splašený kůň v Jindřišské ulici a výtržník v noční kavárně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

13. 1. 1868: Na Ovocném trhu málem uhořela prodavačka, zachránil ji strážník • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

11. 2. 1890: Nadace pro dlužníky, dopadení zloděje a incident v Poštovské ulici • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 10. 1889: Přejetý kůň, následky ženské zvědavosti a sebevražda mladého muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 4. 1868: Velký zátah! Strážníci v Praze zatkli desítky žebráků • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Otevírání brány Vyšehradská brána bývala doposud, jak známo, o hodinu později otevírána než brány ostatní, což bylo nemilým opožďováním pro lid z té strany do Prahy na trh jdoucí. Vyšehradské policejní komisařství se tudíž obrátilo v té záležitosti k c. k. velitelství pevnostnímu a již jest nářkům odpomoženo; venkovská brána jest nyní k rozkazu zemského gen. velitelstva odevzdána finančním orgánům, až si ji otevírají stejnou dobou s ostatními branami pražskými a vnitřní brána zůstane ve dne v noci otevřena. To jest zavedeno už od 15. dubna. – Pražský denník, 18. 4. 1868 Vystěhovalci Předevčírem večer ubíralo se pět osob z okresu skutečského pocházejících na další cestu do Ameriky. Jak se pozoruje, ubývá letošním rokem již značně oněch bláhovců, kteří přes všechny výstrahy v daleké cizině lepšího živobytí než ve své vlasti dosáhnouti chtěli. Až do nynějška nedosáhl počet do Ameriky letos se vystěhovavších ani třetí díl, co jich loňského roku do té doby bylo odešlo. – Pražský denník, 18. 4. 1868 [related-post id="9496"] Zátah na žebráky Vydatný lov učinili včera dopoledne městští strážníci. Zatknuli totiž na sta žebráků, kteří včerejšího pátku co v privilegovaný den jejich, při žebrání na ulici od strážníků postiženi byli. Žebráci tito byli od strážníků na okresní strážnici dopravováni, odkudž pak v tlupách po 10 až i po 20 osobách na policejní ředitelství dodáni byli, kde tamější místnosti vesměs jimi se přeplnily. Mezi zatknutými nacházelo se nejvíce starců, mrzáků a mladších žen, každá s několika dítkami. – Pražský denník, 18. 4. 1868

Když obyčejné věci ještě měly velkou cenu, bez dráteníků se lidé neobešli • Historie drátu sahá až do pravěku, kdy se používal k výrobě šperků, spon, záušnic, zdobily se jím zbraně či heftovala rozbitá keramika. Ve středověku zase chránily rytíře drátěné košile.

Největší lež o Praze. Socha Jana Žižky není největší jezdeckou sochou na světě • V mnoha učebnicích i turistických průvodcích se dočtete, že bronzová socha Jana Žižky z Trocnova na pražském Vítkově je největší jezdeckou sochou na světě. I když se nám to nemusí líbit, toto tvrzení se nezakládá na pravdě.

Socha Jana Žižky na Vítkově.

4. 4. 1868: Dělníkovi vyteklo oko při práci v sadech. Zřejmě nedával pozor • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Na Vltavě je rušno Plavba po Vltavě se nyní ve velmi rozsáhlé míře provozuje. V Karlíně nestačí ani rameno řeky, jež za přístav slouží, by pojmulo všech lodí, již tam zakotviti chtějí. Náklad lodí záleží nejvíce v obilí. Též dříví po vorách se denně množství Prahou ubírá. – Pražský denník, 4. 4. 1868 Přišel o oko O oko přišel včera ráno jistý dělník na hradbách, jenž v tamních sadech prací zaměstnán byl. Prodíraje se hustým křovím byl od jednoho náhle se vyšvihnuvšího prutu tak mocně do oka udeřen, že mu v malé chvíli zcela vyteklo. Na bolestný jeho pokřik odvedli okolojdoucí ubohého do blízké restaurace, kdež náhodou se procházející lékař poraněné oko obvázal a na své útraty nešťastnka do jeho bytu odvezti dal. – Pražský denník, 4. 4. 1868 Zastřelil se V penízkové ulici hned vedle domu, v kterémž se ve středu odpoledne zastřelil důstojník, bydlí jistý setník od pěšího pluku prince Karla Ludvíka; sluha tohoto setníka vzal si ve čtvrtek před poledním ručnici a zúmysla se zastřelil. Kule mu projela srdcem, tak že okamžitě byl mrtev. Mrtvola byla odnešena do vojenské nemocnice na Karlovu náměstí. – Pražský denník, 4. 4. 1868 [related-post id="8676"] Blázen Jakožto šílený byl tyto dny do blázince dodán jistý zahradnický pomocník z Hradčan, který už častěji z domova odešel a po okolí pražském se potuloval. Poněvadž se šílenství jeho horšilo, musel do řečeného ústavu odevzdán býti. – Pražský denník, 4. 4. 1868

Velký diamantový podvod z konce 19. století. Fintu obchodníků odhalil chemický pokus • Mohlo by se zdát, že nekalé obchodní praktiky některých prodejců jsou výhradně problémem současnosti. Jak ale dokládá dobový novinový článek z dubna 1891, opak je pravdou. Nepoctivci se snaží vydělat na svých zákaznících nejspíš už od té doby, co lidé mezi sebou začali obchodovat. Přečtěte si, jak Národní listy referovaly o případu z Antverp.

15. 2. 1890: Lanové dráhy v Praze, nová divadelní aréna a sekání ledu na Vltavě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

7. 3. 1868: Žena se pokusila o sebevraždu vypitím žíraviny • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Stavba chrámu sv. Víta Minulé neděle ohledala zvláštní komise nové stavby na a v chrámu svatovítském. Komise ta záležela z předsedy svatovítské jednoty hrab. Frant. Thuna, více členův téže jednoty, mezi nimiž též br. Clam-Martinic se nacházel. U příležitosti té zaručil se hrabě Clam-Martinic, že onu část chrámu svatovítského, kteráž zvána jest kaplí Clam-Martinickou, na vlastní náklad dá znovu zříditi a upraviti. – Národní listy, 7. 3. 1868 Pokus o sebevraždu Zavraždit se chtěla včera ráno v jedné ulici vdova po jednom diurnistovi, která už delší dobu churavěla. Vypila tedy lahvičku žíraviny a když tu neúčinkovala, pořezala si žíly na levé ruce. Bolestí křičíc přivolala svou posluhovačku, která ji na zemi ležící nalezla. Nešťastnice byla v truhle odnešena do nemocnice, kdež ji lékaři myslí při živobytí zachovali. – Pražský denník, 7. 3. 1868 [related-post id="6481"] Z českého divadla V pondělí dne 9. března má p. Bittner, jeden z nejnadanějších mladších členů našeho divadla, svůj příjem. Zvolil si Shakespearovu tragedii „Romeo a Julie“, po delší čas již nedávanou, a bude hráti poprvé úlohu Romea. Volba sama již svědčí o pravé umělecké snaze pana beneficienta. – Pražský denník, 7. 3. 1868

Žena vypila žíravinu a doufala, že z tohoto světa odejde.

24. 3. 1868: Žena neměla na jídlo pro děti, tak se pokusila zabít. Pražané ale ukázali dobré srdce… • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Oběť bídy Tyto dny v noci po osmé hodině vrhla se ženština jakás u Šipkových mlýnův do Vltavy. Stráž spozorovavši to, vytáhla samovražednici a že ještě bez sebe byla, odnesti ji dala na strážnici novoměstskou. Když ji zde přivedli k životu shledáno, že ubohá je vdova jmenem Anna Heinrichova, matka pěti malých dítek v čísle 423-2 bydlící a že jen bída nejvyšší dohnala ji k zoufalému činu. Všechna snaha její, aby pro sebe a dítky své vydělala si na chleb byla marna a žebrati chudák styděla se. Nemohouc již déle snesti nářku hladem mroucích dítek svých, umínila si, že zbaví se života. Nad sirotky snadže prý se předce někdo spíše slituje… Vyšetřovací úřadník přesvědčiv se o pravdivosti výroku a o poměrech ubohé, obdaroval nešťastnou matku a po příkladu jeho učinili i ostatní úřadníci městského komisariatu dolejšího nového města. – Národní listy, 24. 3. 1868 Slavnost položení základního kamene k divadlu národnímu K žádosti slavnostního výboru uvázal se ochotně výtečný náš skladatel hudební a ředitel Hlaholu pražského pan Karel Nendl v řízení celé pěvecké části při slavnosti položení základního kamene k divadlu národnímu. – Národní listy, 24. 3. 1868 [related-post id="7928"] Ošizená milenka Četný počet vojínů, nyní od zdejší obsádky na dovolenou do svých rodišl se ubírajících, zanechává zde též velký počet milenek, s kterýmiž byl časem na trampoty vojínské zapomínal. Jistý vojín se měl také na dovolenou odebrati, milenka jeho jej však tak horoucně milovala, že jí konečně slíbil zde ostati, pakli něco od ní na památku obdrží. Obradovaná služka i hned vyzvídala, co by miláčka potěšilo a ten se jí svěřil, že by si rád hodinky koupil. Ochotná služka dala mu i hned peníze na ně, v sobotu však ubohá zvěděla, že nevěrný milovník odtud na dovolenou se odebral a sice i s penězi, jež mu na hodinky dala. – Pražský denník, 24. 3. 1868 Zabloudilé dítě V neděli večer shromáždil u prašné brány asi čtyřletý hošík bolestným svým nářkem množství lidí kol sebe. Ztratil se matce v davu lidí na Josefském náměstí a vida se opuštěn na neznámém místě, dal se do pláče. Přístojící hleděli hocha potěšiti až konečně strážník ujmuv se chlapce na strážnici jej zavedl. – Pražský denník, 24. 3. 1868

14. 9. 1868: Obyvatelé Nového Světa zmlátili nemotorného myslivce • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

15. 9. 1889: Moderní hasičský žebřík, telefonické spojení s Vídní a ztráta peněz • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 10. 1868: Šestiletá dívka nedbala varování a utopila se v rybníce • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.