RUBRIKY
HLEDAT

31. 1. 1889: Smrt korunního prince Rudolfa, povinné očkování a vystavená velryba

Před lety v PrazePražskýDEN.cz • 31. ledna 2019 • 3 minuty čtení

Foto: Archiv

Pražany šokovala zpráva o náhlém úmrtí korunního prince Rudolfa, v nemocnicích bylo zavedeno povinné očkování proti neštovicím a výstavu velryby si nenechalo ujít několik tisíc lidí. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Korunní princ Rudolf mrtev

O půl 6. hodině vyšel mimořádný výtisk úředního »W. Ztgu« s následující zprávou: »Těžká rána osudu stihla císařskou rodinu a všecky národy rakouské říše: všeobecně vážený korunní princ Rudolf je mrtev! Klesl do časného hrobu v květu svých let a plné síle svého působení. Národové říše obracejí smutně zraky své k trůnu, modlíce se, by bůh popřál útěchy císařské rodině.« O zdrcujícím případě úmrtí můžeme sděliti tolik: Korunní prince odebral se předevčírem do Meierlingu u Badenu a pozval tam na hon některé pány, jako prince Filipa Koburga a hr. Hoyose. Princ byl již včera trochu churav, pročež omluvil se, že nemůže dostaviti se do zámku k rodinné hostině. Když honební společnost dnes ráno shromáždila se a korunní princ nepřicházel, došla na sdělenou poptávka žalostná zpráva, že korunního prince není víc, že ranila ho mrtvice. Jako blesk z čista jasna stihla zdrcující práva do hradu. Při bolu, jaký zahostil se v císařské rodině, chví se na rtech každého Rakušana přání, by bůh posilnil císařskou rodinu v její velikém neštěstí. – Národní listy, 31. 1. 1889

Velryba

Výstava velryby v budově průmyslového musea na Betlémském náměstí bude v sobotu dne 2. a v neděli dne 3. února návštěvě obecenstva naposledy otevřena. Nepočítaje ústavy humanitní, jimž byl vstup zdarma povolen, navštívilo výstavu dosud 25.000 osob. – Národní listy, 31. 1. 1889

[related-post id=“16383″]

Pobořená uliční stoka

Od několika měsíců pozorovati bylo v Týnské ulici na Starém městě, že nápadně snižuje se dlažba v místech; poblíže Ungeltu, kde loni krysy zle řádily. Málem byla by se propadla v přízemí lakýrnická dílna i kancelář s obsažnou wertheimkou, kdyby v čas nebývalo spozorováno zhoubné dílo krys. Cos podobného spůsobily krysy i v uliční zděné stoce, která objevila se pobořenou v míře tak nebezpečné, že hrozila při silnějším otřesu sesutím; následkem toho také dlažba v místech těch nápadně se snižovala. Nezbývalo ovšem, než učiniti ihned opatření bezpečnostní, což se také stalo, jak dosvědčuje velká hromada materiálu ze zbořené stoky na ulici složeného. Opatření, které nyní se stalo, mohlo a mělo se již státi na podzim, neboť již tehdy pozorovati bylo nápadné klesání dlažby, a již tehdy stoka byla na zboření, což také již tehdy orgánům, majícím na starosti kanalisaci a cídění stok, jistě povědomo bylo. – Národní listy, 31. 1. 1889

Povinné očkování

Ministerstvo vnitra zaslalo ředitelstvím nemocnic oběžník s vyzváním, aby sama jakož i dožádaná gremia primárních lékařů se prohlásila, je-li při epidemii neštoviční záhodno a nutno, v nemocnicích zavésti nucené očkování. Gremium primárních lékařů pražské všeobecné nemocnice svěřilo vypracování referátů pp. prof. Janovskému a Pickovi, kteří se přimlouvají, aby ošetřovatelky nemocných a lékaři byli obligátně očkováni a nemocní, pokud to jejich stav dovolí. Referát bude zaslán místodržitelství k dalšímu úřednímu jednání. – Národní listy, 31. 1. 1889

Vstoupit do diskuze

Nepřehlédněte

17. 5. 1889: Zatčený bigamista, dopadení zloději a zabavené maso • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

15. 9. 1868: Šílený stařec narušil průběh svatby. Nevěstě drsně nadával • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Šílenec na svatbě Výtržnost spůsobil včera dopoledne jakýsi pološílený stařec. Vběhnul do jednoho z kostelů staroměstských, kde právě byl jakýsi sňatek vykonáván, a tlačil se k oltáři, vyrážeje ze sebe nadávky a zlořečení proti nevěstě, která tam právě manželským svazkem se svým ženichem spojena byla. Nápadné jeho chování jakož i řeči jeho přesvědčily lid, že jest stařec týž na mysli pomaten, pročež mu zastoupili cestu k oltáři, jíž si k němu urputně klestil. Teprv po delší době se podařilo lidem, sápajícího se muže se zmocniti a z chrámu jej vyvesti. Jelikož pak i zde ještě vyhrožoval a do kostela mocí se dral, byl přivolán obecní strážník, který chorého muže na staroměstskou strážnici k dalšímu opatrování zavedl. – Pražský denník, 15. 9. 1868 Sebevraždy Sebevraždy se v posledním čase mezi zdejší vojenskou obsádkou rozmáhají. Tak v posledních dnech předešlého týdne zastřelili se dva vojínové od pěšího pluku arciknížete Karla vévody Nasovského v kasárnech na Josefském náměstí a včera ráno tímže spůsobem se sám o život připravil kadet K. z divisní školy v kralodvorských kasárnech. Střelil sobě do prsou z pušky a smrtelně poraniv sklesl na podlahu, kdež teprv později náhodou nalezen byl, jelikož ránu nebylo slyšeti. Celý krví zborcen byl nešťastník do vojenské nemocnice na Karlovu náměstí odnešen. – Pražský denník, 15. 9. 1868 [related-post id="12403"] Vystěhovalci V posledním čase valně již ochábla chuť ku stěhování se do Ameriky, jak svědčí data, dle nichž v předešlých čtyř nedělích sotva 50 osob za moře se vydalo. Suma to třikrát menší než byla v onom čase loňského roku. Stěhování-se z Čech však dosud neutuchlo, jen že vlast svou opouštějící rodiny se místo do Ameriky ubírají do Uher, kam jim není nejen nebezpečnou a dalekou cestu podstoupiti, nébrž kde i lepší naděje na zlepšení jich stavu jim kyne. – Pražský denník, 15. 9. 1868

Den, kdy ryby pršely z nebe. Nevídaný úkaz všechny zaskočil • Čas od času se stane něco, nad čím běžnému smrtelníkovi zůstává rozum stát. Fenomén zvaný „déšť ryb“ patří mezi ně, i když má logické vysvětlení. Při silných bouřích mohou z nebe padat větrem nasáté ryby, žáby, myši nebo další drobní živočichové. Dobové noviny zmiňují událost, ke které došlo v létě 1892 v Bosně.

9. 2. 1868: Mrtvola z Letné je velkou záhadou. Nikdo stále neví, o koho šlo • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

14. 5. 1868: Na Vyšehradě bude posvěcena nově postavená škola • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Z Vyšehradu Zítra dopoledne po 9. hod. vykonává se slavnost posvěcení nové školy vyšehradské. By slavnost tato i zevnějším spůsobem důstojně se oslavila, vybízí purkmistrovský úřad obyvatele Vyšehradu, by své domy a okna na ulici co možná nejskvěleji věnci, chvojí a praporci ozdobili, a jelikož druhý den na to dne 16. května v sobotu velká národní slavnost odbývati se bude, tuto okrasu i přes tento den na domích svých ponechali. – Také ze staroslavné skály vyšehradské bude do základův národního divadla od tamějších občanův pamětný kámen věnován a sice z paty skály, na jejímž svahu zříceniny hradu Libušina strmí. Kamen tento, na němž včera kameníci pracovali, bude slavnostním spůsobem zítra po posvěcení školy na staveniště dopraven. – Pražský denník, 14. 5. 1868 K slavnosti svatojanské Na kamenném mostě staví se již obyčejná kaple nad sochou tohoto svatého, což též o ostatních sochách svatojanských na svatováclavském náměstí platí. Podél václavského náměstí se množství bud a krámů rozestavuje. Také poutníků se už včerejšího dne množství do Prahy dostavilo, z nichž větší část v poledne na pouť do Staré Boleslavi se vydala, odkudž se sem opět dnes večer vrátí. – Pražský denník, 14. 5. 1868 [related-post id="10046"] Pamětní peníz Na památku slavnosti divadelní ražen jest pamětní peníz ze smíšeniny kovové, která se stříbru podobá. Na jedné straně jest vyobrazení národního divadla, na druhé v lípovém věnci příslušný nápis. – Pražský denník, 14. 5. 1868

Mramorová dáma z Karlova náměstí vypráví svůj příběh • Praha je plná soch, které připomínají významné osobnosti naší historie. Možná už jste poznali ženu na fotografii. Znáte ale i její životní příběh? Zkusili jsme s ní chvilku pobýt. A při té příležitosti se zeptali, co se jí právě v těchto dnech honí hlavou.

Spor o budovu Národního muzea. Kdo a proč šetřil na nesprávném místě? • Budova Národního muzea na Václavském náměstí je jedním z nejkrásnějších odkazů našich předků z 19. století. V její bohaté historii se zrcadlí osud českého národa. A snad částečně i jeho povaha. Důkazem je novinový článek z Národních listů z roku 1902.

11. 3. 1868: Žena nedbalostí způsobila požár obchodu. Uvnitř byl uzamčený pes • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Vražda na Letné K tajemné vraždě na Letné, která posud odhalena není, vyšetřilo se, že knoflíky, jež zavražděný měl na svém kabátě, výhradně se zhotovují v Jablonci. Tytéž jsou zdělány z pryskiřice a kolofonia a nalezá se na nich co tovární znak bič ve spůsobu písmeny R zatočený. – Pražský denník, 11. 3. 1868 Žebrák Sběh lidu spůsobil včera odpoledne jistý mladý ničema v ulici pod kamenným mostem. Potloukal se po domích žebrotou, přičemž jej policejní strážník zastíhl a znaje jej co prohnaného zloděje chtěl jej zatknouti. Klučina se však strážníkovi opřel a vší mocí se bránil. Na štěstí přispěl jiný strážník soudruhu svému v zatýkání výrostka, tak že spojenému úsilí obou se podařilo zpouzejícíhi se chlapíka dovléci na malostranskou strážnici, kamž je množství lidu následovalo. – Pražský denník, 11. 3. 1868 [related-post id="6489"] Krádež Včera časně z rána vkradl se jakýsi tulák do jednoho hostince na haštalském námstí, chtěje v něm bezpochyby své nekalé řemeslo provozovati. A však ničehov nenaleznuv, co by snadno odnesti mohl a nechtě se s prázdným odebrati, uzmul v průjezdě visicí lampu a chtěl s ní uprchnouti. Na ulici byl však zadržán a přivolanému strážníku odevzdán. – Pražský denník, 11. 3. 1868 Zapomětlivá krámská Když v neděli večer krámská jednoho pekaře odcházela ze skladu na Široké ulici, zapomněla odstranit hrnec s uhlím a vzít svého psa s sebou. O 10. hod. v noci slyšeli lidé kolem jdoucí, že pes v krámě kňučí, pročež dali krám otevříti. Byl ale již svrchovaný čas; od uhlí počal již stůl hořeti a pes ležel jakoby pošlý u dveří. Proti zapomětlivé krámské zakročeno u policie. – Pražský denník, 11. 3. 1868

1. 9. 1868: Kudy povede koňská dráha v Praze? Provozovat ji chce šest společností • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Koňská železnice v Praze Koňská železnice po Praze bude bezpochyby vedena od státního nádraží přes senovážné náměstí, ulicí Jindřišskou, náměstí svatováclavské, ulicí Vodičkovou a kolem mastných krámů přes ulici Spálenou do Žitné ulice, odtud pak Podskalím až pod Vyšehrad k budoucímu železničnímu mostu u budoucí dráhy spojovací. Alespoň prý tento plán při městské radě ze všech předložených nejvíce se líbí. O provedení a užívání železnice té hlásilo se až dosud šest společností. – Národní noviny, 1. 9. 1868

13. 2. 1890: Rekonstrukce hostince, oheň v písárně a pokusy o sebevraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Poslední dopis Milady Horákové je vystaven v Národním muzeu • V Pantheonu Historické budovy Národního muzea je až do 10. července k vidění první a poslední strana dopisu, který napsala Milada Horáková těsně před svou popravou 27. června 1950.

15. 8. 1890: Na Žižkově řádí epidemie spalniček. Zavádí se opatření • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 3. 1890: Kopnutí koněm, nevčasný žert a trapný incident v Pešti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

4. 11. 1889: Přejeté dítě, mrtvola bez hlavy a utonulá mladá dívka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

VIDEO: Národní divadlo si připomnělo 150 let od položení základních kamenů • Minulou sobotu probíhal na náměstí Václava Havla slavnostní program připomínající 150. výročí položení základních kamenů Národního divadla. Výstavy, komentované prohlídky, představení Čert a Káča a řada krásných vystoupení dětských a folklorních souborů vyvrcholily happeningem a nástupem delegací z míst původu základních kamenů, mimo jiných z Buku, Buchlovic, Domažlic, Doudleb, Chrastu, Louňovic či Sušice. 16.května 1868 – položení základních kamenů, 11. června 1881 – první slavnostní otevření Národního divadla, 18. listopadu 1883 – slavnostní otevření po požáru. Taková jsou základní a nejdůležitější data Národního divadla, které si v těchto dnech připomíná první z nich. „Pro Prahu 1 a její obyvatele je velkou ctí přítomnost Národního divadla na území naší městské části. 150 let tak spolu prožívají dobré i zlé, doby rozkvětu i pokoření, včetně živelních pohrom,“ uvedl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který se oslav zúčastnil, aby je tak osobně podpořil. Úskalími, kterým museli čeští vlastenci čelit při svém úsilí o vybudování Národního divadla, provedli při happeningu Taťjana Medvecká v roli Historie a Jiří Štěpnička, Vladimír Javorský a David Prachař ztvárňující osobnosti 19. století. „Tento národ nemá moc jistot, stále něco zpochybňujeme. Ale co se zpochybnit nedá, je to, že Národní divadlo patří nám všem. Že je symbolem nejen umění, ale vůbec státnosti,“ uvedl ministr kultury Ilja Šmíd. [gallery columns="1" size="full" ids="10430"] Příznivci Národního divadla se rovněž mohli podívat na expozici základních kamenů v podzemí divadelní budovy. Položení kamene ke stavbě Národního divadla se stalo jednou z největších českých manifestací 19. století. Celá slavnost tehdy trvala tři dny a podle odhadů se jí zúčastnilo až 150 000 lidí. 16. května 1868 vše vyvrcholilo poklepáním na žulový kvádr z Louňovic na Černokostelecku. Kromě něj byly do základů uloženy kameny z významných míst Čech a Moravy. „Naši předkové zvolili pro původ kamenů mytologicky a historicky významná místa českého národa,“ vysvětlil ředitel Národního divadla Jan Burian. [related-post id="7604"] Pozlaceného kladívka se v květnu roku 1868 chopili historik a politik František Palacký, politik Ladislav Rieger, herec Josef Jiří Kolár nebo skladatel Bedřich Smetana, jehož opera Dalibor měla ten den premiéru. „Ve jménu národa v Čechách i na Moravě jednotného požehnejž Pán Bůh dílu svatyně této, na které národu českému zjevovati a před oči stavěti se má všeliká mravní pravda i krása,“ prohlásil při poklepání František Palacký.

Bramborový salát před sto lety Češi skoro neznali. Odkud se vzal? • Vánoce bez bramborového salátu si většina z nás nedokáže představit. Ještě před 100 lety byste přitom tuto pochoutku hledali na naší vánoční tabuli marně. Odkud se vlastně vzal? A proč ho Češi začali jíst?

Konzumace brambor je v některých případech vysoce nebezpečná • Brambory si vydobyly pevné místo v české kuchyni i v našem jídelníčku již před stovkami let. A přestože v poslední době se do popředí zájmu dostávají i různé „nové“ netradiční přílohy, bramborám stále ani zdaleka nesahají tzv. „po kotníky“. Občas ale jejich konzumace může být velmi nebezpečná.

20. 5. 1889: Vyučování neschopných dětí, nový škůdce obilí a uzavřená ulice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 2. 1868: V Praze zuří silný vítr, sychravé zimní počasí mnozí řeší sebevraždami • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

9. 5. 1889: Prohnaná šejdířka, výstava velryby a nedělní klid v kupeckých obchodech • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Zprávy Krimi Zajímavosti Kam vyrazit Magazín Počasí Horoskop Bizár