Nové pražské pověsti: Poslední podzimní lísteček

Na konci listopadu bývají pražské ulice už většinou zahalené v mlze. Je to tajemný čas. Dny jsou krátké jako první láska a světla je tak moc málo, že by se klidně vešlo do krabičky od zápalek. Lidské duše potají vzpomínají, jak voněly všechny ty promarněné podzimy, zatímco poslední žlutý lísteček v celém širém městě se odtrhuje od rodné větvičky a vydává se na poslední cestu.

Ten letošní má štěstí, protože zrovna úřaduje laskavý podzimní větřík. Náš lísteček, který celý rok doufal, že nikdy nebude muset dospět, má nejdřív strach. Ovšem jemné hlazení větříku ho uklidňuje tak konejšivě, že se najednou za svými ostatními žlutými bratříčky vlastně už i těší. Na studenou zemi dopadá lehce a elegantně, jak se na prvního posla nastávající zimy sluší a patří.

Povídá se, že jednou spadl poslední lísteček roku v Riegrových sadech. Na tom by nebylo nic zvláštního, jenomže co se pak nestalo! Asi po třech dnech ho zvedla ze země nějaká holčička, co bydlela v Mánesově ulici. Nebohého lístečka si nalepila do herbáře, kde ovšem není zrovna dvakrát útulno. Lísteček pak čekal zastrčený v temné knížce dalších osmdesát let. Dlouhou chvíli si krátil rozpravami s pampeliškou a kopretinou, které bydlely o pár stránek vedle. Povídali si o jaře i o létě, o mouchách i o včelách, o limonádách i o jídle.

Až jednoho listopadového dne o hodně a hodně let později si herbářem začala listovat nějaká žena. Jakmile spatřila lístečka, okamžitě se rozplakala. Náš hrdina byl zpočátku zaskočený, ale pak mu to celé docvaklo. Je to ta dívka, která ho před osmdesáti lety zvedla ze země v Riegrových sadech.

Lísteček se jí zeptal, proč pláče. Ona odpověděla, že je jí hrozně líto, že se tak dlouho neviděli. A že by nejradši vrátila čas. Chvíli se na sebe oba dívali a pak žena řekla: „Teď tě odnesu tam, kde jsem tě našla. Musíš pro mě ale něco udělat. Prosím, vyřiď všem svým bratříčkům, že život je hrozně krátký. Všechno to krásné i bolestivé uteče mnohem dřív, než se naděješ. Řekni jim, ať to vzkážou každému, kdo je zvedne ze země. Lidé to musí vědět!“

A jak žena řekla, tak lísteček udělal. Poselství se brzy rozneslo, a proto od té doby kdykoliv v Praze někdo na konci listopadu sebere ze země žlutý lísteček a uschová si ho blízko svého srdce, bude mu připomínat všechno, na co jako malý nikdy nechtěl zapomenout.

Seriál „Nové pražské pověsti“ bude vycházet na našem webu každý čtvrtek. Příští týden: „Tajemná tramvaj č. 89“.