Otto Wichterle vadil nacistům i komunistům. Jeho revoluční vynález změnil vidění světa milionům lidí

MagazínKristián Vích27. října 20213 minuty čtení

Foto: Pixabay, Wikimedia Commons

Přesně před 108 lety se narodil světoznámý český chemik, vynálezce gelových kontaktních čoček a kandidát na Nobelovu cenu za chemii Otto Wichterle. Jeho životní příběh je neobyčejně pestrý, ale také trochu smutný. Větší úcty se mu totiž dostalo až po roce 1989. Výročí narození dnes připomíná dokonce i vyhledávač Google.

V roce 1953 si všestranně nadaný vědec nechal patentovat postup výroby hydrofilních gelů (gelů absorbujících vodu) pro použití v lékařství. Ty se následně staly základem pro vrcholný objev jeho kariéry – kontaktní čočky pro korekci zrakových vad.

Podnětem pro jeho práci na vývoji měkkých kontaktních čoček byl náhodný rozhovor se spolucestujícím ve vlaku, který zrovna četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka. Jako nejvhodnější materiál se Wichterlemu jevil gel HEMA, který absorbuje vodu.

Navzdory vhodným fyzikálním vlastnostem se ale vyskytly problémy se zpracováním. Gel byl nalit do forem, ale tím vznikly nepravidelné okraje čočky. Kvůli vysokým výrobním nákladům byl pak projekt kontaktních čoček nakonec ukončen, a to i navzdory tomu, že se ukázalo, že umožňují dokonalou korekci zraku a pacienti je dobře snášejí.

Až v roce 1961 se Wichterlemu podařilo vyrobit optimální čočku v rotačních formách odstředivým litím na podomácku sestrojeném zařízení ze stavebnice Merkur a dynama z jízdního kola. Tím se výzkum opět posunul kupředu. Výsledkem bylo několik patentů a licencí, které ovšem československá vláda nerozumně prodala do zahraničí. Sám vynálezce obdržel pouze zlomek peněz získaných za patenty. Kontaktní čočky se brzy rozšířily po celém světě a odhaduje se, že je v současnosti používají stovky milionů lidí.

Vadil nacistům i komunistům

Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 jako poslední z deseti dětí v rodině úspěšného podnikatele se zemědělskými stroji v Prostějově. Po maturitě se na radu přítele rozhodl studovat chemii na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze (dnes Vysoká škola chemicko-technologická), kterou dokončil doktorátem v roce 1936.

Na škole pak Otto Wichterle dále působil a vyučoval až do uzavření vysokých škol v roce 1939. Zatčení vysokoškolských učitelů se vyhnul tím, že přijal nabídku práce v Baťových chemických výzkumných dílnách ve Zlíně. Pod jeho vedením se zde v roce 1941 zrodilo hedvábně jemné vlákno jako výsledek procesu výroby polyamidového vlákna tryskou. Tento objev byl před německými okupanty utajen a k masové výrobě a používání došlo až po skončení druhé světové války. Ještě během ní ale Wichterle neunikl zatčení Gestapem. Jen shodou šťastných náhod nakonec neskončil v koncentračním táboře.

Výročí narození dnes připomíná speciální úvodní stránkou také vyhledávač Google. Zdroj: Google ČR

Po válce se Otto Wichterle stal profesorem na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Spolu s kolegy zavedl systém průběžného testování studentů, který se dal jen stěží ovlivnit politickými postoji. Stal se proto nepohodlným i pro komunistický režim a v roce 1958 musel své místo opustit. Protože finanční přínos jeho objevů byl zřejmý i komunistům, dostal nakonec místo ředitele tehdy založeného Ústavu makromolekulární chemie v Praze, kde pokračoval ve vývoji gelových čoček.

Spolu s dalšími vědci Wichterle podnítil spisovatele Ludvíka Vaculíka k sepsání manifestu Dva tisíce slov v roce 1968. Rehabilitován byl až po roce 1989. V roce 1990 byl zvolen předsedou Československé akademie věd (ČSAV). O tři roky později po něm byl pojmenován asteroid. Navzdory mnoha dramatickým událostem, které musel přežít, Wichterleho neopustil optimismus a kreativita. Jak sám říkával, mít nápad není nic zvláštního, ale realizovat ho, to už vyžaduje úsilí.

Světoznámý český vědec Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998 ve věku 84 let. Navzdory jeho obrovskému přínosu jsou po něm v Česku pojmenovány pouze dvě ulice, a to ve Velkých Přílepech a v Kralupech nad Vltavou.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Wichterle

Nepřehlédněte

16. 4. 1868: Zima neřekla poslední slovo, v noci umrzli dva muži • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zmrzli v dubnu O bílou sobotu jistý venkovan z Michle stráviv den v Praze vracel se po večer k domovu, posilniv se ovšem na cestu několika sklenkami kořalky. Na cestě přemáhalo jej spaní, sedl si tedy stranou podle cesty do příkopu a usnul – do věčnosti. Ráno nalezena jeho mrtvola celá skřehlá. – V týž den (o bílou sobotu) nalezen byl u Horoměřic jistý P. ze Statenic na širém poli zmrzlý. – Národní listy, 16. 4. 1868 Oběť zamýšlené nové daně Finanční předloha Jeho finanční Excelenci p. dra. Brestla dotkla se mimo jiné též zdejšího obuvníka Vojtěcha N. na dolejším Novém městě pražském bydlícího, tak silně, že včera v úplné šílenství nad tím upadl, jakž aspoň jednotlivé výroky jeho nade všechnu pochybnost dosvědčují. Jak velkým jměním vládne ubohý, dosud nezjištěno, zatím odevzdán po uznání lékařském do blázince. – Národní listy, 16. 4. 1868 [related-post id="9427"] Výstava květin Květinová výstava již každoročně pořádá česká zahradnická společnost v Praze, bude otevřena již příští sobotu a potrvá čtyři dny, totiž 18. 19. 20. a 21. dubna v sále na ostrově střeleckém. – Národní listy, 16. 4. 1868

Vzteklý osel zabil pět lidí. Projevy nákazy u zvířat jsou různé • V dřívějších dobách nebylo proti mnohým chorobám očkování. Smrtí pro člověka tak mohlo skončit třeba i obyčejné pokousání od psa nakaženého vzteklinou. O jednom velmi neobvyklém případu informují Národní listy z července roku 1891.

Záhadná hvězda prvorepublikových filmů Truda Grosslichtová. Nikdo netuší, jak přežila nacistické běsnění • Patřila k nejobsazovanějším, nejkrásnějším a nejpopulárnějším herečkám. V dobách první republiky natočila téměř tři desítky filmů. Působila nejen v Československu, ale i v zahraniční. Její jméno tehdy znali skoro všichni. Přesto se na herečku Trudu Grosslichtovou později téměř zapomnělo.

Truda Grosslichtová.

Zoo Praha oslaví 90. výročí swingem, křtem knihy a bohatým doprovodným programem • Praha má již 90 let svou vlastní zoologickou zahradu. Její brány se poprvé otevřely 28. září 1931 a od té doby vyrostla v mimořádně oceňovanou instituci. Výročí si zoo připomene bohatým program.

30. 11. 1889: Zhuštěný vzduch jako hnací síla a příprava na jubilejní výstavu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

15. 6. 1890: Zpronevěra, výstava v Rudolfinu a večírek novinářských sazečů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 11. 1889: Oblíbenost Sokola je na vzestupu. Cvičí úplně všichni • Na konci 19. století žili lidé úplně jinak než my. Namísto sociálních sítí se sdružovali v nejrůznějších spolcích a organizacích, přičemž každý si mohl vybrat, co bylo jeho srdci a povaze nejbližší. Značnou popularitu si vydobyl tělovýchovný Sokol, kde se dle svědectví dobového tisku setkávali lidé z nejrůznějších společenských vrstev.

22. 6. 1890: Deštivé počasí snad už konečně vystřídá pravé léto • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Medaile Lukáše Krpálka je dočasně vystavena pro veřejnost • Letošní olympijský vítěz v judu Lukáš Krpálek dočasně zapůjčil Národnímu muzeu svou zlatou medaili. Návštěvníci si ji mohou prohlédnout na výstavě Olympijské Tokio. Příliš času ale nemají. Už 3. října se vrátí zpátky svému majiteli.

15. 7. 1889: Nehoda na stavbě a pokus staré žebračky o sebevraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Chorobný lakomec zemřel. Co všechno po něm zůstalo vyráží dech • Šetřit peníze a šetrně nakládat s majetkem je všeobecně považováno za ctnost. Když se to ale vezme za špatný konec, může se z člověka stát chorobný lakomec, kterého nikdo nemá rád. Přečtěte si příběh z Franice, který pražským čtenářům přinesly Národní listy v únoru 1894.

30. 10. 1889: Tajemství domu na Maltézském náměstí a pohřeb bez mrtvoly • Život našich předků na konci 19. století byl v mnohém odlišný od toho našeho. Dobové novinové články však dokládají, že někdy lidé řešili téměř stejné situace, se kterými se potkáváme i my. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

28. 11. 1868: Kvůli nepozornosti chůvy přišlo dítě o život • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Večerníček slaví 55. narozeniny. Legendární znělka je světově unikátní • Kdo by neznal kluka v papírové čepici, který den co den přijíždí na nejrůznějších dopravních prostředcích za dětmi, aby jim popřál dobrý večer a dobrou noc. Letos je mu už 55 let, ale stále neztratil nic ze své kouzelné roztomilosti.

6. 6. 1890: Hromadná sebevražda ve Vršovicích. Na život si sáhli tři mladíci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Tajemství věčného mládí slavné francouzské herečky. O obličej a vlasy denně důkladně pečovala • Když slavná francouzská herečka Sarah Bernhardt navštívila v roce 1888 Prahu, obecenstvo Národního divadla ji přijalo s obrovským nadšením a spisovatel Jaroslav Vrchlický k jejímu uvítání dokonce napsal oslavný fejeton. Pozornost strhávala nejen svým talentem, ale i mimořádně mladistvým vzhledem.

Kamila Moučková a Jiřina Švorcová: Kamarádky, které se usmířily na poslední chvíli • Dvě výrazné ženy, jejichž osobní i profesní životy byly zásadně ovlivněny dějinami 20. století. Obě si zažily slávu, ale i drsný pád na dno. A obě svého času pojilo přátelství, přestože každá stála na jiné straně barikády. Po roce 1968 se jejich cesty na několik desítek let rozešly. K usmíření došlo až krátce před smrtí Jiřiny Švorcové.

Den, kdy ryby pršely z nebe. Nevídaný úkaz všechny zaskočil • Čas od času se stane něco, nad čím běžnému smrtelníkovi zůstává rozum stát. Fenomén zvaný „déšť ryb“ patří mezi ně, i když má logické vysvětlení. Při silných bouřích mohou z nebe padat větrem nasáté ryby, žáby, myši nebo další drobní živočichové. Dobové noviny zmiňují událost, ke které došlo v létě 1892 v Bosně.

24. 3. 1890: Nezdařený podvod, smrt staršího muže a opilý truhlář • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

14. 1. 1868: Několik dalších rodin se rozhodlo pro emigraci do USA • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.