Rok 1903: Maso z kradených psů a koček servírovaly restaurace v Budapešti. Pachatel odhalen

Konzumace psího masa patří v asijských zemích k běžnému koloritu. V evropských podmínkách je tento zvyk již naštěstí většinovou společností považován za cosi barbarského. Až do začátku 20. století se ovšem i u nás prodávalo psí maso vcelku běžně a beztrestně. Problém mohl nastat jen v případě, že prodejce vydával psí maso za jiné, případně zvířata kradl.

V září roku 1903 přinesly v Praze vydávané Národní listu zprávu o podvodníkovi z Peště (část dnešní Budapešti), který kradl psy a kočky na ulici a jejich maso následně prodával. Text vám nyní přinášíme v původním znění.

Laciní zajíci a skopci

Pešťská policie objevila těchto dnů tajné jatky, jež zásobovaly dělníky a také některé hostince masem kradených psů a koček.

Již po delší dobu množila se na policii udání, že psi značné ceny v poslední době v nápadně značném počtu se ztrácejí. Těchto dnů zjistila policie, že psi byli zabíjeni a maso jejich prodáváno jako skopové.

Jatky nalézaly se v Szegedínské ulici, v bytě nádeníka Josefa Medka. Byl přistižen, právě když stahoval zabitého novofoundlandského psa. V jednom kotli vařil se drahocenný foxteriér a na pekáči pekla se kočka, neboť také s kočkami provozován čilý obchod.

Milenka Medkova, Alžběta Kessenleitnerová, se přiznala, že prodával do některých pešťských restaurací kočky jako zajíce. S pečeným psím masem provozoval podomní obchod v dělnických čtvrtích.

V poslední době zužitkoval takto šedesát drahých psů a přes dva tucty koček. Tento obchod byl tak výnosný, že si konečně zjednal ke kradení psů a koček dva pomocníky, kteří se smyčkami a pytly podnikali noční výpravy po městě.

Když jej policie překvapila při práci, podařilo se mu uprchnout zadními dvířky. Je stíhán zatykačem.

– Národní listy, 25. 9. 1903. Autor neuveden.