Muzeum paměti XX. století

Nepřehlédněte

14. 10. 1889: Krvavé rvačky a den otevřených dveří ve věznici • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 5. 1890: Filipojakubská pouť na Smíchově a pokousaný chlapec • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

4. 11. 1889: Přejeté dítě, mrtvola bez hlavy a utonulá mladá dívka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

7. 6. 1868: Pražany pobuřují nazí výrostci, kteří se koupou u Štvanice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Veřejné koupání na Vltavě Zmínili jsme se předevčírem, jak bezstoudně si počínají někteří mužští, koupající se ve Vltavě proti Podolí, když docela nazí na kol jedoucí parník pokřikují, na němž obyčejně velká část pasažérů z druhého pohlaví sestává. Totéž a ještě u větší míře nestydaté jednání se provozuje na ostrově Štvanici. Zde totiž koupající se výrostkové vystupují obzvláště k večeru na ostrovy, nejsouce ničímž oděni a ve své adamitské uniformě běhají a honí se po ostrově, aniž by dost málo dbali na obyvatele protějších domů, kteříž by nemilému pohledu na nestydatou mládež se vyhnuli, nesmí ani k oknům na tuto stranu obráceným přistoupiti. Nestoudní tito výrostci přeplují mimo to často přes řeku do samého města a zde na pobřeží rejdy své provádějí. Policejní strážníci málokdy zabloudí do oněch končin, by nestydaté takové výstupy zamezili, a tak se tyto denně k velkému pohoršení okolního obyvatelstva opětují. – Pražský denník, 7. 6. 1868 Okrádala děti Podvodnice, která po Praze děti okrádala a ve čtvrtek zatčena byla, zapírala s počátku, že by co podobného byla spáchala, když ale ze šesti okradených dětí pět ji zcela určitě poznalo, přiznala se ke všemu. Mezi jiným také přišlo na jevo, že jedné sedmileté dcerušce úředníkově, která z jednoho hostince na hořejším Novém městě oběd pro několik osob nesla, košík i s jídly vzala. – Pražský denník, 7. 6. 1868 Vražda loupežná V pátek nalezena byla nedaleko hlídačského domku železničního za Vysočany mrtvola muže asi 40letého a jakož ze zbytků slušných šatů lze souditi, lepší třídě městského obyvatelstva náležejícího. Do prsou měl dvakrát bodnuto. Kabát, klobouk a jiné šatstvo bylo pobráno a mrtvola už asi tři dny na místě ležela. Myslí se, že tu spáchána byla vražda. – Pražský denník, 7. 6. 1868

Mléková polévka, játrová omáčka. Připomeňte si blafy ze socialistické školní jídelny • Školní jídelna bývala v dřívějších dobách pro většinu dětí postrachem. Stravování v těchto zařízeních nicméně doznalo v posledních letech mnoha změn. Díky osvětě známých kuchařů pronikají i do kdysi zatuchlého prostředí moderní trendy a suroviny. Starší ročníky si ale jistě dobře pamatují na to, jak to bylo dříve.

12. 5. 1868: Pohřbu zavražděné dívky se zúčastnily davy Pražanů • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Problémy vystěhovalce Vystěhovalců do Ameriky se ubíralo sobotu z okolí budějovického pět rodin a v neděli tři rodiny z Kaplice. Jeden z těchto vystěhovalců byl proti své vůli od zdejší policie zadržen, právě když již dalekou svou pouť do nové vlasti nastoupiti chtěl. K nemalé mrzutosti své musel totiž truhlice a jiné zavazadla z vagonu, kde již složeny byly, vyhledati a vynesti. Příčina tohoto zdržení byla ta, že onen vystěhovalec ve své otčině ručil za jistého dlužníka, a když tento nemohl věřitelům zaplatiti, obrátili se tito telegrafickou cestou na zdejší policii, by ručitele zadržela, až by se s nimi vypořádal. – Pražský denník 12. 5. 1868 Pohřeb mladé dívky Pohřeb zavražděné Barbory Ullrichové odbýván byl v pátek odpoledne ze všeobecné nemocnice za velkého účastenství lidu, který mrtvolu nešťastné dívky na poslední cestě provázel. Zároveň podotýkáme, že zavražděná pocházela z Prahy a nikoli z Opavy v Slezsku, jak v první zprávě mylně udáno bylo. Rovněž nepodstatná je domněnka, že by Barbora Ullrichová byla zavdávala chováním svým příčinu k nevalné pověsti jmena svého, naopak líčí se od sousedstva i příbuzenstva v nejlepším světlě a zejmena chtěla prý sama zrušiti poměr k důstojníkovi Terleckému, následkem čehož tento strašným spůsobem se jí pomstil. – Pražský denník 12. 5. 1868 [related-post id="10013"] Sebevražda V neděli v pozdější hodinu odpolední skočil v Podskalí jistý desátník od pěšího pluku vévody nasovského do vody a byl nedlouho na to vytažen již co mrtvola. Mrtvého odnesli do umrlčí komory u voj. nemocnice na Karlovu náměstí. – Pražský denník 12. 5. 1868

Módní ikona Hana Podolská. Smutný příběh legendární pražské podnikatelky • Říkali jí česká Coco Chanel. V jejím salonu na Jungmannově náměstí v Praze si v dobách první republiky podávaly dveře manželky ministrů a továrníků, ale i slavné herečky Jarmila Novotná, Růžena Nosková, Hana Vítová, Adina Mandlová či Lída Baarová. Životní příběh české módní ikony je pozoruhodnou výpovědí o neuvěřitelné píli a cílevědomosti, zároveň ale i smutným mementem naší poválečné historie.

Česká Coco Chanel Hana Podolská.

Poprava K. H. Franka. Tisíce Pražanů vyprovodily nacistickou zrůdu do pekla • Svého času byl nejmocnějším mužem v protektorátu. Ty dny jsou už ale dávno pryč. Je středa 22. května 1946 ráno a Karl Hermann Frank má být už za několik málo hodin popraven na dvoře pražské pankrácké věznice. Není snad nikdo, komu by ho bylo líto.

Karl Hermann Frank ve vězení.

Historii českého divadla přibližuje nová výstava v Národním muzeu • Zajímá vás, co přesně se skrývá pod označením divadelní cedule a co dalšího mohou návštěvníkům nabídnout bohaté fondy Divadelního oddělení Národního muzea? Pak si určitě nenechte ujít výstavu s názvem Račte vstoupit do divadla, která je k vidění od 13. prosince 2019 v Nové budově Národního muzea.

Neobvyklý trest za šíření pomluv o ostatních rodinách • Na rodinnou čest a dobrou pověst naši předci velmi dbali. Čas od času se ovšem objevil někdo, kdo se rozhodl šířit o ostatních z nejrůznějších důvodů pomluvy a klepy. O jednom podobném případu přinesly zprávu Národní listy v dubnu 1891. Poněkud překvapivé je, jak celá záležitost dopadla.

22. 10. 1868: Od daleké cesty za americkým snem neodrazuje ani nastávající zima • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Pražská Vinohradská synagoga byla krásná a honosná. Nevydržela ale bombardování • V Sázavské ulici na pražských Vinohradech kdysi stávala jedna z největších a nejkrásnějších synagog na světě. Na konci 2. světové války ji však zničily nálety spojeneckých bombardérů. Dnes je na jejím místě škola. Královské Vinohrady byly na přelomu 19. a 20. století moderní a rychle se rozvíjející město. Do nově postavených činžáků se stěhovali zejména bohatí lidé, včetně mnoha židovských rodin. V roce 1881 byl ustanoven Spolek pro vybudování israelského Chrámu, který více než 10 let shromažďoval potřebné finanční prostředky. V roce 1894 si spolek objednal návrh nové synagogy u vyhlášeného vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ten později navrhl například i Jeruzalémsku synagogu, která stojí dodnes v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Stavba začala o rok později a slavnostní otevření za účasti mnoha významných osobností proběhlo v září 1896 u příležitosti vysokých židovských svátků. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13721"] Reprezentativní stavba v orientálně neorenesančním plášti pro dva tisíce lidí se stala chloubou Královských Vinohrad. Ve své době se jednalo o největší pražskou synagogu a zároveň jednu z největších na světě. Nad hlavním průčelím do Sázavské ulice, jemuž vévodilo mohutné růžicové okno s Davidovou hvězdou uprostřed, desky Desatera na vršku tympanonu a falešný portikus, se tyčily dvě vysoké, osmiboké věže zakončené cibulovitými báněmi s lucernami. Skutečný vstup do synagogy ale vedl dvěma průjezdy v postranních budovách – v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (zde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec. Interiér byl vybaven různobarevným mramorem, barevnými vitrážemi se starozákonními motivy a dřevěnými vyřezávanými sedadly. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13722"] Vinohradská synagoga fungovala jako svatostánek a komunitní centrum přes čtyřicet let. Během 2. světové války si z ní nacisté udělali skladiště majetku, který zůstal v bytech Židů deportovaných do koncentračních táborů. Osudnou se jí ale nakonec nestalo nacistické běsnění, nýbrž bombardování Prahy spojeneckými letouny 14. února 1945. [related-post id="5683"] Bomby zasáhly nejen Vinohradskou synagogu, ale i mnoho obytných čtvrtí. Popelem ten den lehl například emauzský klášter či Faustův dům na Karlově náměstí. Okupační orgány vydaly hasičům rozkaz, aby hasili pouze sousední budovy. Z výstavní synagogy tak nakonec zbyly jen obvodové zdi.  Ty byly strženy v roce 1951, na zasypaných základech vyrostla o deset let později budova základní školy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13725,13730"]

Vinohradská synagoga kolem roku 1910.

16. 1. 1869: Otevření sladovnické školy a případ staré vraždy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Vánočka z bramborového těsta. Úsporný válečný recept našich prababiček • Vánočka patří mezi nejoblíbenějších vánoční pečivo. Na sladkém bochánku z kynutého těsta si pochutnávali už naši dávní předci. Ve středověku bývala ve středoevropském regionu neodmyslitelnou součástí štědrovečerní večeře.

17. 8. 1890: Stavba lanové dráhy na Letnou a opuštěný chlapec • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Největší lež o Praze. Socha Jana Žižky není největší jezdeckou sochou na světě • V mnoha učebnicích i turistických průvodcích se dočtete, že bronzová socha Jana Žižky z Trocnova na pražském Vítkově je největší jezdeckou sochou na světě. I když se nám to nemusí líbit, toto tvrzení se nezakládá na pravdě.

Socha Jana Žižky na Vítkově.

23. 2. 1868: Mladý student pedagogiky zadržen kvůli padělání peněz • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Most je už skoro hotovýTřetí most pražský se blíží za nynější příznivé povětrnosti rychle k svému úplnému ukončení. Podlaha mostu jest již úplně položena, tak že se bude moci v nejbližších dnech vozová cesta dlážditi dubovými špalíčky. Postranní chodníky pro pěší začnou se též v krátkém čase dlážditi a to sice dlažbou mosaikovou, kteráž práce jest svěřena zdejšímu mistru dlaždickému p. Vejrostkovi. V těchto dnech bylo započato kladením železných žlábků podél chodníků a pokračováno v zřizování vkusnho zábradlí kolem mostních pilířů. Obecenstvu se dovoluje přístup na most a přechod přes něj za dobrovolný poplatek, jejž vybírají stážníci stavby. V posledních dnech byl most četně navštěvován, jmenovitě času odpoledního, kdy celé zástupy lidu přes most se ubírají, by užili ve svěžím vzduchu krásné vyhlídky s mostu i s Letné se jevící. S dlažbou ulice Eliščiny počne se jak mile tomu povětrnost dovolí. Na stavbách celnice a nedaleké kavárny pod Letnou se též usilovně pracuje. – Pražský denník, 23. 2. 1868 Padělatel zlatekPředevčírem byl u jednoho krupaře na Malé straně zadržen 17letý kandidát učitelství Jaromír Š., jenž chtěl falešnou zlatku udati. Policie prohledávala ještě téhož dne v jeho bytu v »lázni« a nalezla tam v jedné knize několik padělaných šestáků, několik olejem napuštěných archů papíru k dalšímu padělání, tuše atd. Mladík se na to přiznal, že skutečně padělání toho se dopustil a byl tudíiž zemskému soudu odevzdán. – Pražský denník, 23. 2. 1868 VýročíZlatou svatbu slaviti bude pozejtří, v úterý o půl 9. hod. u křižovníků Jan Bouček se svou ženou Terezií, s kterou byl před 50 lety u sv. Petra oddán. Staří manželé žijí prý v nuzných poměrech a takž se snad najdou citliví lidé, kteří jim k zlaté svatbě nějakým darem přispějí. – Pražský denník, 23. 2. 1868 [related-post id="6050"] Ženich dopadenNevěsta ze Zbraslavi, které ženich, jak známo, před samou svatbou s penězi uprchl do Prahy, konečně se už dopídila uprchlého, ale nevíme, zdaž má z něho velké potěšení. Ve čtvrtek jej pražská policie postihla v židovském městě, potloukajícího se tam s nějakou ženštinou. Peníze byly už ty tam a ženich, jsa následkem své divoké lásky nemocen, dopraven jest do pražské nemocnice. – Pražský denník, 23. 2. 1868 PoplachVčera dopoledne roznesla se zvěst, že v nádraží oheň vypukl, a skutečně novoměstští hasiči s ruční stříkačkou do nádraží běželi. Oheň, který v jedné tamní budově vyšel, bylvšak hned v zárodku od dělníků udušen. – Pražský denník, 23. 2. 1868

Čím trpěl Antonín Dvořák před smrtí? Domněnku potvrdil vědecký rozbor • Pozůstalost Antonína Dvořáka, kterou spravuje Národní muzeum v rámci Českého muzea hudby, obsahovala donedávna neznámý vzorek léku, který skladatel užíval krátce před svou smrtí. Ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv došlo po více než sto letech k jeho přesné identifikaci. Potvrdilo se tak to, co bylo dlouhá léta jen předmětem spekulací – že tento významný český skladatel trpěl před svou smrtí mimo jiné i zánětem močových cest.

5. 7. 1890: Dítě v Michli spadlo do studny. Podařilo se ho zachránit • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Navážeme kontakt s Marťany? Lidé v 19. století věřili, že jednou se to podaří • Jsme ve vesmíru sami? Otázka, která lidstvu nedá spát už stovky let. Řešili ji i lidé na konci 19. století. V červenci 1891 Národní listy otiskly zajímavý příspěvek o tom, co si myslel francouzský astronom, přírodovědec a spisovatel Camille Flammarion.