Trápení slavné Antonie Nedošinské. Život jí komplikovala matka, závist i nacisté

Nebyla krásná jako Adina Mandlová či Lída Baarová, přesto ji zbožňují miliony diváků. A to díky rolím laskavých a milujících maminek. Asi vás nepřekvapí, že taková byla Antonie Nedošinská i ve skutečném životě. Osud se s ní ale bohužel občas vůbec nemazlil.

Legendární herečka se narodila do dělnické rodiny na pražském Smíchově 26. června 1885 jako Antonie Valečková. K divadlu ji to táhlo už od malička, toužila se stát slavnou herečkou. Nadání zdědila po otci, vyučeném truhláři, který zpíval v Hlaholu. Ani špetku pochopení pro ni ovšem neměla matka. Malé dceři říkávala, že na herečku není dost hezká, a trvala na tom, aby si zajistila řádnou existenci. Antonie se proto vyučila švadlenou a nějakou dobu se touto profesí i živila. Volání múz ale nakonec bylo silnější než všechny matčiny zákazy.

Ideální pár

Ve třiadvaceti letech Antonie odložila šití, začala tajně chodit na hodiny herectví a později odešla ke kočovné divadelní společnosti. Na jedné ze štací potkala i svého manžela, ochotníka a bankovního úředníka Jiřího Nedošinského. Ten ji údajně miloval tak moc, že se kvůli ní vzdal svého teplého místečka v bance a začal se rovněž naplno věnovat divadlu.

V roce 1919 získali manželé Nedošinští angažmá ve smíchovském Švandově divadle a posléze se jim narodila dcera. Antonie byla výbornou herečkou, ale s přehledem zvládala i péči o domácnost. Šťastný život ovšem nevydržel dlouho. Manžel Jiří podlehl v roce 1923 těžkému srdečnímu onemocnění a Antonie zůstala na všechno sama.

[related-post id=“13299″]

Antonie Nedošinská a Národní divadlo

Dařilo se jí naopak v profesním životě. Na divadelních prknech dokonale ztvárňovala role nejrůznějších rozšafných a hodných matek, tetiček a rázných manželek. I v malém prostoru skvěle dokázala vytvořit složité charaktery, a to díky úžasné práci s tělem, mimikou a výslovností hlasu.

Publikum Nedošinskou milovalo a její popularita začala stoupat strmě vzhůru. V roce 1928 nastoupila do Národního divadla, kde ale dostávala jen menší role. Tehdejší vedení mělo údajně problém s tím, že se Antonie začala objevovat ve filmech. Slávu jí záviděli i mnozí kolegové (zejména velké herecké osobnosti) a nemohli jí přijít na jméno. Pro její pokoru a kolegialitu ji ale naopak zbožňovali tehdejší mladí začínající herci.

Kariéra u filmu

Antonie Nedošinská se poprvé objevila ve filmu už v roce 1916. Ve snímku Zlaté srdéčko si zahrála paní radovou. Skutečnou filmovou hvězdou se ale stala až s nástupem zvukového filmu ve 30. letech. Dodnes je nerozlučně spjata s hercem Theodorem Pištěkem, se kterým nejčastěji vytvářela manželské páry. Role hodných a laskavých maminek a tetiček ztvárnila například ve filmech Strýček z Ameriky (1933), Dokud máš maminku (1934), Studentská máma (1935) nebo Klapzubova jedenáctka (1938).

Když ale přišla 2. světová válka, Antonie Nedošinská raději ukončila hereckou kariéru. Obávala se prý totiž nátlaku německých producentů, aby hrála v jejich filmech. A strach to byl oprávněný, patřila totiž k nejoblíbenějším hvězdám nechvalně proslulého nacisty K. H. Franka, čehož se sama velmi zalekla.

Poslední film, který natočila, byl Nebe a dudy (1941) Vladimíra Slavínského. Po válce se pak objevila ještě v Čapkových povídkách (1947) režiséra Martina Friče. V té době už ji však trápily zdravotní potíže. Stejně jako její zesnulý manžel, i ona měla nemocné srdce. Léčit se jezdila do lázní v Poděbradech, kde také 17. července 1950 ve věku 65 let zemřela.