Upalování vdov v Indii. Zakázaný rituál se nejspíš stále provádí

MagazínKristián Vích13. června 20192 minuty čtení
Upalování vdovy v Indii.

Vyobrazení upalování vdovy v Indii.

Foto: Archiv

V historii lidstva najdeme nejrůznější zvyky, které nám z dnešního pohledu připadají barbarské, ale ve své době byly naprosto běžné. Jedním takovým je starodávný indický rituál Satí, spočívající v upalování živých vdov společně s tělem jejich mrtvých manželů.

Původ rituálu má kořeny v legendě o bohu Šivovi, jednom ze tří hlavních hinduistických bohů. Ten si vzal za ženu princeznu Satí, jejíž otec ale na oslavě svého novopečeného zetě zostudil. Sati byla tak pobouřena a uražena, že vzplála plamenem. Všechny další ženy, které si pak Šiva vzal, byly převtělené Satí.

Lidé následně začali věřit tomu, že když vdova podstoupí rituální upálení na hranici společně se svým zesnulým mužem, zůstane po jeho boku i v příštím životě. Po staletí bylo Satí považováno za privilegium a některé ženy údajně často bojovaly o právo na takovou smrt. Vdova, která Satí nepodstoupila, již další manželství neuzavřela a žila v celibátu, často s oholenou hlavou.

Upalování se stále provádí

Podivný historický zvyk oficiálně zakázala až britská koloniální správa v roce 1829. Nejen proto, že byl nehumánní, ale také kvůli podezření, ho často zneužívali příbuzní, kteří ženu k sebeupálení přinutili, aby ji nemuseli živit.

Indové ovšem s praktikováním Satí úplně nepřestali, přestože trestným činem je i účast na takovém obřadu. Celý svět šokovala v roce 1987 smrt 18leté Rúp Kánvárovové z vesnice Deorala v Rádžastánu. Další zaznamenaný případ se odehrál v roce 2002 v regionu Panna v Madhjapradéši. Upálení 65leté Kutty Baiovové se tam snažili zabránit policisté, proti nimž se na odpor postavilo přes 4 tisíce vesničanů.

Přestože Indie se rychle modernizuje, není vyloučeno, že v některých venkovských částech země je upalování vdov tajně prováděno dodnes. A pokud tyto ženy neskončí na hranici, musí se přesto oblékat do bílého, nesmí nosit šperky a mají zakázáno chodit na slavnosti. Některé rodiny je dokonce vyhánějí, takže zůstávají odkázané k žebrání.

Nepřehlédněte

Lanovka na Letnou začala jezdit před 130 lety. Příliš dlouho ale nevydržela • Je sobota 31. května 1891 dopoledne a pod letenským vrchem se koná významná událost. Do provozu slavnostně vstupuje historicky první lanová dráha v Praze. Zatímco její mladší sestra na Petříně vydržela až do současnosti, letenskou lanovku dnes připomíná už jen zrekonstruovaná vyhlídka.

Začala tradiční Matějská pouť. Její historie sahá hluboko do minulosti • Na Výstavišti v pražských Holešovicích v sobotu odstartovala Matějská pouť, první jarní akce podobného typu a rozsahu v Evropě. Návštěvníky letos láká na více než 100 atrakcí z Čech, Holandska i dalších států Evropy. Součástí jsou i farmářské trhy nebo bavorská restaurace.

29. 8. 1890: Výstava japonských medvědů a případ zpronevěry • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

17. 2. 1868: Tragédie na dětské oslavě. Smrt dorazila bez pozvánky • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Tragédie Smutné překvapení stihlo předevčírem jistou měšťanskou rodinu bydlící v Opatovické ulici. Domácí paní N. majíc dvě dítky v stáří 10-11 let, chtěla jim v ten den uspořádat domácí dětský ples. Ze všech známých rodin v sousedstvu byly již děti sezvány, v domácnosti vše již bylo připraveno, ples mohl počíti. Dítky i matka srdečně těšily se na tu kratachvíli. Však když se vše nejlíp sešlo, domáci paní přišlo jaksi nanic. Musela se rozloučit s veselou společností dětskou, těšila dítky, aby se jen bavily dále, že si jen trochu odpočine. Ale nemohla se nimi rozlouočit. Dala si tedy přinést postel do vedlejšího pokoje, z něhož šly dveře do hodovny dětské, aby ležíc alespoň patřiti mohla, jak se dítky její veselí. Asi po hodině přistoupí k posteli dceruška a osloví matku, než tato neodpovídá a chůva přítomná napomíná dítko, aby maminku nechalo spát. Když ale k jedenácté hodině ples skončil se a domácí lidé chtěli paní zbudit, aby se ji dítky mohly poroučet, tu teprv s ustrnutím seznali že ubohá matka dívajíc se na plesající dítky své usnula – na věky. – Národní listy, 17. 2. 1868 Práce na mostě Osvětlení nového mostu bylo v tyto dny předmětem rokování rady městské; prostředek mostu bude osvětlen desíti svítilnami, ku osvětlení chodníků budou ale postaveny zvláštní svícny, jež navrhli strojníci angličtí Ordish a Le Feuvre. Místnosti před mostem a za mostem osvětleny budou svítilnami na budovách prodávačských upevněnými; jak známo bude na každém konci mostu státi po čtyřech takových budkách. – Pražský denník, 17. 2. 1868 Zaopatření sirotků Ošetřování sirotků, na které platí obec z fondu chudinského, bude nyní vzato pod důkladnější dohlídku; ti, kdo takové dítky ošetřují, budou dostávat peníze měsíčně, ale kvitance musí být potvrzena zároveň od faráře a od lékaře. Pěstouni tabudou muset ošetřované dítě měsíčně vést k faráři i okresnímu lékaři a farář potvrdí na kvitanci, že dítě žije a do školy chodí, co zatím lékař potvrdí, že není tělesně zanedbáno. – Pražský denník, 17. 2. 1868 [related-post id="5536"] Závistivé sokyně V Klementské ulici zřídila si o letošním masopustě jistá živnostnice pokoutní taneční salonek, kde při kolovrátku nejvíce učenníci tancem se vyráželi a notný povyk činili, při čemž arciť nešetřeno piva a jiných nápojů, jež majitelkyně tančirny prodávala. Četná návštěva, jaké se pokoutnímu tomuto hostinci dostávalo, a vyplývající z toho hojný užitek, přiměly závistivou jednu sousedku, by též takovou výnosnou živnost započala. K tomu účelu vyprázdnila jeden ze svých prostranných pokojů a zřídila v něm taneční síň, při čemž neopomenula také o přiměřenou hudbu se postarati. Štěstí jí však nepřálo. Vzdor lákavému drnkání na harfu nedostavil se skoro žádný host, kdežto naproti tomu u dolejší hostitelky ani místnosti nestačily. Žlučí naplněná hleděla se své šťastnější sokyni pomstiti, k čemuž se jí předevčírem večer příležitost naskytla. Dala se s sní do vády, při niž arciť s obou stran nešetřeno rozličných titulů, až konečně závistivá sousedka svou sokyní tak zbila, že tato zůstala bez sebe ležeti. Povykem tím přilákáno bylo množství diváků, kteří z počátku lhostejně ke rvačce přihlíželi, když tato ale tak náhlý obrat vzala, obořili se přístojící na druhou ženštinu a byli by ji touže měrou sblatili, kdyby rychle byla neuteka. K poražené ženštině musel býti lékař povolán, jemuž po nějaké době se podařilo ji opět vzkřísiti. – Pražský denník, 17. 2. 1868 Udušení V sklepovém bytu jednoho domu na „prostřední cestě“ v Karlíně uzavřely se předevčírem večer před spaním bydlící tam dvě ženštiny, ovocnářky a zatopivše si uhlím v kamnech, zandaly před ulehnutím rouru do komína.. Včera k polednímu slyšáno sténání v bytu, vypáčeny tedy násilím dveře a tu shledána jedna z ubohých, stařena 60letá již mrtva, druhá v mrákotách, z nichž ovšem byla vzkřísena. – Národní listy, 17. 2. 1868

29. 6. 1890: Šťastně zachránění dělníci a řádění profesionálních zlodějů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Pylon před Národním muzeem byl po desítkách let dokončen • Před Novou bodovou Národního muzea se již řadu let vyjímá necelých 30 metrů vysoký ocelový pylon, který nebyl až doposud zcela dokončen. Nyní Národní muzeum tento pomník dokončilo a vdechlo mu tak původně zamýšlenou podobu. Celé dílo bylo slavnostně představeno veřejnosti symbolicky na státní svátek 17. listopadu.

Legenda českého zemědělství. Před 80 lety vyjel traktor Svoboda Diesel-Kar 12 • Přesně před 80 lety na česká pole poprvé vyjel jeden z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších pomocníků malých a středních rolníků první poloviny dvacátého století – traktor Svoboda Diesel-Kar 12. Na tento typ pak navázalo několik úspěšných řad zemědělských strojů Svoboda, než byla v roce 1948 firma znárodněna. Ikonický traktor zdobí také vchod do hlavní výstavní budovy muzea v Praze na Letné.

8. 4. 1889: Ostrá noční roztržka na Smíchově a problémy s housenkami • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 1. 1868: Totožnost oukladně zavražděného mladíka stále neznámá • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

9. 5. 1868: Stařena se udávila knedlíkem. Přivolaný lékař už jen konstatoval smrt • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Udávila se knedlíkem Ve čtvrtek večer jedla jistá 63letá stařena, vdova, knedlíky a jeden kus jí tak nešťastně uvázl v hrdle, že dřív než pomoc přišla, udávení následovalo. Lékař nalezl již jen mrtvolu. – Pražský denník, 9. 5. 1868 Upozornění O slavnosti národního divadla bude celé Františkovo nábřeží, hned od mlýnů počínaje a Ferdinandova střída až ku klášteru Voršilskému od 8 hodin ráno po celou dobu průvodu uzavřeno obecenstvu; také na železném mostě bude přechod zastaven. Průvod vyjde od invalidovny v 9 hodin. Dosud přihlášeno bylo k slavnosti této 133 pěveckých spolků, 170 hudebních sborů a přes 2000 koní. – Pražský denník, 9. 5. 1868 [related-post id="9939"] Výprava z Budějovic K slavnosti národního divadla do Prahy odeberou se z Budějovic po lodi dne 10. t. m. tamní dámy a vezmou do základu k národnímu divadlu kámen z Trocnova, kde se vůdce husitů Jan Žižka narodil. Z Doudleb se zašle též základní kámen a z plavských mohyl něco země. – Pražský denník, 9. 5. 1868 Pokus sebevraždy Včera večer vypila mladá jedna dívka ve svíčkové ulici značnou částku vitriolu, že ji byl milý její opustil. Byla odnešena do nemocnice, kdež pochybují, že by při životě byla zachována. – Pražský denník, 9. 5. 1868

Pražská Vinohradská synagoga byla krásná a honosná. Nevydržela ale bombardování • V Sázavské ulici na pražských Vinohradech kdysi stávala jedna z největších a nejkrásnějších synagog na světě. Na konci 2. světové války ji však zničily nálety spojeneckých bombardérů. Dnes je na jejím místě škola. Královské Vinohrady byly na přelomu 19. a 20. století moderní a rychle se rozvíjející město. Do nově postavených činžáků se stěhovali zejména bohatí lidé, včetně mnoha židovských rodin. V roce 1881 byl ustanoven Spolek pro vybudování israelského Chrámu, který více než 10 let shromažďoval potřebné finanční prostředky. V roce 1894 si spolek objednal návrh nové synagogy u vyhlášeného vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ten později navrhl například i Jeruzalémsku synagogu, která stojí dodnes v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Stavba začala o rok později a slavnostní otevření za účasti mnoha významných osobností proběhlo v září 1896 u příležitosti vysokých židovských svátků. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13721"] Reprezentativní stavba v orientálně neorenesančním plášti pro dva tisíce lidí se stala chloubou Královských Vinohrad. Ve své době se jednalo o největší pražskou synagogu a zároveň jednu z největších na světě. Nad hlavním průčelím do Sázavské ulice, jemuž vévodilo mohutné růžicové okno s Davidovou hvězdou uprostřed, desky Desatera na vršku tympanonu a falešný portikus, se tyčily dvě vysoké, osmiboké věže zakončené cibulovitými báněmi s lucernami. Skutečný vstup do synagogy ale vedl dvěma průjezdy v postranních budovách – v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (zde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec. Interiér byl vybaven různobarevným mramorem, barevnými vitrážemi se starozákonními motivy a dřevěnými vyřezávanými sedadly. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13722"] Vinohradská synagoga fungovala jako svatostánek a komunitní centrum přes čtyřicet let. Během 2. světové války si z ní nacisté udělali skladiště majetku, který zůstal v bytech Židů deportovaných do koncentračních táborů. Osudnou se jí ale nakonec nestalo nacistické běsnění, nýbrž bombardování Prahy spojeneckými letouny 14. února 1945. [related-post id="5683"] Bomby zasáhly nejen Vinohradskou synagogu, ale i mnoho obytných čtvrtí. Popelem ten den lehl například emauzský klášter či Faustův dům na Karlově náměstí. Okupační orgány vydaly hasičům rozkaz, aby hasili pouze sousední budovy. Z výstavní synagogy tak nakonec zbyly jen obvodové zdi.  Ty byly strženy v roce 1951, na zasypaných základech vyrostla o deset let později budova základní školy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13725,13730"]

Vinohradská synagoga kolem roku 1910.

Neobvyklý trest za šíření pomluv o ostatních rodinách • Na rodinnou čest a dobrou pověst naši předci velmi dbali. Čas od času se ovšem objevil někdo, kdo se rozhodl šířit o ostatních z nejrůznějších důvodů pomluvy a klepy. O jednom podobném případu přinesly zprávu Národní listy v dubnu 1891. Poněkud překvapivé je, jak celá záležitost dopadla.

11. 2. 1868: Pozor na vaše věci! Po Praze řádí několik drzých šejdířů • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

22. 7. 1890: Panují neshody kvůli stavbě nové budovy městské spořitelny • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 11. 1889: Hloubení Vltavy, zloděj stříbrného řetízku a zatčení staré ženy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

27. 5. 1890: Nová restaurace v Královské oboře a těžké zranění dělníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

12. 2. 1890: Ženy v Belgii budou smět nově provozovat činnost lékárnic • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

11. 10. 1889: Zasněžené obilí, zachování starožitností a nový plán pro Holešovice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

7. 7. 1890: Hrůzné neštěstí na dráze, zatčení traviči a pokousaný chlapec • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

OBRAZEM: Na nároží Staroměstské radnice se vrátila socha Madony • Madona ze Staroměstské radnice je už opět na svém místě. Dělníci ji tam nainstalovali ve čtvrtek dopoledne za pomoci jeřábu. Na jihovýchodní nároží byla osazena již několikátá kopie, tentokrát je však na první pohled k nerozeznání od původní sochy ze 14. století. Autorem je sochař René Tikal. Instalovaná socha madony váží zhruba 350 kg a je prakticky v životní velikosti. „Figura Panny Marie má typické gotické esovité prohnutí, v pravé ruce přidržuje Ježíška, na hlavě má pak korunu a v levé ruce žezlo. Jsem velice rád, že se tato socha opět vrátila na své místo a věřím, že ji ocení všichni návštěvníci nejen orloje, ale také Staroměstského náměstí. Jde o věrnou kopií sochy ze 14. století, která bude ozdobena pozlacenými atributy,“ řekl radní hl. m. Prahy Jan Wolf. Na nároží Staroměstské radnice se vystřídalo několik kopií, ta poslední pochází z roku 1988 a jde o umělý kámen. Dochovaná kopie z umělého kamene bude vystavena na připravované výstavě o rekonstrukci věže, následně bude podrobena restaurátorskému zásahu a dále umístěna v suterénu Staroměstské radnice. Originál sochy je uložen v Muzeu hlavního města Prahy a pochází ze 14. století. [gallery size="full" columns="1" ids="12270,12271,12272"]