Upalování vdov v Indii. Zakázaný rituál se nejspíš stále provádí

V historii lidstva najdeme nejrůznější zvyky, které nám z dnešního pohledu připadají barbarské, ale ve své době byly naprosto běžné. Jedním takovým je starodávný indický rituál Satí, spočívající v upalování živých vdov společně s tělem jejich mrtvých manželů.

Původ rituálu má kořeny v legendě o bohu Šivovi, jednom ze tří hlavních hinduistických bohů. Ten si vzal za ženu princeznu Satí, jejíž otec ale na oslavě svého novopečeného zetě zostudil. Sati byla tak pobouřena a uražena, že vzplála plamenem. Všechny další ženy, které si pak Šiva vzal, byly převtělené Satí.

Lidé následně začali věřit tomu, že když vdova podstoupí rituální upálení na hranici společně se svým zesnulým mužem, zůstane po jeho boku i v příštím životě. Po staletí bylo Satí považováno za privilegium a některé ženy údajně často bojovaly o právo na takovou smrt. Vdova, která Satí nepodstoupila, již další manželství neuzavřela a žila v celibátu, často s oholenou hlavou.

Upalování se stále provádí

Podivný historický zvyk oficiálně zakázala až britská koloniální správa v roce 1829. Nejen proto, že byl nehumánní, ale také kvůli podezření, ho často zneužívali příbuzní, kteří ženu k sebeupálení přinutili, aby ji nemuseli živit.

Indové ovšem s praktikováním Satí úplně nepřestali, přestože trestným činem je i účast na takovém obřadu. Celý svět šokovala v roce 1987 smrt 18leté Rúp Kánvárovové z vesnice Deorala v Rádžastánu. Další zaznamenaný případ se odehrál v roce 2002 v regionu Panna v Madhjapradéši. Upálení 65leté Kutty Baiovové se tam snažili zabránit policisté, proti nimž se na odpor postavilo přes 4 tisíce vesničanů.

Přestože Indie se rychle modernizuje, není vyloučeno, že v některých venkovských částech země je upalování vdov tajně prováděno dodnes. A pokud tyto ženy neskončí na hranici, musí se přesto oblékat do bílého, nesmí nosit šperky a mají zakázáno chodit na slavnosti. Některé rodiny je dokonce vyhánějí, takže zůstávají odkázané k žebrání.