2. 1. 1890: Řádění chřipky v Praze, výbuch petroleje a brutální pomsta bývalé manželky

2. ledna 2020 ∙ 00:01
PražskýDEN.cz
Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Chřipka v Praze

Jak během málo dnů bylo již podotčeno, rozmohla se tato epidemie v Praze měrou velmi povážlivou a činí dosud pokroky, tak že možno říci, že Praha bude znenáhla jedním z měst, kde chřipka poměrně nalezla nejvíce půdy. Celkem však lze konstatovati, že obyvatelstvo pražské vzdoruje statečněji účinkům chřipky než jinde. Tím spůsobem vysvětluje se, že počet případů onemocnění, úřadně oznámených, je poměrně malý ke skutečnému stavu. Tou dobou léčí se ve všeob. nemocnici 35 těžce onemocnělých osob na chřipku. Dále roznemohli se ředitel všeobecné nemocnice místodržitelský rada p. Šťastný, professoři Chiari, Knoll, Sattler a Příbram, několik sluhů a ošetřovatelek atd. Dnes byly opětně otevřeny školy, aniž by se byla nějaká opatření pro zabránění dalšímu šíření se nakažlivé této nemoci školou učinila. Studující sjeli se zdrávi z celých Čech do Prahy, však není vyloučena možnost, že snad za několik dnů stižení budou chřipkou, již mohou na všecky strany i po venkově rozšířiti. Na českém gymnasiu v Žitné ulici nemohlo dnes 5 professorů učiti, jsouce stiženi chřipkou. – Národní listy, 2. 1. 1890

Výbuch petroleje

V nádraží severní dráhy zaměstnaný 37letý zámečnický pomocník Jan Adam, bytem v domě č. 663 na Žižkově, prohlížel v úterý odpoledne vagon s nádržkou pro dopravu petroleje firmy Schätenberg a Schreier z Jasló, dopravní stanice Tarnovice, aby se přesvědčil, zdaž ventilace reservoiru je v pořádku. Když se s ruční svítilnou přiblížil k ventilu, vzňaly se v rouře nahromaděné plyny, v okamžiku chytly též plyny uvnitř reservoiru i nastal ohlušující výbuch. Zámečník Adam byl s vagonu k zemi shozen, zůstal ležeti bez vědomí, utrpěv strašných popálenin v obličeji, na rukou i na prsou. Teprve po dlouhém namahání byl vzkřísen a dopraven do všeobecné nemocnice. – Národní listy, 2. 1. 1890

Zlá žena

Aloisie Svobodová, 27letá žena topiče z Tmáně u Berouna, bytem v Praze č. 1033–II., nežije se svým mužem. Je s ním od stolu i lože rozvedena, nicméně stále jej pronásleduje a vyvolává ze žárlivosti pouliční výtržnosti, tak že pronásledovaný nucen byl dovolávati se ochrany před rozlicenou ženou. Poslední večer starého roku ztrávil doma, nemaje tušení, co ho ráno na nový rok očekává. Když vyšel ze svého bytu v Palackého třídě v Karlíně, zaskočila mu žena jeho cestu a spustila spoustu nejsurovějších nadávek a než se Svoboda vzpamatoval, vychrstla mu do obličeje kyselinu sirkovou z hrnečku, jejž pod zástěrou byla držela. Nešťastník s bolestným výkřikem klesl k zemi. Záhy shlukl se kolem něho dav lidu, který zuřící ženu zadržel až přivolaný strážník ji odvedl na strážnici. Tam přiznala se bez obalu ku svému zločinu, dokládajíc, že chtěla svého muže zmrzačiti, aby žádná jiná žena nemohla jej míti v lásce. Lékař prohlásil zranění Svobody za těžké a dal ho v drožce dopraviti do všeobecné nemocnice. – Národní listy, 2. 1. 1890

X Zavřít