Odkud přišel Halloween? Původně keltská tradice ovládla celý svět

MagazínTereza Běhalová25. října 20213 minuty čtení

Foto: Unsplash

Blíží se Halloween. V posledních letech se tento anglosaský svátek stále více prosazuje i u nás. Víte ale, proč se vlastně slaví a jaká je jeho historie? Vydejte se s námi to zjistit!

Halloween je původně keltský svátek a jeho historie sahá hluboko do doby před naším letopočtem. Svým způsobem ale souvisí i s našimi Dušičkami. Keltové považovali 31. říjen za definitivní konec léta a začátek zimy. Věřili, že právě v tento den se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých.

Katolická církev tradici převzala a vyhlásila svátek Všech svatých. Mnohé národy si později z tohoto svátku vytvořily vlastní odvozeniny.

Foto: Unsplash

Halloween po mexicku

Například Mexičané slaví každoročně v této době Día de los Muertos (Den mrtvých). Věří se, mrtví jednou do roka přicházejí zpátky na zem, aby si mohli popovídat se svými příbuznými a přáteli.

Nedílnou součástí mexického Dne mrtvých je stavění oltářů pro zesnulé, které jsou plné dobrého jídla a pití. Den mrtvých se stal také ústředním námětem mimořádně úspěšného animovaného filmu Coco od studia Pixar.

Foto: Unsplash

Koleda a převleky

Zpátky ale k Halloweenu. Keltové údajně během oslav zapalovali obří ohně a brali si na sebe nejrůznější převleky. Od 16. století bývalo v Irsku zvykem chodit v převleku za duše zesnulých od jednoho stavení k druhému a výměnou za básničku, koledu nebo tanec vybírat potraviny. V polovině 19. století se tato tradice společně s irskými přistěhovalci dostala i do Spojených států amerických, kde začala žít vlastním životem.

Neodmyslitelným symbolem Halloweenu jsou dnes dýně, které právě v tomto období dozrávají. Strašidelný výraz vydlabané dýně má zahánět zlé duchy, ale také svítit na cestu koledníkům.

Foto: Unsplash

Halloween a popkultura

Součástí halloweenské tradice je i vyprávění strašidelných historek, což opět velmi dobře uchopila popkultura. Mnoho televizních seriálů vysílá v tomto období speciální halloweenské díly. Snad největší úspěch mají již přes tři dekády každoroční čarodějnické speciály seriálu o rodince Simpsonových ze Springfieldu.

V mnoha amerických městech se také konají průvody masek nebo halloweenské večírky. Děti i dospěli na nich soupeří o nejoriginálnější a nejstrašidelnější masku. Právě tento zvyk se v posledních letech často objevuje i u nás.

Foto: Unsplash

Strach z Halloweenu

Ne každý ale má tento svátek v lásce. Mnohým lidem může způsobovat trauma, nebo dokonce fóbii. Strach z Halloweenu má dokonce své označení – Samhainophobia. Slovo Samhain přitom označuje keltský obřad, který se k svátku zesnulých pojil.

Foto: Unsplash

Komerční svátek

Není bez zajímavosti, že Halloween je také jedním z komerčně nejúspěšnějších svátků. Třeba jen americký cukrářský průmysl vydělává v tomto období více než 2 miliardy dolarů a prodá přes 40 000 tun čokolády. Na své si ale přijdou i prodejci kostýmů a dekorací. Celkem pak Američané za Halloween utratí skoro 7 miliard dolarů.

Slavíte také Halloween, nebo vám tento svátek nic neříká?

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Halloween

Nepřehlédněte

Památník Jana Palacha ve Všetatech slavnostně otevřen • Národní muzeum včera slavnostně otevřelo Památník Jana Palacha ve Všetatech. Ode dneška se mohou návštěvníci zdarma podívat do nevšedního prostoru, který vznikl na místě původního domu rodiny Palachových, a navštívit i novou expozici, která ukazuje dobu a čin Jana Palacha v kontextu událostí 20. století.

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

9. 2. 1868: Mrtvola z Letné je velkou záhadou. Nikdo stále neví, o koho šlo • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

11. 3. 1890: Náruživý milovník, pomoc chudým měšťanům a rvačka v Klimentské ulici • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 4. 1868: Prahu zachvátila vlna sebevražd. Provaz oběšence si někdo nechal pro štěstí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Samovražda a pověra Včera ráno pobouřeno okolí sv. Haštala zprávou, že ve Svíčkové ulici v jednom domě na půdě oběsil se jistý druhdy zámožný v poslední době ale zadlužený mistr lakýrnický. Zpráva ta byla pravdiva, ráno nalezena mrtvola oběšeného na půdě, avšak nikoliv visící, nýbrž položená na zemi se zbytkem provazu na hrdle. Provaz ale nepřetrhl se s nešťastníkem, nýbrž byl uříznut. Patrně tedy kdosi již dříve nalezl oběšence a nepochybně ze známé pověry, že tomu kdo chová takový provaz po oběšenci štěstí přeje v loterii, tajemným spůsobem si jej přivlastnil. – Národní listy, 25. 4. 1868 Samovražda V Bubnech včera ráno pohřešen 16letý lakýrnický učeň A. Patočka, ačkoliv vědělo se, že z domu neodešel. Otec hledaje ho, našel záchod zamknutý, i volal do vnitř, zda-li tam jest. V tom okamžení zaslechl však místo odpovědi ze záchodu ránu střelnou. Vypáčiv mžikem dveře, nešťastný otec spatřil syna střeleného do prsou a kterak od rány na prsou šatu mu hoří. Oheň sice ihned udusil, syna ale již k životu nevzkřísil, rána z bambitky projela nešťastníkovi srdce. Ze soudní obsílky u něho nalezené a z dřívějších výrokův jeho vysvítá, že učinil tak ze strachu před stíháním soudním. – Národní listy, 25. 4. 1868 [related-post id="9620"] Pomatená Již po delší dobu pozorováno na paní Barboře O., v Jiřinách bydlící, že tísněna jest v mysli jakousi strastí neobyčejnou a výroky její všeobecné vzbuzovaly podivení, jelikož dotýkaly se domnělých případů a osob, o nichž blíže vysloviti nic nelze. Předevčírem však vyjádření její nabyla rázu nad míru povážlivého a choulostivého; rozkřikovalať po celém domě, že měla ve Vídni bližší známost s jistou vysoce postavenou osobností a následky toho že v srpnu se objeví. Vznešený milovník její slíbil prý jí, že pojede s ní do Tyrolska, kdež co „hraběnku“ ji opatří. Při okolnosti té a po shledání lékařském nezbylo městské policii nic jiného, než ubohou odevzdati do blázince. To se stalo včera odpůldne ovšem spůsobem prozřetelným. Přijel pro ni lékař, sděliv jí, že doveze ji přes Vídeň do Tyrol, zatím však že zastaví se u bankéra pro peníze na cestu a dovezl ji do –  blázince. „Vždyť nejsem bláznem, alebrž pravda, co mluvím!“ – Nicméně ubohá zůstala tam. – Národní listy, 25. 4. 1868

19. 4. 1868: Stařenu přejela drožka. Z úst jí stříkla krev • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Přejetí Předevčirem odpoledne byla jistá stařena na svatováclavském náměstí od prudce jedoucího povozu poražena, při čemž jedno kolo nešťastné přes prsa přejelo. Krev jí z úst hned vyhrkla, tak že bez sebe ležeti zůstala, i musela v přivolané drotce do všeobecné nemocnice k léčení dopravena býti. Neopatrný vozka byl pak k zodpovídání pohnán. – Pražský denník, 19. 4. 1868 Loď utonula Ve čtvrtek dopoledne potopila se opětně jedna loď obilím naplněná na Vltavě, a sice nad Roztoky, kdež vběhla na mělčinu. Zdá se, ze časté tyto nehody, skoro na jednom a témže místě se udavší, totiž mezi Roztoky a Libšicemi, z jiných příčin pocházejí, než snad nějakým nezaviněným spůsobem. V krátkém čase se tam již čtvrtá loď s nákladem obilí potopila a každý její majetník byl tak vysoce pojištěn, že skoro více náhrady obdržel, než škoda potopením se lodě a obilí obnášela. Nynější příznivá výška vody, která lodím i na takových místech proplouti dovoluje, kde nižší vody nelze plouti, podporuje tuto domněnku, že nehody tyto jen ze špekulace se provádějí. – Pražský denník, 19. 4. 1868 [related-post id="9497"] Hon na vydru Vydra se objevila včera dopoledne ve Vltavě nad Podskalí. Byl ovšem ihned na vzácné toto zvíře hon učiněn, a však bez výsledku. Ostražitá vydra cítíc nebezpečenství, nedala se více svým pronásledovníkům spatřiti, ač tyto několik hodin na číhání byli. Zalezla bez pochyby do skalin u břehu. – Pražský denník, 19. 4. 1868

30. 11. 1889: Zhuštěný vzduch jako hnací síla a příprava na jubilejní výstavu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 4. 1868: Skandál na svatbě. Ženich si po obřadu prošel uličkou hanby • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Svatba Mrzutá příhoda stihla včera jednoho občana, jenž slavil sňatek svůj v kostele sv. Vojtěcha v Jirchářích. Když nový párek z chrámu se ubíral, uvítal ho venku valný zástup, nejvíce ženských, krutým spíláním a výhružkami, tak že policie musela zjednat pořádek. Podnět k nevoli té dal prý ženich tím, že opustil první svoz milenku, s nížto po 11 let důvěrně žil. – Národní listy, 21. 4. 1868 Pohřeb Při pohřbu jistého dělostřelce, jenž odbýval se včera za značného průvodu vojenského na hřbitov košířský, bylo by málem jedno dítě o život přišlo. Poněvadž pochovaný vojín byl se súčastnil v bitvách, stříleno mu u hřbitova na počest z děl. Při tom nastala taková tlačenice, že jedno malé děcko na zem jest povaleno a tak ušlapáno, že dlouho bez sebe leželo a jen po velikém namáhání k životu vzkříšeno jest. – Národní listy, 21. 4. 1868 [related-post id="9593"] Přednáška Přednášku o vaření na plynu bude míti v sále Žofínského ostrova v neděli dne 26. dubna o 10. hod. dop. pan Vojt. Náprstek. Při této přednášce budou se vařiti, péci atd. rozmanité pokrmy na rozličných jednoduchých plynovarech, na doklad, že se plynu dá použiti i v nejskrovnější domácnosti k rychlejšímu a levnějšímu upravení naší stravy. Celý výnos přednášky této určen jest ve prospěch spolku pro vychování spustlé mládeže, který se právě zřizuje pod předsednictvím pražského purkmistra. – Pražský denník, 21. 4. 1868

3. 4. 1889: Spor o rozšíření ulice a nevydařené střílení holubů v Bubenči • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Rodina věznila dívku v prasečím chlévě. Strávila tam patnáct let • Celý svět byl před lety v šoku z příběhu Rakušanky Nataschy Kampusch, kterou 8 let věznil ve sklepě její únosce Wolfgang Priklopil. I v minulosti přitom v Evropě docházelo k podobným ohavným případům. O jednom takovém napsaly v Praze vydávané Národní listy v září roku 1901.

26. 2. 1868: V Praze roste počet sebevražd. V Roztokách se oběsil na stromě šedesátiletý muž • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. PoctivostV Slovanské kavárně na nábřeží včera odpůldne nalezl pod jedním stolem vrchní sklepník Vojtěch Elger tobolku notně naplněnou. Nemeškaje odevzdal ji majiteli kavárny; společně otevřeli nyní tobolku, domnívajíce se, že snad bude v ní jmeno toho, kdo ji ztratil; a tu shledali, že obsaženo v ní různých cenných papírů za 14 800 zl. a mimo tyto 3 152 zl. v bankovkách. Strojili se již, aby odevzdali nález uřadu policejnímu: tu přikvapí všecek vyrušen do kavárny jistý pán a shání se po své tobolce. Jakmile zjistilo se, že nalezená tobolka skutečně jemu náleží, ihned jest mu vrácena; avšak poctivý sklepník nepřijal odměny, již mu šťastný teď majitel tobolky (účetní jistého vídeňského velkoobchodníka) opětně nabízel. – Národní listy, 26. 2. 1868 Zatčenné osobyMěstská stráž policejní zatkla v čase od 16. do 22. února 316 osob a sice: pro krádež a podvod 19, pro podezření krádeže 8, pro potulování 120, pro žebrotu 70, pro nedovolené zdržování-se 16, osob bez výkazu 10, osob bez zaměstnání 14, pro opilství 10, pro rvačku a výtržnost 16, pro noclehování na ulici 11. – Národní listy, 26. 2. 1868 Pamětní kniha pražskáV městském archivu na radnici staroměstské nachází se pamětní kniha, do které zapisovány byly od r. 1835 až do 1844 zajímavější neb pro život obce důležitější události časové; od r. 1844 se ale toto zapisování opominulo. Teprv v tyto dny nařídila městská rada k návrhu purkmistrova dr. Klaudyho správě archivu, aby v podobném zaznamenávání se pokračovalo a nastalá mezera pokud možno doplnila. – Pražský denník, 26. 2. 1868 PomníkNa pomník Jungmannův daruje obec pražská staveniště zdarma; alespoň učinila v poslední schůzi rady městské místní komise, skládavší se z pánů dr. Riegra, Hankeho, Levého, Diettricha, Koury, Kořistky a Niklesa, návrh, aby městská rada navrhla obecnímu výboru, by daroval určité jedno prostranství na náměstí františkánském a sice 22 stop zdéli a 16 stop zšíři v majetnictví Svatoboru ku stavbě Jungmannova pomníku. – Pražský denník, 26. 2. 1868 K vraždě na LetnéMlynář ze Švihova, jenž myslel, že jeho syn byl na Letné zavražděn a o jeho fotografii žádal, vrátil tuto fotografii s dopisem, že syn jeho se šťastně do Ameriky dostal a již mu odtamtud psal. – Pražský denník, 26. 2. 1868 [related-post id="6229"] Pokus sebevraždyPředevčírem večer po 9. hod. skočila jistá služka s nábřeží do Vltavy; tonouc ve vlnách, které jí až po krk sáhaly, počala volati o pomoc a zachytila se pevně blízké loďky. Dva městští strážníci jí přispěli ku pomoci a dopravili na břeh. – Pražský denník, 26. 2. 1868 SebevraždaPředevčírem odpoledne byl nalezen v háji blíže Roztok asi šedesátiletý muž na stromě oběšený. Mrtvola musela již asi dva neb tři dny na stromě viseti než byla náhodou nalezena. Byla uříznuta a dopravena do zdejšího pathologického ústavu. Příčina sebevraždy této není známa. – Pražský denník, 26. 2. 1868 Rozmary počasíBouřlivý vichr zuřil krutým spůsobem za včerejší noci v okolí města Prahy a spůsobil značných škod. Blíž Podbaby zvrátil nákladní vůz po silnici jedoucí, při čemž vozka značně poraněn byl. Zde v Praze padlo mu mnoho oken a plynových svítilen za oběť. Na haštalském náměstí vytrhl vichr včera ráno z jednoho tamního domu celé křídlo okna, jež zasáhlo po ulici jdoucí děvče a značně je poranila. Klobouků a čepic bylo množství lidem s hlav smeteno, mnohým pak, již po mostě přecházeli, byly klobouky do vody odnešeny. – Pražský denník, 26. 2. 1868 Nepoctiví živnostníciPolicejní prohlídka byla konána v pondělí na dolejším Novém městě u hokynářů, uzenářů, pekařů, řezníků a mydlářů, při čemž u šesti živnostníků nepravá závaží a u jednoho nepravé váhy zabaveny byly. – Pražský denník, 26. 2. 1868

11. 3. 1868: Žena nedbalostí způsobila požár obchodu. Uvnitř byl uzamčený pes • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Vražda na Letné K tajemné vraždě na Letné, která posud odhalena není, vyšetřilo se, že knoflíky, jež zavražděný měl na svém kabátě, výhradně se zhotovují v Jablonci. Tytéž jsou zdělány z pryskiřice a kolofonia a nalezá se na nich co tovární znak bič ve spůsobu písmeny R zatočený. – Pražský denník, 11. 3. 1868 Žebrák Sběh lidu spůsobil včera odpoledne jistý mladý ničema v ulici pod kamenným mostem. Potloukal se po domích žebrotou, přičemž jej policejní strážník zastíhl a znaje jej co prohnaného zloděje chtěl jej zatknouti. Klučina se však strážníkovi opřel a vší mocí se bránil. Na štěstí přispěl jiný strážník soudruhu svému v zatýkání výrostka, tak že spojenému úsilí obou se podařilo zpouzejícíhi se chlapíka dovléci na malostranskou strážnici, kamž je množství lidu následovalo. – Pražský denník, 11. 3. 1868 [related-post id="6489"] Krádež Včera časně z rána vkradl se jakýsi tulák do jednoho hostince na haštalském námstí, chtěje v něm bezpochyby své nekalé řemeslo provozovati. A však ničehov nenaleznuv, co by snadno odnesti mohl a nechtě se s prázdným odebrati, uzmul v průjezdě visicí lampu a chtěl s ní uprchnouti. Na ulici byl však zadržán a přivolanému strážníku odevzdán. – Pražský denník, 11. 3. 1868 Zapomětlivá krámská Když v neděli večer krámská jednoho pekaře odcházela ze skladu na Široké ulici, zapomněla odstranit hrnec s uhlím a vzít svého psa s sebou. O 10. hod. v noci slyšeli lidé kolem jdoucí, že pes v krámě kňučí, pročež dali krám otevříti. Byl ale již svrchovaný čas; od uhlí počal již stůl hořeti a pes ležel jakoby pošlý u dveří. Proti zapomětlivé krámské zakročeno u policie. – Pražský denník, 11. 3. 1868

29. 3. 1868: Požár na Staroměstském námětí byl povolen od magistrátu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Požár - od slavného magistrátu povolený. Včera o deváté hodině ranní hustý valil se dým po velkém staroměstském náměstí, deštěm dosti výdatným k zemi tlačen. Na pokřik a zmatek z toho povstalý přispíšila staroměstská stráž hasičská se stříkačkou, by vyhledala místo požáru. Po delším pátrání shledáno, že dým ten valí se ze střechy domu č. p. 973-I. v svatodušní ulicí. Hasičové ihned chtěli vraziti do domu; leč tu vstoupí jim u vchodu vstříc majitel domu israelita a uzenář p. V., drže v ruce jakýsi „certifikát“ a prose hasiče i obecenstvo po česku i po německu: „Prosím Vás lidičky rozejdčte se: ten oheň je od slavného magistrátu povolen!“ - Homérický smích rozlehl se v poděšeném ještě před chvílí obecenstvu, když p. V. na důkaz pravdy výroku svého prokázal se v ukazovsné „paletě“ skutečným písemným povolením magistrátu pražského, že smí vypalováním vyčistiti v domě svém zanešený - komín uzenářský. Po takto prokázané „oprávněnosti ohně“ přesvědčila se přece ještě hasičská stráž o bezpečnosti „povoleného požáru", načež teprv i se stříkačkou odjela. Obecenstvo ale navzdor dešti ještě hezky dlouho těšila se z povoleného dýmu. – Národní listy, 29. 3. 1868 Národní divadlo Ve včerejší schůzi výboru pro zbudování národního divadla byl k návrhu slavnostního výboru a k návrhu jednotlivých členů slavnostní program vzhledem k zastoupení při klepaní na základní kámen rozšířen. Výboru slavnostnímu uloženo, aby sestavil pořádek, jenž pří klepaní ma býti zachován i aby jej předložil výboru k schválení, načež rozšířený program veřejně se ohlásí. K návrhu pana Václavíka odevzdáno na nejvýhodnější ofertu dovážení písku panu Randovi. Stran základního kamene uloženo slavnostnímu výboru, aby dorozuměl se s panem prof. Zítkem a učinil potřebná opatření. – Národní listy, 29. 3. 1868 [related-post id="8093"] Problémy při nabírání vody Na svatojanském náměstí na Františku je přístup k vodě velmi nesnadný; a přece z celého okolí musí lid choditi do řeky pro vodu, poněvadž není kašny na blízku. Jediný k vodě přístup usnadňuje prkno s vysokého břehu do vody vystrčené a pro koželuhy určené. Na toto prkno staví lid své nádoby a nabírá s něho vodu. Však že manipulace ta není hrubě bezpečna, okázalo se tyto dny, kde jedna děvečka i s putnou spadla s prkna toho do vody a byla by snad utonula, kdyby nebyla jí přišla pomoc v čas. Vyhovujem jen žádostem občanstva tamního, upozorňujeme-li příslušné úřady, aby v těch místech dali zřídit nějaké lávky aneb vůbec zjednali pomoc potřebnou. – Národní listy, 29. 3. 1868

3. 5. 1889: Sebevražda chudého maturanta a stavba nových domů v Praze • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

13. 4. 1889: Nezdařený útěk z vězení a velocipedy pro děti v městském parku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 3. 1868: Poslala dceru koupit kávu. Dívka se už domů nevrátila • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Mexikánské medaile Jak jsme už oznámili, povolil císař pán, aby rakouští dobrovolníci, kteří se ve válce mexické súčastnili, směli přijmouti a nositi pamětní medaili, kterou dal císař Napoleon co památku na mexikánskou výpravu raziti. Řečení dobrovolníci mají se do konce května přihlásiti o tuto medaili u nejbližšího doplňovacího okresního velitelství, při čemž se ovšem mexikánskými propouštěcími papíry neb jinými listinami vykázati musí. – Pražský denník, 1. 3. 1868 Nové pořádky v blázinci Z pražského blázince, v němž se nyní nachází přes 660 chorých, bude jich 200 doveženo do blázince v Kosmonosích, načež bude v pražském blázinci docela nový pořádek zaveden. – Pražský denník, 1. 3. 1868 Podivná nehoda Na Malé straně u samé Vltavy bydlí jistý hudebník a ten měl na popeleční středu podivnou nehodu; vraceje se v 11 hodin v noci domů dostal se v domě z prvního patra dvířkami na stoh dříví a jsa napilý spadl s něho do Vltavy. Poněvadž pak domácí lidé jeho křik uslyšeli, vytáhli jej ještě v čas z vody, mokrého sice ale úplně vystřízlivělého. – Pražský denník, 1. 3. 1868 [related-post id="6353"] Zemřela při vytírání Náhlou smrtí zastižena byla včera k večeru jistá letitá již ženština v domě číslo 1184 v mlýnské uličce u sv. Petra. Byla zaneprázdněna mytím podlahy na pavlači, an pojednou se zvrátila na zábradlí pavlače a zůstala bez pohnutí ležeti. V takovém stavu byla od překvapivších nájemníků, již ubohé ihned ku pomoci přispíšili, nalezeno, avšak byla již mrtvolnou. – Pražský denník, 1. 3. 1868 Ztratilo se děvče V pondělí poslala jistá žena, která bydlí v ulici u milosrdných bratří, 13letou dcerušku ke kupci pro kávu, a však dítě se podnes nevrátilo. Starostlivá matka udala to na policii, aby se jí po dítěti pátralo. – Pražský denník, 1. 3. 1868

2. 11. 1889: Hřbitovy pod náporem. Tisíce lidí si připomínají zesnulé a tramvaje nestíhají • Naši předkové v 19. století chovali k zesnulým obrovskou úctu. Stejně jako v současnosti se během Dušiček hřbitovy ocitaly pod obrovským náporem návštěvníků. Dle svědectví dobového tisku tramvaje nestíhaly vozit lidi na Olšanský hřbitov a z běžně klidného místa se stalo rušné korzo. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 6. 1890: Pouliční automaty prodávají životní pojištění i frťany kořalky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

3. 9. 1868: Povoz srazil čtyřletou holčičku. Vypadá to s ní špatně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Přejetá holčička Přejeta byla předevčírem k večeru čtyřletá dívčina v Klementské ulici. Hrála si před domem ještě s několika jinými na písku, kdež právě těžký povoz s nákladem ječmene ulicí touto jel. Kočí křičel na dítky, by se vozu vyhnuly, načež tyto v úzké uličce ke zdi se přitlačily. Nešťastnou jakousi náhodou však jedno z dítek pod zadní kolo, které mu rozdrtilo ruku a nohu. Bolestným nářkem dítka upozorněný vozka zastavil rychle povoz a vytáhl v krvi ležící děvče s roztříštěnými údy spod kola a odevzdal je překvapivší matce, která při pohledu na své strašně pohmožděné dítě do mdlob padla. Přivolaný lékař vzkřísil matku a dal dítě do nemocnice dopraviti, kdež však o uzdravení jeho se pochybuje. – Pražský denník, 3. 9. 1868

6. 5. 1890: Úprava Václavského náměstí a těžce zranění dělníci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.