11. 3. 1868: Žena nedbalostí způsobila požár obchodu. Uvnitř byl uzamčený pes

Před lety v PrazePražskýDEN.cz11. března 20182 minuty čtení

Foto: Archiv

Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Vražda na Letné

K tajemné vraždě na Letné, která posud odhalena není, vyšetřilo se, že knoflíky, jež zavražděný měl na svém kabátě, výhradně se zhotovují v Jablonci. Tytéž jsou zdělány z pryskiřice a kolofonia a nalezá se na nich co tovární znak bič ve spůsobu písmeny R zatočený. – Pražský denník, 11. 3. 1868

Žebrák

Sběh lidu spůsobil včera odpoledne jistý mladý ničema v ulici pod kamenným mostem. Potloukal se po domích žebrotou, přičemž jej policejní strážník zastíhl a znaje jej co prohnaného zloděje chtěl jej zatknouti. Klučina se však strážníkovi opřel a vší mocí se bránil. Na štěstí přispěl jiný strážník soudruhu svému v zatýkání výrostka, tak že spojenému úsilí obou se podařilo zpouzejícíhi se chlapíka dovléci na malostranskou strážnici, kamž je množství lidu následovalo. – Pražský denník, 11. 3. 1868

[related-post id=“6489″]

Krádež

Včera časně z rána vkradl se jakýsi tulák do jednoho hostince na haštalském námstí, chtěje v něm bezpochyby své nekalé řemeslo provozovati. A však ničehov nenaleznuv, co by snadno odnesti mohl a nechtě se s prázdným odebrati, uzmul v průjezdě visicí lampu a chtěl s ní uprchnouti. Na ulici byl však zadržán a přivolanému strážníku odevzdán. – Pražský denník, 11. 3. 1868

Zapomětlivá krámská

Když v neděli večer krámská jednoho pekaře odcházela ze skladu na Široké ulici, zapomněla odstranit hrnec s uhlím a vzít svého psa s sebou. O 10. hod. v noci slyšeli lidé kolem jdoucí, že pes v krámě kňučí, pročež dali krám otevříti. Byl ale již svrchovaný čas; od uhlí počal již stůl hořeti a pes ležel jakoby pošlý u dveří. Proti zapomětlivé krámské zakročeno u policie. – Pražský denník, 11. 3. 1868

Nepřehlédněte

10. 3. 1890: Kopnutí koněm, nevčasný žert a trapný incident v Pešti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Ovocné knedlíky miloval i Jan Neruda. Připravit opravdové staročeské není žádná velká věda • Knedlíky v nejrůznějších podobách najdeme nejen v celé Evropě, ale třeba i v daleké Číně. Tamní kuchaři je vařili už dávno před námi. Naše klasické plněné knedlíky na sladko známe přibližně 300 let.

Hromadění mrtvol na břehu Dunaje přitahovalo zloděje jako magnet • V Bratislavě (dříve Prešpurku) se v roce 1896 začal rozmáhat velký nešvar. Místní zloději okrádali nebožtíky, které na břeh Dunaje vyplavila voda. Brali jim často i to úplně poslední, co měli. Přečtěte si dobový novinový článek, který vyšel v pražských Národních listech.

10. 5. 1889: Koupání ve Vltavě, zdařilá literární novinka a štědrý lékárník • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Lanovka na Petřín nejezdí. Čeká ji generální oprava • Od pondělí 4. října nejezdí lanová dráha Újezd – Petřín. Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) provádí pravidelnou podzimní údržbu. V rámci nezbytné kontroly drážního tělesa lanovky dojde k přesnému geodetickému měření jednotlivých prvků trati, rozchodu kolejí a dalších součástí kolejového svršku.

17. 3. 1890: Dítě v ohrožení, sebevražda nemocného člověka a slavnostní večer • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

7. 12. 1889: Zdražení kávy a podrobnosti k tragédii v cukrovaru • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

12. 9. 1868: Voják z Prahy spáchal sebevraždu. Bál se trestu za podvod • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

2. 6. 1868: V Praze se narodilo kůzle bez předních nohou. Co s ním bude? • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nepředvídané zabití V Ringhofrově továrně na Smíchově blížil se v sobotu v poledne jistý kovář jinému dělníku, tento ale náhodou rozpřáhl se kladivem, chtěje na kovadlinu uhoditi, udeřil ale pozadu stojícího kováře tak do prsou, že poraněný se k zemi svalil a okamžitě mrtev byl. – Pražský denník, 2. 6. 2868 Okrádá děti Šejdířka, která po Praze děti okrádá, vylákala v pátek 29. května jedno děvčátko ze žitnobranské ulice, slibujíc mu panenku k hraní a odvedla je za Prahu k hostinci »Sakrabonii«, kde je ze šatečků úplně svlékla. Druhé děvčátko, jež s prvním šlo z ústavu domů, neuposlechlo hlasu podvodného. Po několika hodinách marného hledání zastavil se před domem okradeného dítěte vrchnostenský povoz a jistá známá šlechtična přivezla polekaným rodičům dítě, ale docela jinak oblečené, řkouc, že jedouc kol »Sakrabonie« děvčátko tam téměř nahé našla a tudíž je takto oblékla. – Pražský denník, 2. 6. 2868 [related-post id="10064"] Rozmar přírody Zvláštní nestvůrče přišlo v tyto dny na Zbraslavi na svět. Tamnímu občanu p. Houdkovi vyvrhla koza kůzle, jemuž obě přední nohy úplně scházejí, kdežto ostatní částky těla jsou zcela vyvinuty. Majitel kůzlete tohoto, jež na vzdor tomu, že mu přední nohy scházejí, vesel skáče po zadních nohou, prodal je jistému řezníku, který pak nestvůrče to do Prahy zanesl a zde museum ke koupi nabízel, kde je ale nepřijmuli. Konečně prodáno bylo do jednoho zdejšího zvěřince za 4 zl., kde ovšem nejlépe se vyplatí. – Pražský denník, 2. 6. 2868

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

15. 4. 1868: Mladíka otrávil jed, který si koupil v obchodě • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Krádež mazanců Velkonoční nehoda stíhla v noci na neděli malostranského pekaře p. R. Pekl po celou noc, jak obyčejně mazance, by jimi kupce své darem podělil. Že živnost jeho těší se odbytu rozsáhlému, napekl jich pro zákazníky své množství veleznačné, a nechal je, jak zvykem to bývá ve vchodní síni vystydnouti. Leč ještě snad mazance ani dobře nevystydly, když jakýs nedočkavý a dosud neznámý „kunt“ nedbaje že si prsty popálí, mazance šťastně všecky odtud odklidil. – Národní listy, 15. 4. 1868 Svatokrádež Kostel sv. Jakuba zvláštní těší se pozornosti dlouhoprsťákův. Nedávno ukraden tam zvonek od sakrystie, o vzkříšení však udála se tam nová krádež. Přepona na lavici mezi hlavní lodí presbyteří se nacházející, byla o samé slavnosti vzkříšení neznámým pachatelem ukradena. – Národní listy, 15. 4. 1868 [related-post id="9412"] Otrávení 27 let starý dělník Jaromír R. na Smíchově, vraceje se s týdenní skromnou svou mzdou z továrny, koupil si na Malé straně za 18 kr. kyseliny sirkové, kterouž všecku ihned vypil. Křečmi přemožen sklesl k zemi a dopraven, jsa ještě živ, do nemocnice, kdež na jeho uzdravení se pochybuje. Po vlastním seznání učinil zoufalec krok ten pro nesváry domácí. – Národní listy, 15. 4. 1868 Nepovedená slavnost Národní slavnost »SIamník« každoročně v Bubenči odbývaná, za včerejšího deštivého počasí se úplně zmařila. Slavnost tato, k níž tisíce obecenstva do rozkošných bubenečských sadů se scházejí, se tudiž praslabé návštěvy dočkala, ač již předvčírem v tamějších oborách u lučinách rozličné přípravy k uvítání a obveselení účastníků se dály. Tak na jedné louce bylo zřízeno několik besídek k pohoštění příchozích. Jinde opět bylo vztýčeno loubí, jež bylo samými zajíci ověšeno a ušáky těmito měl býti odměněn nejlepší střelec do terče. Všechny tyto přípravy včerejším nepříznivým počasím přišly na zmar. Ve Stromovce taktéž bylo vše uchystáno ku přijetí hostů pod širým nebem, z nichž ovšem z Prahy ani jeden se nedostavil. Hudební vojenská kapela pěšího pluku arciknížete Karla, jež za včerejšího odpůldne svou hrou hosti baviti měla, se ani nedostavila. Deštivé toto počasí v přispěje též nemálo ku zkažení dnešní národní slavnosti »Fidlovačky« v Nůslích, kde blátivá půda na lukách a rozmoklé cesty nebudou podporovati kratochvíle sešlého se obecenstva, byť i počasí samo příznivější bylo než včerejšího dne. – Pražský denník, 15. 4. 1868

Žena vypila žíravinu a doufala, že z tohoto světa odejde.

16. 8. 1890: Falešní doktoři, přejetý chlapec a pád ze skály • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 9. 1889: Splašený kůň v Jindřišské ulici a výtržník v noční kavárně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

24. 5. 1889: Pokus o otravu a letní dobročinné divadlo na Vinohradech • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

12. 11. 1889: Odvod branců, úřední zákaz a epidemie spalniček • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 11. 1889: Oblíbenost Sokola je na vzestupu. Cvičí úplně všichni • Na konci 19. století žili lidé úplně jinak než my. Namísto sociálních sítí se sdružovali v nejrůznějších spolcích a organizacích, přičemž každý si mohl vybrat, co bylo jeho srdci a povaze nejbližší. Značnou popularitu si vydobyl tělovýchovný Sokol, kde se dle svědectví dobového tisku setkávali lidé z nejrůznějších společenských vrstev.

7. 6. 1868: Pražany pobuřují nazí výrostci, kteří se koupou u Štvanice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Veřejné koupání na Vltavě Zmínili jsme se předevčírem, jak bezstoudně si počínají někteří mužští, koupající se ve Vltavě proti Podolí, když docela nazí na kol jedoucí parník pokřikují, na němž obyčejně velká část pasažérů z druhého pohlaví sestává. Totéž a ještě u větší míře nestydaté jednání se provozuje na ostrově Štvanici. Zde totiž koupající se výrostkové vystupují obzvláště k večeru na ostrovy, nejsouce ničímž oděni a ve své adamitské uniformě běhají a honí se po ostrově, aniž by dost málo dbali na obyvatele protějších domů, kteříž by nemilému pohledu na nestydatou mládež se vyhnuli, nesmí ani k oknům na tuto stranu obráceným přistoupiti. Nestoudní tito výrostci přeplují mimo to často přes řeku do samého města a zde na pobřeží rejdy své provádějí. Policejní strážníci málokdy zabloudí do oněch končin, by nestydaté takové výstupy zamezili, a tak se tyto denně k velkému pohoršení okolního obyvatelstva opětují. – Pražský denník, 7. 6. 1868 Okrádala děti Podvodnice, která po Praze děti okrádala a ve čtvrtek zatčena byla, zapírala s počátku, že by co podobného byla spáchala, když ale ze šesti okradených dětí pět ji zcela určitě poznalo, přiznala se ke všemu. Mezi jiným také přišlo na jevo, že jedné sedmileté dcerušce úředníkově, která z jednoho hostince na hořejším Novém městě oběd pro několik osob nesla, košík i s jídly vzala. – Pražský denník, 7. 6. 1868 Vražda loupežná V pátek nalezena byla nedaleko hlídačského domku železničního za Vysočany mrtvola muže asi 40letého a jakož ze zbytků slušných šatů lze souditi, lepší třídě městského obyvatelstva náležejícího. Do prsou měl dvakrát bodnuto. Kabát, klobouk a jiné šatstvo bylo pobráno a mrtvola už asi tři dny na místě ležela. Myslí se, že tu spáchána byla vražda. – Pražský denník, 7. 6. 1868

25. 2. 1868: Zmatek na sokolských šibřinkách. Obsluha šatny totálně nestíhala • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zmatek v šatnici Letošní Šibřinky pražského Sokola, jež byly v sobotu odbývány, byly letos obzvlášť hlučně navštíveny, skončily se ale spůsobem pro některé hosty dost mrzutým. Když se totiž o 3. hod. v noci společnost chtěla rozcházeti a v šatnici nebylo lze návalu hostů rychle vyhověti, sáhli si někteří hosté sami pro své šaty a když zmýlil se který, hodil šat zase zpět. Z toho povstal zmatek, každý sáhal konečně po čem mohl, až pak na dovršení zmatku jeden věšák se zvrátil a šatstvem teprv notně zamíchal. Ti, kdož u garderoby byli, uznali konečně za dobré, vházeti šaty do tanečního sálu, aby si, komu co paří vzal. Mnoho hostí šlo bez vrchních šatů domů a takž se stalo, že ještě v neděli v poledne bylo přes 200 obleků v šatnici a že výbor novinami vyzývat musel, aby majetníci jich si pro ně přišli a aby, kdo cizí oblek vzal, zase jej vrátil. – Pražský denník, 25. 2. 1868 Marný poplach Předevčírem večer strhl se nemalý poplach v okolí žitné brány. Kdosi z obyvatelův domů tamějších maje vyhlídku na tělocvičnu Sokola našeho spozoroval za štítem mohútné budovy té vyšlehovati rudon zář a jiskry. Aniž by vzpomněl, že těsně při Sokolně jest továrna strojnická, v níž zhusta i za noci pracuje se u výhně, učinil pokřik, že v Sokolovně hoří; rychlostí blesku roznesla se děsivá zvěst po nejbližším okolí, lidé chvatali pro stříkačky, slovem poprask byl hotov. Než ale stříkačky přijely, již vidělo se, že poplach byl marný. V řečené továrně za Sokolnou vytápěli pec k tavení železa a při silném ohni ovšem plameny, dým i jiskry šlehaly z komína výhně, což ale pozorovateli připadalo s jeho stanoviště, jakoby oheň šlehal z krovu Sokolny. – Národní listy, 25. 2. 1868 [related-post id="6175"] Nekalá soutěž Vládní agitace pro „Pražský Denník“ provádí se už i ve školách! C. k. úřadové posílají ředitelům gymnasiálním dopisy, aby žáky na ten list upozornili! Co zbývá ještě dále? To, aby vláda ten přeušlechtilý žurnál udělala nutnou školní knihou. Nám by se to zdálo napoň poctivější, nežli když se vnucuje žáctvu “Pražský Denník“ s tim důvodem, že v něm najdou úřední vyhlášení o stipendiích!! Při maturitách nechať dělají žáci budoucně zkoušku z “Pražského Denníka“ místo z přírodopisu, nebotˇco se stipendií týče, tu z něho budou míti zisk pratenký: majíť ředitelové povinnost o každém uprázdněném stipendiu dáti vědomost, a vláda má povinnost, návěští takové ohlašovati také v listech jiných. – Národní listy, 25. 2. 1868

Vyvolávání duchů v Maďarsku skončilo obrovským kraválem • Spiritistické seance bývaly oblíbenou kratochvílí lidí na přelomu 19. a 20. století. V kronikách českých spiritistů najdeme řadu nevysvětlitelných zážitků a jevů. A nejinak tomu bývalo i v zahraničí, kde se vyvolávání duchů rovněž praktikovalo. Přečtěte si článek z Národních listů ze srpna 1901, kde se píše o jednom takovém sezení v Maďarsku.

Unikátní protiatomový kryt Folimanka se letos naposledy zdarma otevře pro veřejnost • Naposledy v tomto roce můžete vyrazit na exkurzi do jednoho z největších krytů civilní ochrany na území Prahy. Veřejná prohlídka proběhne v sobotu 14. prosince 2019 v době od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.