25. 11. 1889: Buršácká maškaráda, nocleh s překážkami a milovník kožichů

Před lety v PrazePražskýDEN.cz25. listopadu 20192 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Buršácká maškaráda

Buršácký spolek »Arnimia« slavil v sobotu jubileum svého založení velikou pitkou v hostinci na Vinohradech. Podobné »slavnosti« trvají obyčejně tři dny. Také pitka v sobotu zahájená teprve včera o polednách na krátko jen byla přerušena. Tou dobou, právě když nejvíce obecenstva se procházelo, projížděl pražskými ulicemi otevřený fiakr, v němž seděli čtyři nachmelení buršáci v plném viksu, vzbuzujíce všeobecnou veselost. Fiakrista vozil je různými ulicemi a musil jeti pomalu, nepochybně proto, aby maškaráda déle trvala a buršáci po nočním namahání na čerstvém vzduch se osvěžili, by v jubilování mohli pokračovati. – Národní listy, 25. 11. 1889

Nocleh s překážkami

V pátek po půlnoci zpozorovala policejní obchůzka, že mříže u sklepa domu č. 353–I. ve Vejvodově ulici jsou vypáčeny. Zbudila domovníka, načež odebrali se strážníci v jeho průvodu do sklepa a našli v koutě schoulené a zdánlivě spící dva tuláky a sice 19letého Ant. Dolejšku a 20letého Jana Havlíčka, kteří udali, že prý neměli na nocleh a že se chtěli zadarmo vyspati. Poněvadž vypáčili násilně mříž a ve sklepě má hokynářka Židlická potraviny, nevěřili strážníci pobudům a zatkli nebezpečné nocleháře, kteří pak dopraveni byli zemskému trestnímu soudu do vyšetřovací vazby. – Národní listy, 25. 11. 1889

[related-post id=“25069″]

Milovník kožichů

Fr. Stehlík, 52letý dohazovač z Bohnic u Karlína, ukradl 19. t. m. v Jindřišské ulici statkáři p. Mat. Blatskému ze Psova kožich v ceně 25 zl., jejž na vetešnickém trhu prodal a peníze utratil. V pátek byl Stehlík přistižen v Bredovské ulici, když majiteli povozů p. Jos. Jiráskovi z Kublova kradl s vozu kožich. Zloděj byl zatčen a dodán zemskému trestnímu soudu do vyšetřovací vazby. – Národní listy, 25. 11. 1889

Přejet

V sobotu dopoledne vezl sklenářský učeň Fr. Bubeníček, zaměstnaný u p. Götze č. 1049–II. na ručním vozíku uhlí. Na křížovatce u Zlatnické ulice na Poříčí byl vojanským vozem zachycen, k zemi stržen a přejet. Po lékařském ohledání, ponechán v domácím ošetřování. – Národní listy, 25. 11. 1889

Pokousán

Když včera odpoledne vstoupil 39letý obchodní sluha Ant. Jansa do domu č. 541 v Žižkově, skočil na něho pes architekta p. Benischka a kousl ho do levé nohy. Raněnému poskytl přivolaný lékař pomoci, pes dán pohodnému k pozorování. – Národní listy, 25. 11. 1889

Nepřehlédněte

Nová výstava v Náprstkově muzeu zavede návštěvníky na Sibiř • Národní muzeum otevírá v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur novou výstavu nazvanou Doma na Sibiři, která ukazuje Sibiř jako životní prostředí mnoha národů, které se dokázaly přizpůsobit náročným přírodním podmínkám. Výstava se návštěvníkům poprvé otevře 6. března 2020 a bude k vidění až do konce letošního roku.

Novodobý vánoční zvyk v českých domácnostech. Taky tohle děláte se stromečkem? • Co by to bylo za Vánoce bez vánočního stromečku? Jeho tradice však není zase tak stará, jak by se mohlo zdát. A zejména v posledních letech navíc doznává podstatných změn.

Zlatý řetěz pražského primátora má dnes obrovskou hodnotu • Adrianu Krnáčovou ve funkci primátorky hlavního města již brzy vystřídá nový nástupce. Jedním z jeho úkolů bude střežit velmi vzácný zlatý řetěz z ryzího zlata. Víte, jaká je jeho historie? Užívání zlatého primátorského řetězu s medailí s městským znakem při slavnostních příležitostech má původ ve středověkém zvyku. Státní i městští představitelé, kteří požívali práva na vlastní pečeť, tehdy nosili na krku své vlastní pečetidlo. Přivázáno bývalo na zlatém či stříbrném řetězu a jednalo se vlastně o jakýsi odznak úřední hodnosti. Za vlády Josefa II. však pečetidlo zmizelo a nahradila ho šavle a šerpa. Na konci 19. století se společnost snažila částečně navracet k historickým kořenům. V mnoha českých městech v té době vznikaly slavnostní řetězy pro starosty. Praha nechtěla být pozadu, a tak městská rada v roce 1897 tento záměr rovněž schválila. Řetěz s medailí z osmnáctikarátového zlata zhotovil vyhlášený zlatník Karel Ebner podle návrhu architekta prof. Antonína Balšánka. Tehdejšímu pražskému starostovi JUDr. Janu Podlipnému byl slavnostně předán 18. srpna 1898 a zlatník Ebner se musel zavázat, že už nikdy podobné dílo nevytvoří. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13797"] Právo na vlastní řetěz musel Praze schválit císař František Josef I. Na jedné straně medaile byla v době vzniku dokonce vyryta jeho podobizna. Z tohoto důvodu pražský starosta Karel Baxa po převratu v říjnu 1918 přestal řetěz na čas užívat. Portrét mocnáře byl o tři roky později odstraněn a Baxa si řetěz poprvé nasadil na krk, tentokrát už ale ve zbrusu nové funkci primátora sjednocené Velké Prahy. Téměř 1 kilogram vážící řetěz s medailí má nevyčíslitelnou hodnotu. Ceněný je především z historických důvodů. V dnešní době by jeho výroba vyšla přibližně na 6 milionů korun. Pražští primátoři ho používají zejména při návštěvách vzácných hostů. Uschován je v městské pokladnici a na každý jeho přesun musí dohlížet policejní hlídka.

Zlatý řetěz pražských primátorů.

15. 4. 1868: Mladíka otrávil jed, který si koupil v obchodě • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Krádež mazanců Velkonoční nehoda stíhla v noci na neděli malostranského pekaře p. R. Pekl po celou noc, jak obyčejně mazance, by jimi kupce své darem podělil. Že živnost jeho těší se odbytu rozsáhlému, napekl jich pro zákazníky své množství veleznačné, a nechal je, jak zvykem to bývá ve vchodní síni vystydnouti. Leč ještě snad mazance ani dobře nevystydly, když jakýs nedočkavý a dosud neznámý „kunt“ nedbaje že si prsty popálí, mazance šťastně všecky odtud odklidil. – Národní listy, 15. 4. 1868 Svatokrádež Kostel sv. Jakuba zvláštní těší se pozornosti dlouhoprsťákův. Nedávno ukraden tam zvonek od sakrystie, o vzkříšení však udála se tam nová krádež. Přepona na lavici mezi hlavní lodí presbyteří se nacházející, byla o samé slavnosti vzkříšení neznámým pachatelem ukradena. – Národní listy, 15. 4. 1868 [related-post id="9412"] Otrávení 27 let starý dělník Jaromír R. na Smíchově, vraceje se s týdenní skromnou svou mzdou z továrny, koupil si na Malé straně za 18 kr. kyseliny sirkové, kterouž všecku ihned vypil. Křečmi přemožen sklesl k zemi a dopraven, jsa ještě živ, do nemocnice, kdež na jeho uzdravení se pochybuje. Po vlastním seznání učinil zoufalec krok ten pro nesváry domácí. – Národní listy, 15. 4. 1868 Nepovedená slavnost Národní slavnost »SIamník« každoročně v Bubenči odbývaná, za včerejšího deštivého počasí se úplně zmařila. Slavnost tato, k níž tisíce obecenstva do rozkošných bubenečských sadů se scházejí, se tudiž praslabé návštěvy dočkala, ač již předvčírem v tamějších oborách u lučinách rozličné přípravy k uvítání a obveselení účastníků se dály. Tak na jedné louce bylo zřízeno několik besídek k pohoštění příchozích. Jinde opět bylo vztýčeno loubí, jež bylo samými zajíci ověšeno a ušáky těmito měl býti odměněn nejlepší střelec do terče. Všechny tyto přípravy včerejším nepříznivým počasím přišly na zmar. Ve Stromovce taktéž bylo vše uchystáno ku přijetí hostů pod širým nebem, z nichž ovšem z Prahy ani jeden se nedostavil. Hudební vojenská kapela pěšího pluku arciknížete Karla, jež za včerejšího odpůldne svou hrou hosti baviti měla, se ani nedostavila. Deštivé toto počasí v přispěje též nemálo ku zkažení dnešní národní slavnosti »Fidlovačky« v Nůslích, kde blátivá půda na lukách a rozmoklé cesty nebudou podporovati kratochvíle sešlého se obecenstva, byť i počasí samo příznivější bylo než včerejšího dne. – Pražský denník, 15. 4. 1868

Žena vypila žíravinu a doufala, že z tohoto světa odejde.

12. 7. 1890: Neznámý darebák nařezává boty pražským ženám • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 5. 1889: Řádění blesku v Praze a výstavba nové tramvajové zastávky na Josefském náměstí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 7. 1889: Spalování mrtvol, smrt v blázinci a nabídka levné rakve • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Kaplička na Petříně prošla kompletní rekonstrukcí • Hlavní město nechalo opravit kapli sv. Kříže u rozhledny v parku na Petříně. Památka byla dlouhá léta v havarijním stavu. Mimo jiné do ní zatékala voda. Rekonstrukce vyšla celkem na 2,8 milionu korun.

Pražská Vinohradská synagoga byla krásná a honosná. Nevydržela ale bombardování • V Sázavské ulici na pražských Vinohradech kdysi stávala jedna z největších a nejkrásnějších synagog na světě. Na konci 2. světové války ji však zničily nálety spojeneckých bombardérů. Dnes je na jejím místě škola. Královské Vinohrady byly na přelomu 19. a 20. století moderní a rychle se rozvíjející město. Do nově postavených činžáků se stěhovali zejména bohatí lidé, včetně mnoha židovských rodin. V roce 1881 byl ustanoven Spolek pro vybudování israelského Chrámu, který více než 10 let shromažďoval potřebné finanční prostředky. V roce 1894 si spolek objednal návrh nové synagogy u vyhlášeného vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ten později navrhl například i Jeruzalémsku synagogu, která stojí dodnes v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Stavba začala o rok později a slavnostní otevření za účasti mnoha významných osobností proběhlo v září 1896 u příležitosti vysokých židovských svátků. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13721"] Reprezentativní stavba v orientálně neorenesančním plášti pro dva tisíce lidí se stala chloubou Královských Vinohrad. Ve své době se jednalo o největší pražskou synagogu a zároveň jednu z největších na světě. Nad hlavním průčelím do Sázavské ulice, jemuž vévodilo mohutné růžicové okno s Davidovou hvězdou uprostřed, desky Desatera na vršku tympanonu a falešný portikus, se tyčily dvě vysoké, osmiboké věže zakončené cibulovitými báněmi s lucernami. Skutečný vstup do synagogy ale vedl dvěma průjezdy v postranních budovách – v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (zde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec. Interiér byl vybaven různobarevným mramorem, barevnými vitrážemi se starozákonními motivy a dřevěnými vyřezávanými sedadly. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13722"] Vinohradská synagoga fungovala jako svatostánek a komunitní centrum přes čtyřicet let. Během 2. světové války si z ní nacisté udělali skladiště majetku, který zůstal v bytech Židů deportovaných do koncentračních táborů. Osudnou se jí ale nakonec nestalo nacistické běsnění, nýbrž bombardování Prahy spojeneckými letouny 14. února 1945. [related-post id="5683"] Bomby zasáhly nejen Vinohradskou synagogu, ale i mnoho obytných čtvrtí. Popelem ten den lehl například emauzský klášter či Faustův dům na Karlově náměstí. Okupační orgány vydaly hasičům rozkaz, aby hasili pouze sousední budovy. Z výstavní synagogy tak nakonec zbyly jen obvodové zdi.  Ty byly strženy v roce 1951, na zasypaných základech vyrostla o deset let později budova základní školy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13725,13730"]

Vinohradská synagoga kolem roku 1910.

OBRAZEM: Před 50 lety se otevřel Terminál 1 pražského letiště • Uplynulo přesně 50 let od otevření Terminálu 1. Jeho výstavba severně od tehdejšího letiště započala v roce 1960. Veřejnosti se nový pražský letištní terminál slavnostně otevřel 15. června 1968 za přítomnosti tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody. Výsledná podoba Terminálu Sever vzešla z návrhů skupiny architektů vedených významným architektem Karlem Fiskalkem. Odbavovací hala severní části letiště byla postavena z železobetonového skeletu s užitkovou plochou 21 559 m2. U hlavního vstupu od parkovišť byla společná příletová a odletová hala, která sloužila pro tuzemský i zahraniční provoz, odletové a celní haly a odletové čekárny spolu s bufetem. [gallery size="full" columns="1" ids="11047"] Dále se zde nacházely prostory pro výpravnu společnosti ČSA, banku, cestovní kancelář, první pomoc, kancelář policie a poštu. V odbavovací hale sloužil místní rozhlas a informační tabule, které informovaly cestující i zaměstnance letiště a leteckých společností. [gallery size="full" columns="1" ids="11050"] Pod podlažím odbavovací plochy byly umístěny třídírny zavazadel, spolu se sklady pošty, leteckých kanceláří a prostory potřebné pro technické služby související s odbavováním letadel a cestujících. Dále se zde nacházely sanitární prostory, pokoje pro nemocné a matky s dětmi, doplňující prostory a sprchy. [gallery size="full" columns="1" ids="11049"] Na odbavovací plochu směřovaly nástupní galerie, pomocí kterých se cestující mohli dostat ke stání letadel. Nástupní Galerie A, která se nacházela východním směrem poskytovala nástupní prostor pro zahraniční lety.

Terminál 1.

Unikátní 400 let starý prapor z bitvy na Bílé hoře je k vidění v Praze • U příležitosti 400. výročí popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí prezentuje Národní muzeum vůbec poprvé prapor, který byl přímou součástí bitvy na Bílé hoře. Jedinečný artefakt mohou návštěvníci díky spolupráci s italskými partnery vidět až do konce září v Muzejním komplexu Národního muzea na výstavě 1620. Cesta na Horu.

Spor o budovu Národního muzea. Kdo a proč šetřil na nesprávném místě? • Budova Národního muzea na Václavském náměstí je jedním z nejkrásnějších odkazů našich předků z 19. století. V její bohaté historii se zrcadlí osud českého národa. A snad částečně i jeho povaha. Důkazem je novinový článek z Národních listů z roku 1902.

4. 4. 1889: Spor o ústřední umrlčí komoru na Olšanech a hrůzná smrt v mlýnském kole • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Výstava Sluneční králové prodloužena až do června • Národní muzeum vyjednalo prodloužení světové výstavy Sluneční králové. Jakmile to epidemická situace dovolí, budou moci návštěvníci obdivovat artefakty nevyčíslitelné hodnoty až do začátku června 2021. Jedinečnost výstavy, jejíž pojistná hodnota je 1 miliarda Kč, podtrhuje fakt, že ještě nikdy nebylo z Egypta do zahraničí zapůjčeno takové množství významných artefaktů.

Výstava Sluneční králové

OBRAZEM: Na nároží Staroměstské radnice se vrátila socha Madony • Madona ze Staroměstské radnice je už opět na svém místě. Dělníci ji tam nainstalovali ve čtvrtek dopoledne za pomoci jeřábu. Na jihovýchodní nároží byla osazena již několikátá kopie, tentokrát je však na první pohled k nerozeznání od původní sochy ze 14. století. Autorem je sochař René Tikal. Instalovaná socha madony váží zhruba 350 kg a je prakticky v životní velikosti. „Figura Panny Marie má typické gotické esovité prohnutí, v pravé ruce přidržuje Ježíška, na hlavě má pak korunu a v levé ruce žezlo. Jsem velice rád, že se tato socha opět vrátila na své místo a věřím, že ji ocení všichni návštěvníci nejen orloje, ale také Staroměstského náměstí. Jde o věrnou kopií sochy ze 14. století, která bude ozdobena pozlacenými atributy,“ řekl radní hl. m. Prahy Jan Wolf. Na nároží Staroměstské radnice se vystřídalo několik kopií, ta poslední pochází z roku 1988 a jde o umělý kámen. Dochovaná kopie z umělého kamene bude vystavena na připravované výstavě o rekonstrukci věže, následně bude podrobena restaurátorskému zásahu a dále umístěna v suterénu Staroměstské radnice. Originál sochy je uložen v Muzeu hlavního města Prahy a pochází ze 14. století. [gallery size="full" columns="1" ids="12270,12271,12272"]

31. 8. 1890: Dopaden muž, který poničil květinový záhon • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Panna, nebo orel? Odkud se vzalo sousloví, které dnes nedává smysl • V životě člověka nastávají situace, kdy musí učinit nějaké rozhodnutí. Když si ale nechceme lámat hlavu s klady a zápory, které s sebou zvolené řešení přinese, můžeme si vzít na pomoc minci, aby ze dvou různých variant vybrala za nás.

Památník Karla Čapka přichystal novou stálou expozici. Zaměří se i na Ferdinanda Peroutku • Středočeské muzeum věnované životu a dílu spisovatele Karla Čapka a jeho ženy, herečky Olgy Scheinpflugové, se připravuje na novou sezónu. Odstartovat má akcí věnovanou výročí Rádia Svobodná Evropa. Nabídne ale i několik dalších novinek.

28. 3. 1868: Splašený kůň málem způsobil obrovské neštěstí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Úřední rozhodnutí Nový hřbitov malostranský předce nebude na území statků Hřebenky, Plátenice a Nesypky, anto ministerstvo vyslyševši stížnost Smíchovských i okolních občanů, nařídilo, že se mají jiné místnosti k tomu cíli vyhlédnouti. Ministerstvo se při tomto rozhodnutí neslo tou zásadou, že mají hřbitovy zakládati se co nejdál od obcí, anž výpar z nich by v čas moru mohl se státi nebezpečným a také voda z půdy takové odtékající celé vůkolí o zdravou vodu připraví. – Pražský denník, 28. 3. 1868 Vystěhovalci Před nádražím zdejším jeví se od několika dnů velmi pestrý život. Přicházejí tam totiž denně rodiny do Ameriky se ubírající. Sotva že jedni s drážďanským vlakem k severu odjeli, opět již jiní vystěhovalci u nádraží s povozy svými zastavují. Předevčírem večer odjelo odtud několik rodin z okolí horažďovického a prachatického, včera ráno pak sem opět na několika velkých povozích devět rodin z okolí vltavotýnského dorazilo, by odtud další svou cestu do Ameriky nastoupily. Rodiny tyto jsou nejvíce malými děcky zastoupeny, nejméně schopnými k tomu, aby dalekou a obtížnou cestu vydržely. – Pražský denník, 28. 3. 1868 Dělníci v plném nasazení Na Karlově a jeho nejbližším okolí, někdy to nejosamělejí části Prahy, panuje nyní velmi čilý život. Několik set dělníků jest tam zaneprázdněno stavbou nových domů a zemské porodnice. Dosud nedlážděné ulice tamní se počnou také již co nejdříve dlážditi, prozatím jest množství dělníků zaměstnáno budováním kanálu v těch ulicích. Do nedávna obecenstvu uzavřená ulice od sv. Apolináře do Karlovské ulice jest opět otevřena. – Pražský denník, 28. 3. 1868 [related-post id="8002"] Skočila do Vltavy Ve čtvrtek k večeru vrhla se nedaleko Brabcovy ohrady na Františku do Vltavy 24letá panská, Emilie Schmidtova z Drážďan a již tonula, když ji blízký jeden rybář zahlídl a ven vytáhl. Na strážnici přišla zase k sobě, ale nechtěla pověděti, proč do řeky skočila. Její pán, u kterého v službě stála, domnívá se, že byla, když odcházela, již na mysli pomatena. – Pražský denník, 28. 3. 1868 Splašený kůň Nemalé poděšení spůsobil předevčírem v poledne mezi ženami na Josefském náměstí sedícími splašený kůň, jenž vyběhl z jízdárny v penízkové ulici. Vše se dávalo před koněm na útěk, až konečně byl týž blíže prašné brány od několika vojínů zachycen a zpět do kasáren odveden. Na štěstí nestala se tím žádná nehoda, ač jedna služka leknutím upadla a kůň přes ní dále uháněl, aniž by ji kopytem byl zasáhl. – Pražský denník, 28. 3. 1868

3. 3. 1868: Stavba třetího pražského mostu se blíží do finále • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. K stavbě třetího mostu pražského V nejbližších dnech počne se na spodní podlahu mostu, která již úplně ukončena jest, svrchní podlaha klásti. Tato bude záležeti z dubových špalíčků, jež v tesařském závodě p. Lanny se zdělávají. Špalíčků těchto jest už přes 150 sáhů nařezáno a dobrota dříví ručí za mnohaletou trvanlivost. Na chodníky mostu se upraví dlažba v podobě parketů. Zábradlí kol mostních pilířů jest již zcela zasazeno. Nyní se staví železné sloupy před vchodem na most. Mostní zábradlí po celé své délce bude lemováno oblým dřevem. V neděli po celý den se hemžilo na tisíce diváků na mostě, kteří si velkolepou jeho stavbu prohlíželi. Příznivé počasí vábilo vůbec množství Pražanů toho dne na venkovský zdravější vzduch, leč výlet tento byl však brzo deštěm odpoledním a prudkým vichrem nemile pokažen, tak že ohromné množství výletníků muselo hledati útočiště v restauracích a hostincích. Povozům není ovšem dosud přechod přes most dovolen, neboť teprvé po hlavní nákladní zkoušce bude jízda otevřena. Částečné zkoušky se již ostatně několikráte vykonaly, buď s povozy neb kočáry, jak při rychlé i zdlouhavé jízdě. Předešlého týdne se po mostě dvakráte zdejší vojenská obsádka k cvičení ubírala. Výsledek těchto prozatimních zkoušek byl vždy uspokojující. Městského převozu u občanské plovárny, jenž v neděli opět otevřen byl, se následkem volného přechodu přes tento most též velmi zřídka užívá.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 Podivný host Domovník jednoho domu na Ferdinandově třídě spozoroval v neděli dopoledne podivnou postavu na střeše a domníval se tím spíše, že to je zloděj, anto ta postava se hleděla za komínem skrýti. I počala honba na tohoto domnělého zloděje, ačkoliv bylo těžko se mu přiblížiti. Nenadále ale spozorováno, že má zloděj na krku provaz a že vlastně není nic jiného nežli opice. Tu se ovšem spůsob honu změnil, domovník se dal na půdě do kousání jablek a opice, chtějíc také jablko slezla po střeše na půdu, kdež vzdor kousání svému byla chycena. Bez pochyby utekla někde v sousedství svému pánu.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 [related-post id="6375"] Schůze zastupitelstva Obecní zastupitelstvo pražské odbývalo včera schůzi, v níž nejdříve p. dr. Škarda se tázal, proč je u magistrátu tak velký počet denních písařů zaměstnán. Měšťanosta p. dr. Klaudy odpověděl, že teď jen 12 písařů nad obyčejný počet zaměstnáno jest, a to jen proto, aby noví úředníci nemuseli býti zřizováni. P. Makovský se tázal na spůsob vybírání mýta na novém mostu, načež p. měšťanosta odvětil, že dosavadní vybírání se neděje od obce, že však most už brzo v majetek a správu obce přejde. Dr. Rieger opět se tázal, jak to vypadá se zkouškou nákladní na tomto mostě, a zda-li by to nebylo dostatečnou zkouškou, když tyto dny dva pluky vojska přes most táhly? Pak si stěžoval p. dr. Škarda, proč obecná plynárna nevydává české kvitance. Měšťanosta slíbil, že stížnosti té odpomoženo bude. Pánové Hampejs a Martin hájili láci obecního plynu a poslední prohlásil, že za čtyři měsíce 41 zl. uspořil. Na to byli zvoleni do komise ke zkoušení účtů plynárny pánové dr. Škarda, Duchs, dr. Junek, Turek a Kellner. Návrh na postoupení místa ku zřízení pomníku Jungmannova byl jednohlasně přijat. Proti návrhu, aby se povolilo 200 dukátů na dostihy koní na Smíchově, mluvil p. dr. Grégr, pravě, že by dostihy tyto neměly podporovány býti. P. Martin mluvil v opáčném smyslu, načež pan měšťanosta sdělil, že městská rada proto tuto cenu navrhla, poněvadž císař pán loňskou vyhranou cenu chudým pražským věnoval, a mimo to platí prý cena tato jen pro domácí koně. Na to byl návth městské rady velkou většinou přijat a tím schůze skončena.  – Pražský denník, 3. 3. 1868 Smrt nádeníka Náhlou smrtí zemřel v sobotu večer na policejní strážnici malostranské nádeník Jan Poláček. Týž byl zatknut pro žebrání a na strážnici náhle těžce onemocněl. Než jej dopravili v truhle do nemocnice, byl již mrtvolou.  – Pražský denník, 3. 3. 1868