RUBRIKY
HLEDAT

25. 11. 1889: Buršácká maškaráda, nocleh s překážkami a milovník kožichů

Před lety v PrazePražskýDEN.cz • 25. listopadu 2019 • 2 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Buršácká maškaráda

Buršácký spolek »Arnimia« slavil v sobotu jubileum svého založení velikou pitkou v hostinci na Vinohradech. Podobné »slavnosti« trvají obyčejně tři dny. Také pitka v sobotu zahájená teprve včera o polednách na krátko jen byla přerušena. Tou dobou, právě když nejvíce obecenstva se procházelo, projížděl pražskými ulicemi otevřený fiakr, v němž seděli čtyři nachmelení buršáci v plném viksu, vzbuzujíce všeobecnou veselost. Fiakrista vozil je různými ulicemi a musil jeti pomalu, nepochybně proto, aby maškaráda déle trvala a buršáci po nočním namahání na čerstvém vzduch se osvěžili, by v jubilování mohli pokračovati. – Národní listy, 25. 11. 1889

Nocleh s překážkami

V pátek po půlnoci zpozorovala policejní obchůzka, že mříže u sklepa domu č. 353–I. ve Vejvodově ulici jsou vypáčeny. Zbudila domovníka, načež odebrali se strážníci v jeho průvodu do sklepa a našli v koutě schoulené a zdánlivě spící dva tuláky a sice 19letého Ant. Dolejšku a 20letého Jana Havlíčka, kteří udali, že prý neměli na nocleh a že se chtěli zadarmo vyspati. Poněvadž vypáčili násilně mříž a ve sklepě má hokynářka Židlická potraviny, nevěřili strážníci pobudům a zatkli nebezpečné nocleháře, kteří pak dopraveni byli zemskému trestnímu soudu do vyšetřovací vazby. – Národní listy, 25. 11. 1889

[related-post id=“25069″]

Milovník kožichů

Fr. Stehlík, 52letý dohazovač z Bohnic u Karlína, ukradl 19. t. m. v Jindřišské ulici statkáři p. Mat. Blatskému ze Psova kožich v ceně 25 zl., jejž na vetešnickém trhu prodal a peníze utratil. V pátek byl Stehlík přistižen v Bredovské ulici, když majiteli povozů p. Jos. Jiráskovi z Kublova kradl s vozu kožich. Zloděj byl zatčen a dodán zemskému trestnímu soudu do vyšetřovací vazby. – Národní listy, 25. 11. 1889

Přejet

V sobotu dopoledne vezl sklenářský učeň Fr. Bubeníček, zaměstnaný u p. Götze č. 1049–II. na ručním vozíku uhlí. Na křížovatce u Zlatnické ulice na Poříčí byl vojanským vozem zachycen, k zemi stržen a přejet. Po lékařském ohledání, ponechán v domácím ošetřování. – Národní listy, 25. 11. 1889

Pokousán

Když včera odpoledne vstoupil 39letý obchodní sluha Ant. Jansa do domu č. 541 v Žižkově, skočil na něho pes architekta p. Benischka a kousl ho do levé nohy. Raněnému poskytl přivolaný lékař pomoci, pes dán pohodnému k pozorování. – Národní listy, 25. 11. 1889

Vstoupit do diskuze

Nepřehlédněte

Proč se Praha jmenuje Praha? Vysvětlení je hned několik • Je to tak trochu záhada. Přesný původ slova Praha už se nejspíš nikdy nedozvíme. Přesto ale existuje několik hypotéz, jak naše hlavní město ke svému názvu vlastně přišlo.

Rodina věznila dívku v prasečím chlévě. Strávila tam patnáct let • Celý svět byl před lety v šoku z příběhu Rakušanky Nataschy Kampusch, kterou 8 let věznil ve sklepě její únosce Wolfgang Priklopil. I v minulosti přitom v Evropě docházelo k podobným ohavným případům. O jednom takovém napsaly v Praze vydávané Národní listy v září roku 1901.

20. 6. 1890: Výtržnost na Zeleném trhu a stavba přístaviště v Holešovicích • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 4. 1868: Paroplavba na Vltavě je po zimě opět obnovena • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Hudební sbor strážníků Obecní strážníci vytáhli včera u příležitosti pohřbu jednoho soudruha svého poprvé s puškami a vlastním svým hudebním sborem. V průvodu, jenž vyšel od milosrdných bratří účastnili se též měšťanosta dr. Klaudy, jeho náměstek pan Huleš a více městských radních. – Pražský denník, 5. 4. 1868 Vystěhovalci Vystěhovalců se letos pořád trousí, ale přece ne v takové míře jako v loni. Úplně je nepodstatna zpráva jednoho zdejšího listu, že by zvláště ze Šumavy velké množství vystěhovalců do Ameriky odcházelo. Naopak je jisto, že letos ještě ani polovice, ba ani třetí díl vystěhovalců odtud neodjel jako roku loňského, a nepochybně zůstane i dále při tomto poměru, neboť lid konečně přece přichází k náhledu, že při nynější bídě a nedostatku výdělku v sev. Americe mu žádné ráje za mořem nekvětou. – Pražský denník, 5. 4. 1868 [related-post id="8826"] Paroplavba na Vltavě Počínaje dnešním dnem provozuje se paroplavba na řece mezi Prahou a Štěchovicemi jakož i na štacích mezi těmito dvěma místy při řece ležících. Odjezd parníku z Prahy jest o 8. hod. ranní a o 2. hod. odpolední. Ze Štěchovic pak v 5 hod. ráno a v 5 ½ hod. odpoledne. – Pražský denník, 5. 4. 1868

19. 10. 1889: Smrt 113leté ženy z Austrálie a stíhaný cikán na útěku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Z původních Strašnic nezbylo skoro nic. Historii pražské čtvrti přiblíží nová výstava • Muzeum hl. m. Prahy pořádá od 25. 4. 2018 do 4. 11. 2018 v hlavní budově muzea výstavu Strašnice …zahrada Prahy, brána armád… Výstava je již osmým dílem mnohaletého projektu o pražských čtvrtích. Představuje oblast, která se stala součástí Velké Prahy až v roce 1922. Do té doby náležely Strašnice k pražskému předpolí, které bylo zasaženo prakticky každým obléháním, každou válkou či bitvou o Prahu. Vystavena budou fotografická, mapová, plánová a další vyobrazení, ale i další materiál, například předměty dokumentující činnost strašnického Sokola či stavbu strašnického kostela, archeologický materiál připomene nejstarší obyvatele strašnického prostoru, další předměty život ve Strašnicích před sto a více lety. S otevřením výstavy je již tradičně vydána stejnojmenná publikace. Zároveň jsou připraveny i doprovodné programy pro veřejnost i pro školy. Historie Strašnic v kostce Až do 19. století tvořily Strašnice součást zemědělského zázemí Prahy, od 14. do počátku 17. století se tu kromě polí rozkládaly rozsáhlé vinice a chmelnice, v pozdější době bylo pro tuto oblast charakteristické pěstování zelí. Původní nevelká ves ležící na důležitých obchodních cestách o několika málo číslech popisných se v 18. a 19. století postupně rozrůstala a na konci 18. století vznikly samostatné Nové Strašnice. Stavební boom zaznamenáváme od přelomu 19. a 20. století a během první poloviny 20. století se Strašnice staly důležitou rezidenční oblastí pražských středních vrstev. Na počátku 20. století získaly Strašnice tramvajové spojení s Prahou i železniční zastávku na důležité trati Praha–Benešov. Velkou proměnu zaznamenaly Strašnice v druhé polovině 20. století, kdy byla zastavěna již většina plochy strašnického katastru. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let tu vzniklo sídliště Solidarita, poté vyrostla nová, z velké části panelová, výstavba i v dalších strašnických lokalitách – v Průběžné, Rybníčkách i jinde. V šedesátých až osmdesátých letech došlo ke zboření staré zástavby, z níž do dnešních dob zůstalo zachováno jen několik málo budov. Na počátku devadesátých let 20. století byl postaven a vysvěcen po šedesátiletém úsilí místních farníků ve Strašnicích kostel Neposkvrněného početí Panny Marie.

Strašnice na historické pohlednici.

6. 5. 1868: Venkovan tvrdě zaútočil na dotěrného obchodníka • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Z ulice Všeobecně známá dotíravost obchodnlků v sírkové ulici, jíž lidé touto ulicí přecházející tak obtěžováni jsou, byla v pondělí dopoledne poněkud hrubým spůsobem potrestána. Jistý venkovan ubíraje se touto ulici byl se všech stran tahán, a ač vícekrát pravil, že ničeho nepotřebuje, bylo stále naň doráženo a zvláště jeden obchodník nechtěl venkovana pustiti, až tento rozloben, uhodil israeIitu tolik, tak ze týž bez sebe sklesl. V nastalém zmatku se podařilo venkovanu uprchnouti. – Pražský denník, 6. 5. 1868 Nalezená mrtvola Včera ráno byla u nábřeží vytažena z Vltavy mrtvola asi třicetileté ženštiny, která už delší čas ve vodě ležela. Okolo krku visel provaz s kamenem 14 liber těžkým. Na prstu měla dva snubní prsteny s nápisem »Marie, 15. dubna 1860«, a »Sylvester«. V mrtvole byla poznána vdova po vojenském komisaři Marie F. V poslední době bylo na ní lze pozorovati známky choromyslnosti, načež asi před týdnem z bytu svého v růžové ulici zmizela. – Pražský denník, 6. 5. 1868 [related-post id="9920"] Pokus sebevraždy V pondělí o půl 5 hod. odpoledne skočil asi 17letý mladík blízko kláštera křížovnického do Vltavy, byl ale pozorován a vytažen. Jmenuje se Julius II. a uvádí, že neměl obživy ani příbytku; prozatím dán jest do zemské nemocnice. – Pražský denník, 6. 5. 1868

31. 7. 1890: Spor o židovský hřbitov a upozornění pro cestovatele • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

12. 4. 1868: Kočka zemřela steskem po své paničce • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Věrni i v smrti V Malkově u Kadaně zemřela koncem března stařena v 93. roce věku svého. Měla po dlouhá leta kočku, kterou nade vše si oblíbila. Když zemřela, nechtěla se kočka z postele zemřelé ani hnouti a o pohřbu nalezli oddané to zvíře pošlé v jednom koutku světnice. – Pražský denník, 12. 4. 1868   Stavba divadla Na staveništi národního divadla počne se už v úterý se stavbou základů v průčelí do Ferdinandovy třídy. Teprvé ve hloubce čtyř sáhů a třech stop pod dlažbou ulice dokopali se pevné půdy, na kteréž se základy položiti mohou. Do slavnosti svatojanské budou základy v průčelí položeny až po roveň ulice a do zdě portiku (výstupku) položen bude kámen základní. – Pražský denník, 12. 4. 1868 [related-post id="9240"] Navrátilí vystěhovalci V pátek ráno přijely po drážďanském vlaku do Prahy tři osoby, kteréž před 6 lety z Malína u Hory Kutné do Ameriky se byly vystěhovaly. Anaž prý v Americe všecka práce vázne, museli za posledních dob přisaditi, co si dřív uspořili a takž raději se zbytkem vrátili se do vlasti. – Pražský denník, 12. 4. 1868 Velikonoční nadílka Chudým u sv. Bartoloměje dostalo se k návrhu insšpektora pana Huleše za příčinou velkonočních svátků mimo obyčejnou stravu také koláčů, vepřové pečeně, kávy a piva. – Pražský denník, 12. 4. 1868

19. 7. 1889: Bezplatné noclehárny pro mladé výletníky a mrtvé tělo ve Vltavě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 4. 1889: Obrovská drzost německých studentů medicíny a smrt nadějného inženýra • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

9. 7. 1890: Velká hospodská rvačka, spojení s cizinou a stávka truhlářských pomocníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 10. 1868: Stařenu přepadla padoucí nemoc a hladina Vltavy stoupá • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Nacisté tu sekali hlavy jako na běžícím páse. Pražská sekyrárna nahání hrůzu • „Ve jménu Vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině.“ Uslyšet tato slova znamená začátek konce. Odsouzený je ve spodním prádle odveden do tzv. „přípravné“ cely, kde má možnost se spoutanýma rukama napsat svůj poslední dopis. Komise ověřuje totožnost. V následující místnosti za černým závěsem je už připravena gilotina. Popravy v nechvalně proslulé pankrácké „sekyrárně“ byly vykonávány zpravidla v úterý a ve čtvrtek po 16. hodině. Nacisté zde o život připravili oficiálně celkem 1075 lidí, z toho 155 žen. Skutečný počty obětí je ale nejspíš mnohem vyšší. Kat Alois Weiss společně se třemi dalšími pomocníky svázaného odsouzeného pokládají na stůl. Nejdřív mu nasadí dřevěný límec, po stisknutí páky sjíždí dolu čepel ostře nabroušeného nože. Trest je vykonán. [gallery size="full" columns="1" ids="12175"] Chtěli ušetřit „Sekyrárnu“ na Pankráci zřídili nacisté až v dubnu roku 1943. Důvodem bylo šetření. V protektorátu během heydrichiády stoupal počet lidí souzených německým lidovým soudem, a tím pádem i počet popravených. Trest smrti je ukládán se ilegální odbojovou činnost, ale třeba i za černou porážku prasete. Vozit odsouzené k exekucím do Berlína a Drážďan je zdlouhavé a drahé, a tak je výnosem říšského ministra spravedlnosti dr. Georga Otto Thieracka ze dne 15. dubna 1943 zřízeno samostatné popravní místo pro výkon trestu smrti stětím i v Praze na Pankráci. První poprava je zde vykonána už o deset dní dříve. Na formality si nacistické zrůdy nepotrpí. Historik Petr Koura uvádí, že v době zřízení pankrácké „sekyrárny“ bylo již možné udělit trest smrti prakticky za cokoliv. Pod vymezení „projevy protiněmeckého smýšlení nebo poškozování blaha německého národa nejrůznějším chováním“ bylo možné zahrnout v podstatě jakýkoliv delikt. [gallery size="full" columns="1" ids="12176"] Oběti odvážel náklaďák Mrtvá těla dozorci přenáší do další místnosti, tzv. „rakvárny“, kde je hvězdicovitým způsobem ukládají kolem kanálku uprostřed podlahy, aby mohla odtéct krev. Dodnes jsou na zemi v této místnosti patrné paprskovité stopy, které vznikly chemickou reakcí krve s povrchem dlaždic na podlaze. Oběti jsou následně uloženy do podlouhlých beden z nehoblovaného dřeva. Po 17. hodině nákladní automobil odváží truhly s mrtvými do strašnického krematoria, kde jsou pod přímým dozorem příslušníků gestapa v noci zpopelněny. Popel je pak vysypán do vyhloubených jam hned vedle krematoria. [gallery size="full" columns="1" ids="12174"] V jeden „popravní“ den se stihlo pět až šest lidí. Celý proces byl důkladně promyšlený, vše trvalo jen několik málo minut. 4. srpna 1944 stihl proto kat za den popravit 29 lidí. Vězni  popisovali, že zvuk dopadání čepele gilotiny se rozléhal celou chodbou. Pankrácká sekýrárna. Za okupace tu nacisti popravili 1 075 lidí, z toho 155 žen. Poslední popravení tu zemřeli ještě 26. dubna 1945, ten den už bylo například Brno osvobozeno. Na člověka tu padá neuvěřitelná tíseň. #odboj #WWII pic.twitter.com/QnUoqNiw4O

22. 8. 1890: Oprava zdi a spojení Karlova náměstí s mostem Palackého • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Vyvolávání duchů v Maďarsku skončilo obrovským kraválem • Spiritistické seance bývaly oblíbenou kratochvílí lidí na přelomu 19. a 20. století. V kronikách českých spiritistů najdeme řadu nevysvětlitelných zážitků a jevů. A nejinak tomu bývalo i v zahraničí, kde se vyvolávání duchů rovněž praktikovalo. Přečtěte si článek z Národních listů ze srpna 1901, kde se píše o jednom takovém sezení v Maďarsku.

23. 11. 1889: V Praze chybí cihly a jejich cena roste do astronomické výšky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 10. 1889: Přejetý kůň, následky ženské zvědavosti a sebevražda mladého muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

OBRAZEM: Metro A slaví výročí. Pražanům slouží přesně 40 let. V mnoha ohledech je unikátní • Přesně před 40 lety začala Pražanům sloužit nová linka metra A. Stavba začala v roce 1973 a slavnostní otevření prvního úseku mezi stanicemi Leninova (dnes Dejvická) a Náměstí Míru proběhlo 12. srpna 1978. Byla to tehdy velká sláva. Výstavba metra měla velkou politickou i společenskou prioritu, slavnostního přestřižení pásky se zúčastnil sám prezident ČSSR Gustáv Husák. A dělníci už v té době pracovali na stavbě dalších částí. [gallery size="full" columns="1" ids="11874"] Rozšiřování V den uvedení do provozu byla linka metra A dlouhá 4,7 km a měla 7 stanic. V roce 1980 přibyly stanice Jiřího z Poděbrad, Flora a Želivského. V červenci 1987 byl otevřen třetí úsek do stanice Strašnická a v roce 1990 přibyla stanice Skalka. [gallery size="full" columns="1" ids="11879"] Další prodloužení na severovýchod o stanici Depo Hostivař s využitím existující spojky do depa proběhlo v roce 2006. Nejnovější úsek z Dejvické do Motola byl otevřen v dubnu 2015. V současné době má linka A 17 stanic, celková délka je 17,13 km a vlaková souprava ji projede přibližně za půl hodiny. Hlasatelkou linky je už od jejího zprovoznění Světlana Lavičková. [gallery size="full" columns="1" ids="11878"] Na trase A metro poprvé překonalo vodní překážku v podobě Vltavy. První podchod pražského metra pod Vltavou se nachází v hloubce 14 metrů pod dnem řeky. Na trase je také téměř 190metrový úsek s největším povoleným sklonem 40 promile, a to mezi stanicemi Náměstí Míru a Muzeum. [gallery size="full" columns="1" ids="11877"] Stanice prvního úseku jsou unikátní Nejstarší stanice metra A mají většinou jen jediný výstup, ačkoliv byly navrženy tak, aby bylo možné v případě potřeby druhý dobudovat. Původní plány počítaly s dostavbou v 90. letech, ale nakonec se od nich ustoupilo. Například nejhlouběji položená stanice v celé síti pražského metra – Náměstí Míru (53 m pod povrchem) – by teoreticky mohla mít výstup na Vinohradské třídě. [related-post id="11776"] Interiéry stanic působí tak trochu exkluzivně a tajemně. Podíl na tom má důmyslně navržený způsob zacházení se světelnými zdroji a vhodný výběr použitých materiálů na obklady stěn spolu s celkovým barevným laděním. Cestování linkou I. A mělo mj. symbolizovat, že se cestující pohybuje pod historickým centrem města. Ikonické hliníkové obložení stanic metra A navrhl hlavní architekt pražského metra Jaroslav Otruba. Střídání dutých a vypouklých desek mělo za cíl tříštit zvukové vlny od podvozků projíždějících souprav. Základní barva celé linky je zlatavá champagne. Barevné ztvárnění navrhl grafik Jiří Rathouský. [gallery size="full" columns="1" ids="11880"] Na výzdobě se nešetřilo Pokud cestující projede všechny stanice, může se pokochat pohledem na desítky uměleckých děl a architektonických výtvarných prvků. Z metra se stala galerie tehdejšího umění. Může za to obrovský společenský význam stavby za předchozího režimu a dobový stavební zákon, který u veřejných staveb nařizoval vynaložit až čtyři procenta z rozpočtu na výzdobu. [related-post id="11202"] Jezdily jen čtyři vagóny V době, kdy začalo metro na trase A pravidelně jezdit, nebyl nápor na dopravu v metropoli tak velký jako dnes. Proto stačilo, že soupravy měly jen čtyři vagony. Před čtyřiceti lety to vypadalo jinak i v kabině strojvedoucího. Nikdy nejezdil sám, ale s pomocníkem. Ten hlídal, jestli jsou zavřeny všechny dveře, a také další zdánlivé "drobnosti", které už má v dnešní době na starosti počítač. Nástupiště stanic se podobala spíš železničním zastávkám. Každé měli na starosti dozorčí v hnědé uniformě s plácačkou, kteří vlaky odbavovali. Ve špičce, kdy soupravy jezdily každé tři čtyři minuty, proto měli poměrně dost náročnou službu. [gallery columns="1" size="full" ids="11875"] Metro jako válečný úkryt Trasa A byla na rozdíl od nejstaršího "céčka" zahrnuta do plánu ochranného systému metra. V případě válečného ohrožení měly stanice sloužit jako kryt, každá se dala neprodyšně uzavřít lidé by v ní v bezpečí vydrželi nejméně 72 hodin. [gallery columns="1" size="full" ids="11876"] Kam dál? V současné době je veškerá pozornost směřována na projekt výstavby linky D. Dalšího rozšíření se proto linka A jen tak nedočká. Zamýšlené prodloužení na ruzyňské letiště, či případná odbočka na Zahradní Město, je hudbou daleké budoucnosti.

Tajuplné historky z pražské židovské čtvrti, ze kterých vás bude mrazit • Pražská židovská čtvrť je odpradávna opředena mnoha záhadami. Josefov býval tajemný a uzavřený svět, o kterém se po Praze šířily nejrůznější báchorky a povídačky. Tohle jsou čytři nejděsivější z nich. Děti, které vstávají z hrobůV Josefově jednoho času začalo umírat velké množství dětí. Všichni si mysleli, že je to Boží trest. Nikdo však netušil, za co Bůh pražské Židy trestá. Rabi Löw si proto zavolal svého žáka a poručil mu sebrat rubáš jednomu z mrtvých dětí, které o půlnoci vstávají z hrobů. Když se mu to povedlo, okradený duch dítětě nemohl bez svého rubáše ulehnout a musel rabimu prozradit, které čtyři osoby z Josefova žijí nemravným způsobem života. Duch pak dostal svůj rubáš zpátky a nemravní lidé z Josefova byli potrestáni. Od té doby mor dětí v Josefově přestal. Tančící ŽidovkaV Praze kdysi stával divoký nevěstinec „U desíti panen“. Sjížděli se do něj bohatí obchodníci z nejširšího okolí. Jednou na Velký pátek, kdy celý křesťanský svět truchlí a v modlitbách vzpomíná na svého Vykupitele, konala se v nevěstinci sodoma sodomská až hrůza. Nejvíce vyváděla jedna čarokrásná Židovka, když tu vstoupila do domu postava v kápi a posměvačnou Židovku vyhnala karabáčem na ulici. „Tancuj – bezbožnice – tancuj až do soudného dne!“ Těmito slovy proklela postava spanilou ženu a ta od té doby tančí v ulicích a jakmile jí nějaký švarný mládenec padne do náručí, utancuje ho k smrti. [related-post id="5764"] Nepovedený obchodJeden mnich z Emauzského kláštera velmi toužil po světském životě, ale potřeboval k tomu hodně peněz. Slíbil mu je Žid z Josefova výměnou za nejsvětější svátost oltářní, kterou chtěl použít na čáry a kejkle proti svým nepřátelům. Domluvili se, ale jejich tajnou schůzku vyslyšel jeden z mnichů kláštera. S dalšími řeholníky hanebného mnicha zajali a předali soudu. Ten byl velmi krátký, mnichovi usekli hlavu na klášterním nádvoří a Žid byl rozčtvrcen a upálen na hranici. Oba od té doby chodí a straší na starých schodech poblíž chrámu sv. Kosmy a Damiána. [related-post id="4708"] Bludný varhaníkŽid, který přijal katolickou víru a stal se kaplanem u sv. Víta, před smrtí zatoužil ulehnout na Starém židovském hřbitově a odpočívat tak vedle své někdejší milenky. Za svou náboženskou nestálost byl ale potrestán. Každou noc o jedenácté hodině musí vstát z hrobu, přispěchat na vltavský břeh, kde na něj již čeká kostlivec. Ten ho pak v loďce převeze na Malou Stranu. Zpronevěřilý kněz pak u sv. Víta hraje tklivé písně na varhany a kostlivec šlape měchy.

O pražském židovském ghettu se toho ledacos vyprávělo...
Zprávy Krimi Zajímavosti Kam vyrazit Magazín Počasí Horoskop Bizár