4. 5. 1889: Spor o název Stromovky, závadné maso a nový pražský most

Před lety v PrazePražskýDEN.cz4. května 20194 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Spor obce pražské se zemským výborem

Jak známo, usnesla se nedávno městská rada, aby dosavadní chybné pojmenování | sadů v Bubenči »Stromovkou« se zrušilo, poněvadž zdá se to býti pouhý překlad z němčiny a aby se sady v Bubenči jmenovaly opětně dle starobylého zvyku »královskou Oborou.« Zároveň dožádáno ředitelství tramwaye, aby nové toto pojmenování vyznačilo na vagonech. Zemský výbor zaslal městské radě přípis v němž upozorňuje, že pojmenování Stromovky královskou Oborou nepřísluší v právomoc obci pražské, poněvadž zemské sady nalezají se na pozemcích katastrální obce bubenečské, kteréž jsou majetkem dvorního eráru, a jež zemský výbor pouze spravuje. Za tou příčinou bylo městskému stavebnímu úřadu uloženo, aby na základě soudních map a knihovních výpisů zjistil, které pozemky patří ke knihovnímu zápisu Stromovky a které ke královské Oboře a aby zároveň zhotovil podrobné a přehledné plány k znázornění obou těchto realit. Zjistilo se na základě úředních pramenů, že ke královské Oboře patří téměř celá zdí ohražená plocha se sady, rybníkem, výstavištěm, letohrádkem i s polnostmi za státní dráhou, kdežto ku Stromovce náleží pouze zahradnický domek při obci Bubenči s malou loukou a několika malými pastvinami směrem k nádraží v Bubenči a že tudíž jest pojmenování sadů v Bubenči královskou Oborou zcela správné, zakládající se na historických dokladech. – Národní listy, 4. 5. 1889

Má být na místě mostu císaře Františka vystaven most kamenný či železný?

O tomto předmětě jednáno včera večer v četně navštívené schůzi spolku architektů a inženýrů (v Měšťanské Besedě). Inženýr p. K. Vosyka, docent při české polylechnice, který rozhovor zahájil, mluvil ve prospěch mostu kamenného, Proti němu, jakož i proti výtkám, které učinili mostům železným pánové prof. Pacold a vládní rada Bukovský ve známém svém dobrozdání podaném městské radě pražské, hájil stavby mostů železných inženýr p. V. Velflík, iaktéž docent při české polytechnice. K návrhu vlád. r. p. Bukovského usneseno v rozhovoru započatém v příští schůzi (v pátek) pokračovati. Podstatu zajímavých výkladů pánů Vosyky i Velflíka se čtenářstvem svým ještě sdělíme. – Národní listy, 4. 5. 1889

[related-post id=“19365″]

Zabavené maso v trhu dobytčím a na nádražích

Při dovozu masa aneb jiných masitých potravin do Prahy shledá se mnohdy, že některá zásilka masa jest nespůsobilá k požívání. Takovéto nezdravé maso bývá zabaveno a pohodnému ku zničení odevzdáno. Aby zničení to bylo ve všech případech zabezpečeno, jest nutno, by zabavená masa, než pohodným na mrchoviště se odvezou, byla dříve v trhu nebo na nádražích kyselinou sírovou tak polita, aby vůbec pak následkem toho zahrabána býti musila a dále snad upotřebována býti nemohla. Správa státní dráhy v Praze vykázala k tomu účelu v nádraží svém místo nedaleko zdi velké rampy s tou podmínkou, že přenášení takových konfiskovaných potravin z rozličných míst na dotyčné prostranství vykonáváno bude pouze zřízenci městskými. V nádraží dráhy severozápadní bylo vykázáno místo k ničení masa u skladiště anglo-rakouské banky. V trhu dobytčím pak nepotká se zajisté provádění toho výkonu též s obtížemi, poněvadž na tržišti nachází se uzavřená místnost, kde se polévání zabavených mas kyselinou sírovou konati může. Za tou příčinou bylo tyto dny městskému zvěrolékaři zdravotním úřadem nařízeno, aby při zabavování masa a masových potravin vůbec buď na nádraží neb v trhu o to pečoval, aby zabavené potraviny tyto před odvezením jich na mrchoviště kyselinou sírovou polity byly, by jakémukoli nedovolenému upotřebení nespůsobilými se staly. Provedení výkonu toho obstarávati bude obecní strážník, konající zdravotní dohlídku v nádražích, v trhu pak přikázán bude k výkonu tomu správou trhu zvláštní zřízenec. Aby zabezpečena byla náležitá kontrola, že při zabavení masa šetřilo se zmíněného opatření, bude zřízenec, jemuž obstarávání řečeného výkonu svěřeno, povinen na poukázce od zvěrolékařů na zničení zabaveného masa vydané poznamenati a svým podpisem stvrditi, že polití masa kyselinou sírovou se stalo. Potřebné množství kyseliny dodáno bude pro trh i pro obě jmenovaná nádraží městským úřadem hospodářským. – Národní listy, 4. 5. 1889

Nepřehlédněte

Archeologové hlásí několik zásadních objevů v centru Prahy • Muzeum hlavního města Prahy v těchto dnech dokončuje v historickém jádru Prahy dva ojedinělé záchranné archeologické výzkumy, a to na Starém a Novém Městě. Nejzásadnějším objevem je Valentinská brána v Křižovnické ulici, kde se díky dendrochronologii podařilo určit dataci stavby brány. Také výsledky výzkumu na Václavském náměstí patří k unikátním.

26. 4. 1868: Mrtvoly ve Vltavě přibývají každý den • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Utopenec Utopenec vyloven byl v pátek odpoledne z Vltavy u smíchovského přívozu a poněvadž bylo tělo jeho již značně ohnilé, ležel zajisté ve vodě již delší dobu. Poznali v něm dělníka Fr. Trunečka z Bechčína, posledně na Smíchově bydlivšího, který asi před devíti nedělemi z domu odešel a víc se nevrátil. – Pražský denník, 26. 4. 1868 Podivná shoda Včera asi o půlpáte hodině ráno přiběhla asi 20letá mladice pečlivě do šátku zaobalená na most a zde nedaleko sochy sv. Jana skočila do Vltavy, kdež pod vodou zmizela. Plavci okamžitě pospíšili si na lodích, aby ji, možno-li zachovali., avšak co týčkami ve vodě hledali, vylovili tělo asi 45leté ženštiny, které muselo už asi tři dny ve vodě ležeti. – Pražský denník, 26. 4. 1868 [related-post id="9673"] Přednášky na Smíchově Zejtra v pondělí o půl 8. hodině přednáší pan Alois Studnička v místnostech průmyslové školy „o oceli vůbec, o vyrábění ocele cementové v Anglicku zvláště a o postupu výroby nožů kapesních, krájecích a břitev v Sheffieldu.“ Přístup jest dospělým volný. – Národní listy, 26. 4. 1868

29. 3. 1889: Nové názvy holešovických ulic a smrt bednářského pomocníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Toaletní papír tu nebyl odjakživa. Lidé místo něj používali různé bizarní věci • Toaletní papír je jednou z věcí, které používáme hned několikrát denně. Ale napadlo vás, jak tato zdánlivě banální věc vlastně přišla na svět? A jak lidé řešili hygienu v dřívějších dobách? Předsudky nyní nechme stranou, tohle totiž bude hodně zajímavý výlet do dávné i nedávné historie.

Konzumace brambor je v některých případech vysoce nebezpečná • Brambory si vydobyly pevné místo v české kuchyni i v našem jídelníčku již před stovkami let. A přestože v poslední době se do popředí zájmu dostávají i různé „nové“ netradiční přílohy, bramborám stále ani zdaleka nesahají tzv. „po kotníky“. Občas ale jejich konzumace může být velmi nebezpečná.

26. 10. 1889: Elektrické osvětlení v restauraci a nová podoba Václavského náměstí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 7. 1890: Hrůzná tragédie na Letné, pohřešovaný chlapec a pobodaný čeledín • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

15. 4. 1889: Mladý muž spáchal sebevraždu v hotelu. Důvod vysvětlil v dopise na rozloučenou • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 5. 1889: Fidlovačka, nehoda s dobrým koncem a výstava v Rudolfinu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 10. 1889: Přejetý kůň, následky ženské zvědavosti a sebevražda mladého muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

14. 8. 1890: Z domnělého zloděje se vyklubalo roztomilé překvapení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

24. 1. 1868: Další hrůzné detaily o vraždě mladého chlapce na Letné • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

12. 10. 1889: Tragédie dvou milenců, nedočkavý dělník a přejetý chlapec • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Pražská Vinohradská synagoga byla krásná a honosná. Nevydržela ale bombardování • V Sázavské ulici na pražských Vinohradech kdysi stávala jedna z největších a nejkrásnějších synagog na světě. Na konci 2. světové války ji však zničily nálety spojeneckých bombardérů. Dnes je na jejím místě škola. Královské Vinohrady byly na přelomu 19. a 20. století moderní a rychle se rozvíjející město. Do nově postavených činžáků se stěhovali zejména bohatí lidé, včetně mnoha židovských rodin. V roce 1881 byl ustanoven Spolek pro vybudování israelského Chrámu, který více než 10 let shromažďoval potřebné finanční prostředky. V roce 1894 si spolek objednal návrh nové synagogy u vyhlášeného vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ten později navrhl například i Jeruzalémsku synagogu, která stojí dodnes v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Stavba začala o rok později a slavnostní otevření za účasti mnoha významných osobností proběhlo v září 1896 u příležitosti vysokých židovských svátků. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13721"] Reprezentativní stavba v orientálně neorenesančním plášti pro dva tisíce lidí se stala chloubou Královských Vinohrad. Ve své době se jednalo o největší pražskou synagogu a zároveň jednu z největších na světě. Nad hlavním průčelím do Sázavské ulice, jemuž vévodilo mohutné růžicové okno s Davidovou hvězdou uprostřed, desky Desatera na vršku tympanonu a falešný portikus, se tyčily dvě vysoké, osmiboké věže zakončené cibulovitými báněmi s lucernami. Skutečný vstup do synagogy ale vedl dvěma průjezdy v postranních budovách – v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (zde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec. Interiér byl vybaven různobarevným mramorem, barevnými vitrážemi se starozákonními motivy a dřevěnými vyřezávanými sedadly. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13722"] Vinohradská synagoga fungovala jako svatostánek a komunitní centrum přes čtyřicet let. Během 2. světové války si z ní nacisté udělali skladiště majetku, který zůstal v bytech Židů deportovaných do koncentračních táborů. Osudnou se jí ale nakonec nestalo nacistické běsnění, nýbrž bombardování Prahy spojeneckými letouny 14. února 1945. [related-post id="5683"] Bomby zasáhly nejen Vinohradskou synagogu, ale i mnoho obytných čtvrtí. Popelem ten den lehl například emauzský klášter či Faustův dům na Karlově náměstí. Okupační orgány vydaly hasičům rozkaz, aby hasili pouze sousední budovy. Z výstavní synagogy tak nakonec zbyly jen obvodové zdi.  Ty byly strženy v roce 1951, na zasypaných základech vyrostla o deset let později budova základní školy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13725,13730"]

Vinohradská synagoga kolem roku 1910.

24. 9. 1889: Problémy měšťanských škol v Praze a pomoc pro chudé vdovy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 8. 1890: U soudu hrála nemocnou žebračku, přitom si žije na vysoké noze • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 10. 1889: Následek rychlé jízdy, sebevraždy v Praze a zraněný kočí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

6. 10. 1889: Křivé obvinění, zastřelené dítě a nástěnný kalendář na příští rok • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

22. 10. 1889: Rekonstrukce kostela ve Slivenci a oslava v Národním divadle • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

7. 4. 1889: Analfabeti ve Vídni, teplé lázně a vzpomínka na Vítězslava Hálka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.