Jmelí má magickou moc a zázračné léčivé účinky, ale jen za určitých podmínek

Jmelí zavěšené v domácnosti patří k tradičním vánočním zvykům. Od nepaměti je tato rostlina považována za magickou a lidé jí připisují zázračnou moc. Kromě toho má však i prokazatelné léčebné účinky.

Traduje se, že polibek pod jmelím na Štědrý den zaručí lásku až do příštích Vánoc. Do domácnosti také nosí štěstí, odvahu, radost a ochranu před nemocemi, ovšem pouze tomu, kdo je jím obdarován, ne tomu, kdo si jej sám koupí.

Zvyk líbání pod jmelím má původ pravděpodobně v Anglii a k nám se dostal ze sousedního Německa. Například v Norsku je jmelí symbolem usmíření.

• 

Dar od bohů

Jako o „kouzelném proutí“ se o jmelí zmiňují již starodávné indické básně. V dobách antiky se věřilo, že otevírá brány do podsvětí, a proto se kladlo do hrobů zesnulým. Pohanští Slované nazývali jmelí „metlou duchů“ a odháněli jím zlé síly, nemoci, uřknutí, zloděje a požáry.

Největší úctě se jmelí těšilo u starých Keltů, kteří věřili, že se jedná o dar bohů. Pod stromy, na nichž jmelí rostlo, proto přinášeli své oběti. Během speciálních obřadů poté rostliny po úplňku seřezávali zlatými srpy a využívali je k léčení nejrůznějších nemocí a neplodnosti lidí, ale i zvířat.

• 

Podle rané křesťanské legendy bývalo jmelí kdysi stromem, z něhož Josef vyřezal kolébku pro Ježíška. Po třiatřiceti letech pak strom porazili Římané a z jeho kmene vyrobili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom se hanbou zmenšil v malé keříky, které jsou nuceny žít z jiných stromů. Zahrnuje však dobrem všechny, kdož pod ním projdou.

Lék „na všechno“

Léčebné účinky jmelí jsou známé již od starověku. Například Hippokratés bylinu předepisoval na podrážděnou slezinu. V 19. století anglický botanik a bylinář Nicholas Culpeper doporučoval jmelí ke zjemnění tvrdnoucí sleziny a k vyléčení starých oparů. Současně jej radil užívat při epilepsii a mrtvici.

Jmelí se ale překvapivě používá i v současné medicíně – například ke snížení krevního tlaku, proti arterioskleróze, poruchám vegetativního nervového systému či k podpůrné léčbě některých nádorových onemocnění.

• 

Podle lidového léčitelství údajně také působí močopudně, tlumí bolesti hlavy, závratě, pocity návalu krve do hlavy, reguluje vylučování žluči a ovlivňuje činnost slinivky břišní. Zároveň má protirevmatické účinky, potlačuje zvýšenou činnost štítné žlázy, pomáhá při tělesném a duševním přetížení, tlumí hučení v uších, zastavuje krvácení, omezuje výskyt křečových žil nebo bércových vředů a mírní příznaky stáří. V minulosti se jím léčil i mor a syfilis.

Navzdory častým tvrzením není prokázáno, že by jmelí bylo jedovaté. Při požití většího množství bobulí a listů ovšem může dojít k podráždění střev, bolesti břicha a silnému průjmu. Vážnější průběh může mít otrava u kojenců a těhotných žen.

[related-post id=“14766″]

Poloparazit listnatých stromů

Jmelí se ve skutečnosti poloparazit. Pomocí haustorií se napojuje na cévní systém hostitelských stromů a odčerpává z nich vodu s výživnými látkami. Zvlášť starší kusy jmelí prakticky nelze zničit, neboť kořeny rostou pod kůrou a noří se hluboko do kmene. U velmi silně napadených stromů pa mohou odumírat větve.

Nejčastěji jmelí najdeme v korunách opadavých listnatých stromů, například na topolech, lípách, akátu či na jabloních. Na každém stromě přitom vypadá trochu jinak. Z lípy bývá jmelí placaté s drobnými listy. Asi největší a nejkrásnější keříky rostou na topolu.