Ženy jako námořnice. Zvládly by těžkou práci na lodi?
V dávných dobách bývalo nepředstavitelné, aby ženy vykonávaly tzv. „mužské“ profese. Situace se začala velmi pozvolna měnit až na přelomu 19. a 20. století. Dokazuje to i článek z Národních listů z roku 1891. Jeho text vás nejspíš překvapí.
Ženské námořníky
»Pall Mall Gazzetta« přináší pojednání o otázce: »Mohou býti ženské námořníky?« článek z pera osvědčeného prý námořníka, jenž se o tom vyslovuje následovně.
Co se týče pouhé plavby lodě, není nijaké pochybnosti, že by ženské nemohly vykonat totéž co mužští. Jest dobře známo, že manželky kapitánů mnohdy lépe dovedou zacházet s lodními přístroji než jich manželé a ještě před nedávnem řídila jakás dáma plaveckou školu s úspěchem zcela neobyčejným.
Práce na palubě lodě není nikterak těžká a vyžaduje mnohem více obratnosti než síly. K řízení kormidla, konání hlídky, počítání uzlů, napínání a shrnování plachet, mytí a natírání paluby a k ostatním každodenním pracím na lodi jest sotva as třeba většího napjetí sil než v některých továrnách a dolech. Nakládání a skládání zboží, jež by se mohlo považovat za těžkou práci, obstarávají z pravidla nakládači. A proč by nemohly ženské také »nahoru« na ráhna a stožáry.
Nejlepší odpovědí na otázku tuto jsou ony tělocvičné ústavy ženské, v nichž lze každodenně vidět výkony tělesné obratnosti, jež by uvedly v úžas mnohého starého námořníka.
Aby se takováto novota v plavbě zavedla, bylo by však třeba především školní lodě a musila by býti dále pro lodě se ženským personálem ve všech přístavech pořízena zvláštní kotviště. Žádná ženská, jež by se věnovala námořnictvu, nepozbyla by tím čáky na vdavky.
Naopak, čerstvý vzduch a práce na moři učinila by v nejkratší době ze ženštin nepříliš nadaných zevnějšími vnadami, skutečné vzory zdraví a krásy a tím by jejich čáku na vdavky přeměřeně zvýšily.
– Národní listy, 18. 6. 1891. Autor neuveden.
